31 January 2009

You Looked Better On MySpace.

Ich weiß zwar nicht wo du jetzt bist, 
Doch ich hoff' du vergisst mich nicht.
Denn bis du zurückkommst, 
Solang' werd' ich warten
Auf dich.
...

V rámci osvědčeného programu "zaměstnám se natolik, abych neměla čas na destruktivní myšlenky" jsem se rozhodla chodit dvakrát týdně večer plavat. Věřte tomu nebo ne, včera jsem se doopravdy přinutila k tomu, abych v 8 večer prošla bránou Schwimmbad Spandau Süd. A dobře jsem udělala. Víte, dřív jsem plavala hodně a často - pak jsem zestárla a zlenivěla, bohužel. Proto jsem počítala s tím, že po hodině plavání nebudu schopna díky únavě ani vylézt z bazénu, ale překvapila jsem sama sebe. Důsledně jsem si protahovala svaly po každém náznaku únavy nebo bolesti, měla jsem větší výdrž, než jsem myslela, a na druhý den jsem se cítila skvěle a nebolelo mě nic... takže mám jasno. Počkejte v létě na ty vypracovaný ruce a nohy :D

Lístky na Belovu Lesung knížky "Kill Your Friends" (třeba tam budou nějaké tipy!) už mám doma na nástěnce a neskutečně se těším. Fakt moc. Dnes jsem byla venku s Gužu a jsem jí neskutečně vděčná za to, že statečně snáší moje neustále omílání faktů o Die Ärzte a podobně a dokonce se u toho tváří, jako že jí to zajímá :D Po cestě domů jsem pak nostalgicky poslouchala její interview s DÄ, které dělala v Praze před koncertem... den po Dni D. A mimo známých pohlazení po egu typu "v Praze se mi líbí strašně moc, včera jsem se tady několik hodin procházel a bylo to úžasný" jsem objevila ještě jeden poklad, kterého jsem si předtím nevšimla. Když mu Katka předala německo-český/česko-německý slovník (načež on hned zkoušel číst název-  "něěmečky") a on si přečetl tu děsně vtipnou část věnování, která byla podepsaná mimo jiné i mým jménem, řekl "oh, Evi is there". Ach. Udělám si nové vyzvánění na mobil, přísahám. 
"V Praze se mi líbí strašně moc, včera jsem se tady několik hodin procházel a bylo to úžasný --- něěmečky --- oh, Evi is there".

V mezičase jsem si stihla vypěstovat novou závislost, a to na britském seriálu jménem "Skins". Je to o partě mladých lidí (okolo 17ti let) žijících v britském Bristolu. Anorektička, gay, arogantní frajírek, nerd a panic, hezká naivka, muslim, nadaná muzikantka etc. Každý díl sleduje jednoho z nich... sex, drogy, vztahy, sex, víc drog, alkohol. Tady máte nejlepší season finale EVER. Jeden z mých nejoblíbenějších aktérů je Sid, ten s čepicí a brejlema. Mimochodem, tu písničku ve videu opravdu zpíval on, takže respect. A dnes jsem měla solidní schízu - v S-Bahně se mnou jel kluk, který vypadal úplně NAPROSTO stejně jako on, měl stejný obličej, stejný nos, stejnou čepici, stejné brýle... fakt jsem se ho už málem zeptala, jestli to náhodou není on (a na čepici měl odznáček s berlínským medvědem a místním fotbalovým klubem, jel na fotbal). Možná se taky koukal na Skins a Sid byl jeho oblíbenec:)

Zítra jdeme na Reel Big Fish. Skáčko se skladbami typu "I Want Your Girlfriend To Be My Girlfriend Too", "She Has A Girlfriend Now" a "This One Is For All The Suckers Who Still Believe In Love". To zase bude.

A protože vás určitě strašně zajímá můj život ve vizuální podobě:

Moje nová taška. Jak jistě víte, ze všeho nejvíc uznávám Andyho Warhola a Roye Lichtensteina. A protože moje Warholí taška pomalu ale jistě získává autentický vintage punc, bylo načase pořídit si nějaký další pytel, který bych mohla tahat všude.

Moje úžasná "magnetická nástěnka". Zde ve verzi "s bordelem okolo".

Ivoshek je skoro na každé stanici berlínského metra.
Nejkrásnější zvířátko na světě (fotka ještě z ČR, Herr Smradupán zrovna usnul v prádelním koši):
From blog 1/31/09

Abyste nezapomněli, jak vypadám:
Baziliščí pohled (mám na něj kopyrajt), kterým straším děti:

25 January 2009

Edit odkazů.

Konečně jsem si udělala pořádek v odkazech -- vymazala jsem zrušené blogy a tak.
Pokud máte blog a nevidíte se napravo v sekci "check it out", dejte o sobě prosím vědět v commentech u tohoto článku.
Poslední dobou se všichni pořád někam stěhujete a kdo to má pořád sledovat :(

Díky moc :*

22 January 2009

Tryin' Not To Cause Any Major Trouble.

Hlásím se vám ze sickHausu. 

