Dnes začneme trochu interaktivně - poznáte kdo je na obrázku?:D



Dnes jsem udělala naprostý NIC.

Ale včera byl akční den!
Přijela za mnou Evička a jely jsme spolu do ZOO Svatý Kopeček. Tam mi byla předána moje nová hračka, 16 GB iPhone, ach. V ZOO jsme taky vyváděly jednu tajnou misi, která má co dočinění s jedním mým americkým chráněncem... mimochodem, s hrůzou jsem si uvědomila, že jsem naprosto zapomněla pět ódy na Jonathanovy narozeniny (27.7.1977). V ZOO nebyla wifi, tak jsme se přesunuly do nejbližšího obchodního centra, kde došlo k akci, kterou bych volně nazvala "stříhání vlasů, když stříhaná osoba sedí v kufru auta na plném parkovišti". Dobře to dopadlo:)



Plurk = zkáza lidstva! Někteří elitní bloggeři, jako třeba Katchenka, Natálka a Davídek, však stále odolávají...:D

Hlína vám chce sdělit životní moudrost:



A tady je moment z festivalu žonglování... donesli nám jako dárek balonky a tak proběhla demonstrace dua Kristýnka/Majk :DD

Ahoj š-elestové, předevčírem jsem se vrátila z další famózní akce, kterou mi naprostou náhodou život vmetl do cesty. Jednalo se o Mezinárodní festival žonglování v Praze, kde jsem pracovala dle smlouvy jako překladatelka pro frankofonní scénu (přičemž neovládám francouzštinu), v reálu jako slečna na registraci/pokladně. Jsem hrozně ráda, že jsem do toho šla, za ty 4 dny jsem poznala hrozně moc zajímavých a úžasných lidí. Do této brigády jsem zlanařila i kamarádku Káju, se kterou jsem předtím pracovala na Eurocampu - došlo tedy k dojemnému setkání "po letech", ke kterému se posléze připojila i další šelestice - Kristýnka. Taky nás navštívili (skoro) všichni pražští kamarádi, dorazila i Katchenka, která je úplně nejvíc nejlepší a nejkrásnější a už se těším na naši olomouckou akci:D Škoda, že nevyšlo naše plánované noční běhání mezi kapkami deště na paloučku - na festivalu jsme ale každý den musely být asi do půlnoci, tak to bohužel nebylo možné.
Hodně jsem se dávala do řeči s vystupujícími žongléry, fascinuje mě, jak někdo může mít na něco takového trpělivost a smekám před nimi:) Koukněte na moje oblíbence - argentiského Tava a švýcarské duo Tr'espace. Nikdy nezapomenu na týpka, který tam taky pracoval, a i když se jmenoval Jirka, my jsme mu neřekly jinak než Legolas (měl dlouhé blond vlasy nahoře stáhnuté dozadu a pod nimi pár dredů):D

My: "Hele, neříkají ti Legolas?"
On: "Ne, ale ve škole mi dva lidi říkají Elfe"
My: "Kolik ti je?"
On: "Já jsem ještě takový malý elfátko"

...

°zapomněl si u nás na stole sušenky (Emco bylo sponzorem:D)°
My: "Zapomněl sis tady lembas!!!"

Atd... hitparádu vtipných a hnusných slov + básničku, kterou jsme z nich složily, dodám později. Jako ochutnávku ale z hlavy můžu napsat jednu sloku:

Ovád se šel schovat do bordelu
udělal se mu vřed na kokrhelu.

Stavil se tu Legolas
bral si klíče od auta
má alergii na lembas
uhnila mu prostata.

Na festivalu vařili lidé z hnutí Hare Krišna, se kterými jsme navázaly velice přátelské vztahy (protekce v kuchyni se vždy hodí... a těch receptů, co musím vyzkoušet!:), vedly s nimi esoterické rozhovory a nechávaly se krmit mňámami z Krišnova dvora:D

Jezte borůůůfky, održujte bordel podle feng-šuej a moc nešelestěte.

Jinak - stává se ze mě iÄvchen - po nevinném začátku před dvěma lety (iPod video 80GB) nyní přesedlávám na další iHračky, a to iPhone a MacBook (s Widlema KONČÍM).

