29 September 2010

Rozverné krásky let padesátých a šedesátých jsou stejně nejlepší.

Gutn ábnd, majne líbn. Dobrý večer, moji milí.

Své dny trávím stále převážně v posteli, s občasnými výlety do obchodu pro doplnění zásob mléka a cereálií. Ráda bych napsala, že moje největší dilema dneška bylo rozhodování se mezi čokoládovou pufovanou rýží a skořicovými čtverečky, ale bohužel (bohudík?) do toho všeho ještě musím pracovat, takže si můj mozek příliš neodpočine.
Minule jsem zmínila antikvariát, kde jsem nechala malé jmění výměnou za 8 čísel časopisu jménem Časopis ("Magazin") z roku 1964 a 1965. Takže k mým kratochvílím teď patří čtení povídek od autorů z Maďarska, Čech a Polska a článků teoretizujícím o modernizaci v budoucnosti a vyslovujícím přání setkat se s V.I.Leninem. Nejlepší však zatím byl čtyřstránkový článek o tom, jak děti přistěhovalců v kapitalistické Américe strádají a nechodí do škol, protože se jejich rodiny pořád stěhují za prací ze státu do státu... hm.
Než si začnete myslet, že jsem divnější, než jste si dosud mysleli, vyvedu vás z omylu - rozhodně nejsem vášnivou komunistkou, ale baví mě dobová grafika, reklamy a fotky - hodlám je hojně používat ve svých kolážích a projektech.

Kdyby něčí babička měla doma schované staré nepotřebné časopisy... víte, komu se ozvat.

Sice jsem slíbila (zejména sama sobě), že sem nebudu házet info o každém updatu na mém kreativním/outletovém blogu, ale dalo mi tolik práce naházet tam nové příspěvky, že to nemůžu nezmínit :)) Mrkněte se, třeba by se vám něco mohlo hodit...

27 September 2010

Eva Liliana zasahuje.

Je to zdánlivá banalita, ale já si připadám jako největší superhero a tak to ze sebe mám potřebu vypsat.
To si tak Evička vyleze po poledni z postele a vydá se s přítelem deštivým Berlínem do antikvariátu pro DDR časopisy pro pány z roku 1965 (o tom zase příště).
Pak ji muž opustí a jde pracovat do i-netové kavárny a ona se vydá do obchodu pro svoje dva banány (paní, co za mnou stála ve frontě, chtěla nějak vtipkovat a ukazovala mi, že ona si kupuje okurku, ehm)...
Najednou mi volal Ray, že potřebuje pomoct, že našel svoje kolo (které mu tento měsíc ukradli ze dvora) v obchodě, který je hned vedle jejich domu. A že prý potřebuje zavolat policii a pomoct s vysvětlováním. Tak jsem spěšně zaplatila a vydala se rázným krokem za ním. Prý na tom kole bylo změněných pár věcí, jiné sedlo a brzdy, ale evidentně šlo o JEHO kolo, s oděrkami na stejných místech atd. Když s o něm začal dohadovat s majitelem obchodu, tak bylo kolo spěšně uklizeno do útrob prodejny a prodavač (mladý týpek, do kterého bych klidně řekla, že se zásobuje koly ucvakáváním zámků u stojanů) zaujal výhružný postoj před vchodem za doprovodu dvou psů.
V ten moment jsem si uvědomila, jakej jsem idiot, kráva a debil. Neznám základní tísňová volání... jsem stará škola a v hlavě mám sice 158, 150 i 155, ještě tak na americkou 911 si vzpomenu, ale netušila jsem, jak zavolat Polizei, a musela jsem se zeptat kolemjdoucí. Fakt se za to upřímně stydím a odteď budu mít všechna nouzová čísla uložená v telefonu na quick dial.
Vyzváněcí tón zněl tak dlouho, až už jsem přestávala věřit, že se mi někdo bude věnovat. Když se mi nakonec ozval nějaký skoro-robo-hlas, trošku ve mně hrklo. Samozřejmě, že německy umím... ale přece jen si jsem daleko jistější v angličtině. Ale byla jsem statečná a všechno jsem mu vysvětlila německy, i své jméno jsem vyspelovala. Slíbil mi, že tam pošle kolegu. Když jsem zavěsila, trochu se mi klepaly ruce, ne že ne...
Netrvalo ani 5 minut a zastavilo u nás zelenobílé auto. Vysokej oficír, před kterým jsem hned měla respekt, a menší oficír s čírem na hlavě. Znovu jsem všechno vysvětlila, hoši si zapsali Rayovy personálie, odešli do obchodu a za chvíli se vraceli s kolem! Řekli nám, že ho zatím vezmou k sobě, a že se tam potom má Ray zastavit s dokladem o vlastnictví, aby si ho mohl odvézt.

