31 July 2010

Baví mě být celoročně bílá a neopálená a pihovatá.

Jelikož jsem včera konečně viděla film The Notorious Bettie Page, od závěrečných titulků blbnu s tím, že si ostříhám ofinku po jejím vzoru... pak si ale vzpomenu, že s krátkou ofinkou vypadám zpravidla jako blbeček, a rychle tu myšlenku zaženu... skoro. Na chvíli! :D

Sekáčovo-vetešnicko-zmrzlinovo-knihovnový výlet. Ondra mi řekl, že vypadám jak letuška. A že mi sluší tento odstín rtěnky. To beru jako obrovský kompliment, protože chlapi si těchto věcí jinak přece nevšímají... takže to už musí být něco, aby pronesli hlasitou pochvalu :)

Tohle jsem objevila v pánském oddělení. Úchylná koženková vestička s úžasnými zlatými knoflíky. Škoda, že díky mojí postavě vypadám ve všech vestičkách jako klobása. Ale stejně mám tendence a choutky se tam pro ni vrátit a nějak kouzelně ji zakomponovat do šatníku.



Tenhle obraz má prostě VŠECHNO. Líbezné přírozené barvy, vzpínajícího se hřebce přidaného snad šablonou na foukací fixy (pamatujete?!), plasticky vystupující motorku s líbajícím se párem, západ slunce, vodopád... mám pokračovat?






Rebarborová a hrušková zmrzlina, nejlepší. Už máme tolik "nejlepších zmrzlinových míst", že si snad budeme muset pořídit speciální mapu a zakreslit si tam jednotlivé lokality. Zmrzlinová mapa, hmm...
Všecno mě to nějak zmohlo a v knihovně jsem se sesunula na gauč pod reprodukcí strejdy Saudka a zatímco si muž vybíral noty na basu, vydávala jsem zoufalé zvuky naznačujíc, že mi není zrovna nejlíp. A tak jsem se doma zapelíškovala a jestli neumřu, zapelíškovaná budu celej víkend.
Mňau mňau...

30 July 2010

Světle černá, tmavě bílá.

Z "průseru" v práci nakonec nic nebylo. Když jsem druhý den ráno dorazila do kanceláře a řekla nadřízené, že mě mrzí ten včerejšek, nechápavě se na mě podívala a zeptala se mě, co jsem jako udělala :D A ještě se mi omluvila, že prý jsem to stejně nemohla udělat jinak, a že nechtěla, aby mě to nějak "rozhodilo". Takže so far, so good...

Včerejší večer se mimořádně vydařil. Byli jsme domluvení, že půjdeme na večeři s kamarádem a jeho přítelkyní, která se prý se mnou hrozně chtěla seznámit :D Kamarád je ex-bubeník jedné hodně známé kapely a s Ondrou se seznámili při hraní s Jim Kroftem. Jeho přítelkyně je aspirující fotografka a bývalá hudební novinářka, takže se dalo předpokládat, že si budeme rozumět. Vtipné je to, že se se svým milým seznámila stejně jako já s Ondrou - z pozice žurnalistka + muzikant. :) pak se k nám ještě připojila Lea a jedna její kamarádka, jejíž jméno jsem bohužel zapomněla... Jak vidíte, jsme taková hudebnická sebranka. Šli jsme do jedné pizzerie nedaleko našeho bytu, byl to pravý italský podnik s výbornou pověstí. Dostala jsem "podložku pod talíř" s motivem Warholova banánu, což mě velice potěšilo! Objednala jsem si pizzu s prosciuttem a žampiony, a můžu s čistým svědomím říct, že to byla naprosto nejlepší pizza, co jsem kdy v životě měla. Espresso machiatto bylo od Italů taky úplně něco jiného, než člověk dostane v klasických restauracích. Úplně jiná liga! Cenově to tomu sice taky odpovídalo, ale člověk se občas musí umět rozmazlit, že jo :) Jako dezert jsme si dali zmrzku z nedalekého "zmrzlinářství", kde jsem taky nikdy předtím nebyla... a byla fakt úžasná! Dokonce tam měli i sorbety, což je velké plus! Pak jsme se přesunuli do baru jménem Red Rooster, kde pracuje náš další kamarád. Tam jsem si nakradla spoustu pohlednic zdarma (na koláže!), nejlepší úlovek byla jistě tahle:
Zachránila jsem rovnou několik exemplářů :D

Byl to fakt úžasný večer... pořád si bylo o čem povídat, bylo to prostě super. Určitě to brzo zopakujeme!

Chodíte (nebo byli jste někdy) na "rande" s jinými páry? Double dating je docela zábavná věc...

Dnes se budu stěhovat! Kvůli novým interns se musím přesunout z mého místečka v koutku o stůl vedle... čili už nebudu koukat do zdi, ale budu mít okno s výhledem na Spree přímo před sebou! A že tam jsou občas vidět opravdu zajímavé scenérie... včera mi třeba pod oknem projížděla motorová lodička, ve které souložil nějaký pár a další chlap tu lodičku řídil :D Srandy kopec.

