29 June 2010

Could you turn of the heaters, please? Just for a sec...

Jak přežíváte v tomhle horku?

Já se živím převážně ovocem a zmrzlinou a snažím se pít hodně tekutin... taky mi nezbývá nic jiného, než chodit s vlasy vyčesanými nahoru a staženými do drdůlku, jinak bych umřela (moje vlasy připomínají svou tloušťkou koňské žíně, tak si představte to vedro, co pod nimi je!).

Zase mě políbila nějaká kreativní múza, a tak se mi v troubě peče Fimo, na stole mi schnou nalakované brože a zlatá barva čeká na první použití... jen mě mrzí, že jsem se nenaučila šít na stroji. Mám tolik látek, perfektní stroj pod stolem, ale prostě mi to přijde strašně komplikované :( Taky asi tím, že mi to nemá kdo ukázat.

Už skoro týden nemám rudé nehty a připadám si jako nahá. Ale nebylo zbytí, pořád se mi třepily a byly zničené, tak jsem se rozhodla dát jim chvíli oddech. Patlám na ně "cement na nehty" a tohle -->

Ale přijde mi, že se nic moc nezlepšuje, tím jak jsou nehty bez laku slabší, jsou i citlivější bříška prstů a mě to bolí :( Hraní na baskytaru je mučení. Navíc každý den poctivě zobu Biosil, křemík a Biotin, taky bez účinku... už nevím, co dál.

Jak se o nehty staráte vy? Nebyl by nějaký tip na olejíček nebo jiný přípravek pro péči o nehty? Dík.

26 June 2010

Na rukou mám broučky, den se skončí v kopřivách...

Zjistili jsme (pravda, trochu opožděně), že kapela Vltava znovu začala fungovat, a tak od té doby nostalgicky posloucháme jejich hity a říkáme si, že se MUSÍME dostat na jejich koncert. Znáte Vltavu? Máte je rádi? Baví mě ta poetická hravost jejich textů, i když si radši nechci představovat, co se za těmi milými metaforami skrývá za prasárny ("noční kačer projel tichem").
Evergreenem posledních dnů už není nesmrtelné "vstávej semínko holala", ale "na rukou mám broučky" (šeptáno infantilním hláskem). Tak.

Konečně se mi podařilo sesynchronizovat smečku a dostat všechny ven na piknik (strašně jsem chtěla konečně použít svůj überluxusní piknikový koš, který jsem kdysi někde vyhrála za básničku o Máji, haha)... vytvořila jsem pro tu příležitost rýžový nákyp, který jsem nikdy předtím nedělala, ale všem moc chutnal a nikdo si nestěžoval, takže snad dobrý :D Při výletu na trávu v blízkém parku nás dokonce poctila svou přítomností vzácná návštěva AŽ z Prahy (Lucinka).

A teď tu osiřele sedím a plácám z Fima penisy. Barevné penisy. Někdo plácá kytičky, BROUČKY a jahůdky, někdo čuráky. To je život, víte...


Povšimněte si Ondřeje, který v pozadí této společné fotky vytvořil malebnou kompozici.

Asi se mi podařilo zamilovat se do vůně Chanel - Chance Tendre. Je to divný, protože mi většinou všechny parfémy začnou smrdět, jakmile se mi "rozloží" na kůži. Takovým tím alkoholovým afterdojezdem, jestli víte, co tím myslím... a tahle mi to nedělá. Tak že by?

V ledničce mám rukolu, parmezán, dva olomoucké tvarůžky, cherry rajčátka, mléčnou rýži vanilkovou a třešňovou, zbytek česneku, 2 litry plnotučného mléka, jablečné pyré, máslo a libovou kuřecí šunku. Neděle může přijít, nebojím se nic.

24 June 2010

Fotbal mě nikdy nějak nefascinoval, ale...

... baví mě ta atmosféra. Každá hospoda/večerka/podnik má venku placatou televizi, před kterou se při zápasech sejdou muži, ženy, mladí, staří, zlí, hodní, oškliví a hezcí a společně sledují zápas... My jsme si oblíbili gaybar hned za rohem (týpek z obsluhy je něco neskutečného, kdyby mi to nebylo blbý, vyfotím ho - ale je strašně miloučkej, samozřejmě:), vedle kterého je strategicky umístěna asijská restaurace. Takže - co může být lepšího než sledování fotbalu venku (chodíme s Rayem jen na Anglii :D), s kamarády, sushi, mango lasi (moje láska věčná, chlapci se mi to snažili znechutit tím, že tomu začali říkat FISHMILK) a zmrzlinou. God exists.


Na závěr si neodpustím pár naprosto zbytečných fotek ze série "Evička našla nějakou opuštěnou rozbitou věc a musela ji samozřejmě jít prozkoumat a využít/zneužít". Natálije říkala, že chce hodně fotek, tak tady jsou :D










P.S.
Pro ty, co to třeba zajímá (je někdo takovej?!): sáčko - Vivienne Westwood, šaty - ukradené z maminčina šatníku, boty - netuším, asi něco jako Humanic, demence - vrozená a k nezaplacení.

22 June 2010

I Wanna Be Loved By You.

Dnes vám ukážu, jak vypadá růžové kolo. Po prvním nátěru:
Dokonce i muž uznal, že to vypadá dobře. Tak žvejkačkově.