CHA!


P.S.
Nesnáším pravou postranní lištu na fejkbuku. Pořád mi ukazuje fotky, které si nechci připomínat. Dík, ty jo.

26 September 2010

Už je to tady.


Když sousedovic pes může štěkat a výt do dvou ráno (původně jsme mysleli, že se mu nelíbí Mozart, kterého jsme měli puštěného), tak my si můžeme dopoledne vrtat do betonu, jak se nám zachce (takové hezké uvažování jako od Škopkové tuhle z Hoštic, já vím).

Dám vám jednu dobrou radu - romantický večer zaručeně zabijete, když ve dvou s prominutím sežerete celou (výbornou) sekanou z 500 g masa. Pak se nejenom nevyspíte kvůli těžkému žaludku, ale k žádné romantice zaručeně nedojde :D
Konec hlášení místního rozhlasu.

25 September 2010

Šmik sem, šmik tam... a ofinka je tu!

Ve schránce mě minulý týden čekalo překvapení v podobě srdíčka z pouti od maminky. Potěšilo!
Taky máte panický strach z návštěv kadeřnictví? Já jo. Za celý život se mi stalo dohromady asi jedenkrát, že jsem odcházela spokojená a bez pláče (tichého, doma) a bez toho, abych pak půl roku chodila s vlasy na blbečka. Ačkoliv situace vyeskalovala tak, že jsem si koupila kadeřnické nůžky a jala se vzít situaci do vlastních břitev, přišel čas... a já zase dostala chuť riskovat. Potřebovala jsem naprosto jednoduše přiseknout patku a maličko zkrátit konečky, aby se vlasy ozdravily. Protože jsem ještě trošku nemocná, nechtěla jsem jít daleko, a tak jsem po paměti došla do jednoho malého kadeřnictví v ulici, které jsem si matně pamatovala. Jaké bylo mé překvapení, když jsem tam našla milou a šikovnou kadeřnici, která mluví slovensky & používá běžné míry (ustříhnout 1 cm = 1 cm) a ne SKJ (Standardní Kadeřnické Jednotky - 1 cm = 5 cm)! Pokecaly jsme, vyměnily jsme kontakty a já jsem spokojeně odešla s Bettie Pageovskou ofinkou, která se fakt povedla. Takže odteď se už kadeřnictví bát nebudu, a nikdo jinej než tahle slečna mi na vlasy sahat nebude :)
Pro představu přidávám obligátní nekvalitní kabinkofotku focenou mobilem (já vím, já vím...) v euforii z nové ofinky.

A co vy? Děsíte se návštěv kadeřnictví, nebo máte někoho "svého", komu věříte?

Samou radostí nad vydařenou misí jsem se vydala do obchodu Depot, kam chodím očumovat krásné prodavače (a řekla bych, že nejsem sama, a že jde o velmi úspěšnou marketingovou strategii), a jaké bylo moje překvapení, když jsem objevila... wait for it... dva tak ošklivé-až-krásné srnečky, které jsem prostě musela mít. Byla tam ještě velká sedící srna ze stejného materiálu, ale ta už byla MOC i na mě :) Do košíku jsem ještě přihodila puntíkatou stuhu pro kreativní účely... a vy si můžete prohlédnout moje dva nové svěřence na procházce v zahrádce, pózující u paprik :D

Hezký víkend!

24 September 2010

Pretty Little Things.

Už jsem se trošičku málinko zotavila (muž mi včera donesl ořískovou Milku, aby se mi líp stonalo) a tak začínám pracovat na věcech, které jsem uvedla v seznamu v minulém článku. Kupa prádla na žehlení tu na mě ale stále čeká :) Ale jinak zůstávám superwoman, překládám, pracuju, a dokonce si i sama vařím čaj :D

Konečně jsem začala pracovat na webu PRETTY LITTLE THINGS, což bude něco jako můj osobní obchod s věcmi a výrobky, co chci poslat do světa. Až budu ve stádiu, kdy budu schopná fotit, tvořit a žehlit, začne se to tam rychle zaplňovat - tak se tak koukejte častěji, nejlépe si ho dejte do sledování (asi nebudu na nové věci pokaždé upozorňovat na tomto blogu, to by tady nebyly články o ničem jiném).

