30 April 2010

Anketní a přemýšlivá.

Všimněte si prosím ankety na pravé straně a klikejte. Zajímá mě to... ne že bych nutně chtěla přizpůsobovat svůj blog masám, ale chtěla bych vědět, PROČ vlastně na můj blog chodíte a čtete ho. Takže - voilá!! >>>

Dnes je můj poslední pracovní den, což v praxi znamená, že se snažím stáhnout co nejvíc seriálů a filmů, abych pak doma měla co dělat, až budu zoufale hledat novou práci :D
Chtěla jsem se dnes jít podívat na turecký trh v Kreuzbergu, který je opravdu proslavený, ale já na něm ještě nebyla, ačkoliv v Berlíně žiju už skoro rok a půl. Vzhledem k hnusnému počasí to asi odložím... ale ujít si ho nenechám, to rozhodně ne. Mám hroznou chuť objevovat jejich přeslazené sladkosti a kulinářské speciality.
Mám hrozně ráda zelené oříškové koule, které prodávají v našem oblíbeném arabském "fast foodu" jménem Oase. A baklavu, ach ach ach...

Hmm, už asi vím, pro co si po práci skočím, abych měla co chroupat u seriálů :) Mimochodem, včera jsem se dívala na P.S. I Love You, sice jsem usnula v půlce (únavou, ne nudou), ale rozplakalo mě to, jsem asi stále ještě labilní nebo co :D

Přemýšlela jsem, jestli mám napsat o věcech, jako je moje Chanel story a "story of May day", se kterou přišla Natálka - ale váhám. Je mi jasný, že většina mých článků se posléze zuřivě rozebírá v private plurcích a podobně, a nevím, jestli mi to u některých věcí stojí za to.. tak si je prostě nechávám pro sebe, nebo je sdělím jen nejbližším :) A zbytek - sorry. Zároveň nechci dělat tajnůstkáře, nechci blog blokovat pro pozvané uživatele, docela mě baví tahle anonymita návštěvníků a otevřenost veřejnosti. Stejně tak nemasturbuju nad statistikami jako někteří jiní bloggeři/rky a je mi docela jedno, kdo můj blog čte nebo nečte. Čtou ho totiž všichni, beztak. Zajímám vás. Hahaha.

Mám poslední dobou problém s třepením nehtů - nehty se mi "rozdvojují" a lámou. Co na tohle používáte? Zatím se mi nejvíc osvědčil Maybelline Express Restructuring Cement, ale jak jsem zjistila, Maybelline změnili název na Maybelline Jade a moje poslední nehtová záchrana už není v jejich sortimentu - tak hledám nějakou podobnou náhradu...

29 April 2010

Občas dělám nelogické věci.

V pondělí jdu naposledy do práce. Dostanu zaplaceno za duben a pak už mě tam nikdo neuvidí... bude asi docela peklo sehnat nějakou důstojnou práci, ale víte co? Lepší, než se stresovat v té stávající.

Zítra jsou Čarodějnice a všichni se strašně diví, když jim tvrdím, že jsem to v životě "neslavila" (a mrzí mě to)...

1. máje mě nikdo nepolíbí, protože mi Ondra dnes odjel do Čech, a 2. máje, kdy máme roční výročí, taky pusu nedostanu. Aaach jo. Aspoň budu mít o víkendu čas dohnat osobní resty, vydechnout a nachystat se na maraton hledání práce...

Hrozně bych si dala ten cheesecake, co Natálka propaguje na blogu, ale nemám rozdělávací mísu na dort, nechápu pojem "vařit ve vodní lázni", nemám Lučinu ani pribiňáky (ale zato mám Philadelphii!) a elektrický ruční mixér u mě doma taky nenajdete. Ehm, takže nic.

Potřebuju nutně sehnat 2 věci:

- reprezentativní letní sáčko/kabátek, pokud možno s takovým tím nařasením vzadu, víte co myslím, že jo...
- pyžamo, klidně i jenom dlouhé pohodlné a příjemné-na-dotyk pyžamové kalhoty. Hezké, bez potisku Snoopyho, Hello Kitty nebo čehokoliv s flitry.

A až si tyhle 2 věci koupím přátelé, tak začnu šetřit. Abych přežila těch několik měsíců nezaměstnanosti, co mě zákonitě čekají...

Chci piknikovat v parku a grilovat.

26 April 2010

Zázraky se nedějí.

Natálije moje milovaná (mám tě nejradši, voledebile!! *srdíčko*) mě donutila, abych prej napsala blog. A tak jo, že jo. Jí se neodporuje, nebo mě přijde strašit s červenejma vlasama do snů.

O tom, jak jsem si stěžovala u vedení Chanel na chování jejich zaměstnankyň a jako odmluvu jsem dostala rtěnku Coco Rouge a session s jejich vizážistou psát nebudu, protože už to bylo minulej týden :D Pak jsem vypadala asi takhle nějak.