P.S.
Zásadní fotky z Festivalu žonglování:
- francouzský jogín v tangách a nabíleným ksichtem, co si strkal nohy za hlavu a ještě u toho žongloval.
- pracovní morálka:D

P.P.S.
Fotky z Brna a Vídně.

Posledních pár dní jsem strávila v Brně/Vídni. Nevím, proč pořád odkládám, kdy o tom všem napsat, asi proto, že už týden žiju ve snu, který se jmenuje "můj laptop je spravený a tak by mi ho konečně mohli poslat do OL" a hodlala jsem blognout ze své staré známé laptopí klávesnice, na které píšu rychle a bez chyb.

Ale ne, když jsem asi popáté zavolala do servisu, zeptali se "to je ten noutbuk s kočičkou, že?" (mám na něm zrcátko Hello Kitty) a následně doplnili "nóóó, éé, on se nějak zasekl v Praze, tak ho dneska pošleme a ve čtvrtek ho budete mít". Jo. Já ale v onen čtvrtek (zítra) brzo ráno (tak brzo, že by se dalo říct i "pozdě večer") odjíždím na cca týden do Prahy. A ne, opravdu se mi nechtělo jim po všech těch peripetiích nakonec říct, ať mi ho teda radši nechají v té Praze, že si ho vyzvednu tam. Ať se snaží...

Dost rozčilování... tak. Poslední pátek jsem tedy odfrčela směr Brno za mojí milovanou rodinnou větví, která se tam nedávno nadobro přestěhovala. Tímto ještě jednou děkuji páru roku Evišek + Nexík za trpělivost a poskytnuté lože, MUCK. A skláním se až k zemi před Nexem, kterému se podařilo zachránit data z mého externího disku, kterému jsem nedávno na blogu už málem psala nekrology. Kdyby vás to zajímalo, zanechala jsem v Brně mocnou stopu!!! Mám tam kdesi (jak se to tam jmenuje?!) udělané z kamenů monstrózní "Ä", tak až tam někdy půjdete, hledejte... protože jsem lama, nemám u sebe fotodokumentaci, ale když moc poprosím Eviška, třeba mi ji pošle a já ji sem pak doplním:)

Vídeň... setkání s drahou Yvonnchen po čtyřech letech... bylo to naprosto nejvíc, málem jsem si odtamtud sice odvezla MacBook, ale byla jsem včas zastavena minoritní (racionálně uvažující) částí svého mozku. Svoje skandální fotky (včetně jedné zvrhlé fotky s banánem a jednoho usvědčujícího nápisu "Madonna ist ein Teufel") dodám posléze (až se mi vrátí moje... built-in memory card reader), Yvonnchen mi ukázněně poslala ty ze svého foťáku, tak tady máte ochutnávku:

Ävchenka si fotí nápis MADONNA IST EIN TEUFEL



Ävchenčiných 50 odstínů vlasů


Ävchenčiných 50 brad a její těžce vydobyté tzatziki (a v metru!)


Vzkaz pro všechny, kdo říkali něco o tom, že se za mnou přijdou podívat na ten slavný festival žonglování... přijďte! Bude tam koncentrovaný výskyt šelesti, protože jsem na tu brigádu zlanařila i kolegyni Káju Šelestivou :D

P.S.
Dnes jsem prospala půl dne a zdál se mi psycho sen - vypadly mi zuby (trojky nahoře i dole, napravo i nalevo) a já jsem z toho byla úplně smutná, protože mi bylo jasný, že do koncertu Ärzte mi nedorostou. Pak jsem byla ve Švédsku a moje host rodina se ke mně chovala jako k cizí... pamatuju si, že tam někde vedle našeho domu natáčela pseudoskupina O5 a Radeček (jak jsem na ně přišla, netuším) nějaké pochybné video a já jsem tam měla hrát hlavní roli upírky. Občas svoje podvědomí nechápu.

Pokud bydlíte/bude se pohybovat v Praze od 24. - 27.7. a nemáte nic v plánu, přijďte se podívat na festival žonglování (což samo o sobě zní jako monstrózní akce), kde budu pracovat - tak mě můžete přijít pozdravit a povzbudit:)

GOOD NEWS!

