Jelikož jsem včera konečně viděla film The Notorious Bettie Page, od závěrečných titulků blbnu s tím, že si ostříhám ofinku po jejím vzoru... pak si ale vzpomenu, že s krátkou ofinkou vypadám zpravidla jako blbeček, a rychle tu myšlenku zaženu... skoro. Na chvíli! :D

Z "průseru" v práci nakonec nic nebylo. Když jsem druhý den ráno dorazila do kanceláře a řekla nadřízené, že mě mrzí ten včerejšek, nechápavě se na mě podívala a zeptala se mě, co jsem jako udělala :D A ještě se mi omluvila, že prý jsem to stejně nemohla udělat jinak, a že nechtěla, aby mě to nějak "rozhodilo". Takže so far, so good...

Včerejší večer se mimořádně vydařil. Byli jsme domluvení, že půjdeme na večeři s kamarádem a jeho přítelkyní, která se prý se mnou hrozně chtěla seznámit :D Kamarád je ex-bubeník jedné hodně známé kapely a s Ondrou se seznámili při hraní s Jim Kroftem. Jeho přítelkyně je aspirující fotografka a bývalá hudební novinářka, takže se dalo předpokládat, že si budeme rozumět. Vtipné je to, že se se svým milým seznámila stejně jako já s Ondrou - z pozice žurnalistka + muzikant. :) pak se k nám ještě připojila Lea a jedna její kamarádka, jejíž jméno jsem bohužel zapomněla... Jak vidíte, jsme taková hudebnická sebranka. Šli jsme do jedné pizzerie nedaleko našeho bytu, byl to pravý italský podnik s výbornou pověstí. Dostala jsem "podložku pod talíř" s motivem Warholova banánu, což mě velice potěšilo! Objednala jsem si pizzu s prosciuttem a žampiony, a můžu s čistým svědomím říct, že to byla naprosto nejlepší pizza, co jsem kdy v životě měla. Espresso machiatto bylo od Italů taky úplně něco jiného, než člověk dostane v klasických restauracích. Úplně jiná liga! Cenově to tomu sice taky odpovídalo, ale člověk se občas musí umět rozmazlit, že jo :) Jako dezert jsme si dali zmrzku z nedalekého "zmrzlinářství", kde jsem taky nikdy předtím nebyla... a byla fakt úžasná! Dokonce tam měli i sorbety, což je velké plus! Pak jsme se přesunuli do baru jménem Red Rooster, kde pracuje náš další kamarád. Tam jsem si nakradla spoustu pohlednic zdarma (na koláže!), nejlepší úlovek byla jistě tahle:
Zachránila jsem rovnou několik exemplářů :D

Byl to fakt úžasný večer... pořád si bylo o čem povídat, bylo to prostě super. Určitě to brzo zopakujeme!

Chodíte (nebo byli jste někdy) na "rande" s jinými páry? Double dating je docela zábavná věc...

Dnes se budu stěhovat! Kvůli novým interns se musím přesunout z mého místečka v koutku o stůl vedle... čili už nebudu koukat do zdi, ale budu mít okno s výhledem na Spree přímo před sebou! A že tam jsou občas vidět opravdu zajímavé scenérie... včera mi třeba pod oknem projížděla motorová lodička, ve které souložil nějaký pár a další chlap tu lodičku řídil :D Srandy kopec.

Myslím, že už jsem legitimní důchodec, včera mi přišla vytoužená krabička na léky. Musím si ji nějak polepit kolážemi, nemám moc ráda modrou (obzvlášť v tomto odstínu).

Představte si, že na vás po ránu vybafne takováhle obluda... vrátím se ke své praktice vyhazovat všechny tyhle propagační materiály přímo do koše vedle schránky. Fuj.

Včerejší kino bylo... taková lehce dementní sandlerovská "komedie pro celou rodinu" - vhodná výplň večera po pondělním pracovním dni. Sem tam nějaký fekální vtípek, dialogy odříkané stylem "před pěti minutama jsem si to přečetla ve scénáři a tak to tady nějak odkejhám, abych už mohla jít na kosmetiku a ke kadeřnici". Ale k tomu všemu prosecco a Evian zdarma. Pan šugr dedy nás usadil do dvojsedačky, což mě trochu rozrušilo, ale nechal mě na pokoji a po skončení filmu mě ukázněně doprovodil k metru a nechal odjet domů. Má pro mě prý dalších několik pozvánek na akce... pokud to bude fungovat takhle, že mu budu prostě dělat mladý a estetický doprovod - budu spokojená.
A když jsem se večer vracela domů za mužem, poslušně cvičícím na basu, připadala jsem si děsně emancipovaná :D

Neunikla mi současná móda sladkostí zvaných macarons - nikdy jsem o nich pořádně neslyšela ani je nikde neviděla, a pak se najednou začaly objevovat na fešnblozích apod... poté, co jsem viděla recept u Terunky, mám chuť pustit se do experimentování s troubou!

