26 March 2010

Hudební blog v kostce.

Nemám čas postovat každý den jednu položku, tak vám to dodám všechno zároveň - enjoy! Samozřejmě, že můj hudební vkus se mění každý týden, čili odpovědi berte s rezervou - podle toho, co mě první napadlo, co je pro mě aktuální zrovna teď, v tento moment, atd.

Day 01 – Your favorite song -- The Roads - The Witness
Day 02 – Your least favorite song -- The Roads - Vienna
Day 03 – A song that makes you happy -- Jim Kroft - Tales Of The Dark Arts
Day 04 – A song that makes you sad -- Amanda Palmer - Blake Says
Day 05 – A song that reminds you of someone -- Squeeze - Up The Junction
Day 06 – A song that reminds you of somewhere -- Tenacious D - Fuck Her Gently
Day 07 – A song that reminds you of a certain event -- Bonaparte - Too Much
Day 08 – A song that you can dance to -- Deep Blue Something - Breakfast At Tiffany's
Day 09 – A song that makes you fall asleep -- Red Hot Chili Peppers - Porcelain
Day 10 – A song from your favorite band -- Myriad Creatures - Final Call
Day 11 – A song that no one would expect you to love -- Želvy Ninja - Želvy Vždycky Zvítězí
Day 12 – A song that describes you -- Garbage - I Think I'm Paranoid
Day 13 – A song from your favorite album -- Adam Green - Friends Of Mine
Day 14 – A song that you listen to when you’re angry -- Beastie Boys - Sabotage
Day 15 – A song that you listen to when you’re happy -- The Dresden Dolls - Shores Of California
Day 16 – A song that you listen to when you’re sad -- "Skins Version" -- Wild World
Day 17 – A song that you want to play at your wedding -- Amanda Palmer - What's The Use Of Wond'rin'?
Day 18 – A song that you want to play at your funeral -- Gary Jules - Mad World
Day 19 – A song that makes you laugh -- David Hasselhoff - Hooked on a Feeling
Day 20 – Your favorite song at this time last year -- MGMT - Kids

25 March 2010

Není důležité vyhrát, ale být nejkrásnější...

Když čekám na přechodu na zelenou, dávám si záležet, abych po přebliknutí semaforu vykročila jako první, abych si nepřipadala jako lempl se zpomalenými reflexy. Máte to tak taky?

Dnes ráno jsem prožila menší šok, na ulici jsem potkala pána, který vypadal NA CHLUP přesně jako ten psychopat z poslední série Skins (ten, co v dílech 7 a 8 zabil ty 2 (?) hlavní postavy).

Původně jsem si myslela, že to nestihnu, ale nakonec jedu 31.3. do Hard Rock Café (fuj) v Praze na křest desky The Roads. Přijďte mě kdyžtak pozdravit, je to od 20:00 a vstup je zdarma.

--- konec reklamního bloku ---

Jak má člověk držet dietu, když jde v 21:00 na procházku a sežere při tom napůl s Vinetůem Jesenku? A pak mu v 23:00 Raymond na večeři naservíruje papriky plněný sýrovožampionovou omáčkou a těstoviny s boloňskou? Život je tak krutý. (---konec ironického bloku---).

Vidím!!!

16 March 2010

Nefunguje plurk, tak vám jdu napsat blog.

Včera jsem konečně zjistila, k čemu jsou na nádražích lidi v uniformách "DB Sicherheit", které jsem donedávna mylně považovala za revizory. Jedu si takhle ráno poklidně do práce a v "mém" vagonu pospávají dva smradlaví bezdomovci. Jeden spí roztažen přes dvě sedačky a druhý si sobecky zabral celou čtyřku, protože se rozplácl po sedačkama uhlopříčně... Na stanici Zoologischer Garten (ano, to je TA stanice ZOO, nicméně od roku osmdesátněco se tam dost změnilo a už to není feťácký doupě - fetky se přesunuly na Kottbusser Tor - ale jedna z nejhezčích stanic Berlína) naběhli 3 tihle uniformáci do vagonu a somráky slušně, avšak důsledně vyhnali ven. Tak a teď si představte, jaký lidi seděli na těcjh místečkách, na kterých sedáváte taky, představte si, jak se škrábou v prdeli a na koulích, než se chytí tyče, na které taky visíváte v plném vagonu... proto nosím rukavice, zásadně a skoro i v létě - ne proto, že by mi byla zima, ale z důvodu desinfekce :D A když je fakt vedro, tak u sebe aspoň nosím antibakteriální gel anebo (moje specialita) se držím mého spolucestujícího, pokud jedu s někým :D
Ještě jedna poznámka mě napadá k cestování MHD - mám chorobný strach z toho, že když přijíždí metro/tramvaj/s-bahn, někdo mě v poslední sekundě shodí na koleje. Proto vždycky raději o kousek couvnu...