*jde si booknout jednosměrnou letenku do LA*

Tak nějak se motám od ničeho k ničemu, piju kafe a... piju kafe, hodně kafe. Chybí mi filosofické debaty s Clayem a ostatními. Není tu nikdo, kdo by mě objal a uklidňoval, říkal mi, že jsem skvělá a

Nejdřív kapučíno, pak červené víno. Bez fotky z Evičkou a Vaškem v srpnu neodletím!

Adámek Green mi udělal radost převelikou a 2. září mi zahraje až před nosem, ve Stockholmu. Hodlám se tam s ním mocně opít, svázat ho a nechat si ho.

Momentálně je počet obyvatel našeho rodinného domu zvýšen z 6ti na 12, což je docela psycho.

Právě mi volala moje brněnská rodina (:D), že prý můj disk byl zachráněn <333 Tak aspoň nějaká dobrá zpráva pro dnešek.

Kristýnka s Kájou o mně v Eurocampu napsaly epos:

Evička je sedmička,
královna šelestí,
velmi chytrá hlavička,
potkaly jsme ji naštěstí.

Dlouhá punčocha Pipi,
vládne němčinou, švédštinou,
říká nejlepší vtipy,
je naší láskou jedinou.

Vedoucí je výborná,
Hlína zlostí šušně metá.
Každého tím odrovná,
má nejhnusnější šušně světa.

Je to holka odvážná,
ve tři ráno plave v řece.
Ona cestu dobře zná,
ožrat se umí převelice.

Zná texty od Evy, Vaška,
to je punku známka,
už ví, jak se hraje flaška,
a jak chutná Hlíny tlamka.

A když ocucaj si jazyky,
zajezdí si pro legraci.
Vzbudí všechny táborníky,
zboří naši ubikaci.

Strašili jsme děti v lese,
za zombíky jsme tam byli,
každý se dodnes strachy třese,
někteří se pomočili.

Evi už zná novou hlášku,
co je "dva boom boom".
Nebude hrát více flašku,
zbořili s Hlínou dům.

S Evičkou jsme prošelestily
deset krásných dní.
Užily jsme si každou chvíli
navždy budem v srdci s ní.



A společně jsme pak napsaly báseň pro Claye, ke které patřila i taneční kreace, při které jsme měly na zadcích připevněné papíry s písmeny ŠE - LE -ST.

Our šelest Clay,
is active all the time.
He takes drugs every day,
after that he feels fine.

As a girl he looked beautiful
but tits he didn't have.
His make-up was wonderful
he was very brave.

As leader he's the best,
to everyone is friend.
He comes from the West
and that's the end.

... TŘI BOOM BOOM!!!

Everywhere we go
People always ask us
Who we are
Where we come from
So we tell them
We're from Eurocamp
We love Eurocamp
And if they can't hear us
We shout a little louder...

Připravte se, bude to epos. Udělejte si k tomu kafe nebo něco.

Ano, původně jsem měla na Eurocampu zůstat přes 2 první turnusy - ale po prvním jsem se vrátila domů. Spokojená, ubrečená kvůli loučení s milými lidmi, které jsem tam měla tu možnost poznat, unavená a nevyspaná. Proč jsem odjela? Zkuste si představit... strávit 20 dní v kuse na místě, kde není signál na Vodafone ani Outů a nejbližší forma civilizace (=umaštěná Jednota, kde se zastavil čas někdy před 20 lety) je vzdálena 5 km. Vstávat v 8 ráno a chodit spát ve 4 (ráno, samozřejmě). A za mizivou odměnu. Ne, nechci se zlikvidovat. Bylo to super, ale dalších 10 dní bych asi dala jen s obtížemi.
Tak, to jen tak na úvod, abyste věděli, proč už jsem zpět.

Když jsem odjížděla směrem Jižní Čechy (moje první návštěva této oblasti), měla jsem docela smíšené pocity. Všichni vedoucí a asistenti spolu totiž strávili víkendové školení, kterého jsem se nezúčastnila (byla jsem tehdy ještě ve Sverige) - všichni se znali předem a já jsem byla nová a neznámá, tak jsem doufala, že mě nebudou šikanovat hned od začátku:)
Hned od první chvíle se ukázalo, že k ničemu takovému nedojde. Všichni byli v pohodě, a konkrétně náš pokoj byl naprosto nejvíc!!