Znáte tyhle sladkosti? Chutnají? :)


Na dnešní večer jsme si naplánovali grilování/piknik/whatever. Nevím, k čemu se bude přiklánět Štěpán s Aničkou, ale já (a doufám, že Ondra taky) bych byla 100% pro to, aby se nakoupily nějaké dobroty a víno, a šli jsme obsadit břeh Spree, povídat si a koukat na západ slunce. Kýč, ale... všichni říkají, že z toho místa, které jsem vybrala (koukám na něj každý den z okna z práce), je západ slucne nejkrásnější. A já ho chci taky vidět!

To jsem to dopadla. Moje páteční návštěva u zubaře byla o maličko víc traumatizující, než jsem si představovala. Předem jsem se ptala kamarádky skorozubařky, jestli mě čištění kanálků bude bolet. Tvrdila mi, že ne... ale spletla se. Bolelo to. Dost. Udělala jsem tu chybu a v průběhu ošetření jsem otevřela oči a uviděla jsem ty zatočené několikacentimetrové jehly, kterými mi tam paní zubová rýpala... ale abych si nehrála na hrdinku - zabolelo to jen jednou, zato pořádně (a nepomohlo ani to, že mě sestřička konejšivě hladila po ramínku), a tak jsem dostala injekci. Další session bude za dva týdny, snad už se ta epizoda konečně ukončí :/



Jelikož jsem včera večer nemohla usnout, prohrabávala jsem se starýma fotkama na disku... a zjistila jsem hroznou věc. Objevila jsem několik nepublikovaných videí z mé jarní návštěvy u Lišenky ve Stockholmu! takže jsem to splácala dohromady, výsledek je zde:
Teď si jdu udělat nejlepší milkshake na světě (banán + mražený maliny + trocha cukru + mlíčko) a budu si tím půllitrem slasti chladit nateklý ret.
Na zítřek večer mě pan píár magnát pozval na novinářskou premiéru filmu Grown Ups. Normálně bych na to nešla, ale jako oddechovka na zahájení pracovního týdne to bude, myslím, ideální.

Doma už 3 dny nechytám svoje spolehlivé internetové připojení zdarma (=kouzelná cizí nekrytá wi-fi) a v práci bohužel není záhodno psát sáhodlouhé články... ale vynasnažím se tuto prekérní situaci nějak vyřešit.

Včera jsem si říkala, jak si udělám krásnej den. Jak po práci zajedu do KaDeWe pro tu výbornou ovocnou taštičku, očichám si nové parfémy a pak si zajedu do Jack´s Beauty Department pro úžasný Lip Sorbet v plechové krabičce s pin-upkou.


Ale ono ne...

Nejdřív jsem zjistila, že metro jedoucí na Wittenbergplatz, kde se KaDeWe nachází, má do konce září výluku. Čtyři přestupy? Děkuji, nechci. A do toho zbytku už se mi pak ani nechtělo... dostala jsem v práci strašlivý hlad, protože jsem od rána nic nejedla, a tak jsem s blížící se pátou hodinou odpolední přemýšlela jen v rámci nákupního lístku. Bavila jsem se se Charlottkou a u toho jsem přemýšlela, čím se doma nacpu :D Nachos, malinovo-banánovej milkshake, toasty s rukolou a čerstvý mlíčko mi aspoň částečně spravily náladu.

Dnešek tak nějak nestojí za řeč... paní šéfová se rozšoupla a koupila mi českou klávesnici, kterou mi dokonce i osobně donesla ke stolu s dotazem, zda ji dokážu nainstalovat. Taky jsem se stala jednou z pěti vyvolených z celé kanceláře, kterým byl odblokován Skype! Jsem potěšena. Odpoledne mě čeká návštěva zubařky, čištění zubních kanálků nebo podobná libůstka, a pak se asi zahrabu někam hluboko do postele a budu poslouchat ticho. Nebo Amandu Palmer.

...to je o mně všeobecně známo, že. Nevím, proč mě to napadlo jako nadpis. No nic!

No tak teda UFF!!! Tento víkend se ponese ve znamení zaslouženého relaxu.
Středa, White Trash, koncert The Roads - všichni jsme se těšili především na proslulé trashácké hamburgery (pro účinkující a Evičku zadarmo) a nakonec jsme si (na moje a Ondrovo doporučení) všichni dali verzi s kozím sýrem. SEX!!! Gastroorgasmus. Fotka ajfoní (tentokrát jsem fotopřístroj nechala doma, jela jsem tam totiž na kole), sorry. Všechny burgery podávány s porcí "fuck you fries". Přecpalijsme se do bezvědomí, bylo nám totiž jasné, že každý gram toho božského pokrmu, který bychom poslali zpátky do kuchyně nedojezený, bychom si druhý den hořce vyčítali.

