Hned na úvod mám pro vás rétorickou otázku: Proč mi proboha fejkbuk pořád na pravé liště nabízí tuhle reklamu?? Je tam napsáno "Tvůj minulý život - zjisti, cos byl v minulém životě" a u toho ta hrůzostrašná fotka, ne. Fuj.

Včera jsem přetvořila Nike sportovní tašku k obrazu svému tak, abych byla ochotná ji někam vzít s sebou na cesty. Jistě je vám známa moje "láska" ke sportovnímu oblečení, že. Zblízka to vypadá mnohem víc ghetto, ale víte co, lepší než nic :D Je to červená mašlička, do středu jsem umístila kamínek z čelenky od Sonii Rykiel...

Taky jsem o víkendu stihla udělat jednu velmi šlechetnou věc - probrala jsem šatník a v rámci získávání místa navíc jsem vytřídila věci, co mi tam jen leží, a slečny z plurku si je s radostí rozebraly :) Jsem ráda, že moje oblečky najdou domov u nich a že o ně bude dobře postaráno, což je daleko lepší, než je posílat někomu anonymnímu přes aukro. Ha. Kdyby ještě někdo něco, tak koukněte sem, ale moc tam toho nezbylo :)

Dnešní pracovní týden pro mě končí středou. Do Čech se moc těším, projdu si obchody, co tady v Berlíně nemáme, dám si nějakej ultra prasáckej zákusek, obejmu muže svého milého, budu se s Davídkem kousat a štípat, pak půjdu fotit na ceny Óčka a vše zakončím oslavou narozenin a dojezdem v Lípě.

Protože jsem dnes od rána měla podivnou a ne zrovna příjemnou náladu, rozhodla jsem se co nejdříve po probuzení opustit byt, abych to tam třeba v afektu nerozflákala :D

Nejdřív se musím vypsat z toho, co jsem musela zažít dnes ráno... jako vždycky jsem na Alexanderplatzu nastoupila do narvané S-Bahny, a najednou se to stalo... chlap, co stál vedle mě v uličce, se najednou skácel k zemi. Nevěděla jsem, co mu je, nevěděla jsem, jak mu pomoct, ale první instinkt mi samozřejmě velel "DĚLEJ NĚCO". Nevím, jestli jsem jela ve vlaku se samými ignoranty, ale ukázalo se, že "pomáhací instinkt" měl mimo mě jen asi třicetiletý ošuntělý mladík. Takže jsem toho pána ze země zvedala já plus ten kluk. Před zraky čumících debilů s otevřenou držkou. Už jsem si zvykla na to, že s kočárky pomáhám maminkám zásadně jenom já, ale netušila jsem, že mě berlínští gentlemani nechají zvedat ze země vysokého 50 - 60tiletého statného chlapa.
Asi měl infarkt... ve tváři byl popelavý, měl zpocený obličej, z nosu mu tekl sopel, třepaly se mu ruce a měl problémy udržet se na nohách, taška mu vypadla z rukou. Nechtěl se posadit, trval na tom, že se nic neděje a že na další zastávce vystupuje, ale vypadal, že se každou chvíli skácí zase k zemi, tak jsem ho s tím klukem podpírala, aby nespadl, a snažili jsme se ho přesvědčit, aby si sednul a nechal si pomoct. Mezitím nějaká holka (!) upozornila nejbližšího "nádražáka" na to, co se stalo, společnými silami jsme pána vynesli ven a posadili na lavičku... snad mu zavolali lékaře a nějak se o něj postarali... po zbytek cesty jsem v narvané S-Bahně seděla sama, místo vedle mě zůstalo volné. Štítili se mě snad lidé za to, že jsem tomu muži pomohla?

Udělalio se mi z toho neskutečně špatně, psychicky (plakala jsem podruhé od té doby, co beru prášky) i fyzicky (vyzvracela jsem celou snídani, co pro mě Ondra ráno s láskou přichystal). Měla jsem za to, že je snad automatické, pomoci člověku, kterému se něco stane... v tom momentě snad každý nepřemýšlí o tom, jestli fuj, ten člověk je zpocenej, fuj, ten člověk je od krve nebo fuj, ten člověk zvrací a má zapadlej jazyk, ale snaží se sakra nějak pomoct, ne? Navíc konkrétně tento muž rozhodně nebyl nějaký bezdomovec, byl slušně oblečený, měl u sebe pracovní kufřík... nechápu to a je mi z toho smutno.