Tak já vám nevím, co. Smokey eyes přenechám asi jiným a zůstanu u osvědčené rudorudé rtěnky.

Tento víkend byl hrozně super. Svítilo sluníčko, zajeli jsme s Ondrou "na Západ" na nejlepší věc na světě a užívali jsme si toho, že pro jednou NIC nemusíme.
Neděli jsme pak věnovali návštěvě blešáku, kde si Ray koupil uniformu British Air Force a Ondra německou důstojnickou (která mu strašně sluší). Jsou z toho u vytržení doteď... pak jsme se šli projít do Kreuzbergu na NEJLEPŠÍ zmrzku (měla jsem jogurtovo-ostružinovou a byla luxusní!) a vůbec, bylo to takové hezky strávené odpoledne... Začala jsem číst knížku Sushi For Beginners, která se u mě doma vyskytla hroznou náhodou - jednou jsme šli na procházku a uviděli jsme na jedné zídce hromádku knížek (to je tady běžná praxe, nepotřebné věci se šoupnou ven a "on si je někdo vezme") - neodolala jsem a průvodce "Lesbisches Berlin" a výše zmiňovanou sushiknížku jsem si vzala domů. A moc mě zaujala... odehrává se v prostředí módních časopisů, to je něco pro mě.

V týdnu mi dorazila zásilka z ASOSu, proto jsem v neděli mohla vyrazit v nových punčoškách, ke kterým jsem si vzala černé sametové minišatičky. A protože jsem debil, samozřejmě nemám ani jednu fotku. No, vlastně jednu jo. Je na ní i čelenka, kterou mi Ondra zakázal nosit, protože mi prej dělá divný vlasy. Ale budu ji nosit stejně, samozřejmě :D

21 April 2010

Mwah.

16 April 2010

Léto, palmy, sluníčko.

Protože už jsem dlouho nic neblogla, pokusím se teď všechny události minulých dnů sesumírovat do jednoho postu. To nikdy nedopadá dobře. Ale tak, co že :D Jistě jste si všimli, že v okýnku napravo už není moje baskytara, ale já a můj nejdražší muž. Ano, po 100000 letech jsem aktualizovala robo.to!! Takže očekávám salvu awww a ahhhh.

Minulý víkend byl hodně akční.
Přijela se za náma podívat Ondrova sestřička se svojí kamarádkou - můj respekt mají holky už jen za odvahu, jet trasu Leipzig - Berlin v maličkém Smartu, s přihlédnutím k tomu, že obě mají přes 190 cm :) Sobotní koncertv Madame Claude`s byl super - mám ten klub moc ráda. Minulý rok tam se mnou byla Charlottka, takže vám potvrdí, jak moc je to tam boží. Všechen nábytek a vůbec veškeré vybavení klubu/baru je na stropě, všechno je prostě obráceně, i menu a nápoják u baru... koncerty se odehrávají ve spodní části - malém plesnivém sklepě, kterému dominuje starobylá lampa se stínítkem a zvukař s jasně francouzským přízvukem. Koncert mě téměř rozplakal, obzvlášť ta jedna jediná písnička... ano, i zlá a arogantní Princezna Ävchen má city. Afterparty stála taky za to, sešlo se tam spoustu zvláštních lidí, jestli se to tak dá říct :D Škoda, že jsem nefotila, ehmmm... někteří by se druhý den divili :).

V neděli jsme pak šli na blešák, na ten veeelikánský v Mauerparku, museli jsme se rozdělit, protože každého zajímalo něco jiného - neodešla jsem s prázdnou, odnesla jsem si bílou Fiorelli kabelku s mašličkou za 5 E (ještě s cedulkama!) a několik bižu drobností. A hustokrutopřísňáckej rámeček s leopardím okrajem a nahatou paní v něm (fotka už je vyměněna, ale nevyhodila jsem ji!). Miluju blešáky. Ta atmosféra je nepopsatelná, inspirující a nezachytitelná. Vždycky koukám po lidech a obkoukávám jejich nápady a oblečky :)

Uprostřed týdne jsme se byli podívat na takové mega-gay-one-man-show, že vám to ani pořádně popsat nemůžu :D Ukážu vám jednu momentku, jo? Klik.

