31 August 2008

Die Welt gehört dir - was wirst du mit ihr machen?

Poslední dva dny byly totálně nabité, a dnešek nebude jiný.

Pátek:
Liš měla narozeniny a ve Stockholmu začínala tattoo convention jménem Stockholm Ink Bash - tak proč to nespojit, že?:) Měli tam mimo jiné také dorazit týpci z hamburského studia Endless Pain, co tetovali Belu B. (pro neznabohy - bubeník DÄ), což mě velice zaujalo a přemýšlela jsem o tom, že konečně zrealizuji svůj ego projekt a nechám si udělat to tetování, které ze mě udělá oficiálního narcise nadosmrti. Liš také na cestu přibalila knížku, ve které mi už asi rok ukazuje obrázek, který si chce nechat vytetovat... a šlo se.
Convention se konala na místě zvaném München Bryggeriet, což je jednu zastávku za Slussenem - v praxi to znamená, že to je "nebezpečné a neprozkoumané území" a nikdy jsme tam nebyly. Ale je to pořád ještě Södermalm - civilizace. Vystoupily jsme z metra a naslepo šly směrem "podivná cihlová budova", kterou jsem si matně pamatovala z fotogalerie, kterou pořadatelé měli na webu.
Jsme lamky, takže jsme ji obcházely jak trubky a netušily, jak se dostat dovnitř... vchod byl samozřejmě úplně někde jinde, ehm. V momentě, kdy jsme ho našly, jsem už sprostě nadávala a měla jsem lehce zkaženou náladu, jako ostatně vždy, když něco nemůžu najít/udělat sama. Ale nakonec jsme tedy vchod našly:) 
Jak se dalo očekávat, uvnitř se to hemžilo podivnými a podivnějšími individuy, smrděly tam gumové rukavice a zvuk tetovacích strojků neustával ani na chvilku (ten zvuk se mi strašně líbí, takže mi to vůbec nebavilo). Obcházely jsme kolem stánků jednotlivých studií, listovaly portfolii a nesměle pokukovaly po potetovaných návštěvnících, z nichž někteří by mi v parku po setmění rozhodně nahnali strach:) Na celé convention byl jen jeden český umělec, nejdřív jsme se styděly ho oslovit, protože zrovna pracoval na nějakém dílku na ruce jakéhosi dlouhovlasého týpka, pak jsem se ale osmělila a suverénně se k němu nahrnula se slovy "čau, my jsme tě přišly pozdravit, ne" :D Hned byla ruka v rukávě a hezky jsme si pokecali.K samotnému tetování nakonec nedošlo (kolem by totiž chodili lidi a mně by bylo trapně, kdyby mě to bolelo a musela bych se i přesto snažit tvářit statečně:)), ale nasbírala jsem milion kontaktů a načerpala tunu inspirace, v neposlední řadě jsem si taky nakoupila zásobu piercingů (včetně kratší barbely, se kterou se mi jednodušeji existuje<3). 

Hláška dne:
*procházíme kolem stánku s erotickými potřebami*
Liš: "Serem` na to, koupíme si radši vibrátor a jdeme domů". :D 

Sobota:
Včera byla chudinka Liš se svými slečnami sama doma, tak jsem se loajálně (protože ačkoliv loyal to none, někdy royal to some) rozhodla jít jí pomoct. Celý den jsme byly na nohách, vyzvedávaly děti, vedly děti do kroužků, zase je vyzvedávaly, nakupovaly s nimi, půjčovaly DVD... no, když jsme se pak v 8 pm dostaly k Liš domů, byly jsme úplně mrtvé. Využila jsem její momentální indispozice a vnutila jí pořádnou porci DÄ DVD klenotů, dokonce se ani moc nebránila:) 

A neděle? 
Dnes po dvou měsících opět uvidím The Hives naživo. Yay!!!

27 August 2008

I`m the lizard king, I can do anything.

Vítejte u prvního reportu z mého post-letního života ve Švédsku.
Hned na úvod musím zveřejnit aktuální lulanismus:

#12 - Lulan sbalil ten ohavnej velkej skládací bazén na zahradě a tu velkou a těžkou plachtu z něj dal na chodbu. Pohřbil pod ní všechny moje boty a mně trvalo docela dlouho, než jsem se k nim prokopala... málem jsem to nakonec vzdala a šla ven v růžových crocsech, které používám jako domácí obuv.

