22 October 2009

Strip My Mind.

Víte, co dělají spontánní lidé?

To se takhle Ävchenka například jednou ve středu rozhodla, že si na víkend zajede do Čech, a v pátek už seděla v autě směr Děčín, protože tam hrála kapela jejího přítele... you know.

Protože mě nebaví jednoduché věci, vymyslela jsem si pro tento výlet koncept - mělo jít o utajenou přepadovku, o které by ten, kterého se to týkalo nejvíc, do poslední chvilky nevěděl... pro tento účel jsem do svých plánů zasvětila postupně skoro celé jeho nejbližší okolí, takže zůstává zázrakem, že ON opravdu do poslední sekundy vůbec nevěděl, která bije, a že jeho slečna není v Berlíně, ale stojí přímo před ním. A ano, bylo to aww a ooh, hrozně hezký a dojemný setkání. A nikdy v životě jsem nic tak romantickýho pro nikoho neudělala (a ani to pro nikoho jinýho dělat neplánuju).
P.S. Po víkendu v Northern Bohemia mě už ani neděsí ty kopce všude tam okolo.

Tady máte fotky, voyeři.

Přišel mi LUSH balík, takže budu mít zase o něco krásnější a lesklejší vlásky, těšte se.

...a chci kočičku.

11 October 2009

Tohle bude možná nejpatetičtější článek, co jsem kdy napsala.

Možná. Nezapomínejte na doby mé posedlosti The Tribe! Nesmějte se mi, dík předem.

Chce se mi psát o jednom z nejdůležitějších lidí v mém životě. Pokaždé, když odjede, padne na mě totiž taková přemýšlivá nálada... chci to sepsat. A pak, až mě zase někdy rozčílí, si to sem budu chodit číst, abych se vzpamatovala a v duchu sama sebe vyfackovala (jelikož 80% našich hádek vychází z mojí demence, ješitnosti a egoismu. Těch zbylých 20% zase z jeho demence, ješitnosti a egoismu, samozřejmě). Bude to takovej volnej tok myšlenek... asi hodně osobní, nicméně stále ještě svázán nutnou autocenzurou (jinak to na blogu přece nejde, pochopte).

Ä: "Už nikdy nechci chodit s muzikantem!" (poznamenáváno minimálně jednou měsíčně do doby, než jsem začala chodit s tímhle, poté polohlasně poznamenáváno minimálně jednou týdně).

Stále mě nepřestává fascinovat ten začátek. Je to jako scéna z nějakýho filmu. To, jak mi ještě předtím, než jsme spolu "oficiálně začali chodit", jednou v noci půjčil svoji šálu, já v ní došla domů, hodila ji přes opěradlo židle, šla si lehnout a koukala na ni... přemýšlela jsem. Po chvilce jsem vstala, dala si ji na polštář, přitiskla si ji ke tváři a usnula na ní. Je to taková menší metafora - jak jsem při pohledu na ni přemýšlela, jestli se chci uvrtat do "vážnýho vztahu" nebo ne... protože tomuhle klukovi jsem nechtěla nijak ublížit, to jsem věděla už tehdy. Ti ostatní mi byli ukradení. Buster-Richard-Lesák i Grafik-Gregor-S-Hnědejma-Očima-Kterýho-Mi-David-Vyčítá-Dodnes. On ne. A už tehdy jsem věděla, že to pro mě bude těžký... protože on je stejnej jako já, a přitom můj opak.

O: "Nechci se dívat na videa tvých oblíbených kapel o třech členech!"

Lišenka mi vždycky říkala, že pokud bych někdy měla s někým vydržet, musí to bejt někdo, kdo mě nenechá mít poslední slovo a udrží mě na uzdě. No a teď to takhle přesně mám a samozřejmě mě to rozčiluje... ale v dobrém slovasmyslu. V opačném případě by mě to totiž po měsíci přestalo bavit. Rozhodovat o všem. Mít navrch. Nemoct se "hádat", protože bych vždycky samozřejmě měla pravdu. 

Nejvíc problémů vzniká z toho, že mě nechápe a neví, jak se mnou jednat. Pochopitelné, že jo.

