I. dějství.
Jako každý den, jela jsem s Malým parchantem A vyzvednout Většího parchanta E.
Čekáme na školní autobus na parkovišti.
A: "Já nechci poslouchat hudbu!!"
Ä: "Ale já jo, konec diskuze." *zesiluje autorádio s Everlong od Foo Fighters ještě o něco víc*
Přijíždí školní autobus. Jdu oběhnout auto, abych odepnula A bezpečnostní pás a došla s ním přes trávník na zastávku. Mezitím autobus otvírá dveře... děti vystupují... E nikde. Co teď. Beru A zpátky do auta a volám Vose. Hlasovka. Volám Podpantoflákovi, říkám mu, co se stalo. Říká, že zavolá do školy a pak mi zavolá zpátky a dá mi vědět, co a jak. Čekáme. Volá mi Vosa. Říkám jí co se stalo a dodávám, že Podpantoflák o tom ví a volá do školy etc. Vosa trvá na tom, abych jí zavolala, až budu vědět co a jak. Volá mi Podpantoflák, jestli mám číslo na E mobil. Posílám mu ho obratem SMSkou. Podpantoflák mi po chvilce volá s tím, že už ví, kde je E - zapomněl vystoupit a přejel zastávku, takže ho vysadí až na konečné v Schöneweide (asi 20 km odsud, nikdy jsem tam nebyla). Podpantoflák říká, že počekuje, jak to teď bude, jestli ho budu muset jet vyzvednout nebo jestli se domů dostane nějakým autobusem. Volá mi Vosa, že E přiveze nějaká maminka jeho kamaráda, který s ním byl v tom autobuse.
Čekáme tedy dál (už asi hodinu sedíme se čtyřletým A v autě jako dementi).
Za 10 minut volá Vosa - "už přijeli?? To už by tam měli dávno být!! Jsem na cestě domů!!"
Já: "O...kay?"
Maminka E-ova kamaráda ze školy E přiváží na parkoviště, s úsměvem, nic se nestalo, všechno v pohodě. Moc jí děkuju, házím E & A do auta a volám Vose, že už jsme všichni a že jsme na cestě domů.
Tak, přátelé, teď se na chvilku zamyslete a přemýšlejte o tom, co jsem udělala špatně. Is it just me nebo taky máte pocit, že jsem dělala, co jsem mohla a danou situaci jsem vyřešila normálně a s chladnou hlavou?
Jedeme dál.
II. dějství.
Přijeli jsme domů. Před domem na ulici si hráli sousedovic děti, a tak jsem kluky nechala, aby si hráli s nimi (podle Vosiných pravidel bych tam samozřejmě měla být s nimi a sledovat každý jejich pohyb) a šla jsem dovnitř dovařit těstoviny na večeři.
Občas jsem koukla z okna ven a přesvědčila se, že jsou chlapci ještě naživu.
Když jsem měla jídlo skoro hotové, vyšla jsem ven, abych kluky zavolala dovnitř - což bylo samozřejmě akční samo o sobě, vzhledem k tomu, že teď vůči mě nemají žádný respekt (mám pocit, že je rodiče nějak naočkovali, dřív to tak nebylo). Uviděla jsem nasraně se tvářící Vosu, kterak se blíží domů. Když došla k vratům, skoro mě ani nepozdravila a hned se nahrnula ke svému milovanému E a začala ho ťuťuňuňu objímat.
První buzerace začala už venku, jen tak decentně. Odešli jsme všichni dovnitř. A teď pozor, už to jelo (představte si hysterickej jekot):