Arvid je pořád nemocný (btw podívejte se, co jsme tento týden s tonle/hel objevily v IKEA katalogu - Arvid, Farin 1 a Farin 2, délka 30 cm) a já jsem s ním byla ve středu a ve čtvrtek sama doma. Ale dalo se to - dožadoval se Pata & Mata a 4-diskové edice 35 let starého švédského seriálu Fem Myror Är Fler Än Fyra Elefanten, a ve zbytku času jsem si s ním stavěla ajznbánu (dokonalá dřevěná železnice) a tak (aby pak mámě mohl říct, co jsem s ním pěkného dělala, a že jen nekoukal na filmy, haha). Ten švédský seriál je mimochodem zhulenost největšího kalibru, učí tam děti abecedu a celé to hrají takoví tři pošuci... podívejte se na můj oblíbený díl, kde má Eva svátek a Brasse a Magnus jí chystají dárky a dort. Vždycky mě fascinovalo, jak si Brasse pořád vytahuje ty tepláky a vůbec mu nevadí, co všechno nebohá dětská očka vidí. Mezi jeho nohama, samozřejmě.
A budete tomu i rozumět, protože máte všichni jistě nastudovanou zplodinu Boten Anna od švédského odpadu jménem Basshunter. Tam se vříská "hon heter Anna, Anna heter hon" a v tomto skeči je několikrát to samé, akorát místo Anny si dosaďte jméno Eva.


Dostala jsem nejlepší dopis všech dob, od ivoshka samozřejmě... Asa mi ho předala se slovy "něco z toho padá, otevři to nad dřezem" :D Na první pohled mi připadalo, že z toho něco teče (a s přihlédnutím k diskuzím, které jsem s odesilatelem vedla asi 2 dny předtím, jsem se docela zalekla:)), ale při bližším ohledání jsem zjistila, že to jsou barevné konfety, které tam ten pacholek nastrkal. Obálka obsahovala nejbizarnější věci všech dob, které jsem si fetišisticky rozestavěla po celém pokoji a už plánuju patřičně úžasnou odvetu *srdíčko* Love ya!

Dneska jsem byla poprvé sama nakoupit v tom mega shopping centru, baziliščím pohledem jsem sjela pár ošklivých dětí, které hned utekly k maminkám pod sukně, nemohla jsem najít dětský toaletní papír s klokanem, asi 5 minut jsem kroužila po parkovišti jako sokolík a hledala správnej výjezd na směr Nauen, a pak jsem jela domů po autobáně jako největší hovado.

Předtím jsem si ještě stihla dojet do Spandau pro nové kabely ke kytaře, trapná růžová trsátka s playboyem a 3D Hello Kitty a tak. Objevila jsem, že v novinovém stánku u metra mají Black Devil cigára, černý i bílý... a i když mě svrběly plíce, nekoupila jsem si je (zatím), protože... nevím proč. Nejpozději v úterý si pro ně stejně dojdu. 

Mám asi 1458738 boulí na hlavě, protože se pokaždé třísknu čelem do digestoře nad vařičem, mám oteklej, prst, protože jsem si ho skřípla do šlehače na mlíko a taky mám modřinu na zápěstí, protože mi na něj dnes spadla sklenička když jsem vyprazdňovala myčku (ty jo představte si to, už vám někdy spadla na zápěstí sklenička??).

20 January 2009

Eine Alte Deutsche Gitarre Hält Ewig.

Od včerejška je Arvid nemocný, ale Asa (s kroužkem nad prvním A) si naštěstí vzala volno a tak ho nemám na krku samotná.