I když mě neustále něčím rozčiluje, nechává prkýnko nahoře (i přes to, že jsem mu tam dala instruktážní obrázek s manuálem), serou mě jeho afektovaný a přehnaně affectionate kamarádky, to jakej je egoista ješitnej, jak neustále předvádí Ringo Čecha, Luďka Sobotu, Romana Skamene, Moraváky nebo cikány, tak i přes to vím, že ho mám ráda. Tss... kecám. Tak já to sem napíšu, co už - miluju ho.


... zmetečka.

08 October 2009

Zdraví vás slečna E.L. ze země bratwurstů, bieru a lederhosen.

Mám zánět močovýho měchýře, asi proto, aby mi byl zpříjemněn začátek tří "myši-mají-pré" týdnů bez dozoru. Nezvlčím, slíbila jsem to.
Kdyby jste o mě chtěli ztratit opravdu veškeré iluze, vězte, že dnes v noci jsem prý ze spaní řekla něco jako "vyhrála jsem", pak jsem se usmála a roztomile jsem si prdla jako miminko (prý).

Potřebuju zimní bundu a zatím se mi líbí maximálně tahle (nevšímejte si toho, že ta modelka vypadá jako fetka). Zase švédská značka. Zajdu se na ni podívat. Je taková hezky retro, má kapuci a není přeplácaná.
A botičky vám ukážu, až si je koupím, stejně se vám nebudou líbit, tak co.

Ještě jedna fotka z přehlídek ve švédském háemku.

A tímhle vlakem jsem dneska jela, asi při příležitosti dnešních narozenin mého drahého Davídka.

Těším se na maraton posledních říjnových dnů, kdy mě čeká Berlín -> Olomouc -> Praha -> Příbram -> Česká Lípa -> Berlín.

02 October 2009

Catching Up.

Rozhodla jsem se zbavit se všech restů a udělat všechno (nebo alespoň většinu) toho, co neustále odkládám... takže let's go!

Nejvíc ze všeho jsem odkládala upload fotodokumentace toho, jak jsme se chlapcem přecpávali v létě :) Takže foodblog, >>TADY<<.

Fotky z mého malého výletu ze Švédska najdete na mém fejsbuku, pokud spolu nemáme tak intimní vztah, abychom se navzájem měli v přátelích, tak sorry (jsem líní je uploadovat jinam), nebo si mě budete muset přidat - všichni víte, jak se jmenuju, takže co :D

Bylo to epesní.
Největší hláška: sedím v letadle, když tu najednou do velkého ticha zhulený Američan za mnou pronese "Why is everything so... yellow?". Ale jestli vám to nepřijde vtipný, tak to asi chápu, no.

Včera jsem si byla vyzvednout svoje nové ňuňu a ťuťu.

Při té příležitosti jsem objevila nejlepší fotoobchod ever s nejvíc sympatickým prodavačem, který mě má velmi rád a věnoval mi osobní (osobně mi ji podepsal:D) poukázku na vyvolání 100 fotek zadarmo a černou plátěnou nejvíc styl tašku s obrázkem foťáku (který by se mi líbil víc, kdyby to nebyl Pentax - mám odpor k tomu názvu, zní to trochu jako Latex nebo Gutalax), abych si svůj nákup bezpečně dopravila domů :) Měl na sobě tričko Die Toten Hosen, takže to byl jistě dobrý člověk. A teď mě čeká učení, vztekání se, pokusy a omyly a třeba posléze i nějaký hezký fotky.

Včera jsem taky šla na koncert Patricka Wolfa. Původně jsem tam vůbec nechtěla - do tý šílený zimy, ale nakonec jsem se přemohla a šla jsem... a nelitovala jsem ani trošku. Bylo to naprosto úžasný, nepochopitelný a nejlepší. Určitě jeden z nejlepších koncertů, na kterých jsem byla. Patrick je nadpozemsky krásná buznička a neuvěřitelným hlasem, talentem a prostě... aww. Brzy bude v Praze, JDĚTE NA NĚJ. Jako sorry, ale nemůžete zemřít bez toho, abyste viděli jeho kostým s obřím límcem s peří, to, jak se svleče do tang, jde se převlíct do ještě úchylnějšího outfitu a pak po sobě na pódiu sype třpytky se slovy "this is not too gay, is it?" :)