30 November 2008

zlo.

Try JibJab Sendables® eCards today!

28 November 2008

27 November 2008

Take only what you need from it.

Tohle bude pravděpodobně nejvíc emo ze všech emo článků v historii tohoto blogu.

Jsem zavřená doma.
S dvěma kusy dětí.
Obě jsou zdravé.
Já jsem nemocná.
Malé slečně Fujelle prej byla ve vlasech včera nalezena VEŠ (dotáhnutá ze školy).
Mám dlouhé vlasy.
Mám husté vlasy.
Mám ráda svoje vlasy.
Nechci vši.
Mám monstrózní migrénu.
Nemám náladu jet si pro knížku Twilight.
Nevím, jak si vyložit větu "doufám, že se brzo uvidíme".
Doufám, že si ji vykládám správně.
Nevěřím tomu, že si ji vykládám správně.
Bylo by až příliš hezké, kdybych si ji vykládala správně.
But I thought this wouldn't hurt a lot.
I guess not.
Jestli stihnu aspoň dva z koncertů uvedených napravo ( ---> ), budu šťastná.
Asi mám horečku.
Hruškovej jogurt je pěknej kekel.
Dneska dělám palačinky a asi se u toho pobliju, nesnáším ten smrad smaženýho jídla.
Chybí mi moje fretka.
Chybí mi kamarádi z celého světa, které jsem neviděla půl roku a více.
Zákaznická podpora alza.cz stojí za ****.
Chci bejt upír.
Nebo elf.
Venku taje sníh...

25 November 2008

Málem mě dnes zajelo auto...

...šla jsem do školy a vzhledem k tomu, jak to tady teď vypadá (silnice splývá s chodníkem) jsem si dávala extra pozor - a najednou se do zatáčky vyřítila DHL dodávka, dostala smyk a vyletěla ze silnice 5 metrů ode mě. Kdybych stála o 5 metrů dál, byla bych mrtvá. Kretén, který to řídil, se ani neobtěžoval zastavit, vylézt nebo se mě nedejbože zeptat, jestli jsem v pořádku. Hned auto srovnal zpátky a odjel dál... 

I'm Not Jesus.

Editor mám otevřený už od rána... a pokaždé jsem hotový zápis vymazala. No nic.

Dnes večer se vydávám do sněhové bouře (doufám, že jste předevčírem všichni v TV viděli ty záběry ze Stockholmu, děkuji za starostlivé SMS:), abych si mohla pořídit knížku Twilight. Jsem totiž úplně tupá ovce, kterou stejnojmenný film bavil. I když se podle mě upíři na slunečním svitu určitě netřpytí a v civilu nejezdí Volvem C30 a nebydlí v prosklených domech uprostřed lesa. Nevadí.



YouTube.com je ode dneška wide-screen a já jsem tím nadšená.

23 November 2008

Milý Ježíšku, Tomtene, Santo, nebo kdo má tohle v kompetenci:

Celý rok jsem se chovala tak, jak je mi vlastní - egoisticky jsem si hrabala na vlastním písečku a šla jsem si tvrdě a cílevědomě za svým, ať už šlo o cokoliv. Přesto mi připadá, že jsem přes to všechno daleko "lepší" člověk než někteří ostatní, kteří se tváří jako "hodné dušičky" a pak vám s úsměvem vrazí kudlu do zad. Já o sobě aspoň hrdě prohlašuju, že jsem egoistické arogantní a náladové, a workholické hovádko a když to někdo přejde s úsměvem a mávnutím ruky, je to jeho problém, já ho varovala:)
Zpátky k tomuto roku.


Bez váhání o něm můžu říct, že to byl NEJLEPŠÍ ROK V MÉM ŽIVOTĚ.

Hodně se toho změnilo.
- sblížila jsem se se spoustou zásadních lidí (tou souvisí s mou novou plurkovou obsesí:)
- seznámila se s lidmi, které jsem do té doby jen obdivovala v TV a protáčela v iPodu
- dostala se pracovně tam, kde se mi ani nesnilo
- celý rok jsem strávila v izolaci severské země, daleko od všeho a všech - což mi taky hodně pomohlo si ujasnit životní cíle a pročistit si hlavu
- naučila jsem se nový jazyk, což je naprosto famózní - a pan kytarista už nade mnou vede jen o 3 jazyky! (taky má ale 23 let k dobru)
- přesně vím, co a kde budu dělat minimálně v prvním půlroce roku 2009, což je více než úspěch:)
- konečně jsem se rozhodla něco začít dělat se svým tristním hudebním vzděláním a zapsala jsem se do hudební školy (el. kytara)

Okay, to get to the point - letos si k Vánocům přeju:
- ... nic materiálního mě nenapadá, mám všechno co potřebuju a mnohem víc
.
. *přemýšlí*
.
- nicméně 1, 2, 3, 4, 5 - tyhle věci si časem pořídím:))
- aby na mě rodiče mohli být hrdí

22 November 2008

Don't Think About The Consequences.


Včera MGMT. Dvě předkapely, které bych byla nejradši vypískala, ale šetřila jsem si hlasivky, abych si s Andrewem mohla zazpívat Kids.

Andrew je náš nový idol. Vypadá jako skřetí myšátko, nosí stejný šátek jako Hanita a z vlasů mu čouhají rozkošná elfí ouška.
Kids je moje nová obsese. Poslouchám ji pořád, zpívám si ji pořád, dokonce mi tak i zvoní iphone, což už je solidní schíza (představte si, že si něco zpíváte a začne vám tak zvonit telefon!).

