26 June 2008

Jen tu bílou orchidej <3

Těšila jsem se, jak odjedu do Eurocampu připravená na 20 dní vypnout, vypadnout z reality a odpočinout si (= dvacetidenní kalba), ale nakonec to vypadá, že všechno bude jinak.

To se tak člověk jen tak mimochodem dozví něco, co mu doslova vyrazí dech... nerozumím ničemu.

Evička s Vašíčkem nemají funkční web, tak nemůžu zjistit, jestli budu mít volno, až budou hrát v Rožnově. Pokud to vyjde, spní se mi tím sen (z kategorie snů typu účast na přednášce Vesmírných lidí, koncert Davida Hasselhoffa a podobně).

Nějaká fuchtle plesnivá hnusná šedivá mi dnes odmítla na poště vydat doporučený dopis. Prokazovala jsem se totiž cestovním pasem (neřešte, nic jiného jsem u sebe neměla, řidičák a občanku jsem měla v druhé tašce a s pasem jsem zrovna dnes potřebovala něco jít vyřídit) a podle jejího názoru jsem se na fotce nepodobala sama sobě (je mi na ní cca 15, ale už tam vypadám jako celkem normální člověk). S tou slečnou jsem ještě neskončila, šikanovat se nenechám. Hrát na důležitou si může před jinými, přede mnou NE.

Kolem domu nám rozkopali silnice tak famózně, že když chceme kamkoliv jet, musíme jet objížďkou, která má asi 10 km. Jde to i jinak - přes "boční cesty", které jsou normálně použitelné a dá se po nich bezpečně jezdit - ale pánové v modrých uniformách na tyto cesty dali zákazy vjezdu a dělají namátkové kontroly, příčemž zvesela pokutují při činu chycené nebožáky - nechápu, jaký má tohle smysl. Samozřejmě jezdíme po těch "zakázaných cestách", riskujeme, ale co máme dělat - ono je taky rozdíl, jestli si cestu prodloužíte o 10 km (tam a zpátky 20 km) nebo 0.5 km (neboli 1 km).

Ivoshek mi poslal 2 úplně nejlepší pohledy, musím mu to co nejdřív oplatit! :D

Až se vrátím z campu, strávím nějakou dobu na zahraničních e-shopech a ebay, když už teď zase mám virtuální účet:)

Tak se tady zatím mějte... I'll be back!

Ä.

25 June 2008

2+1 zdarma? Mně by stačil jeden...

Začínám si tady zvykat. Velké černé brýle v kombinaci s ipodem dělají hodně, je to taková přijatelná bariéra:)

Včera byl vážně docela pekelný den, v několika smyslech. Ráno jsem po půl roce viděla Eviška, což bylo velice milé a nejlepší, až na to, že jsem mluvila jako idiot:D Kdyby vás zajímala moje včerejší strava, tak sledujte, jak jsem se rozšoupla: přesnídávka, jogurt, Míša, jakási hnusná zmrzlina, krupicová kaše, Activia nápoj (mám jich plnou ledničku), jahodový milkshake. Konzumace jednoho nanuku mi trvala asi 15 minut.
Mno ale tpátky k mojí velevážené návštěvě. Prochodily jsme ten shopping center, který je tak příhodně umístěn mezi cestou z Brna do F-M, pokecaly (v mém případě v rámci možností:) a začaly spřádat další plány... a já jsem našla něco, co mi od té doby nedá spát - to, co je na fotografii u tohoto článku. Hned, jak budu schopná mluvit aspoň trochu slušně, si TOHLE půjdu vyžebrat!!! Chci, chci, CHCI! Nemáte někdo nějaké konexe?:F

Musím jít, náš provinční praktický lékař mi musí dát potvrzení, abych mohla pracovat s dětmi. Není to vtipné?
Zítra je vlastně můj poslední den doma - v pátek odjíždím do nějakého hrůzostrašného jihočeského místa jménem Stádlec, kde strávím následujících 20 dní. Pokud mi teda doktor potvrdí ten papír na hlavu.

Kolikrát už jsem zmínila, že mě práce na tomto počítači neskutečně rozčiluje?

23 June 2008

Nefmějte fe mi!

Mluvím ftrafně ftipně. A to mám zítua několik důlevitých hovoůů k vyvízení... to bude fuandy kopef! Slefna pierferka je moje nová kamauádka.

A jeftli má Kafenka puavdu f tím konfertem Evy A Vafka v Uovnově, tak tam 100% jedu!

22 June 2008

I don't know what to say.

Takže jsem v Čechách, no.

Nějaký dobrák mi na letišti vybrakoval batoh a ukradl mi věci, které mi Marie s láskou zabalila pro rodiče jako "samples of typical Swedish things". Hned jsem sepsala protokol/reklamaci zavazadla a to si pište, že se pokusím vydojit z milých Ček Érlajnz co nejvíc.
Tohle bylo asi naposledy, co jsem s touto společností letěla na kratší vzdálenost. Plastový interiér hnusného letadla (nesnáším tyhle Boeingy 737 500!) se ve vzduchu (a obzvláště pak při přistání) klepal tak, že se mi v duchu přehrávaly scény z filmů jako "Flight 93" a úvodního dílu "LOST". Jo a vedle mě seděli nějací dva podezřelí Arabáši, kteří si pořád něco špitali ve svém rodném "jachna machna" jazyce, což mi na klidu moc nepřidalo.
Posádka letadla uměla anglicky asi tak, že jsem jim rozuměla s obtížemi každé třetí slovo a spolucestující, kteří neuměli česky, se po sobě po každém hlášení jen nechápavě koukali. Reprezentace! Předstírání (ze zjištných důvodů, nechtěla jsem, aby se ke mně někdo vetřel), že jsem cizí národnosti mi také umožnilo vyslechnout si několik nehezkých poznámek ze strany stewardů/stewardek na adresu pasažérů. Profesionalita!
Jo, a polští přátelé z air traffic control nám (zbytečně, jen tak pro radost) zakázali vzlétnout na čas, čímž nám přivodili asi 40 minut zpoždění.

První věta, kterou jsem si vyslechla ve své rodné zemi, byla poznámka od neznámé slečny, která na holešovickém nádraží čekala na vlak do Budapeště (to asi dost vysvětluje), ze vzdálenosti jednoho metru ode mě na mě ukázala prstem a svojí kamarádce řekla něco ve stylu "ježiš co to má za boty!?".

No wow.

Jízda Pendolinem ve společnosti tragické "cool" partičky z Ostravy, co si vyjela na víkend do Prahy, už byla jen třešničkou na dortu.