1. Legenda o Šelesti.
Druhý den měly přijet děti. Měly přijet kolem čtyř hodin odpoledne, ale hlavní vedoucí Žaneta nás připravila na to, že "vždycky se najde nějakej blbec, co svoje dítko bude chtít odložit už dřív", a tak se taky stalo - kolem poledne přijel Radek, který měl být v mém oddílu (ano, dostala jsem nejstarší oddíl, tedy oddíl číslo 7, přesně jak jsem si vydupala). Začaly jsme se s ním s holkama bavit, a nějak jsme se dostaly na téma profesionální sporty, přičemž Radek pronesl památnou větu "musel jsem přestat hrát basket, protože mám šelest na srdci". Netušíte, co tím začalo. Od toho momentu bylo všechno ŠELEST. Šelest je všechno. I sloveso, používané v milionech tvarů (jít se vyšelestit, zašelestit, pošelestit...). Prostě šelest. Takže tak.

2. Ti druzí.
Zároveň s autobusem dětí z Prahy dorazili tak rodilí mluvčí - 8 Amíků (jen jedna z nich byla holka) a 2 Britové. Do té doby jsme nevěděli, s kým budeme vést oddíl, a se svými kolegy jsme se seznámili až na nástupu, kde jsme si rozřazovali dětičky do oddílů podle seznamů. Čekala jsem, koho ke mně přidělí... věděla jsem jen, že se jmenuje Clay. Bude to ten roztomilý potetovaný opičáček, ten podivný týpek co vypadá jako Indiana Jones nebo snad ten černoch? Nene. Clay (okamžitě pracovně přejmenován na Hlínu) = dvoumetrový hyperaktivní tvor, který je čirou náhodou new rave DJ, hard-core fanoušek Daft Punk a taky nevlastní bratr Alicie Keys (bez keců!).

3. Party.
Byly mocné.
Pro představu vám popíšu několik zábavných nocí:

Jednou chodil Clay celý den s šušněm neboli holubem viditelně naaranžovaným na kraji své ještěrčí nosní dírky. A mě a Kristýnku políbila múza... předkládám originální verze našich děl v nezkrácené podobě.

Leze z hlíny had, každý ho má rád.

Dneska v noci po večerce, budu jezdit na ještěrce.

Dostala jsem nápad, na hada se sápat.

Leze šušeň z díry (ďoury), vystrkuje kníry (kňoury).

Chodí šušeň okolo, nekoukej se na něho, kdo se na něj koukne, toho Hlína bouchne.

Obzvlášť ty dvě poslední básničky způsobily nás nekontrolovatelný záchvat smíchu, při kterém jsme brečely, dusily se a stěžovaly si na bolesti břišních svalů. Pánové z pokoje odnaproti nás samozřejmě slyšeli a chtěli se pobavit. Snažila jsem se Mikeovi (který stál ve dveřích jen v boxerkách) nakecat, že "šušeň" je jen vymyšlené slovo, a on mi vyhrožoval, že si to vyglůglí:D Pak si začali všichni na chodbě poměřovat a porovnávat bradavky a Mike pronesl jednu nesmrtelnou hlášku: "Nemůžu spát, bojím se Jamieho bradavek. Ony svítí ve tmě!!!"