Bolí mě žebra, pravá kyčel, pravá ruka, břicho a obě nohy, ale přesto jsem spokojená. First row, bitch.

Hned jsem úspěšně nakazila ivoshka a jedeme v tom oba:D

Jinak - dnes jsem ivoshkovi zoufale psala z metra, aby mi zjistil, do kdy má otevřeno IKEA na Kungens Kurva a on se fakt brilantně dokázal zorientovat na švédském IKEA webu a danou informaci mi do minuty sdělil, respect!

20 November 2008

Electric Feel.

Mám doma dítě (1 kus), druhé někde kalí Colu na školní pááárty. Letní pááárty. To znamená, že v mínusové švédské zimě v pět večer přišlo domů (no dobře, přišEL) v kraťasech a s kšiltovkou s tím, že si jde nagelovat vlasy, načež jsem ho seřvala na dvě doby (nemůže přece onemocnět, to by pak zůstal doma a já bych se zbláznila a umřela žalem).

To menší, růžovější a blonďatější dítě (bez penisu) jsem dnes pozvala do svého pokoje, abysme se spolu mohly podívat na High School Musical ("hajkůmjůkl"). 
Na moji fotku s panem blonďákem vtipně poznamenala "to je tvůj táta?", čímž mě decentně rozhodila. A když jsem jí řekla, že ne, tak mě ještě usadila větou "ale jste si podobní!" :D

Management Evy & Vaška je asi docela ojedinělý ansámbl schopných lidí, na můj dotaz na vstupenky na jejich velkou šou v Kotvrdovicích (doteď pořádně nevím, kde to je, hlavně, že tam jedeme:D) mi bylo vysvětleno, kde v Hospůdce u Surfu najdu záchody a kde salonek a kolibu, a že prý na taneček se složenkou (!!!) platí 50 Kčs na osobu, ale o vstupenkách nepadlo ani slovo, haha.

A tady máte povinné video pro dnešní den, které jé úplně AWWWW a nejlepší a nejdokonalejší a nejstylovější a tak vůbec, děkujuuu :***




EDIT: A aby nedocházelo k omylům, vězte, že na videu je majitel nejhezčí kyčle ve Střední Evropě. (:D:D:D)

19 November 2008

Let Me See You Strip.

Ten poslední zápis už je jen z poloviny tak horký, všechno je snad na dobré cestě k lepšímu. Ale stejně...:( Už dlouho jsem neprobrečela celou noc. A tak. Ráno jsem se musela pousmát nad tím, jak hrozně jsem vypadala (opuchlá, ubrečená, červená, nevyspaná).
Děkuju moc všem, kterým to nebylo jedno:*

Dnes jsem se Lulanáše zeptala, jestli v mládí hulil hodně trávy, když má tak krátkou paměť (bylo to poté, co se mě zeptal, jestli jsem dnes viděla Oskara, který ovšem již včera odjel s nějakou pichnou do Kopenhagenu & pořád o tom mlel cca poslední 2 týdny). Prý zase tak moc nehulil... nevěřím :)

Výborná zpráva dne - Oskar se stěhuje k nějakému svému kamarádovi do Sollentuny (takový ghetto, končí tam autobusy, což zajisté něco znamená), hohohooo! Doufám, že to stihne tak do týdne, budu to potom brát jako předčasný dárek k Vánocům.

Berlínská Musikschule Spandau se rozhodla přijmout mě od ledna mezi své studenty/žáky, tak jsem ráda... budu rockstar, počkejte :P

18 November 2008

To prostě nejde:(

To nemůže bejt pravda...

Všechno na hovno dneska, VŠECHNO!!!

17 November 2008

AUS BERLIN!

příběh první: Jak jsme "slavily" můj odlet [pátek]
Po přetěžkém dni jsme se s paní KeLišovou společně vydaly do Mörby nakoupit zásoby na nadcházející goodbye-party (odjížděla jsem přece na celé 2 dny, to se muselo oplakat!) - nakoupily jsme mimo jiné i čokoládový dort, na kterém bylo napsané, že vystačí pro 6 - 8 lidí -- aspoň vidíte, jak mají Švédi trapná měřítka, my jsme ho totiž sežraly na posezení ve dvou:D
Jako vždy se KeLiš nevyhnula nutné Ärzte propagandě (už se ani nebrání, což je úplně nejlepší, občas po mně dokonce DÄ sama vyžaduje!) a pak to přišlo - vrcholem a zároveň stěžejním bodem večera byl film "Bend It Like Beckham" (jeden z klenotů z filmografie pana JRM).
Ehm. Po dvou panácích tequily s džusem jsem kecala ve všech scénách, kde se neobjevoval Jonathan (u těch jsem dělala "awww", případně mu tiše odpovídala na jeho monology stylem -- JRM: "Which position?" Ävch: "ANY POSITION!" :D), a z celého filmu mě zaujal jenom jeho herecký výkon, haha. Scénu, kdy ke konci filmu utíká po letišti, jsme si přehrávaly asi desetkrát, a to v různých rychlostech. Nenašla jsem ji na jůtůb, asi ji budu muset uploadovat, to prostě musíte vidět!! Odteď budu běhat zásadně jen jako JRM, protože je to nejvíc.