Co mě čeká zítra?
- cesta do servisu a dlouhé vysvětlování a popisování všeho, co na mém laptopu nefunguje (+ doufání, že mi většinu z toho uznají jako reklamaci a v rámci záruky mi to opraví)
- cesta k doktorovi, od kterého potřebuju něco jako "potvrzení o tom, že nejsem pedofil a jsem způsobilá pracovat na dětském táboře" - už vidím, jak mi ho dává, když momentálně nemám kartičku pojištěnce (mám jen cestovní pojištění, pokrývá mi to akutní ošetření i v CZ)
- vše se odehrává v Olomouci, kde se pohybuje SPOUSTA lidí, které NECHCI vidět
- akce, která ze mě na týden udělá šišlavého dementa schopného živit se pouze tekutou stravou (hurá, dieta)
- výměna valut (miluju chození po městě s větším obnosem peněz v tašce:/)
- cesta do KB, kde si pokaždé připadám jako největší socka, protože tam jsou vždycky všichni oblečeni tak neskutečně "business style"
- večeře s rodinou (pozitivní bod)
- návštěva u dědy s babičkou (další pozitivní bod)

+ jsem masochista, takže vše hodlám absolvovat na high heels (ale pro jistotu si na cestu přibalím i conversy)

K tomu všemu mi znenadání odešel externí HDD se všemi filmy, hudbou a fotkami, jsem z toho decentně v prdeli. Ale v úterý si pro něj přijedou milovaní, hodní a nejlepší experti z Brna, tak pořád ještě neztrácím naději, no:(

Dokud mi nespraví laptop, budu se připojovat na net ze svého starého desktopu. Monitor, ze kterého bolí oči + myš, která mě neskutečně rozčiluje + klávesnice, na které se mi blbě píše = online mě moc nečekejte. Jsem na mobilu, okay? Pořád stejné CZ Vodafone číslo (776 *** 288), ještě mi tu SIMku nezrušili, jak jsem dnes zjistila.

Máte někdo nějaký nápad, jak mi zvednout náladu?

21 June 2008

Kdo chodí o půlnoci přes celý Danderyd v pyžamu...

... s bezlepkovou bábovkou v igelitce, horečkou a břichem nacpaným junk foodem do velikosti cca "pátý měsíc těhotenství"?
Samozřejmě že já. Ještě bylo světlo... miluju polární noc.

Přeji vám hezký Midsommar.




A mimochodem, vůbec se mi nelíbilo, že mi v databázi counselorů do kolonky "věková skupina" napsali "cokoliv" (nebyla jsem na školení, tak jsem si nemohla vybrat), proto jsem se rozhodla jednat:


----- PŮVODNÍ ZPRÁVA -----
Od: "Eva --------"
Komu: ----------@euro-camp.eu
Předmět: Re: Eurocamp
Datum: 18.6.2008 - 22:57:26

> Dobrý večer,
>
> děkuji za info, už se moc těším:) Ještě
> jedna věc - pokud by to bylo trochu možné, ráda
> bych měla na starosti co nejstarší děti - skvěle
> si s nimi rozumím a vzhledem k mojí současné pozici
> aupair by pro mě byla vítaná změna, mít kolem
> sebe taky pro změnu starší...
>
> S pozdravem,
>
> Eva



Přišla mi odpověď:



______________________ Původní zpráva: ________________________
> Od: ----------@volny.cz
> Komu: Eva --------
> Datum: 20.06.2008 06:35
> Předmět: Re: Eurocamp
>
Dobré ránko,
pokud chcete starší a co nejstarší- jsem moc ráda. Tuto skupinu
většinou nikdo nechce:o)

Moc děkuji.

Žaneta


LOL. Prosím prosím, ať tam mám nějaké emařky a fanynky Tokio Hotel. S těmi si budu rozumět:D

19 June 2008

You think you know a story... but you only know how it ends.

Jediná věc, co poslední dobou jím ve větším (normálním) množství, je havregryngröt - asi něco jako ovesná kaše. Pokud to v CZ neseženu, pojdu hlady a žalem:/

Můj pantáta dnes slaví 50. narozeniny, ach. Party bude, až mu přiletí nejstarší (a jediná) dceruška.

Matičku jsem zaúkolovala, aby mi zabookovala termín v tattoo/piercing studiu. Na pondělí. Haha. Už ani nijak neodporovala, jen mi poslala e-mail ve smyslu "holky v práci říkaly, ať si tam necháš dát plast místo kovu" :D Hlavně s sebou potřebuju vzít nějaký uvědomělý doprovod, který mě zastaví, až budu chtít odejít s více dírama, než jsem původně měla v plánu:D

P.S.
Strašně se mi líbí, jak jsou udělané úvodní titulky k The Tudors.

18 June 2008

Sáhla jsem na rybu! EWWW!!!

Dnes jsem udělala velkou akci. Jak už jsem předeslala minule, na radu "Ävchen 2" jsem si pořídila nějakou extra spešl kopparröd hennu na vlasy. Určitě teď budu za blba, ale já jsem s touhle věcí fakt pracovala poprvé v životě, takže to byla akce plná překvapení :D Hned po otevření balíčku přišel první šok. Ono je to zelený! Nicméně nenechala jsem se rozházet, rozmíchala jsem ten prášek s vodou a lžičkou medu a... ono to vypadalo jako kachní hovna a smrdělo jako seno! :D Ale protože jsem hustá a drsná, statečně jsem si to napatlala na hlavu (představte si, že si na vlasy matláte kachní trus), zabalila, jako obvykle přetáhla dobu působení, strávila asi půl hodiny vymýváním toho shitu -- a ono to funguje a ta barva vypadá nejvíc <3 Musím si nakoupit zásoby.
Hned jak se mi podařilo dostat to všechno z vlasů, začal mi zvonit telefon a caller ID mi říkalo, že volá Lulánek. Tak jsem mu to tedy zvedla a děsila se toho, že mě někam pošle, hned teď, s mokrou hlavou. Zkroušeným hlasem mi oznámil, že se dnes chce s Willem jít dívat k nějakému známému na fotbal, a jestli bych se prý nemohla postarat o Ellu, než se Marie vrátí domů (chodí teď na tenis, takže se vrací cca 7:30 pm). Tak jsem si udělala mocné plus a řekla jsem, že klidně, že to není problém... a dokonce jsem byla pochválena za svou švédštinu!

Fujellku jsem zabavila Pippi filmem, který ještě neviděla.

