29 October 2010

Strašidelná beruška.

Stála jsem si takhle ve frontě na poště, když na předemnoustojící slečnu dosedla beruška. Nejhnusnější beruška, co jsem kdy viděla. Asi ještě nebyla zralá, měla totiž absolutně vyblitou oranžovou barvu se sotva znatelnými puntíky a BÍLÉ oči a vůbec celou hlavu. Fuj. Pořád si laškovně poletovala po slečnině fialové bundě a já jsem byla na pokraji nervového zhroucení (to se mi stává vždy, když v mé bezprostřední blízkosti poletuje hmyz, nemusí být ani bodavý). Mám zafixováno, že berušky smrdí. Vzpomínka z dětských let, kdy jsme je brali do rukou a naivně jim zpívali písničky o peklíčku (občas si ji ještě občas zanotujeme s mužem v podroušeném stavu).

Zítra vstávám ve 4 ráno, abych stihla vlak do Děčína, který jede v 5:20. V Děčíně budu kolem 11 hodin dopoledne, vůbec nevím, co tam budu sedm hodin sama vyvádět. Moje znalost města a program na zítřejší den - ZOO se srnečkama je od hlavního nádraží doprava, klub Garáž je směrem doleva. Toť vše, ještě bude veselo.

Až do čtvrtka se budu promenádovat po různých částech Prahy... s některými z vás se uvidím v průběhu týdne, s některými ve čtvrtek (modří vědí a zbytek se dozví v pátek...:). Kdyby mě někdo někde zahlédnul, přijďte mě klidně plácnout po zadku, jsem zvyklá. Budu vypdat strašně, protože budu nehorázně unavená a nevyspaná... vím to.

Tak ať to přežiju! Budu podávat reporty... nabíjím aparát, balím objektivy!

Tschüßi!

27 October 2010

Vyznání lásky.

100 followers? Děláte si legraci? Děkuju... fakt strašně moc. Psát blog mě bavilo vždycky, o to víc, když vím, že ho taky někdo čte - vážím si toho.

Sice jsem princezna, ale řeším problémy jako vy - možná trochu jiné, ale jistě velmi podobné. Musím si na sebe vydělávat, peru si a vařím, občas jsem naštvaná na přítele, jindy zase zářím na všechny strany a patří mi svět. Směju se, když upadne dítě, a pláču, když je mi opravdu nejhůř. Baví mě barevné listí na zemi. Občas si s kamarádkou otevřu láhev vína (nebo dvě), někdy zase raději strávím večer (či den) skládáním puzzle. Raduju se z maličkostí. Dnes jsem třeba měla nejdokonalejší zázvorový čaj s citronem a medem na světě. Jsem prostě skoro jako vy...

Téměř nic člověka po ukázkovém napičudni nepotěší tak, jako milý vzkaz, e-mail, nebo komentář (v modelové situaci, kdy je sychravý podzim, přítel není doma a kytku s čokoládou mi tedy nikdo nepřinese:) od někoho neznámého, kdo si ke mně nějakým způsobem našel virtuální cestu.

Děkuji vám za přízeň. Ať už můj blog navštěvujete z jakéhokoliv důvodu (třeba i proto, že mě nemůžete vystát).

STAY LOYAL.

25 October 2010

Mám radost, když vidím radost.

Občas ale bohužel pochybuju o tom, že ostatní mají stejnou radost z radosti mojí... ale do toho se teď nebudu pouštět :)

Víkend jsem strávila ve společnosti princezny Sarah, která mě přijela navštívit. Dovezla mi místo ELLE Harper's Bazaar, u kterého jsem se strašně rozčílila, protože jsem v něm našla desítky gramatických (!!!) a stylistických chyb a utvrdila se tak ve své dlouholeté averzi vůči tomuto plátku. Kdyby si to náhodou četl někdo z redakce - ráda vám budu dělat externí korektorku nebo jazykovou poradkyni, stačí napsat. Pro dobro všech.