Ještě jsem vám chtěla ukázat, jak děsivě jsem si včera spálila ruku, ale bohužel nemůžu, protože nemám heslo na novou pracovní wifi. Hmm, ale fotku jsem udělala. Brzy vám ji dodám, abyste mě mohli náležitě litovat. Víte, jak se mi to stalo? Pekla jsem v troubě špízy a hranolky, otevřela jsem troubu, hrabala jsem si prstama v jídle (debil), samozřejmě jsem se spálila a jak jsem díky reflexu ucukla rukou směrem nahoru, vrazila jsem přímo do topného tělesa. Ano, dobře já!! Takže mi na prostředníčku pravé ruky chybí asi 1 cm čtverečný kůže. Jakože fakt CHYBÍ. Je to prosím popálenina minimálně druhého stupně. Ale nic nepřekoná moje puchejře na obou rukách z doby, kdy mi bylo asi 6 let a rozhodla jsem se vyzkoušet, jestli jsou plotýnky na vařiči horké přiložením obou rukou... no, pak jsem strávila 14 dní s rukama 24 hodin denně ponořenýma v lavoru se studenou vodou. A doma se brzy nato objevily sklokeramické desky. Radši.

UPDATE - OBRÁZEK MÉHO ZRANĚNÍ PRO SILNÉ ŽALUDKY.

Přeskakuju v čase jako zajíček (:D:D:D), ale co - ještě jsem vám nenapsala o našem výletu k Chaloupce Strýčka Toma. Odjakživa mě na plánu berlínského metra fascinovalo místo se slibným názvem Onkel Toms Hütte. A protože jsme s Ondrou v sobotu měli po X milionech dní oba VOLNO, rozhodli jsme se jet to tam prozkoumat. Co vám budu povídat, bylo tam hovno a nic zajímavého. Jen nějaký obecní blázen, co mi chtěl věnovat plastovou píšťalku a ptal se mě, kolik mi je let a chtěl mě obejmout kolem ramen. Asi jsem mu byla sympatická, protože jiným slečnám nečekaně pískal na píšťalku 10 cm od ucha :D
No. Tak jsme si tam v drogerce koupili toaleťák a krabici kapesníčku, abychom teda domů přivezli nějaký ten suvenýr, když už tam bylo HOVNO a ne Chaloupka, a jeli jsme zpátky do civilizace. V těch končinách totiž byli samí důchodci a matky s dětmi, což ve mně vyvolávalo skličující pocit, který se dá shrnout jako "já chci domů do Friedrichshainu".

08 April 2010

ťapinky ťap.


07 April 2010

To jsou věci.

Byla jsem v Praze, byla jsem v Olomouci a byla jsem v České Lípě. Bylo to fajn, zážitků moc, akční převelice. Křtila se deska "The Witness", fotky jsou na fejkbuku, jo? Chválila jsem šaty Kláře z Toxique a ona mi chválila mašli, přežrala jsem se minihamburgerů a brownies ve VIP zóně Hard Rock Café. Viděla jsem Cassidy, Charlottku a svého gympláckého učitele angličtiny. Dala jsem Char slunečnici. Mužova babička už mi tyká a říká Evičko a s Ondrou jsme se byli projít po hřbitově ("Kde jsou dětský hroby?") - nejbrutálnější vzpomínka je na hrob, na kterém byla nasypaná hrst rýže, ve které byly položené 2 ruské bonbony. Eh? Snědla jsem nugátovej koblížek na Holešovicích a balili mě 3 zaměstnanci olomouckého Hornbachu. Pila jsem cigánskou vodku (s kostkou cukru) a strašně jsem chtěla najít českolipský mlékomat (nenašla). Bála jsem se v noci pověšené noční košilky a pak jsem ráno zjistila, že to je řasení na závěsu. Koupila jsem Herr Smradupánovi novou napáječku. Zjistila jsem, že mi mamka vyhodila všechny desky včetně Želv Ninja. Objevila jsem kavárnu/cukrárnu se zaručeně nejhorší obsluhou na světě. Bylo mi lichoceno. Odešla jsem z lékárny s plnou taškou léků. Na Velikonoce jsem na zadek dostala jen symbolicky řetízkem od kabelky.

Včera jsme s Ondrou dvakrát bojovali téměř do krve. Ano, máme se moc rádi :D

První hádka:
E: Co dneska?
O: Jdu se přivítat s klukama.
E: Aha. Co budete dělat?
O: Chlastat. Pánská jízda.
E: Ehm... okay. Takže nejsem zvaná.
*chtěla jsem napsat SMS Šimonovi a nechat se od něj pozvat na návštěvu s tím, že vlastní muž mě tam nechce, následovala BITVA o telefon*

Druhá hádka:
O: Jde udělat cucflek na čele?
*diskuze o tom, kdo to na kom vyzkouší jako první, vyhrála jsem já a udělala jsem mu flek uprostřed čela*
O: Mám tam něco?
E: Ne. (lež)
O: Tak a teď já tobě!!
*bitka největší* (E: Vyškubu ti vlasy z temene a nebudeš mít co nastřelovat!)

...o několik hodin později se Ondra vrací domů z "pánské jízdy"...

O: (vysmátě) Evičko, víš co se normálně stalo?
E: Ne, co?
O: Ten cucflek se ti poved, hele!!
E: Já vím.
O: TY SVINĚ!!!

:D:D:D