Pak začala být nerudná, tak jsem do ní naházela večeři a vzala ji (samozřejmě že ilegálně) na zmrzlinu do Nora Torg, abych si u ní nahrabala nějaké plus body:D Když jsme přišly domů, dala jsem jí za úkol udělat náramek pro mormoru (babičku), tak začala vtvářet nějakou zrůdnost a asi pětkrát to předělávala, protože jí neladily odstíny barev. Rozhodla se, že mi udělá taky jeden, a místo EVA tam napsala AVE :DDD

Zapomněla jsem napsat minimálně dvě věci ohledně WTAI:
1. Jsem nejvíc - vyhrála jsem turnaj v Guitar Hero III :D Dostala jsem za to nějakej mega gift bag, leží mi pod postelí.
2. Na festival dorazili i fanoušci Ävchenky, zjistila jsem ale, že mají jakýsi neoficiální merchandising, budu si o tom muset promluvit se svým managerem. Tady máte důkaz, tuto neautorizovanou výšivku měl jakýsi švédský hoch na mikině:



Dozvěděla jsem se také dobrou zprávu - na Midsommar zůstaneme ve Stockholmu, protože má být hnusně. To je naprosto super, nemusím balit zítra a můžu tančit u (midsommarské) tyče tady v Danderydu, kde mě všichni znají:D Přijedou nějací rodinní známí, kteří jsou z FAGERSTY (Hives!!!), tak se modlím, aby měli za souseda někoho zásadního:D

17 June 2008

Hate To Say I Told You So

Lehce jsem se vyhrabala z pofestivalového deliria, jehož součástí byly čtyřicítky horečky a tvář oteklá jako menší melounek, což jsem řešila Benadryly a Claritinem.
Tak vám konečně můžu tak nějak povyprávět, jak to vlastně všechno bylo s festivalem Where The Action Is. S vypětím sil jsem to z postele popisovala mailem Mrs. Almqvist-Dangerous, protože ona jediná mě v tomto dokáže pochopit:D Nechce se mi to přepisovat znovu, tak zásadní momenty vykradu právě z tohoto e-mailu - a omlouvám se, když vám to nějak nebude dávat smysl... to asi pochopí jen ti, co jsou na tom stejně: hard-core fanoušci:)

Ach... jsem zpátky, trochu jsem se už stihla vypsat, jsem plná dojmů a nechce se mi o tom snad ani psát na blog, aby moje "obyčejné" zážitky neztratily to kouzlo, které pro mě mají... chci je sakra vidět zase!!!!
Nikdo mě nešikanoval, pracovalo se mi tam dobře - akorát tam byly ty dvě kravky, které znám z koncertu Beatsteaks, a ty se na mě dívaly docela nerudně a tvářily se, jako kdyby jim to tam patřilo (asi proto, že měly celé pazoury potetované a celý obličej propíchaný) - ale ty se mnou nepracovaly, takže mi byly úplně ukradené. Mno zkrátím to... v sobotu (den festivaluu) jsem se dovnitř dostala o něco dřív než ostatní, hned jsem si to zamířila k pódiu, kde měli hrát Hives, a zjistila, že tam už bylo dopředu nachystané jejich luxusní svítící logo, ačkoliv měli hrát až 22:20... <3
Potkala jsem Giuliu, se kterou jsem den předtím pracovala, stála u druhého pódia, protože se chtěla mrknout na kapelu Molotov Jive, tak jsem tam zůstala s ní. Po Molotov Jive hráli Sahara Hotnights, určitě víš, že Pelle dlouho chodil s jejich zpěvačkou Marií. Tak jsem si je chtěla poslechnout taky a zůstala jsem -- musím ti říct, že tu Marii bych teda doma mít nechtěla:DD Tvářila se celou dobu STRAŠNĚ naštvaně a nepříjemně a vypadala děsně... jak to říct.... hrubě? No prostě nechtěla bych s ní nic mít, tak na mě působila:D V průběhu koncertu mě napadlo, jestlipak se na ni Pelle třeba nepůjde podívat, koukla jsem do rohu na pódium a hádej kdo tam stál??? Pelle a Niklas, ještě s bubeníkem Mando Diao!!!! Jsem největší kravka a idiot, měla jsem se okamžitě zvednout a jít na bok té stage k východu z backstage, abych si je odchytila, až půjdou na druhou stranu (měli totiž vystupovat na protějším pódiu), ale neudělala jsem to, nějak jsem doufala, že je ještě uvidím... a poštěstilo se mi jen částečně *brečí a bije se do hlavy*.
Pršelo, zmokla jsem, vypadala jsem hrozně. Měli začít hrát Mando Diao a já jsem si řekla "tak a teď nebo nikdy, za chvilku budu mít na práci hledání dobrého místa na The Hives, tak si teď půjdu zkusit chlapce odchytit k přechodu mezi pódii".
Sedla jsem si tam na bobek na pláštěnku, viděla jsem krásně dovnitř do backstage, procházely kolem mě Sahara Hotnights a tak.. a najednou jsem uviděla něco s nehorázně COOL aurou. Už chápu, proč HO nedokážeš popsat jinak než jako COOL. On totiž COOL je. Ztělesnění slova COOL. Zůstala jsem zírat a nebyla jsem si jistá, jestli to je ON, neměla jsem totiž brýle (frajerka jako vždy). Šel s nějakou blondýnou (!!!) a jakmile se přiblížil, identifikovala jsem bílé kalhoty s proužky a vestičku se známým logem. Vymrštila jsem se ze své pozice a vytáhla foťák a booklet B&W alba k podepsání. Ale když procházel okolo, nedokázala jsem udělat nic jiného, než na něj pouze zírat.... zhypnotizoval mě. Kouřil a bavil se s tou blondýnou, nechtěla jsem ho vyrušovat. Zašel do backstage a mě uklidňovalo jedině to, že bude MUSET jít zpátky. Volala jsem si s Liškou, všechno jsem jí líčila, a najednou jsem ho uviděla. Okamžitě jsem típla hovor a postavila se. Ačkoliv zase šel s tou slečnou, nebylo mi blbé k němu přiskočit ("teď nebo nikdy") a pak to vypadalo takhle:

Ä: "Hey Chris... could you please sign this for me?"

CD: "Yeah, sure..."

Ä:
*hledá v bookletu stránku s jeho obrázkem a tváří se zachovat cool tvář -- nemožné* "You know, I came all the way from the Czech Republic just to see you live today!" (kecám, abych si získala pozornost:D)
CD: *s nenapodobitelným úsměvem a pobaveným výkřikem údivu* "YOU DID?!" *snaží se zprovoznit moji americkou lihovku* "Hur funkar det?" (to znamená "jak to funguje?":D)

Ä: "Så funkar det" *zprovozňuje lihovku*

CD: *pohled typu "jaktože mluví švédsky?"* "Don't worry, we're not gonna let you down tonight!" (věta, kterou nikdy nezapomenu, prej neboj, my tě nezklameme, ááááááá umřetost!!!! To mě tak odrovnalo, že jsem v tu chvíli zapomněla jak mu popřát vše nej k narozeninám, tak poprosit a fotku a paličku a nechala jsem ho prostě jít po svém).