Měla bych si jít nechat sestřihnout ofinu a zastřihnout konečky, ale mám z toho (jak jistě víte) panický strach. Zatím se mi za život stalo snad jednou jedinkrát, že jsem od kadeřnice/-íka odcházela spokojená. Tak se těšte, možná se pak budete mít čemu (komu) smát... :)

23 September 2010

Soustředěná práce "hlavou" je stejně vyčerpávající jako dlouhá práce "rukama".

Souhlasíte se mnou?

Asi poprvé jsem včera zažila situaci, že jsem 9 hodin v kuse musela v plné soustředěnosti pracovat... no food, no bathroom, no nothing. Jenom Trados, Excel a já. Vyčerpalo mě to natolik, že jsem pak usnula asi v 9 hodin večer. Připadala jsem si jako po směně u pásu v továrně (kterou jsem nikdy nezažila, ale představuju si to jako peklo bez možnosti jít se vyčůrat).

Pak jsem si ještě stihla jít vyzvednout The Sims 2 za 5 Euro - pečlivě nalezeno přes inzerát, abych náhodou nepodporovala mastodonty herního průmyslu, kteří mě teď živí :) Samozřejmě, že se mi pak nepovedlo hru spustit, ale stále věřím ve spásu v podobě odpovědi a pomoci na nějakém fóru.

Stihla na mě skočit nějaká nemoc (a ten půllitrový zmrzlinový jahodový milkshake v punkovém zmrzlinářství s tím zajisté nemá nic společného) a já trávím den zahalená ve vysoce erotickém fleecovém (?) župánku. Znervózňuje mě to, protože:
- koš se špinavým prádlem přetéká
- postel potřebuje převléct
- oblečení "na vyžehlení" už nemám kam dávat
- KONEČNĚ POTŘEBUJU VYTŘÍDIT A NAFOTIT OBLEČENÍ A VĚCI, KTERÉ CHCI POSLAT DÁL
- chci tvořit
- potřebuju být naprosto zdravá a čilá na to slavné otevírání showroomu Leny Hoschek (lov sugardaddys není jen tak!)

Sečteno a podtrženo - dobré zprávy, pozvánky a nabídky směřujte na e-mail uvedený vpravo. Jiné e-maily dnes odmítám číst...


Zdravím z postele. Pac.

21 September 2010

Blog čelindž. vol. II.

Pro velký úspěch jdu dodělat ten zbytek...

Mám za sebou pracovní dopoledne, milý podvečer v milé společnosti milé berlínské slečny, co mi ubalila cigaretu, v sobě mám megadobrej jablkovej koláč s kopcem šlehačky a rochním se blahem z pozvánky na otevření berlínského showroomu (30.9.) mojí nejoblíbenější Rakušanky Leny Hoschek. Budu fotit, co mi paměťovka dovolí, to si pište!

Day 16 - The person you miss the most
Lišenka.

Day 17 - Someone you would want to switch lives with for one day and why
Dita von Teese

Day 18 - Plans/dreams/goals you have
Já žádné nemám... bude to možná znít nabubřele, ale všechny jsem si asi už splnila, nebo je plním průběžně. I když - ráda bych ještě hodně cestovala, na světě je spousta míst, která jsem ještě nenavštívila.

Day 19 - Nicknames you have; why do you have them
Ävchen - prapřezdívka odvozená od Evchen (německy Evička) - přidáním "Ä" podle kapely Die Ärzte
Cartoon Girl - tak mi říká Ray, protože prý vypadám jako komixová postavička

Day 20 - Someone you see yourself marrying/being with in the future

Kdo ví? Jsem ráda s Ondrou, což ale neznamená, že se musíme brát :O Ale jestli někdo svatbu chystáte, pozvěte mě, nikdy jsem na svatbě nebyla! :D

Day 21 - A picture of something that makes you happy

Day 22 - What makes you different from everyone else

Day 23 - Something you crave for a lot
Čokoláda. Pohanka.

Day 24 - Your fear(s)
Ryby, stísněné prostory, pavouci, klauni a hadi.