Pamatujete si, jak jsem zmiňovala, že pozvu Mr. PR magnáta z FashionWeeku? On fakt dorazil :D Poctivě s námi vydržel až do konce, se všemi jsem ho seznámila atd... a byl to takový milý koncert prostě :) Mám White Trash ráda, je to tam tak správně kýčovité a rock'n'roll. Taky tam chodí kalit největší rockové hvězdy, že... :) Jo, a abych nezapomněla - pouštějí tam vždycky nejobskurnější japonské sci-fi snímky, co kdy spatřily světlo světa!
Domů jsme dorazili kolem třetí ráno, což mi luxusně stačilo k tomu, abych se vyspala na další pracovní den, který pro začal v 10 ráno. Pozor, už je to tady - kolega mě vyfotil, aby mohl mou fotku přidat na naše webovky, už se nemůžu dočkat, až tam návštěvníci budou moct obdivovat mé spařené a červené já před barevnými space invadery na stěně... A odpoledne mě čekala první office party. Plno piva a chipsů a ve Wii a XBox se točily disky se Super Mario Cart a GuitarHero. Počáteční ostych rychle odpadl a já jsem byla hvězda večera se svou BASOVOU (vždycky jsem si to přepínala :D) interpretací HITŮ velehitů!!! Bylo to super... ale nestihla jsem kvůli tomu koncert Ondry&Ondry, domů jsem jela až před půlnocí... Toho "mého" jsem pak ráno vypravila na bus do Čech, který málem nestihl, a týden tady budu vegetovat sama :(
Ráno jsem si kvůli hodně krizové náladě vzala Lexaurin a prospala jsem celý dnešek... probudila jsem se před chvílí (je skoro 7 večer). Oh. A zjistila jsem, že jsem od posledního vážení ztloustla skoro o 3 kg. Tak jsem si nekoupila zmrzlinu, ale rajčata, nektarinky, honey melon a banány... ach jo. Ještě (že) mám v mrazáku 3 margotky.

V neděli večer jsem usoudila, že bolest zubů je už docela "za mezí", skočila jsem na půlnoční bus a odjela do Prahy na pohotovost. Tam mi v komunistické ordinaci řeznická paní zubařka bez umrtvení vyvrtala jednu dolní stoličku, řekla mi, že jsem byla nejstatečnější pacientka té směny a dala mi tam dočasnou výplň s tím, že do 10 dnů mi to někde mají dodělat. A tak jsem si užila den v Praze, prošla jsem si prázdné uličky (v 7 ráno), snědla několik dobrot v cukrárně ve Světozoru, koupila v Baťovi svoje první boty na platformě (sleva z 2000 na 200 Kč) a náhodou se potkala s Terunou a xpixiex. A odpoledne už jsem se s klukama z The Roads autem vezla zpátky do Berlína...

Jsem ráda, že se vám nový layout blogu líbí (mně taky).
Umírám v tomhle horku. Nejsem nevděčník, propršené dny mi dlouhodobě taky moc nesedí, ale uvítala bych nějaký kompromis :)
Souhlasíte se mnou, že německá chobotnice Paul, co předpovídá výsledky fotbalu, je jedním z nejnechutnějších stvoření na této planetě? Proboha.
Dnes se mi zdálo o tom, že mě přejel vlak. Zastavil na přejezdu a já jsem se potřebovala rychle dostat na druhou stranu a tak mi nezbývalo, než podlézt zvláštní spoj mezi dvěma vagony... ale nebyl to jen můj nápad, a tak jsem nakonec díky pomalosti ostatních podlézajících zůstala trčet pod vlakem, který se pomalu začala rozjíždět... a ke mně se blížila nějaká nízká trubka, která mi v příštích sekundách měla rozmašírovat mozek. Probudila jsem se s hodně vysokým tepem a plakala jsem.
V pátek jsme se byli podívat na tureckém trhu, který se pořádá pravidelně každé úterý a pátek. Chodí tam nakupovat jak Turci, tak i "místní", a celkově jde o hodně zajímavou záležitost. Trhovci nabízí své zboží hlasitým pokřikováním, předhání se ve slevách a lákají návštěvníky ke svým stánkům. Mají tam tak krásné (a levné!) látky, že jsem opět zatoužila po tom, naučit se pořádně šít na stroji... když jsme tam dorazili my, trh se už chýlil ke konci, a tak se prodávající snažili zbavit neprodaného zboží za hodně solidní ceny :) Škoda, že jsme do batůžku nemohli nacpat bednu jahod za 2 Eura... ale bedna mang (to je blbý skloňování :D) za tutéž cenu nám už neutekla (na zádech ji pak domů vezl Ondra, tak co :)). Na trhu jsem moc nefotila, moji pozornost upoutaly spíš bedny s ovocem a zeleninou, než fotogenické objekty - tak příště.
Ale kdyby vás zajímalo, jak ve finále vypadá moje slavné růžové kolo... (ještě z něj chci sundat ty "rohy vepředu na řidítkách", nelíbí se mi).