Myslím, že už jsem legitimní důchodec, včera mi přišla vytoužená krabička na léky. Musím si ji nějak polepit kolážemi, nemám moc ráda modrou (obzvlášť v tomto odstínu).

28 July 2010

Už nikdy (nebo minimálně až do důchodu) nebudu číst letáky supermarketů.

Představte si, že na vás po ránu vybafne takováhle obluda... vrátím se ke své praktice vyhazovat všechny tyhle propagační materiály přímo do koše vedle schránky. Fuj.
Samozřejmě se mi o té rybě pak ještě v noci zdálo!
To nestačí, že v supermarketu Real člověk musí projít kolem rybího koutku, aby se vůbec dostal dovnitř? Leží tam ryby na ledu a je tam morbidní akvárium, kde ty potvory hnusný plavou a prodavači je asi zabíjí na přání...
Dnes jsem se vrátila domů se smíšenou náladou, protože se mi v práci asi podařil první menší kiks. Mám ale pocit, že to není tak závažné a není to ani tak zcela moje vina, ale znáte to... když se člověk snaží být co nejlepší a pak se stane nějaká pitomost. No, uvidíme, co zítra. Vzhledem k tomu, že k tomu došlo 3 minuty před koncem mojí pracovní doby...

Nevím proč, ale dostala jsem neodbytný pocit, že si potřebuju/zasloužím zajít na kosmetiku. Věřte tomu nebo ne, nikdy v životě jsem tam nebyla! Je to moc velká ostuda? Hledala jsem různé kosmetické salony v našem okolí a narazila jsem na salon ruské paní Olgy, který má hrozně strašidelné stránky, ale dobré reference a poměr cena/výkon (a taky je skoro v naší ulici). Tak já nevím... mám do toho (sebe) těch 30 Euro vrazit a nechat si udělat základní ošetření a nabarvení řas?

Pan šugr dedy mě pozval na předpremiéru jakéhosi dokumentu o miminech, kde se nemluví a v podstatě jde jen o 90 minut záběrů na mimina. Tak jsem mu popravdě napsala, že to bohužel fakt ne, protože mám z mimin strach, asi jako má někdo fobii z klaunů... neodepsal :D Ale požádal mě o přidání do kontaktů na mém soukromém Skype účtu - hm, nevím, jestli to potvrdit. Stejně Skype používám jen, když chci zavolat tátovi na mobil. Jinak jsem jen na tom firemním...

Včera jsme uspořádali geniální grilovací piknik v parku. Celou dobu jsem se sice bála, že nás vyžene POLIZEI, ale nestalo se tak a my jsme si to vážně užili - na grilu skončilo všechno: párečky, papriky, cuketa, banány a nakonec i marshmallow!

První 2 fotky zobrazují mého drahého (v modrém) při těžké práci:

Podpalovalo se fakturami od našeho oblíbeného pána:
Víno se otevíralo napichovátkem na gril...
A grilmástr obracel věci na grilu obracítkem, co nebylo obracítko, ale nějaká součástka z grilu.
Anička to má pod palcem. Trénování muže dovedené k dokonalosti!
Momentálně si ležím doma na posteli a stahuju si film, surfujíce na stabilním připojení... ach ano, konečně jsem si domů zavedla internet :) Takže budu moci intenzivněji budovat své impérium, haha. Ale vážně - strašně mě těší, že mě někdo čte, mám radost z každého nového stálého sledovatele (viz. stalkers) a občasné maily od čtenářů dělají moje dny krásnější a příjemnější. Díky!!!

27 July 2010

Trálalalalalala zelená fiala

Včerejší kino bylo... taková lehce dementní sandlerovská "komedie pro celou rodinu" - vhodná výplň večera po pondělním pracovním dni. Sem tam nějaký fekální vtípek, dialogy odříkané stylem "před pěti minutama jsem si to přečetla ve scénáři a tak to tady nějak odkejhám, abych už mohla jít na kosmetiku a ke kadeřnici". Ale k tomu všemu prosecco a Evian zdarma. Pan šugr dedy nás usadil do dvojsedačky, což mě trochu rozrušilo, ale nechal mě na pokoji a po skončení filmu mě ukázněně doprovodil k metru a nechal odjet domů. Má pro mě prý dalších několik pozvánek na akce... pokud to bude fungovat takhle, že mu budu prostě dělat mladý a estetický doprovod - budu spokojená.
A když jsem se večer vracela domů za mužem, poslušně cvičícím na basu, připadala jsem si děsně emancipovaná :D

Neunikla mi současná móda sladkostí zvaných macarons - nikdy jsem o nich pořádně neslyšela ani je nikde neviděla, a pak se najednou začaly objevovat na fešnblozích apod... poté, co jsem viděla recept u Terunky, mám chuť pustit se do experimentování s troubou!

Znáte tyhle sladkosti? Chutnají? :)


Na dnešní večer jsme si naplánovali grilování/piknik/whatever. Nevím, k čemu se bude přiklánět Štěpán s Aničkou, ale já (a doufám, že Ondra taky) bych byla 100% pro to, aby se nakoupily nějaké dobroty a víno, a šli jsme obsadit břeh Spree, povídat si a koukat na západ slunce. Kýč, ale... všichni říkají, že z toho místa, které jsem vybrala (koukám na něj každý den z okna z práce), je západ slucne nejkrásnější. A já ho chci taky vidět!