Proto jsem taky dnes mohla na svoji první lekci elektrické kytary, která se měla odehrát, jak už všichni víte, v berlínském Spandau. Strašně se mi v té čtvrti líbí... a když se mi tam líbí teď v zimě, když je všude šedivě, hnusně a zamrzle, dá se očekávat, že v létě se tam asi budu chtít odstěhovat. Ach. Instrukce, jak se dostat ke škole, které jsem po telefonu dostala při prvním kontaktu, seděly úplně přesně, a tak jsem se na místo dostala bez problémů. Po cestě jsem narazila na Musikhaus Spandau, největší obchod s hudebninami v okolí, tam se ještě někdy musím zastavit!
Moje škola se nachází v jednom Gewerbegebietu čili takové industriální části (zná někdo nějaký ekvivalent ke slovu "Gewerbegebiet"?) na ostrově, což je megahustý. A jak říkám, v létě to tam musí bejt krásný. Kolem jsou budovy a haly, ve kterých RTL natáčí pochybné seriály, filmy a TV shows, takže se těším, až se tam někdy třeba potkám s FU bývalou přítelkyní, která za vrchol své kariéry považuje sňatek s milionářem a angažmá v seriálu Stephanie (nebo Stefanie?). Zazvonila jsem na zvonek Musikschule Innovation a Jimmy mi hned přišel otevřít. Týpek největší. Přemýšlela jsem, jak ho popsat, je to takový remix klasického hardrockera s Bretem Michaelsem a Robertem Kodymem. Bála jsem se, že se vysměje mojí oblíbené hudbě a pak mě bude šikanovat Black Sabbath, ale ne. Byl úplně v pohodě, normálně jsme se bavili, úplně o všem... říkal mi, že k němu chodí víc fanoušků DÄ a slíbil mi, že do léta budu schopná hrát píničky Die Ärzte bez problémů. Zkontroloval moji kytaru (spadla mi čelist, když tam na ni začal jammovat, respekt největší) a vysvětlil mi základy ve stylu kde, co kde a jak ("ty budeš hrát rock... takže volume vždycky nejvíc LAAAUT") a vytiskl mi papír s pár akordy (a k mému růžovému trsátku poznamenal "hezká barva", haha). Byl překvapenej tím, jak mi to šlo, a odhalil tak ve mě falešného začátečníka :) Super bylo, že mě hned od začátku pořád opravuje, abych kytaru a tělo držela správně... stihla jsem si totiž udělat pár špatných návyků a jsem ráda, že se jich zbavím, než bude pozdě. Je docela těžké držet kytaru, ruce a trsátko správně a nemyslet na to :) Tak jsem si tam pořád dokola hrály ty svoje 3 akordy... a on mi strašně pomáhal tím, že se vedle mě exhiboval v nějakých hendrixovských riffech, čímž mě "nutil" hrát pořád dál, i když jsem něco vyhmátla špatně. "To vůbec nebylo špatný... teď bysme se mohli postavit před obchoďák a vydělali bysme si určitě aspoň 2-3 Eura, to už máme na kebab". :D
Pak mi ještě přidal pár věcí na cvičení na doma, abych si prý nepřipadala unterfordert (ví někdo, jak se česky řekne unter/überfordert?!), a uvidíme se zase za týden... prostě super, no :)

Jsem ráda...

P.S. Nadpis = pomůcka na zapamatování pořadí strun, napsal mi ji rukou a uklidnilo mě, že píše podobně jako já a dělá kroužky nad "i" - to nemůže být špatnej člověk :D

EDIT: tak tohle je prosím on, MAESTRO :D

17 January 2009

I Don't Like Your Music.

Němci dneska rozřezali vánoční stromeček, sundali z něj švédské vlajky a červené IKEA baňky... a pak snědli perníkovou chaloupku, takže Vánoce jsou definitivně za náma.
Já jsem si dnes otevřela konto u Berliner Sparkasse a čekám, až mi přijde moje nová sexy platební karta, na které je Brandenburger Tor a Weltzeituhr. Moje bankovní poradkyně je megaHUstá, taková mladá holka... pořád měla tendence nahazovat nějaký small talk, takže vím, že se právě teď nudí na oslavě narozenin otce jejího přítele a tak.
Pak jsem ještě jela s Henrym a Arvidem nakupovat do toho hnusnýho velikýho nákupního centra jménem Havel Zentrum, abych se načila, kudy se tam jede. Sobota po poledni + shopping centrum = ZLO. Arvid měl schízu a všude s sebou tahal půlmetrového plastového ještěra, o kterém tvrdil, že je to Malý Arvid. Za odměnu/trest jsem pak jela po dálnici asi o 50 km/h rychleji, než jsem měla povoleno zákonem.
Byla jsem kolegou übermensch-bloggerem nařčena z toho, že prý mám na fejsbuku sexuálně orientované fotky, a to prosím vůbec není pravda! Sokolík se nepočítá a ivoshek taky ne.

Náhodný postřeh: NIKDE jinde jsem dosud neviděla, že by tolik lidí na ulicích/v MHD chodilo/jezdilo s (otevřenou) lahví alkoholu v ruce. Asi mám jen deformaci ze švédské prohibice.

P.S.
Itchy Poopzkid, kde působí můj a ivoshkův 25-letý potomek, vydali úžasné promo k jejich novému albu:

15 January 2009

I'm so excited I just can't hide it.

Tak Natálka si stěžovala, že prej minule to bylo krátký, tak teď napíšu volnej tok myšlenek, všechny vás budu nudit, ale bude to dlouhý :D

Všechno jde podle plánu, podle mé osobní jednoletky.

Včerejšek byl možná zásadní, možná ne, nicméně měla jsem po dlouhé době dokonalou náladu. Ta se mi dnes ještě vylepšila tím, že jsem si konečně našla hudební školu, takže v úterý budu mít první soukromou lekci... strašně se těším. Můj budoucí učitel prý zněl strašně mile, je mu podle hlasu cca 30 a strašně se o mně zajímal, co poslouchám, co se chci naučit a tak. Mám z toho dobrý pocit a fakt si radši připlatím pár (desítek) euro navíc, abych se učila v milém prostředí a s lidmi, kteří preferují osobní přístup. Tu čtyřkilovou složku s notama na celou diskografii Die Ärzte nechám napoprvé radši doma :) A řeknu mu, ať mě nešetří!
Dneska jsem zjistila, co všechno se dá dělat s levou páčkou u volantu, relativně slušná diskoshow (potřebovala jsem mlhovky páč byla mlha) - a zítra se chystám odhalit funkce té pravé. Dobře já!
Potřebuju do IKEA, pro něco, do čeho bych si mohla alespoň trošku uklidit a roztřídit spodní prádlo, něco, do čeho bych si mohla nastrkat fotky kamarádů a něco, do čeho bych si mohla dát svoji zvrhle obsáhlou LUSH sbírku (=fetiš box).
A měla bych si nabarvit vlasy - ale jsem líná, tak to odložím na příští týden. Na pondělí, abych v úterý mohla okouzlit svého nového učitele. Vidíte, už zase melu o té hudebce!!
Tja... 