Ach.... ještě chvilku jsem seděla na svém místě, ale pak začal fotbal a začalo kolem chodit moc lidí - stahovali se k obrazovkám, které byly za mnou, tak jsem šla zkouknout kousek Mando Diao. Pak už podle mě nastal čas na to, abych se přesunula k "Hives stage" a začala si pomalu jistit místo. Stála jsem si tak vepředu u zábran a koukala na jakousi kapelu,. když jsem najednou viděla blížící se povědomou "řepu" :DDD NIKLAS!!!! Vyšel ven před zábrany a šel za nějakou rodinkou (alarmující!! byly tam dvě malé holčičky a on se o ně podezřele dojemně a pečlivě staral, to jsou jeho? On jim tak krásně přidržoval ty růžová ochranná sluchátka, co měly na uších <333),>
která tam stála, a začal se s nimi bavit (vzhledem k tomu, že ten festival byl ve Sthlm, předpokládám, že to asi byla nějaká jeho rodina). Bylo mi děsně blbé ho vyrušovat, tak jsem jen stála opodál s bookletem a fixou v ruce a čekala na příležitost. Za chvilku se za ním přihrnuli nějací Hives fans a podávali si s ním ruku, tak jsem je následovala a poprosila ho o podpis.

Ä: "Could you sign this for me, please?"

NA: "Yeah..." *stejně jako před ním Chris, i Niklas nechápe mou fixu, tak jsem mu ji sebrala a zprovoznila:DDD to mě pobavilo, jak na ni oba koukali a zkoumali ji:DD*
*podepisuje mi booklet na první stranu*
Ä: "No, could you sign it inside, where you picture is?" (jako posedlá perfekcionistka vyžaduju podpis dovnitř bookletu na jeho fotku):D

NA: *nerozumí, vedlehrající kapela je velice hlasitá*

Ä: *opakuje*

NA: *naklonil se ke mě, dal mi ruku na záda a já jsem mu to zašeptala do ouška:DDDD to bylo tak dojemné!!!! krásně voněl, mimochodem, ááááá* Byla jsem z toho tak vyplesknutá, že jsem zase zapomněla poprosit o trsátko a fotku:/
Pak hráli The Hellacopters a byla to taková pařba, že jsem se držela bokem a čekala, až dohrají, abych mohla naběhnout a zajistit si místo vepředu na Hives. Nesnáším Hellacopters!!! Jejich fanoušci jsou hnusní olezlí pivem nasáklí metloši, fuj! Tak jsem si sedla pod strom opodál a hádej, co se stalo? Ke konci koncertu jsem se zvedala a jak jsem se zvedala, trochu jsem do někoho omylem šťouchla loktem... otočím se, a kdo to nebyl? :D Procházející Niklas:DDDD Tímto se mu hluboce omlouvám, nechtěla jsem mu dát loktem do břicha:DDD Jo, ještě poznámka - překvapilo mě, jací jsou CD a NA prcci, oba jsou menší/stejně vysocí jako já (mám 176 cm). Dohráli Hellacopters, ale fanoušci, co stáli vepředu, tam zůstali a tak jsem se musela spokojit s druhou/třetí řadou. Čekali jsme... na pódiu se objevil Pelle a zamával nám... pak zase zmizel.... začali hrát.... ty jo, nedokážeš si představit to psycho. Nebo vlastně asi jo, ty si ho představit dokážeš, vždyť jsi taky už pár takových koncertů absolvovala;) No, řeknu ti to tak - jsem vysoká a mám svaly, ale měla jsem teda co dělat, abych se udržela naživu. Začala jsem spolupracovat s jednou normální slečnou, co stála vedle mě, tak jsme si navzájem pomáhaly. Největší krizový moment nastal, když vedlestojící přiožralý týpek, který byl asi o hlavu vyšší než já, dal ruku nahoru a vůbec mu nevadilo, že mi ji přimáčkl na krk a já jsem se začala dusit. Fakt dusit, měla jsem strach :(( Musela jsem ho do té ruky pořádně štípnout, a to se na mě ještě pohoršeně koukal, jakože co to sakra dělám:((( TAk to byla docela krizovka, no. Mno, koncert jsi viděla online, tak víš, co a jak (na jekém webu to bylo?).... já jsem stála na Niklasově straně, druhá řada cca... ach, zážitek jako vždy. Další hrozný moment nastal, když jsem chytila Niklasovo trsátko a nějaká svině mi ho vyrvala z ruky, a to tak, že mi málem zlomila prst (doteď ho mám opuchlý). Mimochodem Pelle má takový nenapodobitelný přízvuk, když mluví švédsky:DDD Nejlepší je, jak Švédi neumí vyslovit "rs" normálně, a tak říkají třeba "Star Warš" nebo "hellacopterš", což přesně Pelle udělal, a byla jsem jediná, koho to pobavilo:D Další hrozná věc - dnes jsem se zase viděla s Giuliou, se kterou jsem se na koncertě Mando rozdělila, protože jsem šla na hon na Hives, a ta mi řekla, že kdesi seděla a kolem ní asi tisíckrát prošel Pelle:,((( Ale prý si ho fotila (pro kámošku), tak ty fotky pak budu mít. Ta "Ävchen 2", se kterou jsem pracovala, je z Falunu (Dalarny) a vyprávěla mi o Fagerstě, jak je to hnusné průmyslové město:D Asi něco jako Ostrava nebo Třinec. Ale stejně se tam chci podívat!! Jsem strašně unavená a mám pocit, že jsem nějak onemocněla - asi mám horečku a celkově mi není dobře... modřiny ani nepočítám, ale STÁLO TO ZA TO.



Oh, málem bych zapomněla. Jistě vás zajímá, jak vypadá v minulém článku zmiňovaná "Ävchen 2", se kterou jsem na festivalu pracovala (v civilu se jmenuje Ellinor) - tak voilá. Ti, co dávali dohromady pracovní skupiny, jistě měli smysl pro humor, když do naší skupiny dali jen a pouze 3 zrzky:D Ale tak aspoň jsem se od Elli dozvěděla, jak vytváří tu svou krásnou barvu -- a hned jsem si běžela pro kopparröd hennu:) Moje vlasy budou jistě z toho náhlého přívalu přírodního barviva celé nesvé, mám podezření, že si už navykly na pravidelný přísun peroxidu.

Včera jsem udělala ilegální dobrý skutek. Seděla jsem v 9 večer v Mörby a čekala na autobus, když se mě najednou nějaký švédský nezletilec zeptal, jestli bych mu nekoupila cigarety. Proč ne, že jo. Tak jsem mu je vedle v Pressbyrån koupila a chlapec mě za to odvezl domů na scooteru:D

Ztrácím pojem o čase, nicméně právě jsem zjistila, že dnes je úterý - do znamená, že mě čekají už jen dva dny v Danderydu. Ve čtvrtek večer totiž jedeme na chatu do Skokloster oslavit Midsommar a pak mě v neděli Lulánek hodí rovnou na letiště (a znám ho, tak budu vyžadovat, aby jsme vyjeli minimálně o dvě hodiny dřív).