Day 25 - What I would find in your bag
Rtěnku, balzám, kapesníčky, peněženku, telefon, USB stick, foťák, žvýkačky, Lexaurin, prstýnky a různé doplňky, spoustu účtenek, jízdenek a podobných papírků

Day 26 - Your favorite memory
Odstěhování se od hostfamily v Brieselangu a první noc v mém dočasném azylovém útočišti - bytě The Roads.

Day 27 - Your favorite internet friend
Jasně, napíšu jednoho a zbytek mě zavrhne :D

Day 28 - A YouTube video
Bojkotuju jůťůb, Vimeo je lepší... ale když jinak nedáte.


Day 29 - In this past month, what have you learned
Pořádně pracovat s SDL Trados, taky jsem se naučila, že největší spoleh je na mě a na nikoho jiného :D

Day 30 - Whatever tickles your fancy
Nejezte gumový medvídky, jsou z kravskejch chrupavek.

Blog čelindž. vol. I.

 To by bylo, abych zase nevyplnila kdejakou blbost, že :) A protože jsem líná dělat to po dnech, bude to trochu kompaktnější...


Day 01 - 15 interesting facts about yourself
1. Jsem nervózní, když někdo něco dělá POMALU
2. Mačkátka na přechodech, v metrech, ve výtazích etc. zásadně mačkám kloubem prstu, protože se jich štítím
3. Strašně mě baví moje práce, i když je stresující a časově omezující
4. Umím nazpaměť všechny vydané i nevydané písničky Die Ärzte a Red Hot Chili Peppers
5. Jsem závislá na vůni vanilky (ale jen takové té jedné... specifické!)
6. Nepoznám dobrý kafe, indikátorem dobré kávy je pro mě míra našlehanosti pěny
7. Jednou jsem napsala dopis Ivo Aštaru Bendovi, velitelovi Vesmírných lidí, a bohužel jsem ho nikdy neodeslala
8. Když se mi něco nelíbí, vydávám podivné zvuky značící nelibost. Konzultovat to můžete s mým přítelem, který se v průběhu našeho vztahu stal expertem na celou škálu těchto projevů.
9. Občas mám období, kdy jím jen několik málo druhů potravin a nic jiného (dobrovolně, ne z důvodu diety nebo podobně...).
10. Vůbec nepiju pivo a víno si dám jen občas, když mám fakt chuť.
11. Jsem hrozně opatrná na svoje věci a nerada je půjčuju, protože nevěřím, že se k nim ostatní budou chovat tak hezky, jako já.
12. Nedokážu psát modrou propiskou. Hrozně mi to mění písmo a já to nemůžu vystát.
13. Zhruba pětkrát do roka se ve mně probudí cestovní horečka a já MUSÍM někam vyrazit... jedno kam, hlavně někam, kde je to zajímavé a mluví se tam pokud možnou jinou řečí.
14. Uctívám mléko z mlékomatů. Teď si ho do Berlína hodlám importovat pár litrů...
15.Umím si olíznout jazykem nos.


Day 02 - A photo that makes you happy

Day 03 - Your favorite movie

Momentálně The Apartment.

Day 04 - A habit that you wish you didn’t have


Neustálá kritika lidí, co něco dělají pomalu, nebo prostě jenom nejsou tak výkonní a multitaskující jako já :D

Day 05 - A picture of somewhere you’ve been to

Portland, Maine (USA)


Day 06 - Favorite super hero and why


Nikdo mě nenapadá...

Day 07 - A picture of someone/something that has the biggest impact on you

Čokoláda! Její množství v mé blízkosti či žaludku má největší vliv na moji náladu...

Day 08 - Short term goals for this month and why

Co nejvíc pracovat a vydržet těšení se na výlet do rodného města :)

Day 09 - Something you’re proud of in the past few days

Objednání DSL internetového připojení a bravurní zvládání krutých deadlines v práci s noblesou sobě vlastní.

Day 10 - Songs you listen to when you are Happy, Sad, Bored, Hyped, Mad

happy: Regina Spektor - Folding Chair
sad: R.E.M. - At My Most Beautiful
hyped: Bonaparte - Do You Wanna Party
mad: Dresden Dolls - Missed Me

Day 11 - Something you regret

Rok strávený na UPOL. Ztráta času.


Day 12 - A song that makes you cry (or nearly)


Samci - Kapky lásky :D:D:D

Day 13 - A photo of you taken over ten years ago

V apartní žluté mikince s kočičkama, milým výrazem a díky své výšce odjakživa mezi chlapci a paní učitelkou.