JAK SI TO JAKO PŘEDSTAVUJEŠ, DĚTI JSOU TVOJE JEDINÁ ZODPOVĚDNOST A PRIORITA, DÁVÁME TI VELKÝ PRACHY ZA TO, ŽE NEDĚLÁŠ ABSOLUTNĚ NIC, ANI TO CO MÁŠ VE SMLOUVĚ, JEN JSI 2 HODINY DENNĚ S KLUKAMA A JEDEN Z TVÝCH ÚKOLŮ JE VYZVEDNOUT JE ZE ŠKOLY, ANI TO NEJSEŠ SCHOPNÁ UDĚLAT... TO JAKO KDYŽ ESKIL NEVYSTOUPIL Z TOHO AUTOBUSU, TAK JSI TAM ÚPLNĚ S KLIDEM STÁLA, BYLO TI TO UKRADENÝ, VŮBEC JSI NEZPANIKAŘILA A JENOM SIS ŘEKLA, ŽE ZAVOLÁŠ MĚ, AŤ TO VYŘEŠÍM?? JAKTOŽES NEŠLA HNED ZA ŘIDIČEM, NEPTALA SE, KDE JE, NEZAVOLALA DO ŠKOLY, DO DRUŽINY??? ... CHÁPEŠ VŮBEC, ŽE JSEM BYLA NA KONFERENCI VE MĚSTĚ, NA DŮLEŽITÉ KONFERENCI, ŽE TEĎ MÁME PREZIDENTSTVÍ EVROPSKÉ UNIE, A ŽE JSEM PROSTĚ ODEŠLA, KVŮLI TOMUHLE?? VÍŠ JAKEJ STRACH JSEM MĚLA, JAKÝM PSYCHICKÝM PEKLEM JSEM SI PROŠLA??.... VLASTNĚ BYCH MĚLA TEĎ KAŽDEJ DEN BÝT V PRÁCI DO 22 VEČER, ALE MÍSTO TOHO KAŽDEJ DEN V PĚT JEZDÍM DOMŮ, UVĚDOMUJEŠ SI TO VŮBEC??? ... TO JSEM SI NIKDY NEMYSLELA, ŽE NA TEBE BUDU MUSET TAKHLE JEČET, KOLIKRÁT JSME UŽ S TEBOU TAKHLE MLUVILI, JSME NA TEBE TAK HODNÍ, DĚLÁME VŠECHNO PROTO, ABY TO TADY DOBŘE KLAPALO, A TY NEJSI SCHOPNÁ DODRŽET ANI TO MÁLO, CO JEŠTĚ DĚLÁŠ ZE VŠECH TĚCH POVINNOSTÍ, CO JSI SLÍBILA, ŽE DĚLAT BUDEŠ? ... NEVOZÍŠ DĚTI NA AKTIVITY, PROTOŽE NEMÁŠ ZA VOLANTEM JISTOTU, NENECHÁVÁME TĚ SCHVÁLNĚ NIKAM JEZDIT, NEDĚLÁŠ S NIMA ŽÁDNÝ KREATIVNÍ PROJEKTY, NECVIČÍŠ S E KAŽDÝ DEN NA FLÉTNU... A JÁ PAK PŘIJDU KAŽDEJ DEN DOMŮ A PRVNÍ CO JE, TAK SE MUSÍM PROBOJOVAT BORDELEM DOVNITŘ, BUNDY KLUKŮ LEŽÍ NA CHODBĚ NA ZEMI A ZVEDÁM JE JÁ... O VELIKONOCÍCH JSME TI PŮJČILI CELEJ NÁŠ DŮM, VRÁTÍME SE A NEBYLO TADY VYLUXOVÁNO, KYTKY VE VÁZÁCH BYLY ZVADLÝ A SMRDĚLY A LEDNIČKA BYLA PRÁZDNÁ... JÁ BYCH SE TEDA PO TOMHLE VZPAMATOVALA A ŘEKLA BYCH SI "TO JSEM FAKT POSRALA" A SNAŽILA SE TO NĚJAK ZLEPŠIT, ALE TY NE - A TO JSME S TEBOU O TOM MLUVILI UŽ ASI TŘIKRÁT... CO SEŠ ZA ČLOVĚKA, TO TI TO VŮBEC NEDOCHÁZÍ, VŮBEC TĚ TO NESERE?? VŽDYCKY PŘEDE MNOU JENOM STOJÍŠ, KOUKÁŠ NA MĚ, NEŘÍKÁŠ NIC A MAXIMÁLNĚ POKRČÍŠ RAMENY, JAK PO TOM VŠEM DOKÁŽEŠ BÝT TAK STRAŠNĚ COOL?? ... TOHLE JE PRO NÁS NEJTĚŽŠÍ MĚSÍCZ CELÝHO ROKU, A MY JSME TĚ HLEDALI NĚKOLIK MĚSÍCŮ ABYSME SE UJISTILI, ŽE TO VŠECHNO PŮJDE HLADCE A ŽE TO ZVLÁDNEM, A TY TEĎ NAVÍC ODCHÁZÍŠ... A MY JSME TĚ BEZ PROBLÉMŮ PUSTILI, KDYŽ JSI NÁM DALA VÝPOVĚĎ, AČKOLIV TĚ TEĎ NEJVÍC POTŘEBUJEME, A DO TOHO VŠEHO SI V TÉHLE DOBĚ JEŠTĚ MUSÍME NAJÍT NÁHRADU...
III. dějství.
Vosa je přerušena řevem seshora a odchází zpacifikovat E & A, kteří se pravděpodobně tahají o pirátskou loď nebo se mlátí plastovými meči.
Já odcházím do svého pokoje, psychicky se složím, pláču Ondrovi do telefonu a poslouchám, jak vedle ječí střídavě Vosa a děti.
Pak večeří a Vosa z nich tahá informace o tom, kde jsem byla, když ten bus odjel etc. Samozřejmě jí E & A všechno odsouhlasí v můj neprospěch, ať už je to pravdivé nebo ne.
Přichází Podpantoflák.
IV. dějství.
... čekám další hysterickou scénu.
>>> POKUD JSTE DOČETLI AŽ SEM, POPROSILA BYCH VÁS O VÁŠ NÁZOR DO COMMENTŮ, AČKOLIV MI TŘEBA JINDY BLOG NEKOMENTUJETE... DNES MĚ OPRAVDU ZAJÍMÁ KAŽDÝ FEEDBACK!!
