Právě jsme se vrátili z nedělního blešáku - a podařilo se nám pěkně zmoknout! Doufala jsem, že si tam pořídím kolo, ale k mání byly jen zarezlé šunty... takže se musím vrátit k projíždění inzerátů na internetu. Kluci si zase užili prohrabávání milionů desek a já jsem vesele poletovala mezi stánky a zkoumala především mističky se směsí cetek, korálků a broží... nakonec jsem ulovila černou kočičáckou brož, už tam sice chybí pár kamínků, ale to bezpochyby spravím :) Taky jsem si koupila anglickou verzi knížky The Devil Wears Prada, film jsem viděla několikrát, ale předlohu jsem ještě nečetla - tak si ji nechám jako takovou oddechovku před spaním. Večerníček.

Tamtadadá!! 

Včera byl ale akční den. Vypravili jsme se s Ondrou a Rayem na KARNEVAL DER KULTUREN, což je jedna z hustoakcí, oslavujících fakt, že v Berlíně žije na hromádce spousta odlišných národů a kultur. V míru, víceméně. Vzhledem k tomu, že se hlavní události konaly poblíž Hallesches Tor (asi 6 zastávek metra od nás), historicky POPRVÉ mě Ondra donutil, abych v Berlíně jela někam na kole. Mám strašnej strach ze semaforů, aut, chodců a dalších cyklistů, víte. Cestu jsem přežila, karneval byl super (hlavní průvod jsme vynechali, báli jsme se, že tam bude hodně dětí okolo) a objevili jsme spoustu zajímavých věcí (já třeba caipirinhu za 3,50 Euro, k všeobecné radosti). Dalším veleobjevem byl moment, kdy jsme z jedné ze stageí zaslechli známé soundcheckové zaříkávadlo "jedna, dva, tři, čtyři". Při bližším ohledání jsme zjistili, že se tam na vystoupení chystala česká drum'n'bassová ehm... skupina? Le Pneumatiq. Bylo to docela hodně tragické (pneumatiq měli hlavně kolem pasu), ale většině zfetovaných a opilých lidí pod pódiem to evidentně bylo jedno :D
I na pivo v kostele došlo...


Cesta nazpátek pro mě ovšem byla velmi stresující, vzhledem k tomu, že Ondra se nejdřív suverénně vydal úplně na opačnou stranu Berlína a pak mě znervózňoval svou nestabilitou (ještě, že už byl skoro večer a jezdilo málo aut).

Pojďte se mnou na malou procházku po ulici, kde bydlím - na výlet po klidném, ale zároveň divokém a velmi uměleckém místě v srdci Berlína... nikde jinde bych nechtěla bydlet raději než tady. Baví mě, že si na sebe můžu vzít cokoliv a každýmu je to jedno. Ať už mám na sobě pyžamo (vzhledem k tomu, že kamarádi bydlí hned naproti, jsem takhle už nejednou běhala po ulici:), tepláky nebo nějaký vystajlovaný model. Když si uprostřed noci vzpomenu, že bych si dala schawarmu, kebab nebo baklavu, stačí vyjít ven a dostanu, co chci. 24 hodin denně, 7 dní v týdnu... Asi to pro většinu z vás bude vypadat jako "moc ghetto", ale museli byste zažít tu atmosféru, abyste pochopili.
Ať žije Berlín...


P.S. Fotky jsou tentokrát bohužel jen ajfouní.
P.P.S. To filmové internship mi tedy nakonec nevyšlo... takže jedeme dál, uvidíme, co dalšího se naskytne :)

Svou nezaměstnanost si zatím docela užívám - ale že bych se flákala to se rozhodně říct nedá...
Dala jsem s Rayovou pomocí dohromady luxusně vypadající CV a dokonce jsem i absolvovala svoje první job interview. Kdyby to náhodou vyšlo (dají mi vědět koncem týdne), bude ze mě freelance video game tester, hahaha. Budu kontrolovat a opravovat české překlady ještě nevydaných her a softwaru (= celý den hrát hry a dostávat za to prachy). Je to jen part-time a freelance, ale aspoň něco, že jo... mají parádní office 20 minut pěšky od mého bytu, taky super. S výhledem na řeku Spree.
V úterý mám schůzku s filmařkou Liz Rosenfeld, která hledá asistenta (internship!) pro tvorbu svého nového snímku - pomoc s hledáním lokalit, rekvizit atd. atd., prostě všechno v pre-/postprodukci, odteď do půlky července. Sice to je bez finanční odměny, ale jako zkušenost podle mě k nezaplacení - a aspoň bych měla co dělat :) Dostala bych proplacené MHD a obědy, to taky není k zahození. Ale ještě nic není jisté - uvidíme, co mi k tomu poví, a jestli budou sympatie na obou stranách...
Jink trávím volný čas bookováním podzimního turné The Roads, takže - vážně to není tak, že bych seděla doma v křesle, šoupala nohama a litovala se, že jsem bez práce a budoucnosti.
Měla jsem hroznou chuť na sladký a koupila jsem si tu velkou tureckou zelenou pistáciovo-ořechovou kouli. Co vám budu povídat, sežrala jsem ji celou a teď je mi zle :D

Jelikož jsem línej a nově i nezaměstnanej debil, tak teď sedím osamoceně doma v Berlíně - místo toho, abych se líbala někde pod třešní se svým nejdražším. Poslouchám zvuky venkovních demonstrací a radši jsem navzdory teplému počasí prozíravě pozavírala všechna okna, aby mi sem nějaká dobrá duše nevhodila nějakej ten molotov.