Tady se podívejte, jak vypadá kundí akcent v podání nejvíc sexy zástupců The Hives + výslovnost HELAKOPTERŠ (1:35) v akci. Víte, co je nejhorší? Chlapci sedí ve stanu, který stavěla Ävchen. Za nimi je jezírko, ze kterého jsme si všichni dělali srandu, že si tam můžou kapely jít zaplavat (bylo to hned za backstage lounges):D

Nechce se mi to po sobě číst, omluvte případné chyby.

15 June 2008

Ävchen je nemocná.

Jen jsem chtěla dát vědět, že jsem přežila. Jdu si lehnout, až mi bude líp (mám pocit že mám horečku + jsem opuchlá díky spánkovému deficitu a nějaké alergii:/), napíšu víc o uplynulých dvou dnech...

Tak zatím!

Ä.

13 June 2008

Where is the action? :D Over there!!!

Jsem zpátky, živá a zdravá. Jak jsem psala dopoledne, měla jsem strach -- v Danderydu navíc asi hodinu předtím, než jsem měla nastoupit do "práce", začalo příšerně pršet - ale na Universitetet naštěstí celý den ani kapka. Hned u check-inu jsem se setkala s Niklasem, se kterým jsem zatím všechno ohledně práce pro WTAI řešila - zavedl si mě do databáze, dal mi staff tričko a kupon na jídlo a řekl, ať si jdu do catering stanu na kafe a počkám na ostatní. Brzy se začali objevovat mladí lidé v tričkách WTAI crew, kteří tam evidentně pracovali už včera. Pak okolo taky začali postávat ti, co přišli pracovat dnes poprvé a nikoho tam neznali... jako já. A potom přišel prototyp Ävchen, to jste měli vidět. Červený nehty (jako já dnes), červená rtěnka, zrzavý vlasy, pihy a placka s rudou hvězdou. Asi si taky všimla, že vypadáme hodně podobně, tak jsme se na sebe usmály, ale bavit jsme se spolu ještě nezačaly. Když byla naše pracovní skupina kompletní, přišel si pro nás Niklas a začal nám hledat práci. Procházeli jsme se po areálu festivalu (bylo to hrozně zvláštní, chodit po prázdné louce, kde stojí dvě pódia, různé stánky a stany, ale nikde žádní návštěvníci), ale nikdo naši pomoc nepotřeboval:) Pak nám někdo řekl, abysme začali pracovat na zakrývání zátaras černými plachtami, aby nebylo vidět dovnitř. A to jsme potom taky pretty much dělaly celou dobu... vlastně ještě něco, stavěla jsem backstage zátarasy u stage, kde budou zítra hrát The Hives, ach.
S holkama jsme se postupně začaly bavit, bylo zvláštní, že ze Stockholmu jsme tam byly jenom 2. Další slečny byly z Göteborgu, Lundu, Dojčlandu a Ävchen 2 byla z Dalarny.
Před šestou hodinou nás poslali do catering tältu na večeři -- všechny jsme se shodly, že tak výborný lasagne jsme ještě nejedly, chodily jsme si přidat a pak jsme se tak přecpaly, že jsme se málem nemohly hnout:D
Všichni na nás byli hodní, lidi tam jsou v pohodě a tak... dnes jsme nepracovaly nějak moc "brutálně", nicméně v neděli to bude určitě hardcore (bordel všude...).

Když jsme odcházeli, Niklas nám řekl, kde si máme zítra vyzvednout festival passy - areál bude otevřený od 9 am a my si můžeme lístky vyzvednout kdykoliv a to u bočního vchodu pro staff. Plebs (návštěvníci:D) může dovnitř až ve 12 a to hromadným vchodem. Tak přemýšlím, v kolik hodin tam tak přijít (aby to nebylo trapné), abych měla při troše štěstí šanci narazit při korzování okolo backstage na někoho ze svých "oblíbenců"? Berte přitom v potaz, že první kapela bude hrát v 1:15 pm.

Jako bonus vám sem dám fotku ävcheního sexy WTAI trika Crocker z bio bavlny.

Music is all around us. Can you hear it?

Moji milí vesmírní přátelé... v minulém článku jsem zmiňovala film August Rush. Udělal na mě takový dojem, že jsem po jeho shlédnutí začala shánět všechny filmy, ve kterých se kdy mihl Jonathan Rhys Meyers, a to prosím i včetně obou sérií The Tudors, ačkoliv nenáším historii (obzvláště pak tu ostrovní).

Tato scéna je právě z August Rush - otec se synem jamují v newyorkském parku a neví, že jsou spolu v příbuzenském vztahu:,(



Ve volných chvilkách (u mě cca od 2 am - 5 am) jsem se už stihla podívat na Prozac Nation - doporučuju, Christina Ricci je tam výborná a Jonathan se marně snaží zakrýt svůj úžasný irský akcent (v životě bych neřekla, že něco takového prohlásím, ale JEHO přízvuk je prostě krásný).

A samozřejmě pokud jste ještě neviděli Jonathanův kultovní masterpiece Velvet Goldmine, šup šup do obchodu, půjčovny nebo na torrenty.



Včera jsem se taky chviličku nudila a vzpomněla jsem si na zbytek odbarvovače, co mi ležel ve skříni. Tak jsem si zase trochu hrála (vlasy jsou moje oblíbená hračka), ale nic drastického, jen trochu jiná barva + znovu dlouhá ofina. Víte, k mým vlasům mají nejblíže asi koňské žíně -- jsou tak husté a silné, že si s nimi můžu dělat opravdu co chci:/

Za chvilku se odeberu metrem k Universitetet, dnes mám první volunteer job na festivalu WTAI. Mám z toho docela bobky, respektive hlavně z toho, co tam bude za lidi a jestli mě třeba nebudou šikanovat za moji špatnou švédštinu. Byla jsem se tam před 2 dny podívat a viděla jsem tam uvnitř areálu sedět nějakou machnu, která zhruba odpovídala mému popisu fanynky KISS (podskupina "vyžilé motorkářské ježibaby") -- pokud tam takových bude víc, třeba mě budou šikanovat za to, že nemám půlmetrové odrosty, nenosím trička nad pupek, že si myju vlasy a že se nejvíc těším na The Hives.

P.S.
Jsem brzda a určitě jste to už všichni viděli, ale já jsem na tento džouk narazila až včera - nějací kluci předstírali, že jsou reportéři MTV, a vydali se dělat rozhovory na nějakou pochybnou akci, kde se to hemžilo českými "celebritami"... FAMÓZNÍ!!!

11 June 2008

Melancholy Mechanic.

Udělala jsem si pořádek na ploše (potřebovala jsem dobře vidět na svůj luxusní wallpaper s The Hives) a už třikrát jsem omylem místo Mozilly spustila Nero (ne, vůbec nemají podobné ikonky). Pořád se mi zdá, že kreativní bordel a chaos je stokrát lepší než naoko uspořádaný systém, kde nevíte, co kde hledat. To je tak, jako když jsem si uklidila stůl a teď nemůžu najít milion věcí, třeba moje oblíbené růžové lepící štítky:/

Pamatuje si někdo z mých vrstevníků seriál "Amanda a Busy" (právě jsem zjistila, že v originále se to jmenuje "Ready Or Not?"? Když mi bylo cca 10, strašně jsem to žrala -- a teď jsem na to narazila na švédském dětském kanálu.