25 July 2010

Nedělní chvilka poezie.

To jsem to dopadla. Moje páteční návštěva u zubaře byla o maličko víc traumatizující, než jsem si představovala. Předem jsem se ptala kamarádky skorozubařky, jestli mě čištění kanálků bude bolet. Tvrdila mi, že ne... ale spletla se. Bolelo to. Dost. Udělala jsem tu chybu a v průběhu ošetření jsem otevřela oči a uviděla jsem ty zatočené několikacentimetrové jehly, kterými mi tam paní zubová rýpala... ale abych si nehrála na hrdinku - zabolelo to jen jednou, zato pořádně (a nepomohlo ani to, že mě sestřička konejšivě hladila po ramínku), a tak jsem dostala injekci. Další session bude za dva týdny, snad už se ta epizoda konečně ukončí :/

Abych nezapomněla - na recepci u zubařů jsem viděla jednu z nejmorbidnějších věcí na světě - charitativní schránku, kam se mají házet nepotřebné ZLATÉ ZUBY!!! Nejvtipnější je poznámka u otvoru na vhazování - "z hygienických důvodů prosím nevhazujte mince". Ehm. Bohužel mi bylo blbý to vyfotit. Přece jen, jsou to zubaři. Ty člověk nesmí naštvat!

Vtipná dohra mého zubařského pátku byla večeře, kterou jsem jedla s pusou napůl umrtvenou... samozřejmě jsem se nevědomky pokousala a druhý den jsem se probudila se rty jako boxer po zápase. Následují dvě nejvíc fashionfotky historie.



Au.

Jako malou náplast na moje utrpení jsem se v sobotu vydala na výpravu do města. Ano, konečně jsem ulovila Lip Sorbet (dokonce jsem na ně dostala slevu, protože jsem se na jejich přítomnost na skladě informovala dokonce mailem:). Taky jsem objevila nějakou řeckou obdobu LUSHe, obchod s přírodní kosmetikou jménem Fresh Line. Mají tam taky krájená mýdla apod... vzala jsem si vzorček vanilkového bodybutter, uvidím, jak mi bude vyhovovat.
Výprodeje v Zaře mě přinutily koupit si retro šáteček s mašličkama (ale byla jsem moc líná na prohrabávání sekcí s obřími nápisy 6,99 E - a že jich tam bylo!) a o kus dál jsem nechala pár penízků v obchodě, kde jsem objevila maličkosti, které nenechaly v klidu můj pin-up radar.


Jelikož jsem včera večer nemohla usnout, prohrabávala jsem se starýma fotkama na disku... a zjistila jsem hroznou věc. Objevila jsem několik nepublikovaných videí z mé jarní návštěvy u Lišenky ve Stockholmu! takže jsem to splácala dohromady, výsledek je zde:
Teď si jdu udělat nejlepší milkshake na světě (banán + mražený maliny + trocha cukru + mlíčko) a budu si tím půllitrem slasti chladit nateklý ret.
Na zítřek večer mě pan píár magnát pozval na novinářskou premiéru filmu Grown Ups. Normálně bych na to nešla, ale jako oddechovka na zahájení pracovního týdne to bude, myslím, ideální.

23 July 2010

Katastrofa katastrofální.

Doma už 3 dny nechytám svoje spolehlivé internetové připojení zdarma (=kouzelná cizí nekrytá wi-fi) a v práci bohužel není záhodno psát sáhodlouhé články... ale vynasnažím se tuto prekérní situaci nějak vyřešit.

Včera jsem si říkala, jak si udělám krásnej den. Jak po práci zajedu do KaDeWe pro tu výbornou ovocnou taštičku, očichám si nové parfémy a pak si zajedu do Jack´s Beauty Department pro úžasný Lip Sorbet v plechové krabičce s pin-upkou.


Ale ono ne...

Nejdřív jsem zjistila, že metro jedoucí na Wittenbergplatz, kde se KaDeWe nachází, má do konce září výluku. Čtyři přestupy? Děkuji, nechci. A do toho zbytku už se mi pak ani nechtělo... dostala jsem v práci strašlivý hlad, protože jsem od rána nic nejedla, a tak jsem s blížící se pátou hodinou odpolední přemýšlela jen v rámci nákupního lístku. Bavila jsem se se Charlottkou a u toho jsem přemýšlela, čím se doma nacpu :D Nachos, malinovo-banánovej milkshake, toasty s rukolou a čerstvý mlíčko mi aspoň částečně spravily náladu.

Dnešek tak nějak nestojí za řeč... paní šéfová se rozšoupla a koupila mi českou klávesnici, kterou mi dokonce i osobně donesla ke stolu s dotazem, zda ji dokážu nainstalovat. Taky jsem se stala jednou z pěti vyvolených z celé kanceláře, kterým byl odblokován Skype! Jsem potěšena. Odpoledne mě čeká návštěva zubařky, čištění zubních kanálků nebo podobná libůstka, a pak se asi zahrabu někam hluboko do postele a budu poslouchat ticho. Nebo Amandu Palmer.