Asi to přece jen nebude tak dlouhé, jak jsem myslela, protože momentálně myslím jen na dvě věci. První je moje nová hudební škola a druhá je to, o čem sem vlastně radši psát nechci. Smůla, no :D

Kdybyste mě chtěli trochu pochopit, pusťte si video u posledního postu.

14 January 2009

Jablkovo-mentolové bonbóny.

Všechno nabralo rychlý spád... velice nečekaně. Zatím nevím, jestli je to dobře, nebo špatně a co bude dál.

A nějak nevím, co psát, což je velice neobvyklé.
Včera jsem si nechala zavolat technika, aby mi nastartoval auto. Něco mi stříkl do té díry na klíč a od té doby už nemám problém se startováním.
Přišel mi další balík z LUSH a zapomněli do něj přidat pár věcí, tak mi je pošlou zítra. Miluju jejich customer service.

A všichni povinně:

12 January 2009

Neumím jezdit autem.

Milí zkušení řidiči,

poraďte prosím zoufalé lamičce. Tady v Berlíně jsem nucena přemísťovat se pomocí dopravního prostředku jménem Renault Scénic.
Je tady zima. To je jeden faktor. Doteď jsem jezdila jen auty, na které jsem byla zvyklá, a v posledních dvou letech jsem nemusela jezdit skoro vůbec. To je druhý faktor.

Proč mi někdy nejde otočit klíčem v zapalování?! Mám sešláplou spojku, trochu plynu, někdy klíč dostanu do prostřední polohy, rozsvítí se mi kontrolky... a dál ani hovno. Anebo ve vtipnějším případě s ním neotočím vůbec. Prostě to nejde. Jako první mi kamarádi poradili zatočit trochu volantem, ale to nepomáhá... nebo nemůžu otočit ani s ním, protože kola přimrzly k zemi a kladou odpor, nebo prostě nevím:/
Už mě nebaví vyjíždět od domu namilionkrát a nechat si to v průběhu třikrát chcípnout a stát pak jako idiot v příjezdové cestě (pod dohledem všech sousedů) a zoufale se snažit otáčet klíčem, což nejde...
A proč mi sakra někdy chcípne motor i když mám vyřazenou rychlost nebo chci přeřadit? Na místě?

Děkuji předem za veškeré nápady a podněty.

P.S.
Dnes se nic moc nedělo, v průběhu dne jsem koketovala střídavě se třemi mými nejoblíbenějšími členy The Busters. Cvičila jsem na kytaru. A pak jsem se koukla na poslední díl Desperate Housewives a brečela u něj. A taky jsem se konečně podívala na The Curious Case Of Benjamin Buttona a brečela u něj taky. Přišlo mi to jako takový druhý Forrest Gump.

11 January 2009

Stay Rude.

Na začátek vás musím upozornit na jednu věc. NEMÁM RÁDA SKA. Při představě skáčkového koncertu si hned představím ožralé a zhulené idioty a batikované slečny z gymplu v oranžových hábitech (to se mi vsugerovalo na českých festivalech).
Na The Busters jsem šla nejen proto, že v minulosti několikrát vystupovali s Die Ärzte a jejich dechová sekce je součástí Farinova ansámblu jménem FURT, ale hlavně proto, že mi odjakživa byli dost sympatičtí a chtěla jsem konečně vidět, jak jim to šlape naživo... Koncert se konal v zásadním kreuzbergském klubu SO 36, který se mi okamžitě zalíbil a budu se tam v budoucnu asi vyskytovat docela často:) Zásadní je nejen proto, že je to legendární punková nalejvárna s pódiem, ale zejména proto, že tam do sebe v roce 1980 při pogování narazili Farin Urlaub a Bela B. a tak došlo k jednomu z nejdůležitějších seznámení všech dob :D
Uvnitř bylo docela hodně fanoušků DÄ a FURT, kteří všichni přišli v tričkách a mikinách DÄ/FURT fanclubů a shlukovali se ve skupinkách, jak je jejich zvykem. Bylo vidět, že na té akci jsou jen proto, aby mohli mít dobrý pocit z toho, že viděli na vlastní oči lidi, kteří spolupracovali s DÄ, a hudba pro ně byla až na druhém místě. Nevím jak to vysvětlit... ale prostě mi za ně bylo trochu trapně, no. Pak tam taky bylo pár rude boys a skinheadů, několik vyžilých mániček a pár lidí, kteří tam asi byli omylem.
Klub se pomalu plnil a já jsem se bez problémů postavila do první řady... jen tak. Čekala jsem nějaké monstrózní peklo, ale po celou dobu koncertu jsem kolem sebe měla dost místa na tancování, což bylo super... lidi kolem byli taky sympatičtí a vůbec, atmosféra byla uvolněná a skvělá.
The Busters... famózní od začátku až do konce. Pozounista Rob pořád házel nějaký ksichty a s Richiem jsme se na sebe pořád šklebili... pak najednou hrábl do kapsy, překvapeně vytáhl bonbon a dal mi ho :D A po pauze, kdy na chvíli odešli z pódia mi donesl další... vím, že od cizích lidí si bonbóny brát nemám, ale tohle byla výjimka, haha.