FujElla začala chodit do školy, řekla bych, že je tam docela spokojená. Její rodiče strávili víkend obvoláváním okolních hračkářství, aby jí sehnali vysněného medvídka, kterému smrdí břicho a dá se stočit do koule. Podle všeho je to teď velký hit, "mají ho všechny holky ve třídě". Trendsetterka Paris samozřejmě nemůže být výjimkou. 




Je strašně zvláštní dívat se, jak FujElla "vyspěla" - a troufám si říct, že spoustu věcí jsem ji naučila já. Pamatuju si, jak jsem ji šikanovala s tím, že když se po příchodu domů vysvleče, musí všechny věci pověsit, a ne je nechat na zemi, abych je musela uklízet já -- teď už to dělá naprosto automaticky, bez hysterických výlevů. Taky už mi každý večer nepředvádí hysterické záchvaty "ChciMluvitSMámou/TátouAToOkamžitě", hodně se zklidnila. Možná je to tím, že jí táhne na šestý rok, možná taky tím, že moje "výchova" a přístup je trochu účinnější než šišlání krávy Veliny Úžasňákové, bulharského importu, který dělal aupair přede mnou. Samozřejmě že Velina tu už zůstala a dodnes žije někde ve Švédsku, kdo by to byl řekl, viďte? Ehm.
Zdá se vám příliš brutální například situace, kdy dítě nesmyslně ječí a řve kvůli blbosti nebo kvůli tomu, že něco chce, a aupairka nad ním stojí, směje se mu a napodobuje ho? Možná, ale funguje to...

Mimochodem, měla bych jednu výzvu - neuvažujete někdo o tom, že byste vyjeli ven jako aupair? Já tady budu do Vánoc a dostala jsem úkol, poptat se po známých a kamarádech, jestli by se nenašla vhodná náhrada... chtějí prý Češku, protože naše kultura k ním má prý blíž než polská/bulharská/ukrajinská:D Kdybyste někdo o někom věděl... od ledna tu bude místo. Rodina je v pohodě, férová a vstřícná, děti prošly mým výcvikem, tak už jsou taky v pohodě. Kdyžtak commenty nebo e-mail, okay?

26 August 2008

24 August 2008

Show Must Go On

Ani se mi pořádně nechce psát nový článek, ten poslední bych totiž nejradši měla na hlavní stránce navždycky:D

Natálije dneska odhalila pravý průběh mého setkání s panem kytaristou, haha... buďte rádi, že většina z vás není registrovaná na plurku. Tam se dějou věci!

Už jsem si stačila zvyknout ve Švédsku, přijde mi, jako by se tady nic nezměnilo. Ale dost mě znervózňují Oskarovy věci na chodbě, je tam milion tašek a dokonce i počítač, tak se děsím toho, že se sem stěhuje. To už je vlastně taky vyřešené, Davídek si ho odveze do Prahy. Ještě předtím ovšem čekám audienci brněnské slečny Évičky:)

Pořád mám tendence kecat jen a jen o Ärzte, tak jsem si k tomuto účelu zařídila tohle.

Musíte počkat, až to nadšení a euforie trochu opadne... pak třeba zase začnu psát normálně, haha. "Normálně".

Liš: "Chtěla bych nějaký zvířátko."
Ävch: "Máš mě."
Liš: "S tebou se nemůžu pomazlit."
Ävch: "Ale můžeš mi podrbat záda."

Takže asi tak, no.

20 August 2008

Ich hab` gedacht ich träume...

Sedím na "mezinárodním" letišti v Ruzyni a není tady wi-fi, s tím jsem opravdu nepočítala. Původně jsem se chtěla hned začerstva vypsat ze všech dojmů a ještě zatepla na blog hodit pořádný report z uplynulých tří dnů. No nic, tak se zatím vypíšu do TextEditu a článek dám online hned, jak se dostanu do své švédské danderydské civilizace. Upozorňuji vás, že to bude DLOUHÉ, tak si uvařte kafe, čaj nebo tak něco:) 

Jak a kde začít? Pořád musím myslet na dotazník, který jsem vyplňovala někdy před pěti lety pro svoji (jedinou českou) stránku o Die Ärzte. Byla mimo jiné i otázka "co si přeješ?" a já jsem tehdy odpověděla následovně:

--- být roadie; mít německo-americký občanství; mít vlka; být upír nebo elf; udělat maturitu; mít řidičák; umět hrát na basovku; pokecat s RHCP a DÄ; mít zrzavý (nebo červený- ale úplně červený, žádnej mahagon) vlasy; zjistit co znamená "Schnusel"; aby příští rok management RHCP nezapomněl na fakt, že v ČR se dostavěla nová velká hala; aby se DÄ rozhodli napodobit Die Toten Hosen a udělali koncert v České republice...