19 July 2010

Miluju vůni čistoty a aviváže.

...to je o mně všeobecně známo, že. Nevím, proč mě to napadlo jako nadpis. No nic!

O víkendu radši mluvit nebudu, sobotu jsem celou prospala a neděli vlastně taky, vrcholem mého nedělního odpoledne byla vycházka na sushi, který nakonec bylo nejhnusnější, co jsem kdy jedla :( Tudíž jsem se rozhodla přestat spoléhat na cizí kuchaře, nakoupit ingredience a pustit se do výroby sama. Bylo mi řečeno, že to zvládnu, tak běda, jak ne :D Aspoň mám konečně pádný důvod k prozkoumání toho obrovského Asia Marktu vedle Alexanderplatzu.
Jeden záslužný čin jsem ale v neděli přece jen provedla - přesadila jsem stále víc se rozrůstající bazalku do zlaté labutě a porcelánového košíčku. KITSCH GARDEN GALORE!!! Love it.

Dnes mám za sebou již čtvrtý den v nové práci, jupijéééj! Ještě pořád nedělám to, co mám v popisu práce, jelikož jsou všichni pořád ještě moc zaneprázdněni na to, aby mě zasvětili do tajů práce koordinátorky. Nevadí... ty parníčky a lodičky venku jsou zajímavým objektem pro pozorování.
Mezi prací jsem si udělala malou pauzu a chtěla jsem si jít ulovit něco dobrého k snědku. Zapadla jsem do nejbližšího "kiosku", který měl na dveřích lákavé nabídky "čerstvého pečiva a salátů". Uvnitř mě ale vůbec nic nezaujalo, nicméně mi bylo blbé usmívajícímu se židovi (?) utéct z krámu, a tak jsem se rozhodla poprvé vyzkoušet tureckou specialitu jménem Börek (zatím jsem si z ní jenom jednou ukousla, když si ji jednou kupil Šimon, ale to se nepočítá, protože to byl minikousaneček - Šimon se nerad dělí o jídlo :D). Většinou existuje ve třech variantách - se sýrem, masem a sýrem/špenátem. V tomto krámku měli jen první dvě a protože trpím strachem z neznámých mletých mas, dala jsem si ten s (ovčím) sýrem. Pan žid mi börek rozehřál v mikrovlnce a dal mi ho do papírového pytlíku. Ta věc je obrovská, celkově to mělo asi 20 x 5 cm! Snědla jsem asi třetinu, moc mi to nejelo... ovčí sýr tak nějak bez chuti, listové těsto tučné - zbytek jsem doma hodila do mrazáku s tím, že Ondra si určitě rád dá, až se vrátí :)

Po cestě domů jsem se zastavila v drogerce pro chladivý sprej na nohy (v těchto teplotách mě po těch mých megadlouhých pěších výletech po městě často pálí nožičky), o kus dál jsem si dala megakopec marcipánové zmrzky (byly v ní kusy mandlí nebo čeho, ňam!) a když jsem si šla odemknout kolo, tak mě oslovil pán, co mi překážel v cestě, protože se snažil dostat z hromady zaparkovaných kol to svoje. "To růžový, že jo?" poznamenal, když si mě prohlídl od hlavy k patě. "Jo", usmála jsem se, načež pán prohodil "hezkej klakson" a já doteď přemýšlím, jestli tím fakt myslel klaxon, nebo něco jiného.
O další kus dál jsem chtěla provést heroický čin - přihlásit se do knihovny. Ano, po roce a půl... paní knihovnicová za pultem mě požádala o občanku a když jsem jí podala tu svou českou obroplachtu s poznámkou "ale bydliště mám tady", uzemnila mě větou, že bude potřebovat mojeAnmeldebestätigung, potvrzení o přihlášení bydliště. Hm. Takže zítra. Hlavně, že jsem si ráno říkala "vem si ten papír s sebou, budeš ho potřebovat!". A pak jsem ho stejně zapomněla.

A protože je třeba dělat si radost, koupila jsem si konečně "svoji" vůni Chanel Chance Tendre... dostala jsem k ní jako dáreček modrou taštičku a vzorek nové No. 5. ... a ještě mi ji hezky zabalili. Jééé!

17 July 2010

I'm your guitar hero.

No tak teda UFF!!! Tento víkend se ponese ve znamení zaslouženého relaxu.
Středa, White Trash, koncert The Roads - všichni jsme se těšili především na proslulé trashácké hamburgery (pro účinkující a Evičku zadarmo) a nakonec jsme si (na moje a Ondrovo doporučení) všichni dali verzi s kozím sýrem. SEX!!! Gastroorgasmus. Fotka ajfoní (tentokrát jsem fotopřístroj nechala doma, jela jsem tam totiž na kole), sorry. Všechny burgery podávány s porcí "fuck you fries". Přecpalijsme se do bezvědomí, bylo nám totiž jasné, že každý gram toho božského pokrmu, který bychom poslali zpátky do kuchyně nedojezený, bychom si druhý den hořce vyčítali.