Těším se na pátek a víkend, i když asi bude pršet. Bude to masakr!

Na dnešní večer mám vybraný dokonalý film jménem August Rush. Hudba, Jonathan Rhys Meyers (zpívá tam!), smutný pohádkový příběh. Ideální!!!

10 June 2008

Gotland 6.6. - 9.6. 2008

Omlouvám se za nedodržení slova, budu se smažit v pekle za lhaní - ale včera jsem se opravdu zmohla jen na vytvoření gotlandské galerie na rajčeti, jak jste si již někteří všimli.
Právě mě naprosto vysílil všeobecný úklid, do kterého jsem se dnes ráno s vervou pustila, a tak jsem se rozhodla udělat si pár minut volna a využít je (pro změnu) produktivně (sepsáním reportu na blog).
Aktivní dovolená to byla hezká, nicméně jak už jsem včera napsala, příroda není přítel můj a po městě se mi začalo stýskat poměrně rychle. Také na povrch vypluly jisté vlastnosti a do té doby přehlížené maličkosti, které trochu narušily vztahy mezi cestovatelskou trojicí Ä-J-L. Ale to nic - člověk si nakonec stejně zapamatuje jen to pozitivní, ne?:)
Bude to asi dlouhý článek, takže ho možná nedočtete do konce... ale jak už jsem několikrát opakovala, blog mi slouží i jako soukromý "deník", abych si za pár dní/měsíců/let mohla přečíst, co jsem vyváděla:D

Pátek 6.6.2008:
Ve Švédsku byl zrovna "Nationaldag", takže všude visely vlajky a tak... ale to je vedlejší. Já jsem ten den ráno balila věci - to je můj dobrý zvyk, balit se pár hodin/minut před odjezdem/odletem, ať už jde o víkendový nebo roční pobyt. Měla jsem mega krosnu (svoji milovanou - vytáhla jsem z ní ty hliníkové výztuhy, aby nebyla tak veliká) a v ruce jsem ještě k tomu táhla pětikilový stan. Vypadaly jsme opravdu jako skupinka nějakých skautíků na výletě:D Jako velká outdoorová trampka jsem samozřejmě vyrazila v sukýnce a legínách, že. Na Cityterminalen jsme se setkaly s Juttou a společně jsme čekaly na bus, který nás měl dopravit do přístavu Nynäshamn (dokonce jsem se přemohla a šla jsem se na něco zeptat SEM:D). V busu jsme se samozřejmě chovaly velice nevhodně. Na check-inu v Nynäshamn jsme vyfasovaly mapy Gotlandu a Visby (hlavní město), tak jsme začaly poctivě studovat:D Tříhodinová plavba lodí byla v pohodě, Liška se nepoblila, i když předtím pořád vyhrožovala, že jí bude blbě. Chtěly jsme nahoře na vyhlídkové plošině nafotit pořádnou verzi Titanicu, ale nakonec k tomu nedošlo, protože jsem nadávala, že tam hnusně fouká a že tam nechci bejt, protože mi málem uletěla čepice.
Ve Visby jsme si to hned namířily do centra města, což s krosnami na zádech nebyla žádná sranda. Naštěstí to bylo z přístavu jen kousek. Prošly jsme se na náměstí a chtěly jsme se zbavit všech zavazadel a narvat je někam do úschovny. První slečna, které jsme se zeptaly, kde nějakou takovou úschovnu najít, neurčitě ukázala někam do dáli se slovy "někde tam nalevo... možná". Odmítla jsem se její radou řídit, měla totiž bílé boty do špičky a pásek s flitry, glitry a třpytivými kamínky, čímž mi připomněla české vesnické disco queens - a to jí v mých očích rapidně snížilo důvěryhodnost. Zeptaly jsme se proto kluka v maturitní čepici, který byl evidentně po kalbě - ačkoliv měl záda a vlasy a plné jakéhosi bordelu, inteligentně nás poslal do místního obchodního centra, zrovna tam měl taky namířeno, tak jsme šly s ním. Úschovní skříňky tam sice byly, ale centrum bylo asi hodinu před zavřením - nějak nemělo cenu tam ty věci dávat... tak jsme se vydaly zpátky směrem dolů k přístavu - s tím, že najdeme nějaké místo na postavení stanu. Cestou jsme koupily nějaké jídlo a pití, abysme neumřely hlady, a s příšerně těžkým nákladem jsme se sunuly městem. Došly jsme do jakéhosi parku, který byl hned za branami města a hned vedle mořského břehu - bylo nám trochu blbý tam začít stavět stan, ale nakonec byl pud sebezáchovy silnější ("bolí mě záda, dál už nejdu") a my jsme se rozhodly zkusit to a doufat, že nás nikdo nevyhodí. Nevím jestli to víte, ale ve Švédsku platí výborný zákon jménem allemansrätt - stanovaly jsme tedy snad legálně.
Stan byl lehce dementní, jak jsme později zjistily - ať jsme se snažily jak jsme se snažily, výsledná stavba vypadala jako všechno, jen ne stan:D Ale co, hlavně že tam nefoukalo, ne?:)
Jutta byla decentně rozhozená, když jsme s Liškou v 9 pm zalezly do spacáků s tím, že jsme unavené. No, byly jsme. A další den jsme toho před sebou měly tolik...

Sobota 7.6.2008:
Plán dne byl jasný - půjčit si kola a opustit Visby směrem na jih. Ráno jsme proto zbouraly stan a vydaly se znovu do města - v části jménem Österport se totiž nacházela největší místní půjčovna kol. Když jsme tam celé udýchané, unavené a zničené dorazily, docela nám sklaplo - nutně jsme potřebovaly půjčit i přípojný vozík (nedokážu si představit, že bych jezdila s krosnou na zádech), a oni ho tam zrovna neměli:// Majitel půjčovny byl ale tak sympatický a milý (dokonce nám kola půjčil doslova za hubičku, platily jsme jen asi polovinu toho, co jsme správně platit měly), že ačkoliv nás poslal k lépe zásobené konkurenci (= zpátky do přístavu přes celé město), rozhodly jsme se u něj půjčit aspoň ty kola. Byly absolutně nejvíc! :DD Vypadaly jako největší křápy, ale byly úžasně pohodlné a na cestování po Gotlandu naprosto ideální. Ve druhé půjčovně jsme potom sehnaly vytoužený vozík a naše cesta mohla začít. První momenty na kole s vozíkem byly hodně zábavné, smála jsem se jako idiot a zvykala si na to, že za sebou táhnu náklad:D Vozík jsem měla jen já, protože jsem největší a nejtlustší a nejsilnější a nejhodnější. No dobře - ten vozík stačil pro mě a pro Liš bohatě, Jutta se na něj s námi nechtěla složit, tak si svoje věci táhla sama na zádech. Cyklistické stezky na Gotlandu jsou naprosto vychytané a většina krajiny je roviná, tak se nám jelo dobře - vymotaly jsme se z města a následovaly "Gotlandsleden" - cyklistickou stezku vedoucí kolem celého ostrova. 3 kilometry za Visby se začaly objevovat směrovky "VILLA VILLEKULLA", a tak jsem manipulátorsky nadhodila změnu plánu - "co kdyby jsme tam šly dnes, když zítra musíme hlídat čas?" (v neděli v naší půjčovně kol zavírali ve 4 pm, tak jsme se do té doby musely dostat zpět do Visby). Jutta s Liškou souhlasily a já jsem byla velice spokojená. Všechny díly Pippi Långstrump, mojí nejoblíbenější postavy <3, kneippbyn =" naprostá" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://img1.rajce.idnes.cz/d1/0/816/816130_526f0451a4b542c93e4edab2f5071809/images/got_129.jpg">