Další noc, další dějiště - staff room. Amíci, já, Kája a Kristýnka jsme si ničili játra a plíce a hráli u toho hru "never have I ever", která se samozřejmě zvrtla někam daleko pod jakoukoliv definovatelnou "úroveň". Když se o někom dovíte, že měl sex s rodinným příslušníkem, sedmnáctiletou studentkou, zlomený penis nebo zkušenosti s... dobrý, nebudu to dál rozvádět... věřte mi, že už se na něj nebudete dívat stejnýma očima, a je úplně jedno, jak moc opilí jste byli, když jste se to od něj dozvěděli:D Další Mikeova nesmrtelná hláška: byla řeč o sexu se dvěma kluky zároveň, a Kristýnka to nepochopila. Mike jí to chtěl česky vysvětlit a řekl jí, že je to jako "dva boom boom", přičemž u "boom" předváděl kopulační pohyby.
Tak jo, tuhle hru jsme hráli. Pravidla dodám na požádání. Pak jsme šli na hlavní budovu, kde byly naše pokoje (nevím už proč) - tou dobou byly asi 2 ráno. Naše uchichotaná přiopilá skupinka dělala na chodbě trochu rozruch a podařilo se nám vzbudit zdravotnici Terku, která se nás snažila nahnat do postelí a uklidnit. Nám se ale nechtělo. Pamatuju si, že jsem s Adrienne a Kájou byla na záchodě, a Clay nám zvenku začal blikat se světlem. Připadalo nám to děsně vtipné a udělaly jsme mu to stejné. Všichni jsme se navzájem okřikovali hláškou "šššš... šelest!" a nakonec jsme skončili potmě na pánských záchodech. Tam jsme stáli, nenápadně si osahávali (nejen) hlavy a dělali na sebe šššš. Přiletěšla na nás Terka a my jsme se všichni nacpali do jedné kabinky... Kristýnku fascinoval splachovací pisoár a když zkusmo spláchla, měli jsme všichni dost. Byl čas se přesunout někam jinam. Napadlo nás, že si půjdeme zaplavat do řeky. To už nás zbylo jen 5 - Clay, Jamie, já, Kája a Kristýnka. Zbytek odpadl do postelí, my jsme se ale nedali. Utíkali jsme k řece, tam se vyslékli a hop do té hnusné smradlavé Lužnice... stáli jsme tam asi půl hodiny smáli se jak blázni a točili spodním prádlem nad hlavou. Chtěli jsme plavat do Prahy, popřípadě Stockholmu, ale nakonec k tomu nedošlo.
Když nás to přestalo bavit, rozhodli jsme se osprchovat. Někdo ukradl klíč od klučičích sprch a tak jsme tam všichni vlítli... Kristýnka objevila hustou věc, když si mačkáte mokrou podprsenku na těle, efektivně z ní teče voda:D Osprchovali jsme se... a šli spát.

Na jeden večer holky připravily geniální hru na úrovni - pantomimu, při které si každý vybral lísteček s nějakým pojmem, který pak musel předvést.
Jen tak pro představu, byly tam výhradně věci jako nadržený papež, chlupaté varle, znásilnění slonem, sex s panicem a podobně.
Tu noc jsme se později odebrali do lesa, kde jsme hráli na kytaru, zpívali a hráli flašku (opět na úrovni:D)... no, byly asi 3 ráno a my se rozhodli jít domů. Navěsila jsem se na Jamieho, abych sebou po cestě někde nepráskla (moje zranění za posledních 10 dní vydají na samostatný článek) a vydali jsme se zpátky do campu. U brány campu jsme zahlédli někoho cizího s baterkou... oooops, nebyl to nikdo jiný než Josef, největší boss a majitel Eurocampu. Vydal se v noci na obhlídku, čekovat, co zase vyvádíme. S Jamiem jsme lehce zpanikařili a rozběhli se schovat pod nějbližší keř. Jamie měl v jedné ruce flašku vodky a v druhé mě, museli jme tam vypadat velice zajímavě, když jsme tam tak leželi:D Josef si nás samozřejmě všiml, přišel k nám a poslal nás do postele. Druhý den pochopitelně po celém campu začala kolovat fáma, že spolu s Jamiem něco máme, haha.


Můj foťák je momentálně ve věčných lovištích, odkud se ho zítra pokusím nechat vysvobodit (decentně mi upadl a jaksi se mu nechce zatahovat objektiv://), tak mi držte palce. Chci toho sem tolik napsat, popsat, vysvětlit... bude to na dlouho. Na několik postů.
Laptop se mi vrátí pravděpodobně příští týden, dnes jsem volala do servisu a bylo mi řečeno, že mi na něm vyměnili už 3 věci a čekají, až jim dojde nějaká další součástka. No, jen pěkně měňte, dokud je v záruce.
Můžete mi někdo vysvětlit, proč se kazí, na co sáhnu?
Laptop... foťák... HDD... přátelství?

P.S.
2:40 a dál --- LOL:) Naprosto přesná hyperaktivní Hlína, tak jak si ho budu do smrti pamatovat!