 Jak vidíte, spousta z mých přání se od té doby splnila, ale tehdy by mě jistě ani ve snu nenapadlo, že se mi vyplní i přání týkající se Die Ärzte. Konkrétně Farina Urlauba. Než začnu emotivně vypisovat své pocity a zážitky, uvědomte si prosím, že jsem do poslední chvilky nevěřila tomu, že to všechno vyjde - zasvěcení vědí, pořád jsem to brala tak trochu na lehkou váhu, nechtělo se mi uvěřit tomu, že by se mi něco takového mohlo doopravdy stát. Ale konec okecávání, vrátíme se na začátek příběhu. 

S Farinem, kytaristou a zpěvákem Die Ärzte, jsem si psala už delší dobu - nešlo o jednovětné úsečné fanmaily, ale o diskuze o všem a někdy i o ničem... rozuměli jsme si spolu (máme toho dost společného:) a když mi napsal, že jsem strašně v pohodě a zajímavá a že by se se mnou rád setkal, cítila jsem se polichocena, ale myslela jsem, že to říká jen tak. Od začátku léta jsme řešili, jestli bude čas, abych s nimi před pražským koncertem udělala interview - jejich rozvrh byl hodně nabitý a nebylo jisté, jestli se do jejich harmonogramu ještě vejdu - proto mi napsal, ať se mu ozvu pár dní před koncertem, to už prý snad bude mít trochu jasnější představu. Pak odletěl na několik týdnů na dovolenou, kde samozřejmě neměl přístup k internetu (jeho dovolené jsou kapitola sama o sobě:)). 
Ve čtvrtek mi přišel e-mail, který mi vyrazil dech. Ptal se mě, kde jsem a jestli by mě mohl poprosit, abych ho před koncertem provedla po Praze. Ještě tentýž den jsme se domluvili, kdy a kde se setkáme - vyzvednutí před hotelem se zdálo být dobrou volbou, vzhledem k tomu, že byli ubytovaní prakticky přímo v centru. Od té doby jsem byla jako na trní. Pokaždé, když jsem pomyslela na to, co se v pondělí má stát, mi začalo být horko a taky tak trochu špatně... pochopte, ten člověk zformoval moji pubertální osobnost, i když je to příšerné klišé (že jo, Luci?:)), teď už to beru trošku s nadhledem, ale před 6ti lety bych zabíjela pro jeho podpis:D Mimochodem, jak myslíte, že vznikla moje přezdívka Ävchen? Od jaké kapely je asi odvozená? 

Nachystala jsem si do zásoby spoustu zajímavostí a příběhů o Praze přesně na míru, protože mi bylo jasné, co ho bude zajímat, a stále jsem si nepřipouštěla, že k setkání opravdu dojde. Zároveň ale ve mně hlodalo takové to váhavé "co kdyby"... 

