26 August 2009

Našla jsem na flashce fotky z mého ex-mobilu.

PAMATUJETE...

... jak jsem brigádničila na benzince a buzerovala nepříjemné zákazníky skrz mikrofon - za 3 cm tlustým sklem? "A už se nevracej, ty idiote hulvátskej!"

... jak jsem si na poště vytáhla nejlepší číslo ever?

... jak jsem poprvé měla ultrahustou patku? (stále jsem brigádničila na benzince, proto ta krásná nástěnka za mnou)
... jak jsem měla periorální dermatitidu? (díky tomu, že mi ji český doktor léčil kortikoidy, ji mám v menší míře dodnes)
... na nejlepší značku auta ever? (někde ve Švédsku)

... na FUJELLU??? (ta holka byla úžasná, fakt mi chybí)

... na Jakoba Setterberga?

... na švédské alko-busy?

... na to, jak jsem od Fujelly nebo Williama dostala rudou polystyrenovou prdel s peřím a zobákem?

... na Lexe a Pridea?! (ultrakundy)

... na můj výborný (a výchovný) vliv na děti?

... na to, jak Fujella foukala brčkem rybičkám do akvária, aby měly co dýchat?

... na paruku švédské rozkuřovačky?

... na to, jak vypadám zespodu?

20 August 2009

Když se "nebavíte" se svým přítelem a všechno ostatní je tak nějak na prd, nejlepší je udělat následující:

Nejdřív chtít jít do kina. Na nějakou dementní komedii typu Brüno. Sama. Nechat si to rozmluvit od kolegyně G z práce a místo toho si naplánovat využití happy hour v jednom friedrichshainském baru a dát si nějaký ten koktejl za 3.50 EUR. Přibrat do party kolegyni M a rozhodnout se jít chlastat do parčíku kousek od mého friedrichshainského bytu. Koupit 3 flašky vína. Přibrat jezevčíka B a amerického přítele G, říkejme mu GR. Rozvalit se v parku. Vytáhnout plastový kelímky. Demonstrativně napsat SMS nejlepšímu kamarádovi svého přítele a vyzvat ho, aby s ostatními přišli za náma. Víno "se slonem" za 2 EUR. Cesta do Edeky pro druhou láhev bílýho, papírky a filtry. Chcaní ve křoví (G si počůrala nohu) a osahávání ohanbí soch (samozřejmě já). Porovnávání národnostních mentalit. GR začíná mluvit česky. Konstatování (sama pro sebe), že jsem ještě pořád angličtinu nezapomněla. Setmělo se. Nasadila jsem si sluneční brýle a s litrem vína v organismu jsem zavelela, že jdeme někam dál a po cestě vytáhneme kluky ven. Už mám v sobě víc než litr a začínám plynule mluvit švédsky s perfektní gramatikou. Zvoním u bytu, který je naproti tomu mému a liší se počtem pokojů a kulatých plakátů v oknech. "Čaaau, poďte veeen!"... usazení se na zídce před domem. Za chvilku se ven vysype Š, Š, O a můj OH. Jdeme kamsi do hloubi Friedrichshainu a já po cestě domu svému, který mě už víc nese než jen podpírá říkám, jakej je to ignorant a idiot a že mě nemá rád a já se s ním nebavím. "Aha, tohle je ten tvůj, já jsem myslela, že ten druhej!". Š má moji tašku. Zastavíme se před jakýmsi podnikem a já M a G nutím, aby si očichaly OH, protože hezky voněl. Pak si sedám na zem a OH velí, že jdeme domů. Bez rozloučení s ostatními se vydáváme na cestu domů. Chytám se zdí a skoro padám, nechci jít dál a vůbec nevím, kde jsem, i když jsem kousek od svého bytu. OH otevírá dveře a já padám na postel a nechám se svléct. Ještě se jdu způsobně vyzvracet. Říkám mu, že ho stejně miluju a usínám. Budím se uprostřed noci a jdu si dělat heřmánkový čaj s medem a citronem. Budím OH, chci si povídat. On moc ne. Usínám, je mi docela dobře. Ráno mě budí OH budík. Dělám si kafe do Starbucks "termosky" s vlastním dokonalým kolážovým designem, chvilku se ještě válím vedle OH a hladím ho po ruce a pak se vydávám na cestu. Kupuju si Ananasecke v nejbližším pekařství a skoro celej ho vyhazuju do koše. Moc sladký, moc tvrdý, moc hnusný. Ve výlohách na Kudammu vidím svůj odraz a musím se smát - perfektní vystajlovaná slečinka, které je ovšem docela na blití a ještě zcela nestrávila zbytkový alkohol v krvi.

Sedím v práci.

18 August 2009

Boom-Boom, can you hear me? I´m calling out your name... Is there someone out there who`s listening?