Ale zpátky k víkendu. Nesl se ve znamení 6ti donutů od Dunkina na osobu (já jsem tentokrát bez viny, spokojila jsem se s ovocnou "nejlepší věcí" z KaDeWe, o které už tady byla řeč tolikrát, že je mi blbý ji sem zase linkovat). Vybírání koktejlů podle počtu různých alkoholů ve výčtu ingrediencí (barman u přípravy toho mého demonstativně znechuceně očichával šejkr). Pokoktejlovému currywurstu s hranolkama v podniku, kde vyhrával Thriller. Z mísy na pultě jsem si ukradla několik karamelek (prodavač mě k tomu ponoukal!) a dala jsem si extra záležet, aby byly jen malinové a třešňové. Nákupu stejných bílých chlupatých "tlapiček" na ouška, se kterými jsme pak budily patřičný rozruch a vzruch. Vaření špaget s mletým hovězím a sušenými rajčaty (zbylo nám ještě na další den). Prohlížení nasvíceného Oberbaumbrücke v rámci Festivalu světel. Spravovala jsem spadlé závěsy.A ta radost, když mě "můj pan sushi maker" v "našem" sushi bistru zvesela pozdravil s tím, že si mě pamatuje a přesně věděl, co si objednám (avokádový nebo okurkový maki, bitte). Probírání všeho možného a nemožného... a vůbec. Nejlepší tečka byl stejně tříhodinový maraton s oběma díly filmů o Haraldovi a Kumarovi. V tom druhém je hrozivá scéna, ve které je zabit srneček ("oni ho jen uspali a odnesli ho uspanýho do nemocnice, kde ho uzdraví!!!"), která svou strašlivostí zdaleka předčila i scénu, ve které byl zabit Neil Patrick Harris (Barney, samozřejmě!). Takže tak...

A jak podzimujete vy, milí zlatí?
Kabátek, sukně, punčocháče, růžové tričko s volánky, princeznovské korále - H&M, šedé boty - Vagabond, červené - Converse, kabelka noname.


A protože se mi už tuze stýská po muži mém zlatém stříbrném, vydávám se v sobotu do Děčína na koncert... poté se přesunu do Prahy, kde zůstanu až do pátku. Chňů!

20 October 2010

Halloweenský speciál beze slov.

...pár slov si neodpustím. Po dvou lahvích červeného jsme se rozhodly dojít si pro další, přičemž jsem dostala geniální nápad seznámit se s panem varhaníkem a cellistou, kteří teď okupují Roudzbyt. Protože se tam jako jediná vyznám, udělala jsem všem čaj a ještě jsem jim pomohla fejknout vyplnit pár důležitých dokumentů. Když jsme se pak konečně vymotaly do toho obchodu, kam jsme původně mířily, místo vína jsme si odnesly tiramisu a džus k mixování s vodkou, což byl výborný nápad. Dva drinky a šly jsme umírněně spát... moc hezký večer to byl.

16 October 2010

Tepláková souprava, koule si dám doprava

Právě jsem se vrátila z osvěžujícího kafé a makového koláče s mou milou Lily. Když jsem jí chtěla líčit zjevení mého expřítele na koncertě The Roads v Olomouci, zeptala se mě, v jaké kapele že to hrával. Po mojí odpovědi se pak po chvilce přemýšlení zeptala "a neznáš XY?"... samozřejmě, že daný XY je ten můj ex. Lily je totiž kamarádka jeho sestry :D Takže jsme měly konkrétní cíl a téma na celý podvečer... chňá.
Měli tam boží lustry.
A já jsem na sobě měla boží triko ze sedmdesátých let, které jsem kdysi objevila na aukru za krásných 20 Kč. Obrázek se loupe, ale je to moje drahocenné bohatství, tudíž si ráda dávám tu práci s jemným a láskyplným praním v ruce. Ondra si na tohle triko brousí zuby, ale nedám. NE! Sorry lásko.
Počasí je tady naprosto nechutný, takže od příjezdu chodím zásadně v džínách (velmi nestandardní, jinak jsem pořád v šatech/sukni) a fialových gumákách (=holínkách). Je to naprosto úžasné, protože můžu bezúhonně procházet kalužemi i ho**y, což se v Berlíně hodí...

Konečně jsem z mobilu stáhla vizuální poklady, co jsem před pár dny ulovila v Olomouci. Letošní vánoční dárky asi nakoupím výhradně v trafice na hlavním nádraží. Je libo Harryho Pottera nebo Teletubbies? Co je strašidelnější? :D

Foxy Roxy Fotky.