Day 14 - Your favorite quote

"It´s better to regret something you did than something you didn´t do." --- "Já nemusím, já jsem princezna."
Druhý citát je můj.

Day 15 - Put your iPod on shuffle: First 10 songs that play

The Psychedelic Furs - Heartbreak Beat
Rammstein - Pussy (to je opravdu reprezentativní kousek, mám to tam jen ze srandy)
Mother Mother - Burning Pile
Die Toten Hosen - Inter-Sex
Myriad Creatures - Colors
Jiří Schelinger - Kartágo
Charlie Straight - Try Some Stuff You Don´t Think You Should
Amanda Palmer - Have To Drive
Die Ärzte - Ausserirdische
Of Montreal - Mingusings


--- ZBYTEK PŘÍŠTĚ, JO? NEBO NIKDY... MUSÍM ZASE PRACOVAT :) ---

20 September 2010

ACTION!

Pořád se něco děje. V pátek jsem od pankáče v metru koupila celodenní jízdenku na MHD za 2 Eura (běžná praxe - somrujou nepotřebné jízdenky a pak číhají u automatů a snaží se lístky za menší sumu prodat dál - funguje to ke spokojenosti obou stran) a jela na výlet.
Potřebovala jsem získat razítko na záručák od počítače, a při té příležitosti jsem se vydala i na Kurfürstendamm, prolétnout obchody. zastavila jsem se v LUSH a chtěla jsem jim odevzdat 5 prázdných černých kelímků a dostat slibovanou masku, ale bylo mi řečeno, že tato akce funguje jenom v UK, ale že teda když už jsem je donesla, tak jim je pošlou. Místo masky jsem dostala 4 vzorečky, ze kterých mám radost, protože jsou od věcí, které jsem ještě neměla tu čest vyzkoušet.
Musím udělat hroznou reklamu jednomu produktu... MUSÍM.  Je to můj objev roku. Seznamte se s "It Started With A Kiss".
Jde o balzám na rty, který zároveň po nanesení dodá krááásný sytě červený odstín, narozdíl od rtěnek neskončí po pár hodinách na rtech ve vysušených cuccích a nádherně voní. Mně připomíná višně, ovoce, skořici... doufám, že ho LUSH nikdy nepřestane vyrábět.
Zpátky k mému výletu. neodolala jsem a jako správný nerd jsem si pořídila diář na rok 2011 - ano, UŽ! tentokrát ne černý, ale červený Moleskine (protože jsem v něm ty roztomilý samolepky:D). Doma jsem si ho pak hned začala vylepšovat srnečkama apod... ano, tohle dělám v září. Ještě někdo stejně postižený?
V Saturnu jsem chvilku koketovala s myšlenkou, koupit si tiskárnu, ale v momentě, kdy mi slečna od jedné internetové firmy vtiskla do ruky leták, bylo jasno. Šlo o to, že když si v prodejně objednáte DSL připojení od jejich firmy, dostanete kupon na nákup za 150 Euro... takže jsem si domů konečně objevila pořádný připojení (ten debilní UMTS stick je nepoužitelnej) a ještě k tomu dostanu tiskárnu (nebo cokoliv jiného) "navíc" :)

Úspěšný výlet, ne? Mám ráda, když toho hodně zařídím v jednom dni...

P.S.
Ostříhala jsem muže a dokonce se mi to tentokrát napoprvé povedlo tak, že nevypadal jako žalud :D

17 September 2010

Suším sušší sushi, ty šůšo!

Středeční večer patřil naší tradiční sushi night! Sójová omáčka tekla proudem a nevěřili byste, jak moc podobnej je panák se sójovkou na sushi a panák s Jägermeisterem... ale k nepříjemnosti naštěstí nedošlo. Nevím jak je to možné, že do mě bylo nalito asi 5 Jägerů a byla jsem naprosto střízlivá (narozdíl od ostatních) - asi se všechen ten alkohol spotřeboval na zneškodnění mojí záhadné choroby, která už je snad oficiálně pryč!

Všimněte si, jak skoro na všech fotkách AKČNĚ něco dělám - fotodokumentace je docela psychedelická, jelikož autor fotek neumí ostřit :D
ELiliana: "Co to děláš?"
Ondra: "Olízl jsem krabí krekr a poslouchám, jak šumí".
Můj nejmilejší talířek s jelenem a visacími varlaty - absolutně nejoblíbenější!! Nesnědla jsem všechno, fakt ne... ani půlku ne. Tohle je můj vegetariánský talíř (jím maso, ale nejím ryby a seafood, jak jistě víte).
Moje krásná muženka s čelenkou, výborným ovocným home-made muffinem a mužným postojem.