V poslední době se moje sny shodují v jednom motivu - zdá se mi o tom, že mě někdo ignoruje... přítel, máma, cizí lidi, obsluha v restauraci... a děsí mě to. To asi něco bude znamenat, že jo?

Zase jsem si uklízela šatník a rozhodla jsem se část oblečení (věci, co si na sebe už fakt nevezmu, věci seprané, vytahané etc.) odnést do jednoho z těch sběrných kontejnerů na oblečení, co jsou rozseté po Berlíně. Doufám, že z toho aspoň nějaká bezdomovkyně ještě něco bude mít...

V pátek si jdu vyzvednout dioptrické brýle!! Paní v optice na mě koukala docela nevěřícně, když jsem bez povšimnutí prošla regály s jemnými dámskými obrubami, vyzkoušela si největší brýle s černými obroučkami, co v optice byly k mání, a s nadšeným výrazem jsem oznámila, že je chci. Zhoršil se mi zrak a nově mám i astigmatismus, takže asi bylo na čase začít zase nosit brýle. A budou mi slušet, i když se vám nebudou líbit, víte? :D

Další dvě novinky - Barb mě přemluvila, abych se zaregistrovala na LOOKBOOK.NU.
A já jsem se konečně dokopala k tomu, abych si udělala profil na FLER.CZ, takže očekávejte pravidelný příděl mých výtvorů... logo mého labelu "Evi-L" stvořily Barb a Marilyn, za což jim ještě jednou moc děkuju. Jedno je na fleru a druhé tady napravo -->

10 March 2010

Stockholm calling II.

To si takhle jednou chatujete s drahou Lišenečkou a zjistíte, že se vám po ní děsně stýská. A tak se podíváte na ryanair.com a zjistíte, že zpáteční letenky na příští víkend stojí asi 20 Euro... takže bylo jasno, že.
Jako obvykle jsem přiletěla okolo půlnoci... řidič autobusu, který mě měl dopravit do centra Stockholmu, mi familiérně řekl "take a seat, honey" a mě to kupodivu potěšilo. Na stanici metra, kde jsme se měly sejít, jsem marně zkoušela koupit si na nových neznámých terminálech jízdenku, a když jsem černochovi, sedícímu v boudě vedle turniketů, zamávala před nosem platební kartou s dotazem, kde si koupit lístek, usmál se, odpověděl mi "it's free" a pustil mě dál :D
Lišenka je stále krásná a nejkrásnější, to všichni samozřejmě víte. Prožily jsme spolu dva dny + několik úžasných hodin navíc v prázdném domě... většinu času jsme strávily na nákupech, zejména mě potěšilo objevení této černé čelenky a tohoto body trička (má vzadu 3 mašličky!) v mém oblíbeném obchodě Monki. Naopak Cheap Monday kolekce zklamala... ještě jsem zapomněla poznamenat, že jsem si ještě na berlínském letišti stihla koupit moje vytoužené RayBan wayfarery s červeným vnitřkem!! Jéé...
Jako vždy, když jsem s Lišenkou,a ni tentokrát se naše setkání neobešlo bez deviací v podobě olizování rozličných částí těla, pobuřujících fotek a pozor, dokonce i videoblogu (který ještě musím sestříhat, ehm!
Dostala jsem dodatečně k narozeninám úžasný formy na pečení ve tvaru dalahästů, vykrajovátka se zvířátky, mezi kterými nechybí ani liška, a vanilkovou omáčku, kterou v Německu ani v Čechách fakt nemáme :)
Cesta zpátky byla můj nejhorší cestovatelský zážitek všech dob. Letadlo mi letělo v 6:30 RÁNO. Autobus na letiště mi jel z centra Stockholmu v 3:45. Našly jsme s Liš spojení z Danderydu přímo na T-centralen, nejdřív busem a potom metrem... takže jsme vesele vyrazily, na zastávce nám bus ujel před nosem (jel totiž o 10 minut dřív, než měl) a na další jsme čekaly půl hodiny. Přijel, rozloučily jsme se a já jela do Mörby centra na metro. Přijedu tam, je krátce před třetí hodinou ranní, nikde ani noha, dveře zavřené. What the fuck. Přijíždí dodávka, naivně si říkám, že to snad bude někdo, kdo má otevřít ty dveře, aby se lidi dostali na metro. Ale je to jen člověk, co má na starosti trochu jiné Metro - strká do držáků před Mörby nové štosy deníku metro pro další den... ptám se, jestli neví, odkdy jezdí metro - "no, to asi ještě potrvá", odpovídá mi. Nakonec mi nabídl, že mě hodí kousek dál - k Danderyds sjukhus neboli k danderydské nemocnici, kde je autobusové nádraží a šance chytit noční bus do centra. Poděkuju, nastoupím k cizím lidem do auta a nechám se tam hodit... hned po výstupu z auta vidím, že další metro jede v 5:02. Super. Co teď... busy absolutně žádný, nic (taxík by mě zruinoval), bylo 3:10 a 3:45 mi jel z centra autobus na letiště, který jsem musela stihnout, jinak... kdybych nebrala antidepresiva, jistě bych se rozbrečela a složila na místě. Zavolala jsem Liš, která po zvážení situace šla vzbudit svou domácí, která pro mě přijela, hodila mě do města a zachránila mi život, protože jsem autobus na letiště stihla. Dnes jí posílám jako malé thank you balík čokolád a pralinek. Uff. Další vtipnost mě čekala na letišti, moje sportovní taška přes rameno byla všechno, jen ne carry-on luggage odpovídající rozměrům povoleným RyanAirem. První překážka - slečna s váhou. Limit? 10 kg. Moje zavazadlo? Digitální váha ukazovala 10.0 - 10.1, takže jsem prošla (ale měla jse vytaženou kosmetiku) :D A pak už mě nic nezastavilo... zpátky do Berlína, do náruče za mužem, do postele, spát a tak. No... vlastně jsem rovnou z letiště jela do práce, taková pilná pěstební dělnice jsem. Mimochodem, zjistila jsem, že můj drahý muž NEZNÁ pěstební dělnici! To se musí napravit...