Do Prahy jsem odjela už v neděli - chtěla jsem se ještě před odletem vidět s Davídkem:) Report z tohoto setkání asi nechám na něm, pak se k tomu kdyžtak vrátím, ale teď se pokusím vypsat z toho zbytku, než to pozapomínám;) 
Přeskočíme tedy na pondělí. Ubytovala jsem se v hotelu a odpoledne se vydala "uklidnit" a "rozdejchat" do centra. Šla jsem se podívat i k hotelu, kde jsem Farina za pár hodin (s Davídkem jsme to pořád odpočítávali, ale nějak mi to nešlo -- no jo, já a matika...) měla vyzvednout, a docela se mi rozklepala kolena. Pak jem odjela zpátky do hotelu, kde jsem se zcivilizovala, aby se mě pan FU nelekl, a asi 2 hodiny jsem ležela na posteli a přemýšlela... honila se mi hlavou spousta věcí - přijde? Jestli přijde, přijde sám? Bude s ním nějaký bodyguard nebo třeba další člen kapely (velmi nepravděpodobné, ale člověk může snít, ne?:D)? Bude mezi námi trapné ticho? Budeme si mít vůbec o čem povídat? Budu mu extrémně nesympatická a bude na mě hnusnej? Bude mít na sobě to stejné oblečení, co má na sobě vždycky a všude?:D Bude mít vlasy sčesané dozadu? Bude vypadat staře a zkazí mi veškeré iluze?:) A tak dál... 
Všem jsem rozesílala SMS s texty typu "asi se z toho složím" a pomalu se vydala k hotelu. Sraz jsme měli mít v 18:30. Pár minut před smluveným časem schůzky před hotelem seděla jen nějaká japonská rodinka (manga live!) a stálo tam pár černých mercedesů, ale dvoumetrový Germán nikde. Říkala jsem si no jo, vykašlal se na mně, určitě nepřijde - ale přesně s úderem půl sedmé se v lobby objevil usmívající se Farin. Už si nepamatuju, co přesně se mi honilo hlavou, snad jen "zůstaň v pohodě, nedávej najevo, že jsi nervózní, buď prostě sama sebou". Hned se ke mně nahrnul, objal mě a velice evropsky mi dal pusu na každou tvář. Vydali jsme se na cestu a od první sekundy jsme pusu nezavřeli... snažila jsem se brát ho bočními uličkami, kde se to nehemžilo turisty - ten den jsem totiž předtím v centru potkala několik skupinek německýh fanoušků Ärzte, a nechtěla jsem, aby se na něj někde sesypali. Bylo docela vtipné vyhýbat se lidem s tričky Ärzte, na které jsme občas chtě-nechtě narazili. Farin si jich většinou všiml dřív (má taky dva metry, že jo:) a pokaždé prohlásil něco jako "hezký triko, půjdeme radši na druhou stranu":) 
Na Staromáku si nás pár lidí všimlo (ano, byli jsme velice nenápadní, sice oba oblečení skoro celí v černém, ale jeden má dva metry a druhá svítící vlasy:D), ale zůstali stát, koukali na nás z uctivé vzdálenosti a nenápadně si nás fotili (teda samozřejmě ne "nás", ale "jeho", nicméně "nás" zní líp:). FU si stěžoval, že má něco s nohou (taky si vždycky něco udělá a ani neví, jak a kde k tomu přišel:), takže jsme se párkrát museli zastavit a někam sednout - nejdřív jsme se zastavili v jedné kavárně, kde jsme vedli asi hodinový lingvistický rozhovor a řešili, jaký jazyk se má Farin začít učit teď a kam se za tím účelem má odstěhovat. Potože jsem holka, tohle si odpustit nemůžu - ačkoliv na fotkách z nové doby někdy vypadá přestárle a unaveně (to já často taky a to bych mohla být jeho dcera:), "naživo" je to hrozně charismatickej a přitažlivej chlap, kterému by jeho pravý věk hádal málokdo.) 
Váhám, co sem můžu napsat a co ne, velká část z našeho rozhovoru byla docela osobní. Ale příběh s divočáky na dálnici sem snad napsat můžu:D Řešili jsme, jak jsem slepá bez brýlí, které zásadně nenosím (takže cedule a názvy ulic mi předčítal on:D), a nějak jsme se dostali k řízení aut. 
F: "No, kdysi jsem hrál v kapele, která byla všechno, jen ne úspěšná..." 
Ä: "Jak se jmenovala?" 
F: "King Kong." 
Ä: "Tys měl tehdy dready, že?" :D 