Dnešek jsem víceméně strávila vyplňováním trojice veselých formulářů, které musím poslat na rozličné úřady ve svém rodném městě. Byl to vskutku kvalitně strávený čas, vzhledem k tomu, že jsem polovinu kolonek zcela nepochopila a tak ke každému dopisu připojuji omluvnou poznámku ve stylu "jsem idiot, dopolňte to za mě a hlavně mi plíz pošlete e-mail s potvrzením, že jsem teda v pořádku zaregistrovaná". Tak. Pomůže mi aspoň trochu fakt, že formuláře posílá m v hezkých obálkách prioritaire (s červenomodrým pruhováním)? Kdo ví.

Zjistila jsem, že v café baru hned za rohem mají zmrzlinu, ale při bližším otestování jsem musela konstatovat, že ačkoliv je tam milá obsluha (paní na mě mluvila francouzsko-německy a říkala mi, že mi dá pořádnej kopec), na tu NAŠI nejoblíbenější to zdaleka nemá. Taková vaničková byla, no. Obchodová. Neautorská, víte.

O víkendu jsem si dala maraton svých oblíbených holčičích filmů, samozřejmě se Some Like It Hot a Breakfast At Tiffany's v čele. Zas a znovu mě ty filmy okouzlily... Marilyn je sexbomba, ačkoliv by z dnešního zvrhlého pohledu byla označena za tlustou (tipuju velikost 42?). Z bříška ani zadku si hlavu rozhodně nedělala a chlapi po ní slintají dodnes... i když teda jen nad plakáty. Bohužel. Nebo bohudík. kdyby neumřela, třeba by se z ní stala vybotoxovaná karikatura samy sebe. KDO VÍ.

P.S.
Jedna z nejlepších scén je stejně ta, kde slečny kalí bourbon s ledem z ohřívací lahve, nasardinkované ve spacím kupéčku ve vlaku...

20 June 2010

Referenční výlet k jezeru.

Po znavující party v Sage clubu jsme druhý den pojali velmi relaxačně. Rozhodli jsme se udělat si menší výlet do přírody - k jezeru Müggelsee. Bylo tam krásně, i když tam "smrděly ryby" a byla tam špinavá labuť :D Po cestě jsme probírali důležitá témata, jako např. souložení s nahřátým melounem apod.... a protože jsme v lese narazili na tabuli s vysvětlením, že nejde o jen tak ledajaký les, ale o REFERENČNÍ LES, procházka dostala přívlastek referenční. Víte, co je to referenční les? Docela zajímavá záležitost. Nechávají tam všechno volně růst, když nějaký strom onemocní nebo spadne, nechají ho tak, jak je... a zkoumají, jak se les přirozeně vyvíjí.

"To je levandule!! Ne není!! Je!! Není!! Já nevím!"



Pohodička na molu a přemýšlení nad hovny padajícími z letadel (samozřejmě dobře víme, že obsah záchodů se z letadel čerpá až na letišti...)

Tohle byl ovšem vrcholný zážitek (aspoň teda pro mě). Objevili jsme kiosek s langošema apod. a stál u něj muž, oblečený a ostříhaný jako mnich. Asi to mnich tak docela nebyl, protože sprostě nadával na fotbal, říkal mi, že mám švédský přízvuk (už zase!! tohle jsem v Německu slyšela už milionkrát...) a ve finále mi řekl, ať si dám vafli, že stejně neztloustnu, když mám 3 milence. Jako třešničku na dortu se mě zeptal, jestli mám plastiku nebo jsou moje prsa pravý a řekl mi, že jeho první sexuální zážitek bylo to, když koukal učitelce v první třídě do výstřihu.






A tak jsem si tu vafli nakonec dala, když mám teda 3 milence, aby mě udržovali fit :D



Štěpánův výraz (vzadu) nemá chybu :D

Nasbírala jsem si taky plnou tašku bezinkových květů a doma jsem pak vyrobila bezinkovou šťávu - dělala jsem to poprvé v životě, ale povedla se mi! Jsem letos nějaká moc "v souladu s přírodou" - nejdřív pampeliškový med, teď tohle... :)

19 June 2010

Live fast and die young.

Z posledních dvou dnů mám asi 300 fotek, bude chvíli trvat, než je trošku vytřídím :) První várka je ze čtvrtečního koncertu v klubu Sage, což je naprosto geniální místo rozdělené na několik místností (v jedné z nich je bazén:)). Ondra slavil narozeniny, takže je vlastně oslavil na pódiu... no a taky hlavně s plnou lednicí piva v backstage, samozřejmě. Já jsem svou krasojízdu započala odlitím půl litru tatínkovy slivovice do PETky od Aquily (ale nakonec jsem z toho vypila jen maličko), pokračovala jsem dortem o půlnoci a večer jsem slavnostně zakončila kebabem ve dvě ráno :)) No co, jednou za čas... určitě jsem to všecno stejně za ten večer spálila, poctivě jsem tancovala pod pódiem od začátku až do konce koncertu! taky jsem si vytvořila epesní kabátek z obalu na oblek (viz. foto). Ach, takový plodný večer to byl...

Omluvte upatlaný zrcadlo na první fotce, pořád ještě nevím, kde ho umístím, a tak ho průběžně přenáším z místa na místo, podle toho taky zatím vypadá...

A pro Pražáky: zítra (neděle, 20.6.) v 20:30 budou THE ROADS hrát v Rubínu (Malostranské náměstí, Praha) - já tam sice nebudu, ale jestli nemáte nic v plánu, určitě se zajděte podívat, s kým že to tady žiju :)





















P.S.
Do toho bazénu jsem nakonec neskočila.