Mám na sobě džíny Cheap Monday a svetr Motel z blešáku za 5 E, chňá!

Včera byl mimochodem velmi stresující den... to jsem se tak poklidně vydala s Ondrou do kavárny a po cestě mi zvoní telefon s tím, že mám na mailu 1500 slov na překlad a mám na to hodinu a půl, což je asi polovina standardního času... takže jsem strávila hodinu a půl s kapučínem a tikem v oku, nicméně 5 minut před deadlinem jsem odesílala výsledek. Uff... a 10 minut na to jsem už seděla v jiné kavárně s Pavlem K. a upíjela horkou čokoládu se šlehačkou a ukrajovala mrkvovej dort s melounem.

... a pak jsme v brzkých odpoledních hodinách přemluvili obsluhu, aby nám umíchala koktejly, které prý standardně dělají až večer. Chm.

15 September 2010

Bad Habit.

Už čtvrtý den ležím doma s podivnou nemocí. Nechápu, co mi je, ale střídavě mě bolí hlava a mám křeče v břiše... dnes už se bolesti omezily jen na hlavu, tak bych řekla, že neumřu a brzy se uzdravím. Néé, nejsem hypochondr. Dnes jsem dostala teplé vafle s banány a jogurtem až do postele, hodného muže mám...

A jak si tady tak ležím a polehávám, mám spoustu času projíždět časopisy a koukat na filmy (konečně jsem viděla "povinný" film Anděl Exit a nelíbil se mi - podle mě je to prostě hnusnej film o hnusných lidech, jedinou dobrou větu pronesla Žilková v roli prostitutky - "bububu ty malá píčo").
Dostalo se mi do ruky (no dobře, do schránky) nové číslo německé ELLE - tlusté asi jako dvě klasická vydání. Téma čísla - "hojnost". Tlusté modelky, Beth Ditto, být tlustá nebo hubená - pro vs. kontra a tohle všechno na milion způsobů. Trošku mě ale zarazil článek s názvem "Velikost? XL!" který napovídal ženám s váhou 60, 70, 80 a 90 kg, jaké plachty na náklaďák na sebe navléct. Ehm... Měřím 176 cm, vážím něco okolo 65 kg. Nosím velikost M a S. Proč mě ELLE odhazuje do kategorie nadváhy?!
Celý koncept a nápad "udělat projednou časopis s ženami normálních velikostí" mi přišel zajímavý, ale bylo vidět, že si redakce na několika místech trochu nevěděla rady. Červík vědomí, že sexy jsou přece jen vyhublé věšáky na šaty, je asi zahlodaný moc hluboko.
A stejně... německá ELLE mě neba. Je tištěná na toaletním papíře, grafika a obrázky nic moc, o textech nemluvě. Asi si konečně raději předplatím tu českou, která je podle mě o několik levelů někde jinde... (výš, samozřejmě:D).

Včera jsem se přistihla, že už zase koukám na letenky. Starého psa... no, znáte to. Stanovila jsem si částku, kterou když našetřím, tak se vydám na pár dní do USA (opět). Už se těším! :)

Asi jste si všimli, že je to tady trošku jiné... obrázek v záhlaví obsahuje úžasnou a boží koláž, kterou vytvořil Terunin Sluganda, a za kterou mu moc děkuju. A jinak... a tak vůbec. Minimalismus.

14 September 2010

TeSluElili v Berlíně - velkofilm.

Pracovní povinnosti pro dnešek zatím vyřešeny, zdravotní stav jde momentálně mírně ke dnu... není lepšího času k zavrtání do peřin a stříhání videa! Původně jsem si chtěla hrát s přidanými zvuky, titulky a jinými serepetičkami... ale když jsem maličko prostříhala naše záznamy a hodila pod to hudbu, kterou jsem jako podkres měla naplánovanou dlouho dopředu, nějak to samo o sobě začalo dávat smysl. Prostě se mi to líbilo tak, jak to je. Vám se to snad bude líbit taky :) Udělejte si k tomu radši kafe, čaj, nebo třeba nějaký long drink, má to totiž 7:08 minut.