F: "Ani mi to nepřipomínej... nemůžu uvěřit tomu, kolik lidí o tom ví." 
Ä: "Hodně lidí četlo vaši biografii." 
F: "No jo... tak tehdy jsem teda hrál v té kapele, a samozřejmě jsme na koncerty museli jezdit sami, neměli jsme roadies ani řidiče... a jednou na mě vyšla řada, abych řídil přes noc, a v jednom momentě jsem normálně viděl divočáky na dálnici." 
Ä: "Jako fakt? A srazils je aspoň?" 
F: "No, oni tam ve skutečnosti nebyli." 
Ono to asi vůbec nepůsobí vtipně, ale v tom momentě to byla naprosto roflózní hláška a pojem "divočáci na autobáně" jsem okamžitě nastálo zařadila do svého slovníku (a samozřejmě jsem ho před ním několikrát použila, abych ho poškádlila:D). Věděla jsem, že je to provokatér provokatérskej a že jeho humor je velice specifický a většinu lidí by jím asi urazil, ale zdatně jsem se bránila a veškeré narážky a hlášky jsem mu okamžitě vracela i s úroky, což se mu líbilo. Několikrát jsem ho upřímně rozesmála, vtipkování a vzájemné špičkování a pošťuchování nám šlo a pořád jsme se navzájem doplňovali:) Taky se mi přiznal, z jaké stránky ukradl nápad a kód na horní menu:D Bavilo mě, že umí perfektně anglicky - dlouho se mi nestalo, že by mi někdo byl rovnocenným, nebo dokonce lepším konverzačním partnerem. Občas jsme se pohádali o to, jaký anglický výraz je správný, a protože jsme oba dva egoisti tvrdohlaví, vyvinuli jsme střídavý systém - jednou mám pravdu ty, pak zase já:) Mimochodem, skončilo to tak, že je teď řada na mně:) 
Když jsme došli na Pražský hrad, bylo už docela pozdě a tma. U večeře jsme koukali na krvavý měsíc a bavili se o hudbě. To jsem se zase dozvěděla věcí:D Pustila jsem mu Hadouken!, kteří se mu líbili, a taky Nicelanda, kterého chválil převelice... doporučil mi pár kapel, které se mi "budou líbit a když ne, odkoupím od tebe ty desky já":) Když odešel na záchod, přišla za mnou servírka a řekla mi "hele, on je někomu strašně podobnej... takovýmu tomu z tý německý kapely", tak jsem jí řekla že jo, je to on, ale pššššt:) Když se vrátil, slečna se ho zeptala, jestli je možné, že ho odněkud zná, a on jí odpověděl, že je H.P.Baxxter ze Scooter, a tak se jí taky podepsal:D Další servírka chtěla, aby jí k podpisu udělal srdíčko a věnování, tak jí tam nakreslil lebku, které na čelo napsal její jméno. 
Na Hradě ho poznali nějací dva němečtí fans, nejdřív se k nim moc neměl, ale nakonec se s nimi nechal vyfotit, pak mi řekl, že to radši udělal, protože vypadali, že by jinak dostali infarkt:) Naštěstí nás pak nechali na pokoji a my jsme si mohli v klidu udělat procházku kolem nasvíceného Sv. Víta (to byl zase šťastnej, že mě může opravit, protože jsem se přeřekla a omylem řekla "lightening" místo "lighting"). Když jsme procházeli bránou na nádvoří, krmila jsem ho fakty o tom, kdo navrhl uniformy hradní stráže, a když jsme vycházeli ven, začal mi říkat to samý:D Pak mi vysvětloval, proč jsou ve zdech díry na větrání, tak jsem mu řekla, že až ho přestane bavit hudba, může se stát zedníkem, haha. 
Když jsme sešli zpátky dolů ke Karlovu mostu, bylo už po desáté hodině, tak jsem ho dovedla zpátky k hotelu. Strašně mi děkoval, nabídl mi, že si před koncertem klidně můžu dát ten rozhovor, ale odmítla jsem, řekla jsem ať to nechá plavat - hrál si pak na uraženého:) Nechtěla jsem riskovat ztrátu místa v první řadě, no... Zeptala jsem se, jestli zítra můžu na zvukovou zkoušku, zamyslel se a řekl mi, že neví, jestli vůbec nějaká bude, a dodal, že tam nikdo nesmí, ale slíbil, že zjistí co a jak a kdyžtak mi zavolá (ano, on má MOJE číslo uložené ve SVÉM mobilu:). Dvakrát jsme se objali (to rozloučení nám trvalo, no - jsme ukecaní oba dva:), dostala jsem další 4 pusy na dobrou noc a bis morgen... 