Villu Villekullu jsem řádně zdokumentovala, bude i video, bylo to tam prostě famózní!!!
Zábavní park Sommarland a Vattenland jsme si samozřejmě taky řádně užily - Ävchenka všechny rozsekala na go karts! Pak byl ale čas jet dál. Sedly jsme na kola a jely dál na jih... po cestě jsme se zastavily na místě jménem Högklint, odkud byl krásný výhled na gotlandské pobřeží.



Pak jsme začaly přemýšlet, kde ten den postavíme stan. Jutta je navíc lata největší ("chci se opálit a tak nebudu používat opalovací krém, i když jsem albínská Finka"), brutálně se spálila a tak jí bolela záda a dekolt. No nic. Cestou nám došla voda, tak jsem se rozhodla jít otestovat proslulou pohostinnost místních obyvatel a šla jsem do nejbližšího domu otravovat s tím, jestli by nám nemohli naplnit láhve. Vodu jsme dostaly ("kdyby jste přišly o 20 minut dřív, mohly jste mít BBQ a víno"), pán mi pochválil angličtinu a nabídl, že se zítra můžeme zastavit zase:D
Začalo být pozdě a my jsme pořád neměly kde spát. Po pravé straně byly všude výstražné cedule "Tofta sjutfält" (výcviková střelnice Tofta) a já už jsem vážně uvažovala o tom, že stan postavíme tam:D Pak si ale Liš všimla odbočky na nějakou lesní cestu na druhé straně, tak jsme to zkusily a vjely jsme tam... dostaly jsme se na travnatou plochu mezi několika chatami, přijatelné místo pro stanování. Šly jsme se pro jistotu zeptat nejbližšího domorodce, jestli tam můžeme strávit noc. Narazily jsme na nějakého polonahého starého pána, co neuměl anglicky a mluvil gotlandskou švédštinou, které ani Švédi (=ti, co bydlí mimo Gotland) nerozumí. Nabídl nám, že klidně můžeme postavit stan na jeho zahradě, ale my jsme chtěly zůstat na našem místečku. Říkal, že ten pozemek patří jeho sousedům, a šel se za nás zeptat, jestli nám stanování povolí (povolili, samozřejmě). Pak nám ukázal, kde na jeho zahradě je záchod a sprcha, a nabídl nám, že je můžeme používat. Byl prostě hrozně hodný a ochotný, nestačily jsme zírat. Stavba stanu tentokrát dopadla líp než napoprvé, Jutta zjistila, kde je problém - v jedné výstužné tyčce totiž chyběly dva články, proto stan vypadal jako nějaká rozbitá lemra - když jsme tam ty 2 části přidaly, stan najednou začal vypadat jako stan:D Tu noc byla děsná zima, pamatuju si, že jsem se budila a pak jsem brečela, protože jsem se celá klepala a nevěděla jsem, co mám dělat. Pak jsem v půlce noci sežrala svoji snídani v naději, že tělo začne nějak pracovat a zahřeje mě. Nevím, jestli to zabralo, každopáodně ta noc byla hodně krizová.

Neděle 8.6.2008:
Ráno jsme se sbalily a Jutta prohlásila, že jedeme zpátky do Visby (ono se spálenýma zádíčkama se toho moc dělat nedá) - tak jsme se tedy vydaly na zpáteční cestu. Opět jsme se zastavily na Högklintu, užily si krásného výhledu a jely dál. Ve Visby jsme začaly mít hlad a odbočily jsme proto k prvnímu GrillKöket, na který jsme narazily. Pro všechny to byl myslím jeden ze největších highlights celého výletu, protože tak skvělý fast food u silnice ještě žádná z nás neviděla. Byl to myslím rodinný podnik, ceny byly hodně přijatelné a kuchyň zářila čistotou! Všechny ingredience vypadaly čerstvě a chutně, obsluha byla příjemná a prostě ááá... až někdy pojedete do Visby, musíte se tam zastavit. Strávily jsme tam docela dlouhou dobu, pak byl ale čas odevzdat kola, tak jsme se musely vydat na cestu. Vzhledem k tomu, že vozík jsme měly půjčený z jiné půjčovny, musely jsme ho tam bez kol dotáhnout ručně, vypadaly jsme jak banda cigánů nebo bezdomovců:D
Po cestě jsme nakupovaly suvenýry a dárky v místních obchodech, to mě samozřejmě bavilo:) Loď nám měla odplout v pondělí v 7 am, tak jsme si chtěly najít místo na stanování co nejblíž přístavu. Hádejte, jak to dopadlo - postavily jsme si stan nadrzo v parku hned naproti přístavu. I večeři jsme si tam na jednorázovém grilu ugrilovaly:D A zase nás nikdo nevyhodil...

Pondělí 9.6.2008:
Myslím, že jsme všechny uvítaly, že byl čas udělat Gotlandu pápá a vrátit se do civilizace. Atmosféra mezi námi začala houstnout a napětí mezi Liš+Äv a Juttou se dalo krájet, takže konec výletu byl taková menší záchrana. Na lodi jsme s Liš dělaly zase největší darebačiny, dokonce jsme i vybufetily JOGURT a pak skončily v dětském koutku, kde smradům promítali Pippi Långstrump:DDD
Ne že bych si teď pořád zpívala tu úvodní písničku v originále...



No není kouzelná?

Domů jsem dorazila příšerně unavená, FujElla ani Wille ten den naštěstí neměli fotbal, tak jsem jen slečnu princeznu vyzvedla z daycare. Lulanáš se způsobně vrátil domů asi v 4:30 pm a já jsem byla propuštěna s tím, ať se jdu po třech dnech pořádně vyspat. Ještě jsem tedy strávila pár minut na telefonu s Niklasem ohledně blížícího se Where The Action Is <333, zavolala jsem domů a pak jsem si šla lehnout.

