27 July 2009

Every Princess Should Wear A Crown.

Navzdory přetrvávajícím horečkám jsem se dopravila do velkoměsta Olomouce, abych si zařídila nějaké nudné záležitosti jako třeba pojištění, podpis nějakých zbytečností v bance etc.
Už cesta autobusem se ukázala být špatnou volbou (nechtěla jsem jet autem, abych se někde nevysekala, když ještě nejsem pojištěná:) - hned jak jsem si sedla na volnou sedačku, přisomroval se ke mně nějaký muž z lidu (jistě volič ČSSD), zeptal se, jestli si může sednout a já mu tu radost (z toho, sedět vedle mě, neasy) dopřála. TO JSEM TOTIŽ JEŠTĚ NEVĚDĚLA, JAK NECHUTNĚ SMRDĚL!!! Žoviálně si opřel levou ruku o sedačku před námi a vyvětral tak na mě aroma svých plesnivých bakterií z podpaždí (dobrou chuť). Po půl minutě už jsem se ani neobtěžovala být diskrétní a normálně jsem teatrálně dýchala pusou (a hlasitě, protože moje plíce při dýchání zhluboka zní, jako kdybych měla tuberkulózu ve finálním stádiu). Málem jsem se poblila.

Noo a jinak... dala jsem šanci zatím dvěma zmrzlinám a obě byly nicmoc. Kopečková borůvková byla divně chemická a byl v ní jen jeden kousek real organic borůvky, takže slabý průměr. Další byla malá točená s příchutí "kaktus", což zní kekelně samo o sobě, nicméně vyberte si, když existuje jen jedna alternativa a tou je vanilková, kterou nejím. Berlínský hyper kopce a příchuť "Amadeus` Dream" to jistí.

25 July 2009

IKEA galore. A dneska něco pro voyery.

Na týden jsem se vrátila na místo činu. Tam, kde jsem vyrůstala a v posledních letech tam trávím dohromady cca 3 týdny ročně. Olomouc, jasně. Jako úplně první věc jsem si v Čechách koupila nanuk Míša za 13 CZK v nádražním obchodě. A pak jízdenku Praha - Olomouc za 308 CZK. Vlakem s cílovou stanicí Žilina, který byl plný cigánů a jejich neidentifikovatelných igelitových zavazadel...

Sorry za útlum v posledních týdnech, měsících...  v mém novém hnízdě (fotodokumentace TADY, na fejsbuku je toho víc) zatím není internet a já jsem popravdě řečeno měla v uplynulých dnech trochu jiné starosti, než psát blog...

Tak jsme se s Natálijí přestěhovaly. Bylo strašně zvláštní se stěhovat - ačkoliv jsem hledáním bytu strávila asi 2 měsíce a strašně jsem se těšila, až nějaký konečně najdu (a ani se mi nesnilo, že to nakonec bude v takové luxusní lokalitě), když jsem tam dostala všechny svoje věci, padla na mě nedefinovatelná deprese. Asi jsem si zvykla bydlet s 5 - 10 dalšími lidmi... mělo to něco do sebe, no :)

Aktuálně? Po celý zbytek dne nebudu jíst nic, nebo se místo mě po týdnu do Berlína vrátí tlustá vyžraná koule. Ještě větší, než jsem teď. Dělám si srandu z bratra, který po prázdninách nastupuje na zdravku a ve svých 15ti letech má bicepsy o velikosti mých stehen. Říkám mu, jak bude vrchní fekálník a bude na praxi utírat zadky a uklízet blitky. A taky, ať si představí, jaký by to bylo, kdyby mu jeho poloretardovaný kamarád řečený "Bifidus" měl brát krev. Hahaha... jsem zlá sestra.

Co mě čeká v nejbližších dnech? Výlet za mým užhorodským ivoshkem (s příslibem kvalitního sexu) na LFŠ v Uherském Hradišti, pak asi SázavaFest (kde mě zajímají dohromady asi 2 kapely), bleskový přesun do Berlína, zabarikádování se v bytě s mužem a spoustou jídla, pak jen tak mimochodem hamburský festival Dockville (MGMT!!) a pak návrat do práce.

Plánujte si cesty do Berlína, holomci. Kdo mi jinak bude importovat Granko, čokoládový Tatranky (neplést s ČokoTatrankama, fuj!), rozinkový Margotky (neplést s normálníma, double fuj!) a láhve s alkoholem všeho druhu? :D

Mám vás ráda, proto pro vás mám menší videoblog, který prý můžu prezentovat veřejně. Vypadám tam jako největší zrůda, protože jsem nejenom hnusná a tlustá, ale k tomu všemu mám ještě mokrý vlasy stažený do gumičky. Takže tak.

16 July 2009

Finally.

Už ani nevím, v jakém stádiu depky jsem se nacházela, když jsem psala poslední zápis, nicméně, to sum up, teď je to takhle:

- mám práci, která mi bohatě zaplatí životní náklady a nenadřu se při ní
- mám byt v nejlepší lokalitě, jakou jsem si jen mohla přát
- mám po boku člověka, kterýho miluju

Takže tak.

Jsem spokojená.
Takže odteď, pokud budete mít chuť na výlet nebo jen cestu kolem Berlína, dejte mi určitě vědět, jsem hospitabilní a ráda vás poznám/znova uvidím/nabídnu ubytování a průvodcovské služby.

Ale abych pravdu řekla, mám z toho trochu depku - prázdnej byt plnej kufrů a tašek a člověk si tak nějak nedokáže přiznat, že to je JEHO. Čekám na zítřejší plat a plánuju nálet na IKEA. Mezitím si aspoň koupím nějaký kytky v květináči, aby tam mimo mě bylo něco živého.
Ale baví mě to - diář plný termínů a poznámek, zítra mi přivezou ledničku, pak jdu vybrat koberec, vyzvednout gauč... hmmm. Yes, to je něco pero slečnu organizátorku.

Ve čtvrtek odjíždím "na dovolenou" do Čech. Pokud se chystáte na Letní Filmovou Školu v Uherském Hradišti nebo na SázavaFest, uvidíme se :)

07 July 2009

Po 3 týdnech...

...no ty vole, takovou prodlevu jsem na blogu určitě ještě nikdy neměla.

Jistě vás zajímá, co dělá vaše nejoblíbenější bloggerka.

Žije si dospěláckým životem, už druhým týdnem chodí do práce a stále ještě hledá byt. Mezitím bydlí v bytě spolu s 5 mladými muži a samozřejmě jí to vyhovuje, jelikož jak je známo, nemá moc v lásce ženské kolektivy. Je tlustá a hnusná, ještě pořád. Plánuje léto (už asi měsíc), protože bude mít skoro měsíční dovolenou. Odmetá rozbité hrníčky z podlahy, aby se ti, co lítají na Krypton, nezranili (potřetí). Pěkně dlouho už nesáhla na kytaru. Pilně plní svůj děsně tajnej diář Moleskine. Nakoupila si kupu pohledů a teď je jde rozeslat na všechny strany.