Pak jsme se ještě chtěly dívat na "My Blueberry Nights" a "The Children Of Huang Shi", ale jaksi k tomu nedošlo, jelikož jsme se opily a nevhodně jsme se smály a nedokázaly se koncentrovat. Kolem půlnoci Lišena dostala strašnou chuť na hot dog, ale do města jsme nakonec nejely. To jsme radši prděly z okna mého pokoje, já jsem si (omylem) propíchla nohu hřebíkem a pak se radovala, že mám originální piercing, a nakonec jsme vše završily výletem do lesa, kde jsem vám chtěla natočit "HU!", ale na tom videu není nic vidět. KeLiš si se mnou poprvé za tu dobu, co ji znám, dala 2 (slovy "dvě" !!!) cigára a spokojeně jsme se vrátily ke mně domů.
Pak už si jen pamatuju, že jsme se nějak rozloučily, já jsem si sbalila pár věcí do batohu a rozhodla se aspoň chvilku spát (musela jsem v 2:30 am vyjít z domu, abych stihla bus do Mörby, metro na T-Centralen a bus na Skavstu. Ještě si pamatuju, že jsem po cestě na bus poslouchala ABBU, abych neusnula:D

Ale to už je...

příběh druhý: "Jak jsem letěla do Berlína" [sobota]
Nic extrémně spektakulárního, další RyanAir let, co přistál o 20 minut dřív, než měl:D

příběh třetí: "První setkání s mou budoucí host family" [sobota]
Když jsem si to takhle (po latte na probuzení na letišti Schönefeld) fičela esbánou přes celý Berlín až do nejzápadnějšího místa na mapě městské hromadné dopravy, nebylo mi moc ejchuchů. Cítila jsem se zhruba jako před setkáním s panem Furlaubem, byla jsem nervózní a nevěděla, co čekat. Na zastávce mě čekala celá rozesmátá rodina, tak jsme se pozdravili že jo, a bylo to celý velice awkward, jako všechna první setkání etc. Naložili jsme se do auta a vydali se směrem domů, se zastávkou v obchodě pro čerstvý pečivo.
Bydlí v klidné čtvrti, kde jsou samé novostavby, ale jejich dům je prý starý a zrekonstruovaný, bydlí tam teprve 4 roky. Okolí vypadá bezpečně, takovej berlínskej Danderyd, no... 
Hned mě provedli po domě, ukázali mi, kde co je, vysvětlili, co ještě plánují udělat s mým pokojem etc... byla jsem docela nadšená, protože lidi, co na moje tričko Beatsteaks reagují slovy "jo, ti jsou taky dobří, viděli jsme je, když dělali předkapelu Die Ärzte tady ve Wuhlheide... jejich zpěvák tam dělal takovou neskutečnou věc se surfovacím prknem" a pak před vás vyskládají tohle, nemůžou být zákeřní a zlí:D Když se mnou Henry (budoucí pan domácí) začal probírat to, jak je FU úžasný a inteligentní člověk a pak pronášel věty typu "pamatuju si, jak v osmdesátejch letech DÄ dělali hudbu pro Jugendsendung Mosquito, tehdy je ještě nikdo neznal" a "Rod před Ärzte hrál v kapele Rainbirds, docela ušli, ale pak začali být nudní" a nad starým obrázkem Die Ärzte prohlásil "jéé, to byli ještě mladí a nevinní..." ("a zakázaní", podotkla jsem) ... "dobře, to "nevinní" beru zpátky", byla jsem spokojená převelice. Už se těší, až přivezu poslední desky a všechna svoje DVD, po narození dětí totiž nějak přestali sledovat nová alba a tak jim ušlo jak Jazz Ist Anders, tak všechny sólovky FU a Bely B. 

příběh čtvrtý: "Jak jsme strávili sobotní odpoledne" [sobota ne asy]
Najedli jsme se, a autem se vydali do "víru velkoměsta". Zašli jsme na nedělní trh, dali si nejlepší pizzu ve městě (tajný tip!), a pak se vydali na výstavu skandinávských hraček v Åsině práci (švédské velvyslanectví), po které jsme šli na (dětmi velmi očekávaný) tradiční lampiónový průvod. Byla to docela sranda, vepředu šel bílý kůň, na něm "Martin", co se určitě Martin nejmenoval, uprostřed šla dechovka a někde mezi tím vším já, moje budoucí Gast Familie a jejich kamarádi, kteří se k nám mezitím připojili. Po skončení průvodu jsme ještě zašli k těm známým, ale dlouho jsme nezůstali, protože jsem už začínala být opravdu "mrtvá" - spánkový deficit se začal projevovat... a tak jsme jeli domů, kde jsem zapadla do sprchy a pak hned do mé budoucí veliké postele (!).

příběh pátý: "Co se dělo v neděli?" [neděle...]
Probudila jsem se kolem deváté hodiny a předpokládala jsem, že tou dobou už všichni budou po snídani - v kuchyni se ale pekl domácí chleba (plus body! I za to, že tak jako většina německých rodin se snaží jíst co nejvíc BIO věcí:) a bylo mi oznámeno, že většinou o víkendu snídani jedí později (plus body!). Tak jsme si zatím dali kafe (nepijou hnusný černý švédský kafe, místo toho dělají úžasné a nejlepší šlehané latte, lepší jsem fakt ještě nikde neměla -- hodně plus bodů!!!) a rozmýšleli se, co budeme dělat dál.
Protože si Eskil den předtím stěžoval na bolest na levé straně břicha, odjel s ním Henry pro jistotu k doktorovi, aby se ujistil, že to není slepé střevo. Já jsem zatím zůstala doma s Arvidem a Åsou doma, tvářila jsem se, jakože mi hrozně chutná dýňová polívka (pár prvních lžiček bylo v pohodě, ale pak už to moc sranda nebyla). Henry a Eskil se vrátili s dobrými zprávami, slepé střevo to nakonec nebylo. Hráli jsme nějaké deskové hry... navečeřeli se.... děti šli spát... my "dospělí" jsme probrali detaily a FAQ... a podepsali smlouvu.