Den mi zachránilo tohle "making of" video z natáčení Bells, mých tří minut slávy, hahaha. "Máme to v píči." :D Finální video bude k vidění velmi brzy.... stay tuned.

Včera jsme taky z IKEA dovezli těch pár věcí, co jsem potřebovala... díky velikosti toho EXPEDIT regálu jsem seděla vzadu na sklopené sedačce s hlavou položenou na Ondrových nohách, aby mě neviděla Polizei, ja? A tak, no...

O víkendu jsme se koukali na lynchovinu "Lost Highway".
Je to jeden z takových těch naprosto wtf filmů, kdy vůbec nevíte, co se tam děje...

Včera mě Ondra šikanoval tím, že výborně imitoval toho hnusáka hnusnýho mysteriózního... viz. trailer.

Pořád na mě dělal "I'm at your house right now... call me", tvářil se jako ten pošuk a já jsem vřeštěla strachym brečela a prosila ho, ať toho nechá, protože zítra odjíždí do Čech a já tady budu týden sama a v noci bych se podělala strachy, že.
A pak jsem šla na záchod a... dveře od bytu byly otevřené!!! Ne odemknuté, ale pootevřené... OMFG, kurvafix, zlo. Odteď spím se zamřenýma dveřma a pootočeným a povytaženým klíčem v zámku.

Dneska jedeme do IKEA pro ty věci, co POTŘEBUJU, ha. Yes.

Tenhle polštářek. Překonám morální zábrany z toho, že je původně určen pro zvířata, vyperu ho a přivítám ho ve svém loži.Tuhle cestovní tašku. Protože pořád někam cestuju na pár dní - a nebaví mě s sebou pokaždé s sebou tahat krosnu proto, že nemám nic menšího... navíc potom vždycky tu krosnu narvu věcma a vracím se domů s umřetýma zádama :D
Ještě jeden EXPEDIT, protože mám moc věcí (hadrů).
Tohle, protože kam mám jako dávat všechny pásky, šátky, šály etc.?

Tahle zima už mě moc neba. Když už to vypadalo, že všechno pomalu roztaje a já budu moct vytáhnout sáčka, sukýnky apod., začal zase padat sníh... a já tak zase při cestě kamkoliv dávám na ledě elegantnější krasobruslařské variace než Pljuščenko. A to bez bruslí, stačí mi k tomu jakékoliv boty. Kolemjdoucí se mi ale spíš smějou, než aby mi tleskali... anebo mě případně sbírají ze země. Milí lidé.


Dnes musím koupit hajzlpapír, protože doma už je poslední role a to je krize, že jo.

Ráno se mi stala vtipná věc. Po necelých 3 hodinách spánku (k tomu se dostanu později) jsem si to namířila do pekařství, co mám pár kroků od bytu po cestě na metro. Mladému Turkovi za pultem jsem sdělila, že chci jednu housku, on se na mě smutně podíval se slovy, že ty, co jsou vystavené, jsou ze včerejška a že nové má teprve v troubě. "To bude asi ještě trvat, co?", vzdávala jsem pomalu naděje na čerstvou křupavou snídani. "Hele víš co, tak já ti dám jednu včerejší zadarmo, anebo rovnou tři... to tě taky zasytí, když budeš mít hlad. Stav se jindy, jo?" :) To bylo hrozně milý :D

No a teď se dostáváme k tomu, proč jsem spala 3 hodiny... včera totiž The Roads hráli v Zapatě, že. Fotky jako vždy na FB... stejně jako fotky úžasného dortu, co jsem udělala Rayovi k narozkám.

Fakt.