Bylo půl jedenácté večer, tak jsem moc neměla komu ty zážitky hned začerstva vnucovat, ale zavolala jem Gužu a dorazila za ní a jejími německými kamarády do baru. Z celé akce mám jen jednu fotku - když jsme se loučili před hotelem... nechtěla jsem narušovat důvěrnou a přátelskou atmosféru, která celý večer panovala - neptala jsem se ho ani na Ärzte a podobné věci, pokud o nich on sám nezačal mluvit... připadlo by mi prostě hloupé vytahovat foťák a na každém rohu se s ním chtít fotit jako s nějakým zvířátkem v ZOO. 
Snažila jsem se ho donutit, aby na koncertě mluvil anglicky, i když 99% návštěvníků budou Němci - nejdřív váhal a říkal, že se zeptá, kdo neumí německy a podle toho se zařídí, ale druhý den nakonec všichni po dobu celého koncertu mluvili anglicky a trochu česky (aspoň to "děkujeme" jsem ho naučila:). 

Druhý den... ráno jsem se nudila převelice, tak jsem se šla už dopoledne projít do města, šla jsem kolem Roxy a docela mě udivilo, že už v 10 hodin ráno tam postávalo několik fanoušků, včetně jednoho kluka, kterého jsem si pamatovala z předešlého podvečera - kdyby tak věděl, že asi 5 metrů za ním šel jeho idol:) Poznala jsem tam Ooompha s červenomodrou hlavou, tak jsem se s ním začala bavit a už jsem zůstala. Pak přišla Gužu a postupně i ostatní zástupci české menšiny, tak nuda nebyla. Organizace celé akce byla trochu tragická, před klubem i přes zákazy zaparkoval nějaký kretén auto a rozhodně tam proto nebylo místo pro jeden mega truck a jeden obří nightliner bus:) A co udělali čeští roadies? Normálně to auto "odhopsali" na druhou stranu silnice, to jsem ještě v životě neviděla a asi už ani neuvidím:D 
S postupujícím časem začala být velká tlačenice, bariéry nestačily a my se modlili, aby nás co nejrychleji pustili dovnitř. Gužu nás opustila na interview, ujišťovala jsem ji, že to bude okay:) Pro Farina jsme nachystali dárek - česko-německý/německo-český slovník, kam jsme napsali věnování a podepsali se (my = hrstka českých fanoušků bojujících o první řadu), já jsem mu svému jménu dopsala do závorky "it`s anorectic!" (hádali jsme se, jestli se říká "anorexic" nebo "anorectic"), a jak mi později Gužu řekla, úplně ho to rozsekalo a byl dojat:D Když konečně začali pouštět dovnitř, začal boj o první místo - někteří snad lámali olympijské rekordy v běhu na krátkou trať. Jakási Němka si sedla na zem a natáhla nohy podél bariér, aby si tam nikdo nemohl stoupnout, ale já a Gabi jsme se tam suverénně nacpaly:D Mimochodem - díky Satanovi za ty bariéry tam... v Roxy je nikdy nedělají, a u Ärzte bych asi umřela, kdyby tam nebyly a já byla natlačená přímo na pódium. Stála jsem tedy přesně tam, kde jsem stát chtěla - mezi Farinem a Belou, yay! Nalevo jsem měla Gužu a napravo Gabi, se kterou jsme systematicky vytlačovaly malou otravnou Němku, co stála vedle ní. 
Už před koncertem jsme byli všichni polomrtví - čerstvého vzduchu ubývalo a to, že si půlka lidí zapálila, taky moc k dýchatelnosti nepřispívalo. Ochočily jsme si securiťáka před námi, to byl výborný tah:) Jak se později ukázalo, čeští sekuriťáci byla neschopná banda svalnatejch debilů, museli tam nakonec poslat 4 Němce jako posilu, protože Češi absolutně nebyli schopní vytahovat omdlévající a crowdsurfery z davu. Mimochodem, slečna z růžovými punčocháči a asi 120 kg ode mě asi taky jednou dostane teniskou do obličeje. 
Přesně v 8 začal koncert. Farin nakráčel na pódium a jakmile mě uviděl, začal se smát:D Začali netradičně s prasárnou největší, "Stick It Out", po které následovala "Himmelblau". Bela se na mě koukal a úplně první palička, kterou ten večer rozdal, připadla mně:) Koncert naprosto famózní, myslela jsem chvílemi, že to už asi nedám, ale vydržela jsem... FU na mě pomrkával a soucitně na mě koukal:D Jednou mi naznačil, jakože "asi jsi úplně mrtvá, co?", na což jsem mu přikývla, jak jinak, že:) Příjemně mě překvapilo, že v "Zu Spät" změnili text, a to tak, že tam Farin zpíval o noční procházce Prahou a o Karlově mostě:) Prostě ach... 
Oproti tomu Bela byl asi decentně zmatený - jednou blekotal něco o Varšavě a pak něco o Czechoslovakii, to jsme se na sebe pokaždé s Farinem tak zmateně podívali a zakroutili hlavou, jakože "o čem to mele?":) Mám všude modřiny a skoro nemůžu chodit, před koncertem mě totiž píchla vosa do kolena a příšerně mi to nateklo - pak mi taky na záda skočil asi dvoumetrákový Němec a natlačil tím moji kyčelní kost na bariéru - mám tam teď asi deseticentimetrovou modřinu a docela se bojím, jestli se mi neodštípnul kousek kosti, protože to bolí fakt moc na to, aby to byla obyčejná modřina. Mimochodem, v životě jsem nebyla tak strašně zpocená, jako po tom koncertě. Tričko jsem mohla ždímat, a to jsem na tom byla ještě dobře, když jsem se koukla na ostatní... 