Mám nový přírůstek do kategorie "überkund"! Ron, druhý zpěvák The Busters, si tento titul zaslouží. AAAAAAA!!! Teď jsem dělala research, abych vám o něm něco zjistila a dala vám sem nějaké fotky, a: včera jsem si celou dobu říkala, jak strašně mi připomíná Anthonyho Kiedise, mou odvěkou lásku z Red Hot Chili Peppers (porovnejte sami, tohle je Ron). A on hraje v revivalu RHCP!!! Ach... a v dotazníku má v rubrice "idol" napsáno "Karel Gott", bez prdele :D 

Asi v půlce koncertu jsem si všimla, že metr ode mě stojí dvě další slečny z Farinova harému (Racing Teamu) - Annette a Vanessa. Proskankovala jsem celou noc, teď sice nemůžu chodit, ale fajn... tancovala jsem celou dobu! Po koncertě jsem se s vodkou a džusem postavila ke zdi, abych se mohla trochu vzpamatovat, a šel kolem mě Richie (ten co mi strkal bonbóny:D), zastavil se a usmíval se, tak jsem mu řekla, že koncert byl bomba... a on prej "pojď za náma, ne", a vzal mě a ještě pár dalších holek, co se kolem něj hned seběhly, s sebou do backstage, kde zbytek kapely a jejich crew seděl nad pivem:) A tak jsem tam chvilku poseděla s 3/4 FURT, pokecala, sama pro sebe konstatovala, že jsou všichni úplně v pohodě a pak už jsem zase musela jít... protože se mi nechtělo čekat do čtyř ráno na první ranní metro. A ne, nevím jak to dělám.

09 January 2009

Pár slíbených obrázků.

Jak málo mi stačí k radosti... (můj LUSH balík):
From My new home away from home.

Eskilovo tričko, které mě absolutně rozsekalo. Kdyby někdo náhodou nevěděl proč, tady je malá nápověda.
From My new home away from home.

This is where the magic happens :D (ta zeď dlouho prázdná nezůstane, nebojte, pracuju na tom!):
Tady ji máte <3
From My new home away from home.

HU!
From My new home away from home.

A ještě jeden pohled...
From My new home away from home.

08 January 2009

Po berlínsku.

Jako první bych chtěla poděkovat za commenty u předchozího článku :*

Dneska mě v centru Berlína zastavil nějaký neznámý chlapec a řekl mi, že mám krásný pihy a pak odešel, byl roztomilý, tak jsem mu dokonce ani neodpověděla "já vím", neboli "ick weeß" (neboli "ich weiß", chcete-li).

S každodenním řízením si zatím vedu relativně dobře, už jsem si docela zvykla a jsem psychicky připravena na zítřejší cestu do Eskilovy školy v Nauen. Ta škola je mimochodem úplně brutální, Eskil je výjimečně nadaný, nádherně kreslí a má výborné vizuální vnímání, tak ho tam poslali, aby se nenudil a mohl se všestranně rozvíjet. Mají tam (v první třídě!) předměty jako je čínština, arabština nebo šachy.

Oba kluci mě mají rádi a říkají mi "Evi", jako ostatně všichni tady.

Můj nový pan domácí vlastní skoro celou diskografii Die Ärzte, byl čtyřikrát na jejich koncertě a devětkrát dělal ochranku na koncertech Karla Gotta:D

Nemám problém s němčinou, od prvního dne normálně a víceméně plynule mluvím a do angličtiny přepínám opravdu v případech, kdy potřebuju vysvětlit něco rychle, komplikovaně nebo přesně. Předčítám klukům pohádky líp než Alexandr Hemala.

Dneska jsem omylem uvařila fakt hnusný jídlo s přesoleným mletým masem a rozvařenou rýží.

Stále hledám vhodnou hudební školu... nikde mi nesedí časy konání výuky, potřebuju něco dopoledne - a když už něco najdu, tak chtějí strašně moc peněz. Nevím, no.

Včera mi přišel obrovský balík z LUSH.co.uk, tak mi teď celý pokoj nádherně voní:)

05 January 2009

Retro.