Pamatujete si, jak jsem zmiňovala, že pozvu Mr. PR magnáta z FashionWeeku? On fakt dorazil :D Poctivě s námi vydržel až do konce, se všemi jsem ho seznámila atd... a byl to takový milý koncert prostě :) Mám White Trash ráda, je to tam tak správně kýčovité a rock'n'roll. Taky tam chodí kalit největší rockové hvězdy, že... :) Jo, a abych nezapomněla - pouštějí tam vždycky nejobskurnější japonské sci-fi snímky, co kdy spatřily světlo světa!
Domů jsme dorazili kolem třetí ráno, což mi luxusně stačilo k tomu, abych se vyspala na další pracovní den, který pro začal v 10 ráno. Pozor, už je to tady - kolega mě vyfotil, aby mohl mou fotku přidat na naše webovky, už se nemůžu dočkat, až tam návštěvníci budou moct obdivovat mé spařené a červené já před barevnými space invadery na stěně... A odpoledne mě čekala první office party. Plno piva a chipsů a ve Wii a XBox se točily disky se Super Mario Cart a GuitarHero. Počáteční ostych rychle odpadl a já jsem byla hvězda večera se svou BASOVOU (vždycky jsem si to přepínala :D) interpretací HITŮ velehitů!!! Bylo to super... ale nestihla jsem kvůli tomu koncert Ondry&Ondry, domů jsem jela až před půlnocí... Toho "mého" jsem pak ráno vypravila na bus do Čech, který málem nestihl, a týden tady budu vegetovat sama :(
Ráno jsem si kvůli hodně krizové náladě vzala Lexaurin a prospala jsem celý dnešek... probudila jsem se před chvílí (je skoro 7 večer). Oh. A zjistila jsem, že jsem od posledního vážení ztloustla skoro o 3 kg. Tak jsem si nekoupila zmrzlinu, ale rajčata, nektarinky, honey melon a banány... ach jo. Ještě (že) mám v mrazáku 3 margotky.

14 July 2010

Občas je můj život až moc akční.

V neděli večer jsem usoudila, že bolest zubů je už docela "za mezí", skočila jsem na půlnoční bus a odjela do Prahy na pohotovost. Tam mi v komunistické ordinaci řeznická paní zubařka bez umrtvení vyvrtala jednu dolní stoličku, řekla mi, že jsem byla nejstatečnější pacientka té směny a dala mi tam dočasnou výplň s tím, že do 10 dnů mi to někde mají dodělat. A tak jsem si užila den v Praze, prošla jsem si prázdné uličky (v 7 ráno), snědla několik dobrot v cukrárně ve Světozoru, koupila v Baťovi svoje první boty na platformě (sleva z 2000 na 200 Kč) a náhodou se potkala s Terunou a xpixiex. A odpoledne už jsem se s klukama z The Roads autem vezla zpátky do Berlína...
Aby legrace nebylo málo, ještě tentýž večer se mi dočasná výplň kompletně vydrolila a tak mi nezbylo nic jiného, než drapnout Ondru (psychickou podporu) za ruku a v úterý ráno se vydat k nejbližšímu zubaři (vyhýbala jsem se té možnosti, protože mám pojištění v Čechách a zubaři v Německu jsou hodně drahá sranda ve stovkách Eur... ale když vás bolí zub, peníze jsou vám jedno...). Všichni tam byli strašně milí a paní zubařka mi řekla, že vzhledem k tomu, že je to akutní ošetření, to hradí německá pojišťovna v rámci mého EU pojištění. Pak mi namalovala obrázek, na kterém mi vysvětlila, co mi bude v puse dělat, a ačkoliv jsem křečovitě svírala kraj křesla a žmoulala lem šatiček a chystala se na bolest, necítila jsem vůbec nic - pořád mi všechno důkladně umrtvovala a když jsem něco maličko ucítila, hned mi přidala anestetika. Ha! Příští pátek jdu na dokončení, čištění kanálků a zavření zubu... kdyby se někdo vyžíval v nechutnostech, vězte, že při mé první návštěvě mi vytahovala ze zubu nerv a namotávala ho na takovou jehlu :D:D:D

A pozor...

DNES JSEM BYLA POPRVÉ V PRÁCI!!!
Moje místečko je v rohu kanceláře, z okna se dívám přímo na řeku Spree a O2 Arenu a prohlížím si parníčky s turisty, přičemž před sebou na zdi mám nalepené tapetky s různobarevnými space invaders :) Jediná věc, co mě neskutečně zpomaluje a rozčiluje, je naprosto debilní klávesnice - už mám slíbeno, že mi objednají českou :)

Jsem naprosto mrtvá, příště udělám víc akčnější fotočlánek... teď se jdu regenerovat. A nachystat si na zítřek do práce mango (poslední z našeho úlovku z tureckého trhu!) a jahůdky (od "mého" pana Vietnamce)! Zítra hrají The Roads v klubu White Trash, mají tam výborné hamburgery, to zase bude dietka... a pozvala jsem tam toho PR magnáta, co jsem se s ním tak bavila na after party po přehlídce Fashion Weeku :D Vypadá to, že přijde...