Do Švédska si vezu fetiše v podobě paličky s nápisem PORNOBOY jako správná groupie, trsátko se sdělením, že "Satan je chodec", podepsaný booklet Bäst Of s věnováním a vědomí, že to, co jsem zažila já, se asi jen tak někomu nepoštěstí... sakra, čtyři hodiny jsem ho měla jen pro sebe, a to všechno v ehm ehm velice romantickém prostředí noční Prahy:) 

Jsem ráda, že jsem Farina mohla poznat aspoň trošku osobně, jsem nadšená z toho, že je přesně takový, jakého jsem si ho vždy představovala, takový, jaká bych si jednou přála být i já... je to strašně inteligentní, sympatický a příjemný člověk, který vám podle mě buď sedne nebo nesedne... záleží na velikosti vašeho ega, na tom, jak moc si věci berete osobně a na vaší míře smyslu pro humor:) 

Aaaah, teď mi tady na sekundu naskočil nějaký signál sítě, stáhly se mi maily a v mailboxu mi přistál i jeden od pana FU, ze včerejšího dopoledne. Přeje mi dobré ráno, děkuje mi za procházku, prý se mu to strašně líbilo - a připojuje článek z Wikipedie popisující slovo "anorectic" :D:D:D Podepsán - "der Klugscheisser". Typické:D 

Děkuji všem, kteří mi to upřímně přáli, podporovali mě a radovali se se mnou. A vy ostatní - jen si ZÁVIĎTE!!!

14 August 2008

Euforie.

To tady už dlouho nebylo. Radostně skáču po domě a brečím štěstím. Přejte mi, ať se na poslední chvíli nic nepokazí...

13 August 2008

Šelest v Olomouci

Duo K&K (znáte je zmých eurocampích historek:) mě poctilo svou návštěvou v OL a samozřejmě se to neobešlo bez milionu fotek pochyného rázu... původně jsem sem chtěla radši jen dát tu fotogalerii, ať si to každej přebere jak chce - ale že jste to vy, k té galerce přidám ještě tři hlášky:)

Kavárna -> menu -> je tam napsaný "koktejl sedmi písní" -> K1 to četla jako "koktejl sedmi plísní":D

"Ty mu zajedeš rukou do poklopce a já do batohu"

Albert -> jdeme koupit flašku -> prodavačka: "A 18 vám bylo?" -> K1 vytahuje občanku -> Ä. je děsně vtipná a nahlas prohlašuje něco ve stylu "joo, vy ste z Prahééé, tak to vám nic neprodám" :D

CLICK & ENJOY ->>>

Šelesti (K&K) v Olomouci:D

11 August 2008

Hody hody doprovody:D

Včera Olomouc hostila další celebritu světového formátu - návštěvou mě totiž poctila Katchenka:) Akce to byla vskutku vydařená, nejdřív jsme se MUSELY jít vyfotit se želvou na náměstí, pak jsme zjistily nemilou skutečnost, že nejbližší Kenvelo je zavřené (chtěly jsme se podívat na ty trička I LOVE TROY), a rozhodly se pro plán B... den předtím jsem se totiž od kolegyně v "práci" dozvěděla, že v nedaleké kolonii jménem Štěpánov se pořádá monstrózní akce jménem HODY. Nezaváhaly jsme, v Albertě jsme se pro jistotu vybavily nějakým jídlem ("co když tam bude samej chlast a žádný jídlo?"), koupily jsme jízdenky a vyjely jsme vstříc dobrodružství:)
Pantáta mě den předtím ubezpečoval, že ve Štěpánově nemáme šanci zabloudit, ale po vystoupení z vlaku jsme trochu znejistěly... byl tam sice zámek jako z The Tudors, ale nikde žádné kolotoče ani známky života.
Šly jsme dál a dál největším štěpánovským bulvárem a po chvíli jsme začaly potkávat odhalené punkáče s několika promile a holčičky v šatičkách HK s balónky v ruce - neklamné znamení toho, že jsme šly správně!
Bylo tam strašně moc stánků, kolotočů a hlavně "profesionální" hudební stage, na které stál týpek s červenou kytarou a jágrovskou dekou na hlavě, týpek s noutbukem a paní s mikrofonem. A ti tři to teda monstrózně roztáčeli:D Hitofky od Katapultu, Koláře, Davida a Vondráčkové na nás pálili jednu za druhou a já si doteď vyčítám, že jsme si nenechaly zahrát Bílou orchidej na přání... (atw všichni si kupte nové číslo časopisu Květy, je tam neskutečně sexy fotka Evy a Vaška hned na obálce!) U toho pódia jsme tedy zakotvily a pozorovaly jsme tančící vřavu (asi pěti lidí), kteří pařili jako zamlada, haha. Mám i video, ale ani na třetí pokus se mi nepodařilo nahrát na jůtůb, snad zítra. To prostě musíte vidět:D
Jinak patřil k highlightům včerejška zejména stánek s pštrosím gulášem, ledová tříšť s vodkou, Katchenčiny nemravné kresby na mém telefonu, converse-papučky (mám na ně copyright), pán co spal na plastové židličce a lezly mu koule (pak se probudil a zase hurá zpátky do stánku připravovat párky v rohlíku...:), Spongeboooob, Zoltan, pán co nás balil lascivními gesty, ledová tříšť s vodkou a ledová tříšť s vodkou.