příběh šestý: "Návrat do reality" [pondělí]
Ráno mě Henry zavezl na zastávku, abych stihla přímou esbánu na letiště - takže kvůli mně musel vstávat v 5:30 am, oj. Letadlo ve Stockholmu přistálo zase asi o 30 minut dřív, než mělo... a doma mě čekal Velký Lulan, Malý Willulan a Mladej Pi*us. První jmenovaní simulují (ten starší už má solidní 3-Tage-Bart (třídenní porost) a omlouvá si to tím, že prý bude dělat Ježíška), ten třetí prý zítra na pár dní odjíždí do Malmö, tak hurá.

Co se nikam nevešlo:
- zkuste si vygůglit "Brieselang". Vyjede vám spousta odkazů poukazujících na tuto věc. Samozřejmě, že jsem se zeptala, kde ten les je, a bylo mi řečeno, že je to ten hned za domem. Ale slíbili mi, že mi neřeknou, kde přesně se podle vyprávění to světlo má objevovat.
- Eskil vypadá rozumně a zpracovatelně, Arvid je malej hajzl co zkouší, co si může dovolit, a budu si ho muset převychovat
- připadám si jako největší mástr, celý víkend jsem totiž mluvila německy [no... na to, že mám Sprachdiplom...]
- v rodině funguje spousta pravidel, jaké znám ze Švédska - třeba to se sladkostmi jen v sobotu:)
- můj jediný request ohledně mého budoucího pokoje byl zbavit se bílého princeznovského zrcadla, které mám na stole, a pověsit místo toho nějaké větší na zeď... a beztak si to tam pak předělám podle svého, IKEA byla po cestě:)

Tak.

A slibuju, že už nikdy nebudu psát zápisy na blog vyprávěcím stylem "sloh 6. třídy ZŠ", je mi to samotné proti srsti (kterou nemám).

14 November 2008

...eine Idee und nicht mehr.

Ještě jsem se chtěla rozloučit - než se opiju, podívám na 3 filmy, sbalím věci, ve 2:30 opustím dům a  ráno odletím do Berlína (přesně v tomto pořadí).

Sbalit si: letenky, pětikilový songbook Die Ärzte, ipod, nabíječku na ipod a iphone, kreditku, českou SIMku (protože švédská je skoro prázdná a nechce se mi ji na ten měsíc dobíjet), jedny kalhoty, 2 trička, mikinu, 2x spodní prádlo a ponožky. 

ČSA mi po půl roce řešení mojí stížnosti hodlá připsat usoplených 1200 CZK na účet, což je milé.

Miluju pana Fallena, ačkoliv mi včera vyhrožoval ostříháním vlasů a ... atd.:D Co taky čekat od někoho, kdo se chce naučit křupat kloubama, jen aby mě s tím mohl vytáčet!
Oba jsme hovada a smějeme se videu 2girls1cup.
A posloucháme 3 společné interprety! Dokonce!
Podvědomě mě miluje natolik, že si musel koupit úchylnou čepici, kterou já stylově vlastním už 2 roky.
A prej nemluvím moravštinou.
Jdeme na Evu a Vaška. Přesně jak mi včera doporučovali nějací chytří a milí lidé pod jedním článkem na MS.
A tak vůbec. Love ya, bitch! :***

Dnes je zásadní den. 
Můj malý bráška, co nemá rád nafukovací balonky, slaví 15 let.
A tonle si jde nechat propíchnout jazyk!!
EDIT #1: A Natálije sepsala do testu všechny africké státy + jejich hlavní města bez chyby!
EDIT #2: A Ivoshek přemýšlí, jestli se má vyspat s tím, co má holku, což je prý zajímavý a pobuřující!

13 November 2008

Po cestě do školy jsem dnes zjistila, že...

... nejen ten vysoký blonďák píše soundtracky k mému životu.
Tento Belův text naprosto přesně vystihuje všechno (dobře, většinu) toho, co se mi právě honí hlavou (podotýkám, že jde o velmi volný překlad, který vznikl při poslouchání iPodu, než mi někdo začne něco vyčítat).

Die Ärzte - Píseň o ztroskotání (Lied Vom Scheitern)



Vždycky jsem věděl, co chci - ale to by rádo víc lidí
Přesto jsem strčil nohu do dveří
A udělal si pohodlí - až po sem žádný problém

Snažil jsem se - přesto jsem nikdy nezapadl
A snil jsem o nedosažitelných plánech
A na konci jsem z toho byl akorát frustrovaný

...

Nejlepší jsi vždycky, když ti o nic nejde
Nejlepší jsi vždycky, když jsi úplně normální
Nejlepší jsi vždycky - nemusíš to pokaždé testovat
Tvůj odraz v zrcadle nikoho nezajímá

Nebyl jsem sám sebou - začalo to být nebezpečné
Dělal jsem, co chtěli ostatní, nebyl jsem upřímný sám k sobě
Ten, kdo simuluje pravdu, je vždy akceptován jen chvíli

Se všemi zadobře - všichni mě měli milovat
Neviděl jsem démony, co mě k tomu vedli
Byl jsem v pasti, bez volnosti - a při tom jsem se zničil

...