Jsem nekonfliktní, tolerantní, okouzlující, milá.
Zvládla jsem dokonce i návštěvu na celním úřadě (kde pracovali samí gayové).
Těším se na zítřejší koncert The Roads a mám předsevzetí fotit, fotit, a fotit.
Včera jsem udělala monstrózní třešňočokoládovej dort.
Nemůžu se dočkat, až budu mít čas začít upgradeovat všechny ty oblečky, co jsem si odnesla z maminčiny skříně.
Snažím se jíst pravidelně a zdravě (kde v Praze zaručeně seženu pohankové VLOČKY?).
Miluju svého Ondru.
Ve chvílích melancholie se koukám na fotky ošklivých dětí a směju se jim (jediné hezké a povedené dítě z mého okruhu přátel vlastní Maryčka).
Umím hrát na basu Pea od Red Hot Chili Peppers.
O víkendu bude v Berlíně masopustní průvod a já se tam chci podívat!

Dneska jsem si vyebayovala kabelku. Ha.

Omluvte kódovaný nadpis. Nechci, aby si tohle někdo z těch lidí vygůglil a pak mi třeba přišel dát přes hubu nebo tak.

Česká komunita v Berlíně se pravidelně schází - divíte se někdo tomu, že jsem ještě nikdy na žádném takovém srazu nebyla? Ani bych tam jít nechtěla, nicméně Ondra chtěl jít networkovat a pozvat lidi na koncert, tak jsem se rozhodla, že to panoptikum půjdu okouknout taky. Varovalo mě už místo konání jménem "Warschau", což byl (ex-bordel) bar... vlastně úplně super místo.

Trochu jsme se pohádali už po cestě metrem, protože jsem položertovně prohlásila něco v tom smyslu, že ty lidi nemám ráda už předem, na což mi bylo (logicky) odpovězeno "tak tam nejezdi", načež jsem se otočila na podpatku a chtěla jít domů (ale pak jsem si to rozmyslela, protože jsem byla učesaná, namalovaná a hezká). Tak jsem pak svoje tvrzení zredukovala na "jedu si tam zvednout sebevědomí". :D

Ahaha.

No.

Bar je to vtipnej, nejlepší na něm byla polská servírka (ex-bordelmamá?), jejíž podobizny z mladých let zdobily celý interiér prostoru. Neudělala mi kapučíno, ale udělala mi kafe s mlíkem, které mi donesla na stříbrném podnosu. Celý večer pouštěla úplně šílenej megamix nějakýho polskýho disca, která mě s Ondrou strašně zaujal... chtěla jsem z ní vymámit kopii, ale nechtěla mi to půjčit, potvora:D

Čechů tam bylo asi 15, seděli u stolu, kam jsme se všichni nevlezli, tak jsme se po chvíli přesunuli do jiné části baru, kde se nám poštěstilo sedět u stolu se dvěma mladými muži a třemi mladými slečnami. Mile jsem se usmívala a jen občas mi ujel decentní eyeroll, protože demence přítomných dam byla opravdu okouzlující a neskutečná. Radši jsem se s nima nebavila, protože jsem nějak neměla o čem a neměla jsem vlastně vůbec zájem se s nimi nějak seznamovat. Přátelé, nejsem ztělesnění zla a nenávisti (tak mě včera Ondra nazval), ale tohle by si nedal nikdo z vás, fakt ne, věřte mi!! Představte si schůzku těch nejmastnějších nejrolákovatějších fildařů a znásobte to desetkrát.

"Já tady jsem už 3 roky a do minulýho měsíce jsem vůbec nevěděla, že tady nějací Češi jsou... a pak najednou jsem šla na tenhle sraz a seznámila se s X, Y... pak jsem dokonce našla českej obchod, českou knihovnu, hihihi, a teď, hihihi zjistím, že tady dokonce žije česká kapela, hihihi, a ve Friedrichshainu, hihihihihhih."

Úplně jsem zapomněla napsat vám o velké křivdě včerejšího večera. Jistě většina z vás vlastní nějaký volnočasový oděv z materiálu zvaného velur. Pro ilustraci zde přikládám ilustrační obrázek (ne, nejsem to já, mám hubenější nohy:D):

Ano, je to takový ten měkkoučký, heboučký, jako by sametový materiál. Mám z něj jednu oblíbenou černou soupravu, v kalhotech občas v zimě spím. Včera mě v posteli najednou muž začal prudit s tím, že "ty už máš na sobě zase ty vypelichaný vylysalý tepláky? To je jak od bezďáka..." -- a myslel to NAPROSTO VÁŽNĚ!!! Pokračoval pak monolog stylem "tyhle fakt nesnáším, jak máš ty růžový pruhovaný bavlněný, tak ty mám rád, k těm se rád tulím, ale tyhle mi přijdou fakt hnusný". Tak jsem si je uraženě sundala a byly mi přineseny ty růžový, ts.