V pátek mě čeká koncert roku, JIM KROFT. Achich a ochich. Budu fotit jako divá a budu děsně pyšná a hrdá. Můj objev roku a skokan roku a všechno tohle dohromady. Podívejte se sami.

04 March 2010

Starosti a radosti všedního dne.

Znovu se potvrdilo, že systém Windows je naprosto zavrženíhodný a zbytečný vynález. Koupila jsem si nový 1 TB disk a s potěšením jsem zjistila, že díky naformátování jaksi není kompatibilní s Macem a Windows zároveň... k mojí velké radosti jsem zjistila, že ho přes Windows JehoVista ani přes XP nenaformátuju do FAT32, ani kdybych se rozkrájela. Leda za předpokladu, že bych byla ochotná věnovat formátování cca 20 hodin (a používat k tomu příkazy v té nesmyslné černé tabulce :)).
A nakonec zjistím, že všechno lze vyřešit macovskou aplikací Disk Utility - během pěti minut... aha, no. Ale díky tpk a všem ostatním, co se mi na plurku snažili pomoct, vážím si toho :)

Už delší dobu si všímám, že vidím hůř a hůř, rozhodla jsem se tedy definitivně, že radši opět začnu nosit brýle. Jenže... jsou tady tři typy optik:

1. optika na Kurfürstendammu, kde sice mají několik modelů obrouček RayBan, které by se mi líbily, ale po vkročení do pobočky vás přivítá pohled na obsluhu složenou ze tří znuděných a žvýkajících (!!!) peroxidových princezen + blonďáčka s oranžovou pletí, který se nejdřív znepokojeně podívá na vaši šedou zimní bundu a džíny a pak se zeptá, co si přejete.... takže tam fakt ne.
2. optika přímo naproti mého bytu, kde prodává milá slečna s piercingem v nose, ale kde mají dohromady 2 obroučky RayBan, ze kterých se mi nelíbí ani jedna.
3. velká a dostupná optika Fielmann, kam se chystám dnes a čekám zázraky a spasení.

Zkusila jsem vytáhnout svoje ošklivé brejle s tmavomodrými (!!!) obroučkami, které mám někdy od 15ti let (pořád mám stejnou vadu!), a strávila jsem v nich dnešní dopoledne. Bylo hrozně super VIDĚT. Ale nejsem si jistá, jestli si na brýle zvyknu... tak... že by přece jen čočky? Já nevím!! :/

Ty tekutý linky Alverde jsou na nic, nekupovat. Jsou moc světlý...

Chci si koupit šicí stroj.

03 March 2010

Jak jsem vypadala na svých narozkách.

Protože to všechny hrozně zajímalo... (ještě žádnej mejkap, nic).


šaty - Forever 21, kytka ve vlasech - Claire's, boty - Deichmann, náramky - Forever 21

01 March 2010