Pokud jste to dočetli až do konce, už z principu mi nechejte comment, díky:D
Uff, takové dlouhé články nebudu praktikovat často, nebojte.

09 June 2008

My Little Pony, My Little Pony!


Dobré odpoledne přeji, před hodinou jsem se bezpečně dopravila do civilizace -- po Danderydu, zejména jeho součástech jménem "postel", "sprcha" a "pračka" se mi celý víkend velice stýskalo.

Děkuji za smršť v commentech, pak si to pořádně pročtu a odpovím...

Od soboty mám nového bratrance, je krásnej (vypadá naprosto stejně jako jeho sourozenci, když byli miminka:) a jmenuje se OSKAR! K tomu ještě později musím dopsat víc, to jméno není jen tak;)
Když jsem se o jeho narození dozvěděla, hned jsem tetě volala a strávila s ní několik minut na telefonu -- to bylo hodně osvěžující, snad se v létě někde uvidíme:)

Večer hodím na blog fotky a mega zápis, i video bude:)
O my little pony songu, hamburgerech z Visby, o Vile Vilekule, přátelských domorodcích a stanování v centru města. A o mých modřinách a odřeninách.

P.S. Ilustrační foto jsem vybrala schválně, abych zmenšila všechny vaše komplexy týkající se tloušťky:D
Ano, mám tam "Ä".
Ne
, to pod tím jsou plavky.

05 June 2008

YEAH!!!

Super!!!! Áááááááááá nejvíc!!! Víte co??? No co???

"TO" MI VYŠLO!!!

Ävchenka bude příští týden dělat co? Dělat roadie a stage assistance TADY!!! Nejen, že tato "práce" ji vždycky strašně lákala a fascinovala, ale také bude geniálně "ohodnocena" -- dostanu staff pass na tento festival, tričko etc. (no, zajímá mě hlavně ten pass:D) --- THE HIVES!!! FOO FIGHTERS!!! MANDO DIAO!!! QUEENS OF THE STONE AGE!!! OMFG no ne asy!!!

Jdu se ožrat. A je mi jedno, že přes sebou mám víkend na kole!!!

Hurry Up, Ävchen!!!

Omlouvám se všem, kterým dlužím odpovědi na maily, na zprávy na QIPu, na MySpace a Facebooku. Všechny resty dodělám v pondělí, v posledních dnech jsem neměla na nic čas, ale popravdě řečeno - víc mi vyhovuje mít nabitý rozvrh, než sedět na okně a přemýšlet... někdy totiž člověk přemýšlí až moc a pak upadá do letních depresí.

Včera studenti oslavovali maturitu, tady ve Sverige to probíhá tak, že jezdí na nazdobených korbách náklaďáků po městě, tancují a ožírají se do němoty. V celé Skandinávii navíc maturanti nosí velice vtipné čepičky. S FujEllou jsme včera koukaly na projíždějící maturitní náklaďáky a já jsem dostala záchvat smíchu, protože za každým z nich se táhl velice zřetelný pivní opar :D Dokonce i FujElla trefně poznamenala, že "de luktar som öl", smrdí jak pivo.
Včerejšek byl taky ve znamení jednoho z dalších Williamových fotbalových zápasů, kde byl Lulan jako trenér. Jeli jsme tedy na stocksundské hřiště (v té části Danderydu bydlí Charlotte Perelli:) - i já a FujElla, hádejte, která z nás tam jela dobrovolně a které se tam naopak nechtělo...
"Naši" malí Danderydi vyhráli 5:1 a Wille dal gól, heč.
Doma jsem otravovala Lulanáše, aby mi vytáhl spacák a stan, tak jsme půl hodiny běhali po domě a hledali (našli - mám fialovorůžovej spacák <3).

Dnes večer jdou všichni na večeři s Nonne - to je současná FujEllina dagsmamma, to je něco jako soukromá paní školková:D Vtip je v tom, že Nonne se starala i o Otakara (nová přezdívka!) a Willeho - což znamená, že se o děti této rodiny stará de facto už 20 let:) No a FujElla jde v srpnu (jo, v srpnu!) do první třídy a tak se všichni chtějí s Nonne tak nějak rozloučit a poděkovat... měla jsem jít s nimi ("když už tak hezky mluvíš švédsky"), ale radši jsem se rozhodla zůstat doma, abych si mohla v klidu sbalit věci na zítřejší akci a věnovat se svým projektům.

Přes víkend tu nejsem, hate maily a love maily si přečtu v pondělí. Držte nám palce, ať se na tom Gotlandu nesežereme (pokud se nespálím hned první den, neměla bych být nerudná a protivná + pokud půjdeme do pravé Villy Villekuly, tak budu mít velmi dobrou náladu:) a ať se v pořádku vrátíme domů.

Muck!!!

P.S:
Máme novou zábavu - seznamku pro věřící :DDD
Takže Ävchen dohazovačka - nejdřív něco pro dámy:

1.
Toho si rezervuju já:D


2. That's hot!!


3. Toužíte po společné modlitbě? Hledáte pohlazení a oporu?


Nezapomněla jsem ani na pány:

1. Slečna má jasno:D


2. Slečna má taky jasno (a určitě i chlupatý nohy a podpaždí!!)


3. Jste rádi se svou boží rodinou? No ne asy.


Budu se smažit v pekle. Hurá!

02 June 2008

No strašný.

Včera byl den jako obvykle... koukla jsem na finále čtvrté série LOST - sledovala jsem to spíš jen jako audiokulisu. Přiznám se, že jsem si předtím přečetla předpokládáný vývoj v dostupných spoilerech, a pak jsem dodatečně zjistila, že ten "velký a zásadní polibek" nebyl ten Kate X Sawyer, ale ten Penny X Desmond :D Nevadí, no. Já jsem brečela u toho prvního - když Sawyer vyskočil z helikoptéry. A pak mě v noci strašil mrtvák John Locke.

Začala jsem blbnout s polymerovou hmotou (FIMO), včera jsem strávila cca 2 hodiny výrobou současného loga The Hives -- pak nafotím výsledky, až to upeču... a dlouho se nebudu pouštět do podobně složitých projektů, to byla hrozná práce. S jehličkama a žiletkama... pokud se mi to podaří dobře upéct, udělám z toho luxusní sponku do vlasů.

Ani nevím jak a proč, ale včera večer na mě padla obrovská depka. Přemýšlela jsem o jejím původu a dospěla jsem k názoru, že to musí být nějakou pochybnou chemickou reakcí v mém těle, protože vlastně pořádně nemám "proč" být v depresi. Každopádně to pokračuje dál a já se cítím mizerně.
Chjo.

Za 4 dny Gotland.
Za 3 týdny Stockholm --> Praha --> Olomouc.
A s-s-seven day-s-s-s.