Dockville festival byl super, všichni už jste na fejkbuku viděli moji slavnou fotku s MGMT, tak se tím nebudu dál zaobírat.
Nicméně milé děti, vrcholem celého festivalu nebyli em-dží-em-tý, nýbrž berlínští Bonaparte, kteří mě absolutně rozsekali a od té doby, co jsem je viděla live, jsem téměř schopná mluvit jen v útržcích z jejich dokonalých textů (z nichž každý řádek by mohl být použitelný jako ultrastylový nadpis blogových nadpisů, že ano). Pomozte mi vyřešit dilema, který z jejich kostýmů budu v zimě nosit na hlavě. V mém osobním žebříčku vede to bílý, protože to vypadá jako bílá lama a to jsem přesně já. Btw, mám víceméně černý vlasy, no fakt.
Jejich minizpěvák mě před jejich vystoupením galantně pustil v backstage přednostně na toitoiku, to bylo milé. A měl už namalovaný to oko tak, jako vidíte na obrázku, takže jsem se ho nejdřív trošku lekla.

Zde máte možnost strávit nejlepších 3:51 minut dnešního dne:
Anyway.

10 August 2009

Dovolená.

Znáte to, když pořád odkládáte psaní blogu, vždycky otevřete editor s tím, že teď už to všechno fakt sepíšete a pak ho nakonec stejně zavřete, protože se zaseknete na fejkbuku, plurku a tak a pak už nemáte čas? Noo, to přesně se stalo mně. Ale protože můj život rozhodně stojí za zaznamenání, zkusím události posledních dní trochu zrekonstruovat.

kapitola první -- TÝDEN DOMA
Všechno papírování jsem zvládla vyřídit.

kapitola druhá - SÁZAVAFEST
Reunited at last jsme dojeli do posázavského městečka Kácov. Protože jsem arogantní a zvyklá na profesionální organizaci zahraničních festivalů, nestačila jsem se divit - a nebyla jsem sama. Aspoň jsem se ujistila v tom, že bych tam dobrovolně nikdy nejela, nedejbože za to platit... nikdo z lidí, co by měli vědět všechno a být nápomocní návštěvníkům, nic nevěděl, nikdo nám nedokázal pomoct, přehazovali si nás z jednoho nekompetentního wannabe info centra do druhýho... jako sorry, ale když pořadatelé a crew ani pořádně neví, co která z jejich padesáti barev passů znamená a podobně, to už je trošku na pováženou. A všechno tam bylo děsně daleko od sebe. Ne, dík. Line-up nijak neuchvátil, Mobyho ("thank you thank you thank you") jsem si vychutnala v catering stanu pro semi-übermensche nad jakousi kuřecí směsí s rejží, no. No ale viděla jsem se na The Roads s Kájou mojí šelestivou, petulkou, tpkem a Tomem, takže dobře já.

kapitola třetí - NÁVRAT DO BERLÍNA
Další den pekelný přesun z ČR do mé (teď už) domovské metropole, chudák chlapec můj milý musel tahat na zádech moji přes 30 kg těžkou krosnu (obsahovala např. retro oranžový mixér ETA a lavalampu, samý důležitosti). Využili jsme spolujízdu a přijel si pro nás úchylák nejúchylnější. Pamatujete si na klip k "By The Way" od mých nejmilovanějších Red Hot Chili Peppers (KTEŘÍ SE V ŘIJNU VRACÍ DO BYZNYSU A NA ROK 2010 PLÁNUJÍ NOVOU DESKU NEASY!!!) a na toho taxikáře tam? No tak něco takovýho to bylo. Měl růžový tílko, růžový trencle s kytičkama, ze kterých mu čouhaly bílý slipy a přijel modrým Golfem s modrejma filtrama na zadních oknech. A s mega přívěsem ("zavazadla nejsou problém", jak hlásal inzerát). Měl hrozně šílený oči, naprosto "crazy eyes" pohled - a po cestě zastavoval na hranicích u jednoho z desítek stánků s trpaslíkama a krmítkama pro německé turisty (jako néé že by z nich zobali, ale jako že je kupujou, víte co), čtvrt hodiny se tam dohadoval s vietnamským majitelem a pak spokojeně přišel zpátky do auta a nasypal si do taštičky hrst drobných, s takovým děsivým evil smirkem ve tváři. A pak viděl, jak na zadní sedačce jíme tvarohovej šáteček, tak si otevřel jogurt, aby nám asi nezáviděl, a VYSRKAL HO. Ty jo.

kapitola čtvrtá - HOME SWEET HOME
Neděláme tady vesměs nic, občas se dostaneme ven na otestování zmrzlin v našem okolí (zatím jednoznačně vítězí ta, co jsem přd měsícem náhodně objevila v Kreuzbergu), koukáme na filmy (čím víc psycho, tím líp), a já si děsně užívám, že každej den můžu vařit. Všechno (minimálně, co se jídla týče) poctivě dokumentujeme a až skončí "dovolená", tak vám z toho udělám monstrózní foto-video-audioblog, abyste mě měli ještě radši a chtěli si mě třeba půjčit domů a tak. Těšte se zejména na záběry německé masové lidové zábavy - pivního festivalu, kde bylo asi 80% českých piv. A 15 pódií, jedno pekelnější než druhé. Luxus. Jo a začala jsem se učit hrát na basu, protože je daleko víc cool než kytara a protože má pořádný struny, ze kterejch mě aspoň bolí prsty. A zatím se fakt snažím a nedržkuju. V pátek jedeme na Dockville festival užít si MGMT a Bonaparte (především) a bude to vtipný, protože nemáme stan, jen auto a 3 spacáky - a do areálu se autem jezdit nesmí. Ahaha.