Protože to udělali snad všichni... nedá mi to.

leden.
Depka. Nemoc v rodině, návrat do Švédska, zlo. Hlavu si čistím sledováním dokonalé teen TV série "The Tribe", kde mám 2 oblíbence - Pride s montrózním předkusem a Lexe s monstrózním pérem za uchem. Napsala jsem dopis veliteli Vesmírných lidí Ivo Aštaru Bendovi a neposlala jsem ho. Vyluxovala jsem lego hlavu Darth Vadera. Lex začal ve 3. sérii Tribe nosit hnusné jégrovky. Taky se zúčastnil epesní scény, ve které bojoval s Pridem v eco campu. Fascinuje mě Ellina nová hra, kde se pořád chodí dokola jednou figurkou. Vybrala jsem si další potenciální kariéru. Úspěšně jsem se vyhýbala rodinným oslavám. Vzpomínala jsem na hry typu Jack Jazz Rabbit, Prehistoric, Duna, Mario Bros, Mortal Combat a Contra. Viděla jsem film "Irina Palm" a zařadila do svého slovníku slovo "honibába".

únor.
Začal mě fascinovat "Jožin z bažin" a rozhodla jsem se natočit remake toho videa, ke kterému nakonec nikdy nedošlo. Ve škole mě chtěli přeřadit do pokročilejší skupiny, ale já jsem nechtěla opustit Lišenku. Dávám chlapcům cizí telefonní čísla místo toho svého. Zrušila jsem plánované léto v USA. Udělala jsem ze stereo sluchátek mono sluchátka. Koukala jsem na The Simple Life a používala fráze typu "I love you, bitch". Byly jsme na hokeji Švédsko - Česko a Švédi vyhráli 4:2. Sweeney Todd, Match Point, Juno. Narazila jsem na auto s SPZ "PELLE". Spálila jsem si prst o žehličku. Měla jsem strašně emo náladu, a to pořád. Ella se poblila na narozeninové oslavě své kamarádky. A dostala jsem od ní červené polystyrenové kuře, co vypadalo jako rudá prdel s nožkama a zobáčkem. Na jůtůb jsem jednoho dne narazila na tohle a to mi připomnělo tolik věcí, že jsem se rozhodla napsat legendární dlouhý elaborát o mém dosavadním životě. Byla jsem nemocná, nemohla jsem dýchat, což se později stalo běžnou věcí. Lišeniny slečny dostaly vši. Měla jsem divně tmavou červenou barvu na vlasech. Němka Hildegarda dorazila do školy (kurz švédštiny) s vypálenými brýlemi od slunce a získala přezdívku "mýval", "racoon" a "Waschbär" (to poslední jsme používaly velice opatrně). Chtěla jsem ve svém švédském referátu o ČR zaperlit a říct, že máme nového prezidenta a že je to ocas, a ve slovníku jsem při té příležitosti našla důležitou frázi"vrtět ocasem" -- "vifta på svansen". Chlapec na recepci Medborgarskolan dostal přezdívku Blaženka, protože "to je škoda, že Blaženka není doma, tuhle jsem jí něco přinesl". Přijela za mnou Gužu a málem si doma zapomněla lístek na Beatsteaks. Udělala jsem jí blodpudding! Byly jsme na koncertě Beatsteaks, kde mě pan ATW dvakrát znásilnil - jednou na mě nečekaně skočil hned po první písničce a držel mě několik sekund ve svých spárech, pak mi stejně nečekaně vlepil pusu za to, že jsme mu věnovaly klobouk. Seznámila jsem se tam s Kanaďanem Kylem, protože jsme měli stejný tenisky. Pak jsem ještě stihla natočit (to už se koncertu netýká) zásadní remaky dvou největších hitů Lunetic. Přišlo mi strašně moc přání a balíčků k narozeninám. Vyrobila jsem si dort s Hello Kitty. Přesně na moje narozeniny byl oficiálně oznámen termín sprnového koncertu Die Ärzte v Praze, který se asi o týden později vyprodal. Moje narozeninová oslava byla velehustá, ačkoliv proběhla v nižším počtu lidí, než původně měla. Dostala jsem růžové hodiny s kukajícím jelenem a musela jsem si pro ně jít do úschovného boxu na T-Centralen. 45 minut trvající koncert Panic! At The Disco... výsměch.

březen.
Díky Kyleovi jsem měla menší dilema, ale vyřešila jsem ho po svém. Vycouvala jsem. Zařidila jsem si nové telefonní číslo, které končilo na 666. Marie se mě asi potřetí zeptala, jestli mám nové tetování - a myslela tím to, co mám už od léta. Začala jsem všem vnucovat Jaye Brannana. Naučila jsem Ellu říkat "jsem harant". Nostalgicky jsem vzpomínala na hlášky mojí němčinářky z gymplu ("Neokřikuj mě!"). Jedla jsem jen risgröt, ze všeho ostatního mi bylo špatně. Přijela farmor, čili Lulanova matka, a já jsem ji začala nesnášet. Učila jsem Keliš pracovat s jejím novým laptopem. Začala jsem blbnout s new rave. Ivoshek mi vyrobil muck diplomeq. Dělala jsem pizzu a pak dala na blog recept, protože se mi strašně povedla. Přijela za mnou moje nejoblíbenější Němka Hanche. Firemní dodávka "Spendrups" = "Spermdrops". I'm Not There = jeden z nejhorších filmů všech dob. Přestěhovala jsem se sem, na blogspot. Zase jsem byla nemocná. Sehnala jsem Lexí péra - Švédi totiž o Velikonocích zdobí stromy tím, že na ně připěvňují barevné peří... no jo. A pak jsem s nima dělala tohle a tohle. Adam Green rozsekal Stefana Raaba. Začala jsem se kamarádit s Dwaynem, čili Brayem z The Tribe. Sousedi si mysleli, že jsem Američanka, protože nemluvím retardovanou angličtinou. 