Galerie budou odteď TADY, protože rajce.net se nekamarádí s Macem:/

08 August 2008

King for a day.

Docela dlouho už jsem nic nenapsala, asi je to tím, že veškeré své pocity teď ventiluju na plurku:)
Tolik klávesových zkratek, kolik jsem se naučila za poslední týden, jsem se nenaučila za celej život, haha... ale pořád jsou mi Jablíčka sympatičtější než Wokna. Nemluvě o tom, že Jobs je daleko větší kunda než Gates a že Justin Long z Mačích (lol) reklam je naprosto famózní.



Updateovala jsem kalendář akcí napravo --->
aby jste věděli, kde se pohybovat/nepohybovat, když mě chcete/nechcete potkat:)
Teď to půjde rychle... a asi už se do Švédska těším, protože... protože jsem zase ze dne na den radikálně změnila plány ohledně svých budoucích aktivit. Nechte se překvapit.

Dnes ráno jsem slavnostně dokoukala poslední díl druhé řady The Tudors a vyděsilo mě oznámení na konci, že další díly budou až v roce 2009. 2009!!! Co do té doby budu dělat? Zjišťovat, kde se seriál natáčí, a snažit se vetřít jako kompars, pokud možno jako nějaká Henryho konkubína:D
Navíc teď nastane éra Jane Seymour, kterou hraje naprosto příšerná a nesympatická blondýna - mojí oblíbené Anne Boleyn už usekli hlavu:/Ano, jak jste s jistě všimli, The Tribe už je pasé - teď vás budu otravovat fakty ze dvora krále Henryho VIII. :D

03 August 2008

I'm A Sinner I'm A Saint, I Don't Feel Ashamed.

Včera jsem se věnovala věru satanulibé činnosti - uklízela jsem si pokoj. Jo, ten pokoj, ve kterém strávím dohromady cca 30 dní ročně. Můj úklid spočíval v tom, že jsem školní věci (skripta a materiály z té evil vysoké školy, kam jsem rok docházela) dala bokem, zařadila do mega šanonů a odnesla do sklepa -- hned mám v pokoji víc místa:) Při úklidu jsem taky našla pár naprosto luxusních retro fotek z rodinného alba, až někdy nebudu líná je oscanovat, tak je sem hodím.
Odpoledne se chystám na otočku do Brna - a až se vrátím, něco bude možná jinak... (nejvíc se těším na zformátování iPodu na Mac a znovuvytváření celé 80 GB hudební knihovny). A i kdybych tam jela jen kvůli té kávě s Evičkou a Nexíkem, i to by bylo smysluplné strávení dnešní neděle.
Někteří mě uhání, abych s nimi někam šla etc., ale já pro ně prostě nemám čas. Co mi to dá, dvě hodiny se na někoho uculovat a přitom vědět, že všechno, co mu/jí řeknu, bude dávat k dobru na pomlouvacích sessions s mými úhlavními nepřáteli?

Za dva týdny dojde k opětovnému setkání proslulého dua Äv & Fujella. Docela se toho děsím... nevím, jak to bude, jestli bude všechno tak, jak dřív. Vlastně - i od té doby, co jsem v listopadu odletěla do Švédska, se všechno tak kurevsky změnilo... Ani ve Švédsku teď nic nebude stejné. Fujella bude chodit do školy. Marie má (další) práci = já budu mít víc práce. Jutta bude pryč. Ještě že LišLiš zůstává...

Přemýšlím, co bych na sobě ještě mohla změnit. Nechci nudit kecy o skončených a započatých životních kapitolách, ale asi na tom něco bude. Zase jsem se kousek posunula a nevím, jestli už mě baví být Ävchenka s jasně oranžovou hlavou. Ale asi jo:)