25 December 2009

We Wished You A Merry Christmas.

Bilance letošních Vánoc:
- nejbizarnější pohádka - "Dilino a čert", pohádka o cigánech s hláškami typu "jeho mysl byla černá jako kůže Roma"
- trapných SMS přání - 0 (!!!)
- nová neřest - přání pomocí taggování obrázků na FB? A ještě přání "Marry Christmas"

Ale začněme od začátku.

S bráchou jsem arktický víkend v Berlíně přežila ve zdraví, přesun do Čech jsme taky zvládli v pohodě... zbytek úterý jsem potom celé strávila pobíháním po Olomouci (protože Eva Liliana je lepší než jenom Eva, akorát teda s výměnou všech dokladů už taková sranda není:) a den jsem zakončila třemi punči s Honzíkem, se kterým nám konečně bylo přáno se po letech setkat.

Středa - už ráno jsem vyrazila směr Praha, kde jsem měla sraz s Charlottkou. Sedly jsme si do jedné nejmenované čajovny, obsluhující chlapec nás pořád obskakoval a lascivně se usmíval... když jsem pak šla na toaletu vyfiltrovat ze sebe čaj "bílá pivoňka", přišel za mnou až k umyvadlu a zeptal se, jestli mě může někam pozvat... vysvětlovala jsem mu, že nejsem odsud, nakonec jsem mu dala e-mail, abych se ho zbavila, a on mě při další návštěvě WC zase odchytil, věnoval mi svoje krasopisně napsané kontaktní údaje a při placení mi na pokladně nacvakal nějakou protekční slevu :) Ale byl milej a roztomilej, no.

"Tihle čajaři jsou na mě moc alternativní, vsadím se, že má doma takový ty kalhoty se záplatama ve všech barvách, co existujou."

Pak jsme si se Char popřály hezký Vánoce a já se rozjela směrem do České Lípy (na tý fotce sice vypadám jako retard lesklej ošklivej vyfetlej, ale you get the idea).

Na Štědrý den jsem dojela domů...

A PAK JSEM SE KONEČNĚ VYSPALA.

16 December 2009

What's The Use Of Wonderin'?

Venku chumelí něco, co vypadá zhruba jako cukr na švédských kanelbullar (fakt, nikdy jsem ještě takovej sníh neviděla!) a já už jen dvakrát budu spát sama ve velké posteli. Pak totiž přijede brácha. Ahaha, ano, taková jsem tragédka, zasmějte se všichni, teď. Kdyby nepřijel, Droudz by neměli zalité kytky, protože já do toho bytuvedlemrtvoly sama chodit nechci. Nejlepší bylo rozloučení s O.:

E: "Nenechávej mi tady klíče od bytu, já k vám chodit nechci, bojím se tam."
O: "Já ti je tady pro jistotu nechám, tak jako tak."
E:" Ale nebudeš po mně chtít, abych tam něco chodila dělat."
O: "Snad ne, neboj - ale stát se to může."

--- druhej den ---

O: "Evičko? Stala se mi taková vtipná věc, potřebuju pomoct... asi jsem si nechal prádlo v pračce."

No a tak se Evička, místo toho, aby se na něj vykašlala a nechala mu za trest spoďáry zplesnivět v bubnu pračky, statečně vydala to potemnělého baráku naproti tomu jejímu. Negativní energie by se tam dala krájet. Bleskově jsem vyházela trička do pytle a úprkem je odnesla k sobě, přece je nebudu věšet v BVM (Bytě Vedle Mrtvoly), že jo! The end.

Ani jsem vám nesdělila, že jsem minulý týden strávila v jiné kanceláři, než je ta moje stávající. Bylo to tam děsný, protože byla plná slečen jedné velmi nesympatické národnosti (95% katolíků, velká země nad ČR a vedle Německa). A taky takovej ten "záchod s mezipatrem", kde hovno nedopadá do vody, ale na porcelánové mezipatro, asi aby si ho člověk mohl prohlídnout.

10 December 2009

Je to tady optimisticky barevné?

Snažím se aspoň někde navodit radostnou náladu a tak. Začneme u blogu, že.

Poslední dny se snažím nemyslet na můj osiřelý stav a na to, že advent ani v nejmenším netrávím s rodinou či milovanými osobami. A taky nakupuju dárky. Především pro sebe, že.

V metru se mnou zase jela hustá paní bezdomovkyně, co v batohu nosí vlastní soundsystem (bedny s napíchlým mp3 přehrávačem) a do španělských rytmů zpívá vóóóláááre óó-ó cááántáááréééé óó-ó-óó. Občas jí hodím nějakej ten cent. A taky tomu pánovi s vlastoručně vyrobeným nástrojem připomínajícím cimbál. Ostatní metroví muzikanti mě nezajímají. Kdybyste se náhodoou někdy ocitli v Berlíně, projeďte se metrem U1 a někde mezi Gleisdreieckem a Warschauer Straße na tyhle komedianty zaručeně narazíte.

Můj předběžný vánoční harmonogram je megavtipný, sledujte:

do 18.12. budu zabíjet čas prací.
18.12. - přijede za mnou bratříček a přiveze mi mimo jiné moje růžové hodiny (sorry Ondro, ale fakt půjdou na zeď do kuchyně!)
20.12. - společně odjedeme domů
21.12. - kolem poledne dorazíme do Olomouce
22.12. - kožní, protože chci konečně AB na dermatitidu
23.12. - vyrážím do České Lípy na Vánoční Všudybud.
24.12. - po šesté ráno vyrážím zpátky do Olomouce, kde bych měla být v poledne
24.12. - dvě štědrovečerní večeře, dvojí rozdávání dárků
25.12. - budu se po zásluze válet jako prase a cpát se cukrovím
25.12. - beztak mě ještě někdo vytáhne ven na punč
26.12. - Lišenečka moje milovaná přijede do Olomouce. Za mnou. A na punč.
27.12. - Ondra můj milovaný přijede do Olomouce. Za mnou. A na punč.
29.12. - společně odjíždíme zpátky do Berlína

...a dál radši nevím. Uf.

04 December 2009

Song To Sing When I'm Lonely.

Ještě pořád jsem se nevzpamatovala z toho, že naproti u kluků ve vedlejším bytě našli mrtvolu a když ji policie vytáhla ven, celý den se po chodbách linula libá vůně tlejícího člověka. FUJ. A Ondra mě pak ještě večer provokoval hláškama typu "hele, tam se svítí... aha, to je jen odraz".

Konečně se mi podařilo něco dotáhnout do konce a objednala jsem bráchovi jízdenky do Berlína - 18. - 20.12. tady teda budeme dva.
Už jen při telefonických konverzacích s českými institucemi si uvědomuju, že v Čechách moje místo vážně není... proč jsou lidi tak nepříjemní, arogantní a neslušní? Když s nimi člověk jedná uctivě, pozdraví, poprosí, poděkuje, při osobní komunikaci se usměje... nechápu.