Potěšily mě pozitivní reakce na poslední DIY článek, rozhodla jsem se, že takových udělám víc - stejně pořád něco vytvářím, přetvářím a vyrábím - tak ať se z toho inspiruje třeba i někdo další.

13 September 2010

Jednoduchý DIY návod pro šikovné i nešikovné ruce - obal na laptop

Protože ho přece nebudu nutit cestovat nahatého, že jo...
Klasicky se mi nelíbí v obchodech prodávané a předražené obaly, proto jsem se rozhodla vzít situaci do vlastních rukou a vyrobit si obal vlastní. Úplně jednoduše. Tvůrčí proces jsem vám zdokumentovala, třeba se můj primitivní nápad někomu zalíbí :)
Doufám, že mě za tento návod nebudou smažit v módním pekle - švy jsou hodně hand-made, nejsem žádná švadlenka a všechno jsem dělala ručně - takže o preciznosti se moc mluvit nedá.

Nuže tedy:
1. Potřebovat budete netbook nebo minimálně jeho míry (abyste věděli, jak velký obal vytvořit), velký plát silného filcu (seženete v hobby obchodech, tady stojí asi 2 Eura), bavlnky, něco na ozdobení.
2. Já jsem na ozdobení použila cedulku z trička z BlackBook kolekce H&M, kterou jsem měsíce skladovala ve svojí "kreativní krabičce" a čekala, až přijde její chvíle. Na tento projekt se mi hodila perfektně, protože má škrobený povrch a tak se netřepí.
3.Leoprase jsem obstřihla a našila na plát filcu, který jsem si předtím sestřihla na velikost odpovídající velikosti netbooku - abych k sobě potom jednoduše mohla sešít přeložený dilc a tak vytvořit "pouzdro".
4. Filc je třeba po obvodu zašpendlíkovat, aby se nerozjížděl, a hezky sešít k sobě...
5. Voilá! Zapínání jsem původně chtěla vyřešit takovým tím kovovým, co jsem zapomněla, jak se jmenuje (Ondra mi napovídá, že to jsou CVOČKY a myslím, že má pravdu!), ale nevešly se mi tam, tak jsem se rozhodla, že časem ještě přišiju nějakou "přehazovací klipsu s knoflíkem" - vyfotím, až to bude!

P.S.
Abych nezapomněla - slíbila jsem vám fotku jeleního talíře s koulema za 1 Euro - tady je! :))

12 September 2010

The Roads - The Witness

Podívejte se výsledek našeho natáčení, ze kterého jsem si přivezla megarýmičku...

10 September 2010

Stupefy! (Mdloby na tebe!)

Na dnešek jsem si neprozíravě zvolila home office, což občas vede ke vtipným záležitostem typu:

11:33 telefon z práce, polohysterická kolegyně: "Čau Evi, poslala jsem ti překlad, udělej ho co nejdřív, deadline je ve 12, každá minuta navíc je problém!"
11:35 zjišťuju, že se mi opět zpomalil internet doma
11:41 objednávám kapučíno v kavárně na Frankfurter Tor a zběsile se logguju na tamní wi-fi
11:45 začínám s překladem
11:45:32 nadávám na Windows
12:20 posílám hotový překlad do práce
12:21 "To je dobrý, korektor má čas do jedný, to se nějak stihne, díky! Na mailu máš tu věc na pondělí!"

Hahaa... pro ty kteří se podivili nad tím, že se vztekám nad WINDOWS - ano, musela jsem si kvůli práci pořídit druhý počítač (ještě, že jsem tento víkend dostala přidáno). Můj milovaný Mac bude zastávat funkci "domácího počítače" a můj nový EEE netbook bude můj kámoš na cesty a pracovní nástroj, který si poradí s překladatelskými CAT tools a nebude mi mršit formátování wordích a excelích souborů. Tak.

Ne, že bych celý ráno strávila hraním The Sims 3... pracovní počítač... ehm. :)

09 September 2010

Terunka, Sluganda a Eva Lili vládnou Berlínu vol. III

Jsem lenoch líná, mám milion dalších věcí, o kterých MUSÍM (prostě musím!) psát a tak vůbec a tak prostě... dnes vyjímečně jen salva fotek z posledního dne naší jízdy. Domyslete si děj. Blešák, burger, zmrzka, kafe, ležení na trávníku, zeď, blá blá blá :D

Jsem plna euforie z toho, že už asi hodinu mám kompletní zub. Po asi osmi sezeních u zubařky... Začíná se ale probouzet z umrtvení, proto nemám nějakou moc psavou náladu :(

boty - Vagabond, halenka + kraťasy + čelenka + svetr - H&M

07 September 2010

Terunka, Sluganda a Eva Lili vládnou Berlínu vol. II

Pokračujeme v krasojízdě - jste rádi, že si přečtete o jiných věcech, než o tom, že na Prág Fešn Víkendu lezla modelce prdel ze šatů, nebo o tom, že Bartošová žije v jiné dimenzi?