11 July 2010

"To vypadá, jako kdyby se mi ty nohy v tý vodě rozkládaly!"

Jsem ráda, že se vám nový layout blogu líbí (mně taky).
Umírám v tomhle horku. Nejsem nevděčník, propršené dny mi dlouhodobě taky moc nesedí, ale uvítala bych nějaký kompromis :)
Souhlasíte se mnou, že německá chobotnice Paul, co předpovídá výsledky fotbalu, je jedním z nejnechutnějších stvoření na této planetě? Proboha.
Dnes se mi zdálo o tom, že mě přejel vlak. Zastavil na přejezdu a já jsem se potřebovala rychle dostat na druhou stranu a tak mi nezbývalo, než podlézt zvláštní spoj mezi dvěma vagony... ale nebyl to jen můj nápad, a tak jsem nakonec díky pomalosti ostatních podlézajících zůstala trčet pod vlakem, který se pomalu začala rozjíždět... a ke mně se blížila nějaká nízká trubka, která mi v příštích sekundách měla rozmašírovat mozek. Probudila jsem se s hodně vysokým tepem a plakala jsem.
V pátek jsme se byli podívat na tureckém trhu, který se pořádá pravidelně každé úterý a pátek. Chodí tam nakupovat jak Turci, tak i "místní", a celkově jde o hodně zajímavou záležitost. Trhovci nabízí své zboží hlasitým pokřikováním, předhání se ve slevách a lákají návštěvníky ke svým stánkům. Mají tam tak krásné (a levné!) látky, že jsem opět zatoužila po tom, naučit se pořádně šít na stroji... když jsme tam dorazili my, trh se už chýlil ke konci, a tak se prodávající snažili zbavit neprodaného zboží za hodně solidní ceny :) Škoda, že jsme do batůžku nemohli nacpat bednu jahod za 2 Eura... ale bedna mang (to je blbý skloňování :D) za tutéž cenu nám už neutekla (na zádech ji pak domů vezl Ondra, tak co :)). Na trhu jsem moc nefotila, moji pozornost upoutaly spíš bedny s ovocem a zeleninou, než fotogenické objekty - tak příště.
Ale kdyby vás zajímalo, jak ve finále vypadá moje slavné růžové kolo... (ještě z něj chci sundat ty "rohy vepředu na řidítkách", nelíbí se mi).

I křeček má letní sídlo.

09 July 2010

Berlin Fashion Week 2011 (part II)

Dostáváme se k druhé části mého vyprávění!

Po skončení přehlídky se publikum přesunulo ven, kde na nás čekala shuttle doprava na VIP after party.
Na každé sedačce čekaly módní časopisy, které jsem nikdy předtím neviděla, a voda Evian. Řidič nám pustil fotbal Německo - Španělsko, to si ani módní osazenstvo vozu nemohlo nechat ujít :) Přemýšlela jsem, kam nás asi zavezou... nakonec se ukázalo, že jde o lokalitu, která je mi důvěrně známá, protože jsem pracovala asi 50 metrů odtamtud - BMW showroom na Kurfürstendammu. Když jsem viděla, že slečny u vchodu si odškrtávají příchozí na guestlistu, trošku jsem zaváhala - ale pak jsem si řekla "vždyť co, přinejhorším mě tam nepustí, no". A tak jsem suverénně nacupitala k hostesce a řekla jí příjmení... hledala, hledala, viděla jsem, že u toho příjmení jsou na jejím seznamu jen mužská jména, a tak jsem jí řekla, že jsem tam za Volkera M. Pokývala hlavou, odškrtla si mě a já jsem vyfasovala od servírky skleničku šampaňského a mohla vstoupit :) Dominantou prostoru byla - jak jinak - obří flat screen obrazovka, kde běžel fotbal - ach jo. A tak jsem popíjela šampus a koukala po lidech okolo... pak se se mnou dal do řeči nějaký muž ve středních letech, kterého taky fotbal moc nezajímal. Bavila jsem se s ním asi 3 hodiny a vyšlo najevo, že je to velice užitečný kontakt, který by mě mohl dostat na zajímavá místa... no, uvidíme. Staral se o mě ukázkově, nosil mi dobrůtky od hostesek a nové skleničky... ehm, když jsem dopíjela asi šestou a půlkou z ní jsem polila jeho košili (která jistě stála asi desetkrát víc než celý můj outfit dohromady), rozhodla jsem se, že je na čase zvednout kotvy. Bála jsem se, že si na mě můj doprovod bude dělat nároky, ale gentlemansky mi podal vizitku a nechal mě odejít :)