duben.
Marie měla narozeniny a dostala od Lulanáše velké černé designérské zrcadlo, které se jim vůbec nikam nehodilo. Upekla jsem mrkvový koláč a tvrdila jsem, že ho upekl zajíc z lesa. Napsala jsem strašně dlouhej post o The Tribe a pár lidí mě v commentech potěšilo doplňujícími dotazy. Vymyslela jsem pojem "WSNEL" a nechala jsem se ostříhat "na kreténa". Začala jsem produkovat remixová videa The Tribe vs. Karel Gott, Jožin z bažin a podobně. S ivoshkem a Natálkou jsme založili EMO CREW. Stvořila jsem video všech videí. Začala se učit maorsky. Titanic ne asy. Byly jsme na pikniku v lese a byla strašná zima, v Mörby centru jsem už potřetí potkala toho klona Pelleho Almqvista. Upsala jsem se na letní práci v Eurocampu. Nahackovala jsem soukromé fejsbukové profily Lexe a Pridea. Byla jsem na fotbale AIK - Trelleborg. Asi po půl roce jsem poprvé pila polotučný mlíko. Pak mi v commentech jedna slečna napsala, že jsem prototyp alpské selky. Na dlouhé 3 dny jsem zavřela blog. Byla jsem nešťastná a chtěla jsem domů.

květen.
Přečetla jsem Populärmusik från Vittula v originále (švédsky). Přišel mi dopis od ivoshka v nejlepší obálce. Pořídila jsem si růžové crocsy, které používám výhradně jako domácí obuv. Byla jsem s Ellou na školním výletě a přežila jsem to ve zdraví. Lulanáš mi na cestu namaloval mapu. Chtěla jsem, aby mi čtenáři blogu potvrdili, že mám modrožluté oči. Projevilo se u mě milion alergií a bylo mi zle. Sjížděla jsem na jůtůb videa kapely Lucie a zjistila jsem, že mě pořád baví. Byla jsem s Marií sekat trávu, protože Lulanáš je Lulanáš. Zavedla jsem pojem "lulanismus" a začala jsem je vypisovat a číslovat. Slečna Kerndlová ztrapnila ČR v Eurovision Song Contest. To Švédi měli lepší zástupce! Začala jsem vytvářet scrapbook z fotek ze svého švédského životního úseku. Dostala jsem práci na festivalu Where The Action Is. Zjistila jsem, že matný monitor se dá umýt teplou vodou a utřít papírovými kapesníčky. Pravnoučata se řeknou "barnbarnsbarn". Koukala jsem se přes plot na koncert KISS a stačilo mi to. 

červen.
Byla jsem na ostrově Gotland a v pravé Vile Vilekule. Jezdila jsem tam na kole a málem jsem tam rozdělala stan na vojenském cvičišti (na střelbu). Narodil se mi bratranec Oskar. Přestaly jsme se bavit a stýkat s Juttou. Brečela jsem u filmu August Rush. Pomáhala jsem realizovat stockholmský festival WTAI, kde hráli The Hives, Foo Fighters, Mando Diao, Queens Of The Stone Age etc. Začala jsem si vlasy barvit hennou. Ulítávala jsem si na The Tudors. Oslavila jsem Midsommar tím, že jsem o půlnoci šla přes Danderyd jen v pyžamu. Odletěla jsem na léto do Čech a na letišti mi ukradli část zavazadla (už nikdy více s Ček Érlajnz). Nechala jsem si propíchnout jazyk. Jedla jsem jen studené a tekuté věci a šišlala jsem jako idiot. Odjela jsem do Eurocampu.

červenec.
Eurocamp - nekonečná mega párty. Koupala jsem se o půlnoci nahá v řece, pak se sprchovala v pánských sprchách, předváděla pantomimou "chlupaté varle" a "nadrženého papeže", šelestila s Hlínou, ležela s Džejmím a vodkou v křoví a tak. Anthony Kiedis se rozešel s tou svojí dvaadvacetiletou modelkou. Byla jsem s Yvonnchen ve Vídni. Pracovala jsem na Festivalu žonglování a seznámila se s Legolasem. Začala jsem používat plurk. Stříhala jsem vlasy v kufru auta. SE jsem prodala tátovi a přešla jsem na iPhone. 

srpen.
Chtěla jsem se přihlásit na casting do The Tudors. Lenovo jsem prodala tátovi a přešla jsem na MacBook. Byla jsem s Katchenkou na pštrosích hodech ve Štěpánově. FU si se mnou domluvil schůzku v Praze. A z toho jsem vlastně žila po celý zbytek srpna... a že se těch 5 hodin v potemnělých uličkách vydařilo! Koncert Die Ärzte v Praze, odlet do Švédska. 