Nechci mírnit tvůj elán
Když něco chceš, musíš o to bojovat
Slib mi jen jedno: vždy zůstaň sám sebou a svůj 

11 November 2008

Farewell.

Koukla jsem na film The Children Of Huang Shi a dostalo mě to, ačkoliv to bylo plné hollywoodských klišé a pravého příběhu dobrodruha, cestovatele a novináře George Hogga se to drželo jen okrajově (například o jeho guerillových aktivitách proti Japoncům ani zmínka, hmm). Taková pěkná pohádka to byla. S Jonathanem Rhys Meyersem v hlavní roli, ehm.

Lulanáš mi dnes (asi nechtěně) složil kompliment. Na večeři jsem totiž dětem udělala indické kuřecí kousky na kari s rýží a zeleninou (speciálně pro HUghhha to tak detailně vypisuju:)), a když se L. vrátil z práce, ohřál si zbytky... a po prvním váhavém ochutnání se mě zeptal, jestli jsem to jídlo taky chutnala, že je to prej strašně dobrý. Opáčila jsem, že (duh!) jsem samozřejmě ochutnala, protože jsem to vařila já... a z něj vylezlo, že si myslel, že to jsou zbytky jídla z té výborné indické restaurace, odkud si včera nechali dovézt večeři:) Takže ano, je to oficiálně potvrzené, jsem nejvíc housewife. Umím vařit a dokonce mě to baví, mám tendence dělat úchylnosti jako např. vyšívání a baví mě praní, sušení a žehlení prádla. A to je mi prosím 21 let. Strašný, ty jo.

Pro všechny fanoušky mé ohnivé fénixovité hřívy mám dobrou zprávu - můžete si vydechnout, po mém dnešním zásahu opět vypadám přijatelně a pro hnědou barvu zatím nemusím. Zatím.

Komerční banka mě neskonale vytáčí, jejich e-bankovnictví mi momentálně funguje střídavě buď v Opeře, Mozille nebo někdy dokonce i v Safari. Ale než metodou pokus-omyl zjistím, který z prohlížečů je zrovna dnes ten vyvolený, stojí mě to nemálo nadávek.

Stále jsem naštvaná a chystám se na velké čistky. Takhle to dál nejde, do prdele už!!!

VEŘEJNÁ OMLUVA:
V nedávném kulinářském článku jsem v odstavci o "pytt i panna" napsala, že "někteří hardcore jedinci horkou pytt i pannu míchají se syrovým vajíčkem". Slíbila jsem KeLišové, že to uvedu na pravou míru - byla jsem totiž poučena, že to míchají jen se "žloudkem" (tak se na Severní Moravě prej říká žloutku). Takže takhle to máte.

09 November 2008

Sad.

Jsem smutná a nešťastná.
Mám nechutně špatně odbarvený konečky a pokud to zejtra nezachráním, koupím si po dvou letech hnědou barvu a... budu hnědá. Myš. Ještě že mi vlasy odrůstají rychle.
Taky mám krásnou novou cestovní kabelku (moje čtvrté zavazadlo prosím), tak už jsem taková trošku natěšená a mám tendence začít balit teď hned.

Tequila je zlo.

08 November 2008

I started a joke which started the whole world crying.

Ráno jsem přiskotačila do kuchyně s tím, že si od Lulanáše na víkend půjčím bus card. Stál asi dva metry ode mě a smažil nějaký kekel z pekel, otočil se ale až na třetí důrazné "HEJ" (žádné "hej počkej", prostě "ahoj"). Málem mu vylezly oči z důlků, když mě uviděl v něčem jiném než v tričku s obrázkem Franka Zappy sedícím na záchodě, poznamenal, že mi to strašně sluší, a tím zvedl ze židle FujEllku, kterou okamžitě musel uklidnit tím, že jí to samozřejmě sluší taky. Marie vykoukla z koupelny, aby zjistila, co jejího Lulanáška tak zaujalo, taky mě pochválila a pak vyzvídala, kam a s kým jdu. Klasika.

Ve WESC store mě potěšili převelice, moje reklamace sluchátek (po dvou měsících jeden speaker začal hrát tišeji než ten druhý) proběhla rychleji, než jsem si představovala. Přišla jsem tam, týpkovi za pultem (měl rovný kšilt, ale jinak byl sympatický a příjemný:) ) jsem oznámila, kde se stal error, on vytáhl svůj iphone, vyzkoušel vadná sluchátka sám (bála jsem se, aby se mezitím nějak magicky samy nespravily a já nebyla za polohluchého idiota), uznal, že nejsou v pořádku a donesl mi nové. Takže mám naprosto panenská sluchátka:D

07 November 2008

Dobrou chuť.

Včera jsme na plurku zase jednou řešili jídlo (nic neobvyklého, řeší se tam v zásadě 3 věci - jídlo, oblečení a sex) a někdo mě přivedl na myšlenku napsat blog o švédském jídle. Vy totiž absolutně nemáte představu o tom, co tady ti lidé konzumují - tak vám udělám trochu osvětu.

