30 April 2009

The definition of madness... však už víte.

Poslední dobou mi přijde, že mi všechno padá/je vrháno na hlavu/pod nohy. Všechno. Tak jsem taky začala vrhat. Aktivitu. Kolem sebe.

S hrůzou jsem si uvědomila, že jsem vlastně nenapsala ani slovo o posledním víkendu, ačkoliv se hodně podařil... byla tady na návštěvě Jane (Became Insane!) a tak jsem ji a Gužu oblažovala svou přítomností. V pátek koncert The Roads (jak víte, většinou nemám ráda český kapely, ale tohle bude čestná výjimka, btw nějakou haluzí jsem je viděla live 3x v průběhu posledního týdne), after procházka Oranienstraße a hodnocení místních kurev. Doteď nechápu, jak někdo může... no... radši nic. Ani pětimetrovou tyč bych jí tam z dálky nestrčila. Na následující fotce se prosím podívejte, jak jsem hnusná a nesymetrická a občas se mi jedno oko zavírá jak dementovi, když se blbě ksichtím.

Sobota - původní plán byl piknik v Treptow Parku a posléze koncert The Kooks. Ale ani jedno tak úplně nevyšlo - přesto jsme se všichni výborně bavili. Zase jsme vyhrabali tyčinkovou hru, kterou jsme v roce 2007 hrály s Gužu na Silvestra, a tentokrát jsme ji hráli namačkaní mezi lidmi čekajícími na koncert, docela z nás nechápali... na zmíněný koncert jsme se nakonec nedostali, protože tam byla spousta lidí (koncert byl zadarmo v rámci nějaké Coca-Cola promotion) a dav se jaksi nehýbal, tak jsme místo toho jeli do Kreuzbergu na naší oblíbenou Schlesische Straße.


Ještě jsme stihli divadelní vystoupení Anežky, se kterou jsme se seznámily den předtím. Z toho představení mám ještě teď trochu noční můry, myslím, že jedna fotka (btw, všechny fotky u tohoto článku má na svědomí Jane, snad neva, že jsem je tady zveřejnila!) mluví za vše:

>> nějaký bezdomovec mi v metru řekl, že jsem polská prostitutka
>> už týden nemluvím svým hlasem. Ale přes stádia vydechování vzduchu, sípání, mutování a šeptání jsem se už dostala na level, kdy mluvím. Cizím hlasem.
>> na tento víkend plánuju nějaké strašné zlo.

26 April 2009

Ve zkratce...


>> na fotkách z víkendu vypadám jako něco mezi zombie a plyšovou hračkou
>> k příštím narozeninám si přeju velkou lítající a svítící kouli s nápisem Coca-Cola (průměr cca 5 mětrů)
>> ještě asi nejsem tak stará, jak si myslím, když mi není blbý spát během dvou dnů dohromady jen 5 hodin a domů se standardně vracet ve 4 ráno
>> už týden nemluvím, ale jen sípu a vydávám místo zvuků spíš takové neslyšitelné vzduchové vlny
>> propíchla jsem si omylem nohu špendlíkem (fakt omylem, ne jako tehdy, kdy jsem si sichrhajckou propichovala kůži mezi palcem a ukazováčkem na pravé ruce a pak si do tý díry cpala náušnici)
>> mám koupenou hnědou barvu, takže pomalu, ale jistě píšu requiem svým zrzavým kadeřím, které mi byly věrným společníkem poslední 3 roky
>> v noční S-Bahně jsem omylem kopla do bezdomovce, omluvila se mu, on mi za to poděkoval a pak mi řekl, že jsem polská prostitutka

24 April 2009

Třeba to jaro/léto nakonec i přežiju.

Pan Doktor Nr.2 je dobrej týpek (dvě hodiny jsem v čekárně opzorovala dvě obří vodní želvy ve špinavém akváriu a zlým baziliščím pohledem propichovala slečnu, která vypadala jako typická Češka a měla na růžovém Eastpak báglu nášivku Böhse Onkelz) - v ordinaci mi spustil o tom, jak je v Praze krásně, a jak s láskou vzpomíná na vychlazenej Staropramen na břehu Moldau.
Ä: "Pořádně ani nevím, na co jsem alergická, protože mi v Čechách nikdy nechtěli udělat testy, pokaždé jsem tam totiž byla už v průběhu sezóny".
Dr: "Tak je uděláme teď hned, tsss".
No a tak jsem opustila ordinaci jednak s inhalátorem (už mě nebaví budit se v noci, lapat po dechu a doufat, že se neudusím ve spánku, protože to by nebylo vůbec stylové), jednak s vpichem po odběru krve, která bude poslána na testy. A teď se jenom modlím, aby mi moje oh-so-cool německá pojišťovna všechno proplatila bez keců a problémů. Jinak možná budeme svědky finančního pádu jedné Ävchenky, haha.

Dnes mě čeká session s Gužu a Jane, koncert The Roads, zítra koncert několika neznámých kapel, piknik v Treptow Parku a koncert The Kooks, a v neděli budu spát a odpočívat. Tak!!!

20 April 2009

Zítra jdu k doktorovi - vysvětlit mu, že dýchání není privilegium, ale nutnost.

Je tolik novinek a přitom vlastně nic, co bych byla ochotná napsat sem do blogu... to máte blbý, no :D

Ale teď jsem napsala krásnou mesidž na fejsbuku, tak z ní vykradu (v decentně pozměněné formě) nejdůležitější události posledních hodin. Protože se mi nechce přeformulovávat moje už tak dokonale formulované myšlenky.