září.
Do pracovny ve sklepě se nastěhoval parazit Oskar. Potřetí v jednom roce jsem viděla The Hives naživo. Adam Green mě označil za svou girlfriend. Před začátkem jeho koncertu jsme se s Giuliou bavily focením zadků nicnetušících návštěvníků koncertu, kteří stáli kolem nás. Udělala jsem 2 dotazníky od Katchenky. Pořídila jsem si hyperultrakůl sluchátka WESC. Kajsa mi řekla, že se nemám barvit zpátky nahnědo. Z minuty na minutu jsem se rozhodla zaletět si na 3 dny do Hamburgu, jen tak. Začala jsem volat sílu megazordu. Udělala jsem prapodivné interview s nemluvnými Disco Ensemble, v jejich tourbusu. Keliš po 10 měsících, co mě zná, zjistila, že si neumím normálně lehnout

říjen.
Na týden mi doma nechali mimo Oskara ještě starou paranoidní, schizofrenní a dementní (to nemyslím jako nadávku, ale jako nemoc) Mariinu matku. Přecpala jsem se kebabem. Důsledně jsem selektovala Oskarovo špinavé oblečení od oblečení ostatních a odmítala ho prát a žehlit. Jednou se mi v noci zdálo, že si čistím zuby, a probudila jsem se tak, že jsem "vyplivovala pastu", čili si slintala do postele. Okouzlili mě Of Montreal. Při psaní reportu z koncertu jsem se omylem předávkovala kofeinem a chytře jsem si na to vzala Ibalgin. Pomáhala jsem talentu jménem Jay Brannan s realizací jeho stockholmského koncertu a pak od něj dostala roztomilou zprávu. Užila jsem si výlet do Hamburgu se vším všudy. A pak mě ve Stockholmu čekalo docela nemalé přivítání, které mi doslova vehnalo slzy do očí. FU vydal sólovku. Ivoshek mi vyrobil tohle úžasné záhlaví.

listopad.
Zase jsem napsala jakési shrnutí mého dosavadního života. Maminka mi do Švédska pravidelně posílala oříškové čokolády Milka. Zjistila jsem, že se na můj blog lidi dostávají přes vyhledávání slovních spojení jako je "kalhotky Terezy Kerndlové", "uzel na kundě" nebo "velký lulan". Napsala jsem dlouhý elaborát o švédských jídlech. Měla jsem blbě odbarvené konečky a chtěla se zase na všechno vykašlat a obarvit se nahnědo. S Keliškou jsme se dívaly na Blafuj jako Beckham (protože JRM!), hrozně se u toho opily a pak jsme prděly z okna. O 3 hodiny později jsem odletěla na 3 dny do Berlína navštívit mou potenciální budoucí (teď už současnou) Gastfamílii. Usoudila jsem, že někdo, kdo vlastní skoro celou diskografii Die Ärzte, nemůže být špatný člověk a podepsala s nimi smlouvu. Ve Stockholmu mě pak okouzlili MGMT a "Kids" je doteď můj vyzváněcí tón. Zase jsem na blogu bilancovala. Byly jsme na Twilight a začala nová posedlost. Málem mě zajela DHL dodávka. 

prosinec.
V prosinci jsem se setkala se spoustou lidí, se kterými jsem se setkat chtěla, strávila jsem necelé dva týdny v České republice a pak se odstěhovala do Berlína. Tak.

Stejně jako Natálka tímto rozkazuji všem, kteří to dočetli až do konce (ano, i vy, kdo můj blog čtete inkognito a nedáváte o sobě vědět v commentech), aby mi zanechali stopu dole v commentech pod článkem... zajímalo by mě, kolik lidí si tohle přečte :)

03 January 2009

... aus Berlin!!!

Předmětem mých nočních můr bude ode dneška čtyřproudý kruhový objezd v berlínské čtvrti Spandau - samozřejmě i s tou nečitelnou změtí přerušovaných čar na silnici jako bonusem.
Ale náhodou, jsem na sebe pyšná! Takhle jsem si to dneska autem jela do IKEA Spandau, abych si mohla vybrat velké zrcadlo (abych se na sebe mohla koukat) a záclony (aby se na mě nemohli koukat ostatní) :)
Sice neumím parkovat, ale zatím se ještě můžu ospravedlňovat tím, že to auto (Renault Scénic) je moc velké, na což nejsem zvyklá...
Abyste měli trochu představu o mých nových svěřencích, nebo aspoň o tom mladším - dnes jsme s ním byli na pohotovosti, protože si při hraní prokousl ret, normálně skrz:D Mohl si tam rovnou dát piercing, ve školce by pak byl überfrajer! Ale nic zásadního s tím nemá, ani mu to nešili.


Až nebudu líná, třeba vám vyfotím svou zásobu Margotek a konečně svoji krásnou a úžasnou kytaru, která mi tak strašně sluší.

...

Piju tady čaj s medem, nejvíc nejlepší latté ever a prej málo jím.