Hele. To bylo fakt hnusný. Samozřejmě, že ty kalhoty jsou úplně v perfektním stavu, rozhodně ne vypelichaný ani vylysalý. Hrozná nespravedlnost, tohle :D

Včera jsem si to zase vybrala na několik týdnů dopředu, doufám :)

Celý den se mi v práci nic nedařilo, všechno mi padalo, plány se mi kazily a já si připadala jako jeden velkej chodící FAIL. Ondra (minule si stěžoval, že jsem v blogu ani jednou nezmínila jeho jméno!) mi pomohl vybrat a zarezervovat místo na oslavu (Rubín nevyšel:/), kterým tedy definitivně bude Vinárna U Sudu. Je tam piáno, takže o hudební produkci nebude nouze :)
Doma jsem pak byla opravdu protivná. V noci jsem nemohla spát, pořád jsem se obracela... a k mému velkému překvapení mě ráno můj nejhodnější muž probudil a dovedl k velkolepé snídani, kterou pro nás nachystal... ach. Byla jsem dojatá a měla jsem hroznou radost. Uvědomte si, že odcházím z domu v 7 ráno :)

Z fler.cz jsem si objednala dvoje náušničky:


Mimochodem, napadlo mě, že bych se mohla zeptat veřejnosti tady na blogu, proč taky ne - nemáte náhodou někdo doma zbytky (klidně i maličkatý cucky) látek, bavlnek, vln, stužek, korálků, prostě různých kreativních materiálů, co by se daly "zrecyklovat" a použít pro moje nesčetné projekty? :) Kdyby se vám doma něco takového válelo a bylo k ničemu, moc ráda bych to adoptovala - byla bych vám vděčná a pak bych vám za to třeba něco hezkýho mohla vyrobit :)

NENÍ NIC DEKADENTNĚJŠÍHO, NEŽ SE VE DVOU KOUKAT NA DVD ŠVÉDSKÉHO DÍLU TELETUBBIES A PÍT U TOHO ČERVENÉ VÍNO.

Nevím jak se mi to daří, ale pokaždé, když se chystám na výlet do Čech, počasí si pro mě vymyslí extrémní podmínky. Tak jsem se na autobusák už brodila břečkou, utíkala lijákem, mrzla v -20°C a minulou středu před půlnocí (dokonalá doba na odjezd, viďte) mě pro změnu čekala prudká vánice. Přežila jsem.

- vyzvednout si nový OP a ŘP na jméno Eva Liliana
- koupit si podprsenku s mašličkou
- prásknout sebou na chodníku do břečky na Náměstí Hrdinů před zraky několika desítek lidí (a zbytek dne chodit špinavá jako prase)
- koupit si rozinkovou Margotku a limitovanou Margotku jablko se skořicí
- vyzvednout peníze ve Student Agency
- zbytek místa v batohu vycpat kusy látek, stuh, knoflíků, korálků apod. (kreativní potřeby na šití !)

- vyzvedla v Holešovicích zásilku čajů

- byla vyzvednuta fešnou eskortou čítající dva muže
- přežila svůj první ples v životě
- hrozně se tam opila (vodka + šampaňské + becherovka + tequila + víno +...)
- nechala se vláčet po parketu (doslova) a málem se poblila
- po cestě domů jsem potom někdy v 5 ráno z ničeho nic udělala andělíčka do sněhu
- pak jsem ještě byla schopna přesunout do dalšího baru
- druhý den mi nebylo blbě.
- tak jsme šli na další ples :D - tam jsem ale byla v zimnici a bylo mi zle, tak byl klid

Nakonec samozřejmě BERLÍN... to be continued :)

26.2. BUDU MÍT V PRAŽSKÉM RUBÍNU MENŠÍ OSLAVU NAROZENIN... PŘIJĎTE MĚ POZDRAVIT, POZVÁNKA A BLIŽŠÍ INFO JE NA FB!!!