Pořád je mi blbě, dusím se a nemůžu polykat, zejtra jdu k doktorovi... chci inhalátor, nebo tady chcípnu, začala jsem mít zase menší astmatický záchvaty -- a je mi blbý si pořád půjčovat Asin. Normální doktor mi asi nenapíše anti-koncepci a -depresiva, viď? :D To jsou totiž další věci, které mi tady začínají chybět.

Abyste rozuměli: musím teď parkovat na zahradě za bránou, ne na silnici před ní. Asi za trest, nevím.
Dneska jsem teda jakože zaparkovala (pod bedlivým dohledem sousedů) uvnitř za bránou bez toho, abych rozjebala auto nebo ten strom, co stojí asi 5 cm za ním. Noo, sice je to nejvíc nakřivo postavený, ale já s ním ráno z tý úzký brány vyjíždět nebudu, haha :D

Dále pak - v našem společném rodinném gůgl kalendáři se z ničeho nic přesně v den, kdy mám v plánu jít na jeden festival u Berlína, objevila položka "Kochclub" (="Klub vaření").
Panebože, brzo mě čeká debata Kochclub vs. festival. Mám dvě možnosti - buď jim říct, že už mám dávno lístky a poslechout si zjeb o tom, jak se nepodřizuju jejich plánům, nebo říct, jak mi záleží na tom, abych mohla někde v backstage vojet Sibbiho z Itchies a doufat, že se nade mnou slitují.

Abych se ještě vrátila ke svému působení ve Švédsku, vypíchnu vám sem Über-Lulanismus s Liščina posledního mailu:
Jo a Lulanáš... tak jsme ho s kámoškou potkaly, jak šel z fotbalu s nějakýma fakanama... no a já ho pozdravila, on mě a pak začal - prej "no, my jdeme teď v sobotu na oběd s Velinou tak ji od tebe budeme pozdravovat jestli chceš, a kdy že jste se viděly naposled"??
A já na něj... "ehmm Velina? Tu neznám, kdo to je"?
Koukal na mě jak Lulanáš a prej "vždyť jsi se s ní tak kamarádila.."
Tos měla vidět ten můj pohled!!! Začala jsem na něj vcelku hnusně, že já se ale znala s Evi - to je ta au-pair po ní, víš - ta co u vás byla víc jak rok a odjela o Vánocích... byla jsem u vás každý víkend, PAMATUJEŠ??

Takže asi tak, no. Doplnila jsem ilustrační fotku k poslednímu zápisu. Davídek mi tady stále chybí převelice :( V průběhu posledních dvou dnů jsem ze samého žalu (a s motivací udělat veeelkou radost) ušila Domo-kuna. A snědla u toho Milku s nějakou pochybnou náplní. Měla obal s horolezcem. Fuj.

07 April 2009

Does It Offend You?

Podívejte se na kalendář napravo a radujte se se mnou. Ale to nejlepší tam ještě chybí :)

Včera se mi stala strašná věc - byla jsem na poště poslat 2 balíčky, chtěla jsem platit kartou a... úplně se mi z hlavy vypařil PIN, který používám bez přemýšlení každý den! Vybavovala jsem si jen čísla, ale nedokázala jsem je odhadnout... a vzhledem k tomu, že jsem u sebe neměla cash a bankomat jaksi nebyl k dispozici, musela jsem jet domů jako idiot a kouknout se do papírů od banky. Nechápu to prostě!

Mám tady takové ty nejvíc retro zelené mentolové bonbóny s jelenem, až se budu někdy nudit, tak je rozdrtím a budu je šňupat jako kdysi na gymplu (!!!) s kámoškou Hašlerky :D No co, je to větší styl než žrát křídu a pijáky (sací papíry), jako někteří jiní.

Vůbec mi nevadí, že mi v autě výhružně bliká servisní kontrolka a schéma na displeji mi naznačuje, že mi asi upadává levé zadní kolo nebo co. Vylezla jsem ven, kopla do něj, kladlo odpor, tak jsem si řekla že asi ještě dobrý a jela jsem dál :)

To by snad jako pravidelná porce zbytečných faktů z mého života stačilo. Pro dnešek.

A ivoshátko moje má dneska narozeniny, takže hepi brzdej a tak! ***

02 April 2009

Videoblog.

Dřív, než jste čekali, co? :D


01 April 2009

Try Try Try.

Vrátil se mi muž, o víkendu má bejt 20°C, za týden mi přijede velmož (:D:D:D), dneska večer jdu na Fettes Brot a stejně mám náladu na hovno.

Mám asi něco se šlachama na levé ruce, nemůžu s ní nějak moc extra pohybovat, to je tím, jak jsem se zoufale snažila naučit se NĚCO na kytaru a ztratila u toho veškerou motivaci a iluze! Jimmy mi včera půjčil 2 CD Van Halen, pořád doufá, že dostanu chuť někdy za 5 let hrát taková sóla a že ze mě něco bude :D 

Jo a ještě mě ve studiu olizoval pes manželky majitele Trinity Productions, největší promotérské agentury Německa. Dotyčná manželka se se mnou seznámila slovy "máš krásný vlasy" (takhle se mi nejjednodušeji vetřete do přízně :D) a pak mi roztříštila veškeré sny a iluze tím, že mi oznámila, že moji kdysi milovaní Red Hot Chili Peppers jsou banda arogantních kokotů - měla tu čest s nimi jet na jedno americké turné.


No a když jsme u turné a koncertů... tak radši ještě nic. Něco velice zajímavého se rýsuje a já budu učůrávat do plenek samým blahem, jestli to fakt vyjde *evilsmirk*








Natálka mi přikázala udělat zase videoblog, tak slibuju na mou duši a na fretčí uši, že tady do tejdne bude. I kdybych ho měla natočit webcamerou :D