I křeček má letní sídlo.

Dostáváme se k druhé části mého vyprávění!
Na každé sedačce čekaly módní časopisy, které jsem nikdy předtím neviděla, a voda Evian. Řidič nám pustil fotbal Německo - Španělsko, to si ani módní osazenstvo vozu nemohlo nechat ujít :) Přemýšlela jsem, kam nás asi zavezou... nakonec se ukázalo, že jde o lokalitu, která je mi důvěrně známá, protože jsem pracovala asi 50 metrů odtamtud - BMW showroom na Kurfürstendammu. Když jsem viděla, že slečny u vchodu si odškrtávají příchozí na guestlistu, trošku jsem zaváhala - ale pak jsem si řekla "vždyť co, přinejhorším mě tam nepustí, no". A tak jsem suverénně nacupitala k hostesce a řekla jí příjmení... hledala, hledala, viděla jsem, že u toho příjmení jsou na jejím seznamu jen mužská jména, a tak jsem jí řekla, že jsem tam za Volkera M. Pokývala hlavou, odškrtla si mě a já jsem vyfasovala od servírky skleničku šampaňského a mohla vstoupit :) Dominantou prostoru byla - jak jinak - obří flat screen obrazovka, kde běžel fotbal - ach jo. A tak jsem popíjela šampus a koukala po lidech okolo... pak se se mnou dal do řeči nějaký muž ve středních letech, kterého taky fotbal moc nezajímal. Bavila jsem se s ním asi 3 hodiny a vyšlo najevo, že je to velice užitečný kontakt, který by mě mohl dostat na zajímavá místa... no, uvidíme. Staral se o mě ukázkově, nosil mi dobrůtky od hostesek a nové skleničky... ehm, když jsem dopíjela asi šestou a půlkou z ní jsem polila jeho košili (která jistě stála asi desetkrát víc než celý můj outfit dohromady), rozhodla jsem se, že je na čase zvednout kotvy. Bála jsem se, že si na mě můj doprovod bude dělat nároky, ale gentlemansky mi podal vizitku a nechal mě odejít :)

Asi mi tohle nebudete věřit... i já jsem musela počkat, až opadne prvotní euforie (a bolehlav:)), abych to všechno mohla tak nějak dát dohromady a sepsat. Taková menší pohádka.

Musím se s vámi podělit o svou velkou radost - po včerejším 15timinutovém telefonátu s ředitelkou společnosti je teď již 100% potvrzené, že tento nebo příští týden nastoupím do své vysněné práce. Protože je mi jasné, že se budete ptát, o co jde, trošku vám to nastíním: jde o pozici jménem "linguistic coordinator" u firmy, která se zabývá lokalizací počítačových her a softwaru. Náplní mojí práce bude dohlížení na překladatele, koordinace projektů, kontrola překladů a podobně. Protože miluju organizaci čehokoliv a cizí jazyky a překlady jsou mým (jediným) talentem a vášní, nemůžu se dočkat, až s prací začnu. Sama ještě pořád nemůžu uvěřit svému štěstí. Kdo by to byl řekl... první měsíc tam budu každý den od 10 - 17, pak se uvidí, jestli s nimi dál budu spolupracovat z domu, nebo i nadále z kanceláře - asi budu mít míň pracovních hodin, ale za víc peněz.

Let me tell you something about the past 2 days...

Konečně jsme se odhodlali k zakoupení "bylinkového likéru", který jsem si vždycky chtěla koupit jen proto, že má na krabičce krásného retro jelena. Tahle mňamka je k dostání v balení po 4 x 2 cl přímo u pokladny v supermarketu - to víte, tady u pokladen nejsou sladkosti, ale cigára a alkohol :)) Když jsme vyšli ven, pankáč, rezidující přes prodejnou na nás začal pokřikovat "gute Wahl, gute Wahl" ("dobrá volba, dobrá volba"), čímž nám potvrdil, že jsme si vybrali dobře (jistě se vyzná, daný alkohol totiž stojí pouze 1 Euro a to vysockuje za chvilku, že).