V sobotu jsme nenechali nic náhodě a koupili jsme si denní jízdenku na MHD, abychom šetřili nožičky a měli možnost rychlého přesunu po městě. Nazula jsem boty, které jsem koupila den předtím - roli nepromokavých podzimních botek u mě získaly šedé kožené Vagabondky. Tu nepromokavost teda ještě otestovanou nemám, asi půjdu proběhnout pár kaluží :D
První zastávka - "můj" pětipatrový sekáč, nás zaměstnala jen na chvíli, protože totiž anébrž jelikož ta přehršel regálů a věcí probouzela spíš hysterii, než lovecké pudy.
Ale takový kabátek z pravé kůže s PACIČKAMA po stranách u krku, to je něco :D Proč jsme ho tam vůbec nechávaly?
Terunka už od příjezdu pořád básnila o obchodě Weekday, a tak jsme tam hned museli vyrazit - docela jsem se těšila, protože je to švédský řětězec a zajímalo mě, jak to v Berlíně pojali... musím říct, že ten švédskej obchod je daleko lepší, už jen kvůli té prosklené místnůstce, kde se dá koukat na lidi, jak šijou a barví džíny Cheap Monday :D
Pamatujete si ještě doby, kdy bylo na Václaváku Dunkin' Donuts? My jsme si dali záležet na výběru těch nejtoxičtějších barevných kombinací (skoro). SUGAR OVERLOAD!!! Víte, jak jsou děti po cukru hyperaktivní? Že se jim nemají dávat sladký věci navečer? Tak nás to asi taky nakoplo...
Na ulici Unter den Linden poblíž Brandenburger Tor jsme potkali dítě na vodítku, což nás, dětinesnášenlivé slečny, velmi pobavilo a nechaly jsme se inspirovat do budoucna :D
Mě akorát zamrzelo, že před muzeem voskových figurín nebyl vystaven třeba Billísek Kaulitz z Tokio Hotel (Terunka vám potvrdí, že mám obří osušku s TH! A Ondra vám potvrdí, že mám ve svém českém ex-pokoji na stěně kus Billískova ručníku z ostravského koncertu!... byla jsem se tam smát a ještě zadarmo, nepodezírejte mě ze špatného hudebního vkusu). To by bylo legrandy!
Sranda veliká byla mezi kvádry památníku obětem holocaustu. To zní hrozně, co. Když ale... víte, jak to myslím. Až sestříhám video, pochopíte to :D Možná. Trochu. Nebo taky ne.
První tahy Chanelkou nejrudější a vzpomínka na Berlín na několik století dopředu - megakebab s megazeleninou (i bez ní, s megaporcí megamasa navíc a megaomáčkami).
Let me introduce you... nejkrásnější dáreček! Srneček jménem KUNA. LÁÁÁSKA!
A jelenovská legie. Nosím na sobě celý les :D Běžně teda ne takhle pohromadě. A nebudu psát o tom, jak jsme v háemku vtipně vyhandlovaly sadu naušnic se zvířátkama, která obsahovala dva králičí páry.
Křesla v Tachelesu byly velkým hitem! Byly na pérách a dalo se na nich různě točit a houpat... vypadaly trochu jako zubařská/gynekologická křesílka, ouch... chtěla bych jedno takové domů! To tachelesácké, abyste rozuměli.


Já: sáčko - H&M, kabelka - ???, pásek - ASOS.com, boty - Vagabond, šaty - Monki
Terunka: boty, parka - H&M, šaty jsou z Forever21 a původně byly moje, ale nezapla jsem je přes hrudník, tak jsem je dala Terunce, která nemá postavu jako plavkyně z ukrajinské reprezentace/krabice, a moc jí sluší! :D


T: Myslíš, že by had sežral srnečka?
E.L.: Nee! Ale takovou kunu by sežral, až by za ní vlasy zavlály!