Cesta metrem byla velmi vtipná. Dva černí chlapci si se mnou prohlíželi moje ulovené časopisy a říkali mi, jak mi to sluší. Když jsem dojela na konečnou a zjistila, že tramvaj domů mi jede za půl hodiny, rozhodla jsem se, že to rychleji dojdu pěšky. Volala jsem Ondrovi, ať si pro mě přijde, že jsem opilá, ale on byl ještě na zkoušce s kapelou... a tak jsem se vydala po svých. Na Warschauer Brücke jsem od korejského turisty vysockovala cigaretu (nevím proč, normálně nekouřím, ale tam jsem se rozhodla, že ji prostě potřebuju a chci :D), chvilku jsem si s ním povídala a pak pokračovala v cestě... když jsem dokouřila, vysockovala jsem další od hezkého chlapce (bohužel tak o 5 let mladšího než já) a také jsem s ním a jeho kamarády prohodila pár slov. O dalších pár metrů dál jsem se nějakou záhadou posadila ke stolu k dvěma klukům a holce, co si venku dávali pozdního lahváče, a začali jsme si povídat :)) Strávila jsem tam s nimi asi hodinu a mezitím se mi podařilo sdělit Ondrovi svou aktuální pozici, aby pro mě mohl přijít. Pak si ještě pamatuju, že jsem si šla koupit baklavu (taková sladkost turecká!) a hrozně jsem si ji pochvalovala.
Když jsme s Ondrou došli domů, vzpomínám si ještě, že jsem si až do usnutí zpívala "čuranie mám zo všetkého najradšie" :D:D:D

Ještě jedna fotka s mými MBFW úlovky a podivně zkroucenou rukou, která vypadá, jako by měla plovací blánu:

Takže tak, přátelé. Toť moje story. Už uplynula doba potřebná k zachování image ledové královny, a tak jdu napsat svému after party společníkovi nezávazný mail...

08 July 2010

Berlin Fashion Week 2011 (part I)

Asi mi tohle nebudete věřit... i já jsem musela počkat, až opadne prvotní euforie (a bolehlav:)), abych to všechno mohla tak nějak dát dohromady a sepsat. Taková menší pohádka.

Včera večer jsem se jela podívat na Bebelplatz, tradiční místo konání Fashion Weeku. Bylo mi jasné, že tam toho bez pozvánky asi moc nevykoukám, ale přesto jsem aspoň chtěla vidět "kde se to všechno děje". Dle očekávání jsem uviděla akorát tak obří bílý stan, u kterého se rojily limuzíny, taxíky, luxusně oblečení lidé a fotografové. Postavila jsem se kousek od vstupu a záviděla těm, co se mohli ovívat velkou obdélníkovou pozvánkou/vstupenkou na přehlídku, která začínala asi za 20 minut. Vedle mě postávala skupinka holek, co evidentně čekaly na celebrity a celebritky - lačné společných fotografií a podpisů.
A pak se to stalo. Mladý muž, který se právě chystal vstoupit do stanu se svou "přítelkyní" (která byla evidentně slavná, protože se kolem ní okamžitě utvořil neprůstřelný hlouček fotografů a novinářů), si to nakročil směrem ke mně a zeptal ses mě "chceš na tu přehlídku?"... samozřejmě jsem přikývla, a on mi podal svoji pozvánku!!! :O Připadala jsem si jako Popelka.
Nevěřícně jsem koukala na ten kus kartonu v ruce, na kterém se skvělo mužské jméno "hostitele" a ručně psaná poznámka "užij si show, s přátelskými pozdravy, David", a pak jsem se vzpamatovala a prošla jsem kolem tvrďáckých bodyguardů dovnitř. Můj "lístkodárce" se dovnitř dostal i bez vstupenky, takže jsem mu měla možnost ještě jednou poklepat na rameno a srdečně poděkovat, na což reagoval mrknutím a úsměvem.

Ještě, že jsem si aspoň instinktivně vzala černé šatičky s tylovou sukní a bílým páskem s mašličkovou sponou, abych trochu zapadla mezi tu high-society :) Hned za vchodem se nacházela taková ta "fotící stěna", před kterou se nakrucovaly celebritky za neustálého cvakání fotoaparátů. Stěnu jsem uctivě obešla z druhé strany a dostala jsem se do prostoru plného designových gaučů a stánků "sponzorů" a cateringu. Dala jsem si džus, abych se trochu vzpamatovala, a protože už se blížil začátek přehlídky, rozhodla jsem se "zaujmout pozici" a najít svoje místo v publiku. Jaké bylo moje překvapení, když jsem díky údajům na pozvánce zjistila, že budu sedět ve druhé řadě (!!!) kousek od konce mola - dle mě nejlepší místo na dokonalé pozorování korzujících modelek! Ještě jednou díky, hodný mladý muži :D Na sedadle na mě mimo cedulky s mužským jménem čekala také růžová VIP páska na ruku a pozvánka na after show party. Wow! Uvelebila jsem se a zavolala jsem Ondrovi, abych mu roztřeseným hlasem sdělila, kde jsem a jak jsem se tam dostala :D

A pak začala přehlídka... konečně můžu odhalit, že šlo o show Guido Maria Kretschmer, což je podle mě jeden z nejlepších německých módních exportů vůbec. Název přehlídky byl "Dancing All Night Long" - bohužel vám můžu ukázat jen pár agentských (= špatných) fotek z iPhonu, zrcadlovku jsem s sebou tentokrát nevláčela :)









Byla to NÁDHERA. Nosila bych skoro všechno :) Styl GMK je úžasně ženský, elegantní a jemný. Barvy černá, bílá, pudrově růžová měly na molu jasnou převahu. Dále se tam objevila spousta tylových doplňků, mašliček a drdůlkovo-krepaté účesy ve všech variantách... ACH!!!

--- POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ (jdu si na chvilku lehnout) ---

06 July 2010

Bazalka klíčí 2 dny.

Musím se s vámi podělit o svou velkou radost - po včerejším 15timinutovém telefonátu s ředitelkou společnosti je teď již 100% potvrzené, že tento nebo příští týden nastoupím do své vysněné práce. Protože je mi jasné, že se budete ptát, o co jde, trošku vám to nastíním: jde o pozici jménem "linguistic coordinator" u firmy, která se zabývá lokalizací počítačových her a softwaru. Náplní mojí práce bude dohlížení na překladatele, koordinace projektů, kontrola překladů a podobně. Protože miluju organizaci čehokoliv a cizí jazyky a překlady jsou mým (jediným) talentem a vášní, nemůžu se dočkat, až s prací začnu. Sama ještě pořád nemůžu uvěřit svému štěstí. Kdo by to byl řekl... první měsíc tam budu každý den od 10 - 17, pak se uvidí, jestli s nimi dál budu spolupracovat z domu, nebo i nadále z kanceláře - asi budu mít míň pracovních hodin, ale za víc peněz.

Stále mě pálí záda od sobotního spálení, ačkoliv si je poctivě mažu panthenolem a krémem. Doufám, že se nebudu loupat, nesnáším to.

Dnes jsem se při krájení jablíčka ukázkově řízla do prstu, tak jsem si ránu zalepila oranžovou náplastí, na které je modrý a zelený had a modrý a zelený keř. Na oranžovém pozadí. A krvavé jablíčko jsem dala křečkovi, ať má ten prasák nějaký požitek ze života.

Musím si odpoledne jít vyzvednout kolo od "pana doktora" v servisu - ten mi dnes volal, že zadní kolo nejde jen tak opravit, že se pomalu rozpadá, a tak jsem mu řekla, ať tam dá rovnou nové, nějaké obyčejné... sice to bude dražší, ale aspoň mi udělá celkovou revizi a já budu mít dobrý pocit, že si třeba hnd nerozsekám tlamičku dík selhání brzd apod.

Zrušila jsem předplatné německé ELLE, protože je hrozně hnusná. Nesnáším ten levnej papír a ošklivej design. Ble.

04 July 2010

Jelení výprava a bagrojezerová výprava.

Let me tell you something about the past 2 days...

Konečně jsme se odhodlali k zakoupení "bylinkového likéru", který jsem si vždycky chtěla koupit jen proto, že má na krabičce krásného retro jelena. Tahle mňamka je k dostání v balení po 4 x 2 cl přímo u pokladny v supermarketu - to víte, tady u pokladen nejsou sladkosti, ale cigára a alkohol :)) Když jsme vyšli ven, pankáč, rezidující přes prodejnou na nás začal pokřikovat "gute Wahl, gute Wahl" ("dobrá volba, dobrá volba"), čímž nám potvrdil, že jsme si vybrali dobře (jistě se vyzná, daný alkohol totiž stojí pouze 1 Euro a to vysockuje za chvilku, že).
Chtěla jsem vám udělat krásnej gif, ale jsem neschopná, a tak musíte otočit hlavu lehce nalevo, abyste si mohli vychutnat pohled na mě, kterak si hrdě nesu 2 jeleny a džus k blízkému parčíku. Ano, parčíku - rozhodli jsme se zajelenit si stylově v parku (to by nám pankáč jistě taky schválil).
Velmi líbezná a romantická fotka naší parkové chvilky s jelenem :D


Včera jsme se jeli podívat na Baggersee - jezero, které leží 7 km odsud, 200 metrů od stanice metra, kterou máme kousek od bytu... zkoušela jsem prosadit cestu metrem, ale nakonec jsme jeli na kole, což vedlo k vtipným situacím typu:
Ä: Nejezdi tak rychle!
O: Já nejezdím rychle, ty jezdíš pomalu, musíš pořád šlapat!
Ä: Když já si vždycky párkrát šlápnu a pak se koukám po okolí a odpočívám!!!
Ale nakonec jsme tam dojeli. Doufali jsme, že tam bude vymeteno, protože v televizi zrovna běžel zápas Německa s Argentinou, ale pláž byla přesto docela plná...



Nevšímejte si mého vorvaňovitého nafouklého břicha, ale toho chlapce, co má větší prsa než já!!



Na závěr sushi, vietnamské kafe (na kondenzovaném mléce, s úžasnou pěnou nahoře) a fotbal (Němci vyhráli 4:0, to bylo radosti v ulicích!). Nevšímejte si mých medúzovitých vlasů ještě mokrých z koupání :)

P.S.
Je to tady, mám spálená záda (navzdory poctivému mazání!).