Podívejme se tedy na několik místních kulinářských fenoménů. Modře bude vždy švédský název, žlutě český ekvivalent, hodnocení bude na škále od 1 do 5 -- čím víc bodů, tím lepší.


lakrits //lékořice --- 1/5
Určitě znáte bonbony "Lékorky", které v Čechách vyrábí JoJo. Jsou sice hnusné, ale dají se jíst. Oproti tomu skandinávská lékořice je ďábelsky kekelná, nechutná a odporná. Strkají ji tady naprosto do všeho, od nikotinových žvýkaček přes čokolády až po alkohol. Z nepochopitelných důvodů patří k nejoblíbenějším sladkostem a milují ji děti i dospělí. Dlouhodobě se zabývám výzkumem prapočátků tohoto podivného fenoménu a snažím se analyzovat důvody, které vedou k oblíbenosti lékořice ve skandinávských zemích. Můj poslední elaborát na toto téma si můžete přečíst na konci tohoto vědeckého článku.


salmiak // salmiak --- 0/5
Ještě větší zlo než lékořice. Dělá se mi špatně při vzpomínce na maraton se svou německou kamarádkou Hanche, kdy jsme soutěžily, kdo toho sní víc. Okay. Představte si lékořici obohacenou o sůl. Obalenou v soli. Fuj. Tahle hardcore varianta je populárnější ve Finsku, kde salmiak taky cpou naprosto do všeho, včetně vodky. Je to ZLO.

Julmust // ??? --- 3/5
Vánoční fenomén. V obchodech se objevuje jen okolo Vánoc, kdy ovšem jeho prodej válcuje prodej všech ostatních limonád dohromady. Je to něco jako Kofola, i když chutná úplně jinak...

kötbullar // masové koule (?!) --- 3/5
Určitě jste už někdy byli v IKEA. A pokud jste tam někdy jedli, jistě jste si nemohli nevšimnout tohoto švédského národního jídla v menu... Husté švédské housewives vyššího levelu si kötbullar vyrábí doma z mletého masa a milionu dalších přísad (taky to umím, ale dělám to strašně nerada, mám většinou na práci lepší věci než se hodinu ňahňat v syrovém mletém mase), já je většinou potkávám jako kilové pytle s předpřipraveným zmraženým obsahem, který stačí jen dát na tři minuty do mikrovlnky. Děti z neznámých důvodů milují kötbullar s těstovinami a kečupem, další varianta servírování je s bramborami a lingonsyltem (viz. dále).

lingon // ??? --- 1/5
Pokud má Švédsko nějaké národní "ovoce", určitě jsou to "lingon". Netuším, jak se řeknou česky, je to něco jako brusinka, ale není to brusinka:) Švédi z těchto kyselých a trochu trpkých plodů dělají úplně všechno - marmelády, džusy, sladkosti... "lingonsylt" neboli "džem z lingon" s oblibou servírují k masu, zejména k kötbullar.

Kalles kaviar // kaviárová pasta Kalles --- ?/5
O rybách se ze zjištných důvodů moc zmiňovat nebudu (mám na ně alergii a tak ani nemůžu posoudit, co jak chutná), ale tuhle modrou věc nemůžu vynechat. Je to "typicky švédské", nemůže to chybět na žádném snídaňovém stole (maže se na knäckebröd, viz. níže)... jde o plechovou tubu s "kaviárem", což je nějaká pochybná pasta. Mým rodičům to chutná, vždycky jim jich pár importuju:) Existuje ve spoustě různých variant, nicméně originálem a klasikou zůstává tato tmavomodrá tuba s úchylným blonďatým chlapečkem.

knäckebröd // knäckebrot nebo jak tomu říkáte --- 3/5
Všichni znáte, ne?:) Nemůže chybět v žádné domácnosti, existuje v desítkách variant a v supermarketech má vlastní oddělení.

kanelbulle // skořicové... pečivo --- 4/5
Pokud někdy poletíte na stockholmské letiště Arlanda, bude to pravděpodobně první věc, co ucítíte po příchodu do letištní haly:) Jde o skořicového "šneka", který mezi svými záhyby má jakousi sladkou a decentně lepivou směs... (teď mě napadá, že kanelbulle pravděpodobně mají i v českých IKEA obchodech). Švédi milují kanelbullen natolik, že mají dokonce i "Kanelbulle Dag", den kanelbullí.

falukorv // něco jako dietní kabanos --- 2/5
Další fenomén. Tlustý párek, který má název odvozený od dalarnského města Falun, odkud pochází (stejně jako Kelišin idiotský domácí, hahaha). Děti ho milují, nejradši ho jedí nakrájený na plátky, osmažený + těstoviny + kečup. Na obalu se falukorv honosí tím, že je gluten free (KeLiš compatible) a lactose free... zapomněli napsat taky taste free.

pyttipanna // ??? --- 2/5
Směs nadrobno nakrájených kostiček masa a brambor, která se prodává ve zmražené formě a jednoduše se jen trochu osmahne na pánvičce. Servíruje se s volským okem, übermenschové jako třeba domácí od Liš si do horké pyttipanny míchají syrové vajíčko. Eww.

blodpudding // kekel z prasečí a kravské krve --- 0/5
Další záhada. Jak může být tenhle humus tak oblíben mezi dětmi? Asi proto, že se servíruje se sladkou marmeládou (nejlépe lingon, samozřejmě)... eww. Příprava - nakrájet (je to jako plastelína), osmažit (zčerná to), dát na to hromadu marmelády, předložit, odejít. Pokud vám ještě není blbě, doporučuji shlédnout tuto legendární galerii.

risgröt // rýžová kaše --- 4.5/5
Většina z vás ví, že tahle věc patří mezi základní položky mého jídelníčku:) Za 8 SEK dostanete plastové střevo naplněné půl kilem této božské many (jsem schopná to spořádat na posezení).

Co se nevešlo:
-- káva - Švédi pijí neskutečné množství silné černé kávy
-- magické a frekventovaně používané slovo "fika" - znamená "káva a něco na zakousnutí k tomu"
-- mjölk // mléko - Švédi pijí strašně moc mléka. Pijí ho ke VŠEMU. Pořád.

06 November 2008

N'Abend allerseits!

Dobrý podvečer přátelé, kamarádi, anonymní čtenáři, odpůrci a vy, kdo se na můj blog dostáváte omylem pomocí vyhledávání pojmů "kalhotky Terezy Kerndlové", "velký lulan" a "uzel na kundě" na seznamu (zaráží mě především to, že v dnešní době ještě někdo něco vyhledává na tragickém seznam.cz).

Momentálně nesnáším MySpace, protože jim blbne messaging system a ztrácí se odeslané zprávy... respektive nikdy se neodešlou. Jak se pak má člověk s  někým na něčem domlouvat prostřednictvím majspejs?! Fejsbuk mi zase pořád cpe, že můj perfect man is smart, rich and mysterious. To už vím dávno.

Směju se bráchově fotce na občanku (za 6 dní mu bude 15 let, to je strašný, jak to letí - není to tak dávno co jsem ho šikanovala a otírala mu o obličej nafukovací balónky, což díky mně nesnáší dodnes...) a těším se na víkend. V poslední době jsem se nějak zaposlouchala do ABBY (retro!) a vymyslela jsem akci na víkend. Björn Ulvaeus (ten týpek z ABBY, co vypadal jako opička) bydlí kousek odsud, tak zajdeme na návštěvu a já mu zatancuju nějaký extra supr trup déncin qín taneček před domem. Youtube, pokud mě nezavřou.

04 November 2008

It's Ävchen, bitch!

Je 3:18 pm a už se stmívá. Švédsko, no.

Dnes jsem snědla aspoň 5 kg různých knäckebrotů. Vždycky na ně naložím whatever najdu v ledničce (a neobsahuje to mrtvá zvířata), velkoryse posypu směsí chili koření a během půl minuty bezmyšlenkovitě zkonzumuju při práci na počítači.

Taky jsem si dnes málem do krve rozedrala prsty na strunách té příšerné a rozladěné španěly. Ale tu písničku jsem nakonec jakž takž zvládla:) Sice asi desetkrát pomaleji (ty rychlé změny akordů jsou moc hardcore na někoho, kdo drží kytaru v ruce asi poprvé po pěti letech), ale zvládla. A už si hledám Gitarrenschule v Berlíně...

Večer chci do města, po dlouhé době se projít po Slussenu ve tmě, jen já a můj ipod...


EDIT:
I LOVE YOU, BITCH! :*** 
Něco na Tebe musím vymyslet :P

03 November 2008

I think you only live to see the lights of town.

Zase jsem dnes byla dojata. Abyste byli trochu v obraze - mamka mi cca každý týden poštou posílá oříškovou Milku, ačkoliv výška poštovného z CZ do SWE několikanásobně převyšuje cenu obsahu balíčku. Z dnešní nečekané zásilky na mě ještě mimo krátkého dopisu kritizujícího koncert Jamese Blunta a chválícího nové promo fotky FU vypadla úžasná a nejlepší rudá rtěnka Chanel, kterou mi poslala moje milá teta. Ach.

Málem bych zapomněla - konečně jsem se dokopala k uploadu fotek z mého minivýletu na jih. Jsou naprosto nicneříkající, nebaví mě totiž fotit památky - to si radši koupím pohled:) Snad jen jedna fotografie je hodna toho, aby byla umístěna přímo sem, na hlavní stranu. 

Víte, co dostane ivoshek letos k Vánocům? :D

Meet Ävchen. Piju litry kakaa, nosím fialový šaty, mám zrzavý vlasy a všude chodím se svýma obříma červenýma sluchátkama. Nemám problém dostat do sebe na posezení půlkilové balení risgrötu a zpívám si na ulici. Mezi lidma. Nesnáším, když někdo křupe kloubama. Vzrušuje mě vůně vypraného oblečení.

FujElla mě docela setřela, když se mě u večeře zeptala, jestli se mi líbí "Hajslmjůkl" (= High School Musical). Že prý si na tom ujíždí všechny její spolužačky (věkový průměr 6 let). Ptala se mě, jestli jsem viděla třetí díl. A já jsem mohla zamachrovat, protože jsem na něm v sobotu byla v kině:D 
Být o 15 let mladší, byla bych královna prvního stupně zásadní školy.

Už jsem zmínila, že vlastním 61 minut čisté radosti a euforie? DVD Teletubbies ve švédštině, které jsme dostaly k dětskému (!) menu v MAX Burger (náš nový objev, švédská hamburgrárna, kde je všechno tak trošku jinak - jejich jídla se dají JÍST, a s chutí!)?

01 November 2008

Timeline.

Ivoshek to udělal už kdysi dávno... chtěla jsem jeho nápad použít už dávno, ale nikdy se mi do toho nechtělo, protože jsem věděla, že to bude dlouhý... tak, teď se mi chce.


0 let
Narodila jsem se v olomoucké nemocnici (proto nechápu, proč mám na všech vysvědčeních ze ZŠ a gymplu v kolonce "místo narození" napsáno Šternberk), a už odmalička jsem musela být originální - maminka z toho radost asi moc neměla, protože jsem se rozhodla jí z břicha vylézt nohama napřed. Takže už moje narození byla taková menší show - sledovalo ho asi 15 mediků (sorry, mami).

1 - 5 let
Moc si toho nepamatuju. Chodila jsem do školky, kde jsem s oblibou terorizovala své okolí... byla jsem nejvyšší a nejsilnější a většinu času jsem trávila "za trest" v jesličkách, kde jsem kreslila své mástrpísy s motivem Včelky Máji (a paní učitelka mi vždycky říkala, že jsou tak povedené, že bych ten seriál mohla animovat! Tady vidíte prapočátky vzniku mého vzrostlého ega...). Obdivovala jsem mladou a rebelskou (měla tetování!!) paní učitelku Olinku, jejíž přítel nás vozil po školkovském hřišti na svém pionýru. Dále si vybavuju každodenní školkovské bitky o houpací kohouty a motokáry bez motoru. Vždycky, když paní učitelky něco potřebovaly spravit s ptaly se, kdo má šikovného tatínka, mohla jsem se přetrhnout, abych nahlásila toho svého... který pak (moc nadšeně asi ne) spravoval televize a hračky - v zavřené školce, takže já jsem si tam mohla hrát, s čím se mi zachtělo:D
Poprvé jsem málem umřela - otrávila jsem se rybou, strávila pár měsíců v nemocnici a odstartovala tak alergii na ryby a mořské plody.

6 - 7 let
Nastoupila jsem do 1. třídy ZŠ ve svém rodném, ehm, řekněme okraji města. Nesnášela jsem to tam, protože jsem byla nadanější než ostatní a připadalo mi, že mi tam tak nějak... nemají co nabídnout. Pamatuju si, že mě bavila keramika. A všechny pracovní sešity jsem na začátku školního roku vyplňovala až do konce. Strašně moc jsem četla, v tomto období asi nejvíc za celý život. Milovala jsem knížky o Gabře a Málince, depresivní propagandu Malý Bobeš a taky knížky o Huckleberrym Finnovi. Vrcholem všeho bylo, když jsem začala chodit do kroužku angličtiny s patnáctiletými puberťáky a byla jsem lepší než oni. Můj učitel pak rodičům napsal osudový dopis poukazující na můj jazykový potenciál...
Málem jsem umřela na zápal plic, z té doby si pamatuju jen útržky. Třeba jak se doma hrabu v krabici plné polystyrenových tvarů (moje oblíbená hračka - takové ty "vycpávky" v krabicích s elektronikou) a maminka brečí... pak mě vezou škodovkou do nemocnice a brečí všichni. A studené zábaly...
Taky se mi narodil brácha, což byla pro mě velká rána - najednou se všechno netočilo jen kolem mě:)

8 - 10 let
Začala jsem chodit na jazykovou školu ZŠ Hálkova a moje všeobecná genialita se velice rychle vytratila:) V matematice, fyzice a chemii jsem neskutečně plavala už od tehdy. Na druhou stranu jazyky mě stále strašně bavily... a díky úžasné a nejlepší paní učitelce Pittnerové můj zájem přetrvával.

11 - 13 let
Objevila jsem svět hudby a poslouchala jsem kvalitní kapely typu Lunetic. A začala mě fascinovat literatura s drogovou tématikou.

14 - 15 let
Od Luneticu jsem se přehoupla k Lucii, kterou jsem začala nekriticky obdivovat. Začala (a skončila) jsem s hraním na kytaru. Další zásadní moment - strávila jsem 3 měsíce na jazykovém kurzu v anglickém Brightonu, osamostatnila jsem se; a už tehdy mi bylo jasné, že v ČR žít nebudu.

16 - 18 let
Docela vtipná fáze. Všimněte si, že záměrně nezmiňuju vztahy. Nicméně - v té době jsem se asi "hledala", utvářela jsem svou osobnost, haha. Jak jinak to nazvat a vysvětlit. Byla jsem punkerka, hipísačka (fuj) a podobně. Objevila jsem Die Ärzte a Red Hot Chili Peppers a můj fanatismus neznal hranic. Ehm. Taky nemůžu nezmínit problémy se sebepoškozováním, anorexií a následovný pokus o sebevraždu. Pozor! Někdy od 16. roku mého věku se datuje začátek používání mého alter ega "Ävchen".
Další zásadní milník - můj první koncert Die Ärzte, na který jsem šla jako host Bely B.:)

19 - 20 let
Po maturitě jsem poprvé na 3 měsíce odletěla do USA a pak jsem po návratu do ČR udělala tu hlopost, že jsem nastoupila na FF UPOL, obor anglická - německá filologie. Strávila jsem tam rok, který bych nejradši smazala, vrátila čas a strávila ho smysluplněji. Znovu jsem odletěla vyčistit si hlavu do USA... a když mi potom díky (částečně rezignovanému) výstupu před finální komisí výběrového řízení uniklo místo v kurzu Air Traffic Control, během tří minut jsem se rozhodla odjet na rok do Švédska. Měsíc na to už jsem vystupovala na stockholmském letišti.

21 - ? let
Nejlepší období mého života. Splnění všech snů, které se zdály naprosto nereálné a nedosažitelné... a zároveň další výzva a mise. Tentokrát to bude Berlín...