No jo, jak jste si jistě všimli, zrcadlovku jsem tentokrát na cesty netahala - původně jsem netušila, že v Čechách zůstanu až do koncertu v Roxy (a nakonec jsem moc ráda, že tomu tak bylo!). Ale abyste neplakali, ukradla jsem pro vás 2 fotky z fejkbuku. Nevypadám tam sice jako princezna, spíš jako přiopilý rozšklebený loupežník, ale řekli jste si o to :D
(mám na sobě moje milované cestovní šatičky z H&M a k tomu pásek z Asos.com s labutěmi)

Tady k tomu máte doprovodný článek, kde se můžete dočíst zajímavé věci o Ondřejovi a jeho tajuplné přítelkyni z Berlína, mizící z bálu o půlnoci jako správná Popelka ve střevíčkách od Vagabondu.

Teď se jdu zapelíškovat a oddávat se své guilty pleasure - Gossip Girl. Ideální odreagování, řeší se tam pořád to samé... a je tam spousta inspirativních oblečků (BLAIR!) a předmětů. Ano, přiznávám se, sleduju ten seriál! Máte taky nějaké tajné provinilé potěšení?

15 October 2010

Foxy Roxy.

Probudila jsem se ve svojí berlínské posteli, byla jsem moc unavená na to, abych si došla pro čaj a pro krém na obličej, který byl po cestě autobusem nepříjemně vysušený (ano, ta akce předtím v zakouřeném Roxy za to nemohla). Sáhla jsem napůl poslepu po už-skoro-staré české ELLE, kterou jsem ještě neměla čas ani otevřít... a hned na začátku na mě čekal vzoreček krému proti vráskám a na rozjasnění pleti. To mě naprosto rozzářilo a spravilo mi náladu, protože jsem nemusela vstávat z postele a valit se do koupelny... ha.

A co tomu předcházelo?

Okouzlení čtyř mladých mužů, kteří mi pomáhali nosit můj velekufr na nástupiště, do vlaku, po vlaku a z vlaku. Cesta vlakem zkracovaná hraním The Sims - Příběhy mazlíčků, jedné z mála her, co můžu na netbooku plnohodnotně hrát (Minesweeper a Solitaire nepočítám:)). Vyvztekání. Zlostné mačkání prstových kloubů vzteky při držení přítele za ruku. Láska. Roxy po rekonstrukci zvláštně voní. Bílá barva mi přijde docela sterilní pro klub takového typu... ale je to tam super, mám ráda chodbičky. Akorát se tam pokaždé skoro-ztrácím v backstage... Roxy je pro mě posvátná půda - málem jsem tam zemřela na nejlepších koncertech mého života - Die Ärzte a Beatsteaks. Tak jsem si užívala stání na pódiu při zvukovce a koukala se na prostor klubu z úhlu, z jakého ho viděli Farin Urlaub, Arnim a jiní... Pan zvukař měl na židličce rozbalené takové ty dvoubarevné plněné trubičky. Kamarád mi jednu vyprosil (vyžebral), to byl jeden z highlightů mého večera. Byla jsem šťastná z osazenstva, které se tam ten večer sešlo - samí lidé, které jsem hrozně moc chtěla vidět a na které jsem se těšila. Před koncertem jsme vytvořily dívčí gang a já jsem velké Finlandii z backstage notně pomohla k vyprázdnění a zručně míchala drinky :D Taky jsem Ailyn uzmula 2 vanilkový Djarumky. Dostala jsem od ní krásný pin-upkový magnetky a skoro je mi až líto je vybalovat. Domluvila jsem víkendovou návštěvu Sarah, která za mnou přijede už za týden :) Celý koncert jsem poctivě protancovala se slečnami v první lajně... střevíčky vydržely, snad díky navoskování a impregnaci, které jsem jim doma dopřála :). Káťa & Káťa mi řekly, že vypadám jako princezna, což mě rozzářilo stejně, jako jejich přítomnost :) Dvě slečny čtenářky statečně vystoupily z anonymity a přišly mě během koncertu pozdravit, což mě strašně potěšilo a děkuju za to... já nekoušu, fakt :D Když mě někde uvidíte, udělejte na mě baf, v 99% případů to fakt budu já, protože taková tlamička se na světě ve druhém provedení určitě nenachází... Po koncertě mě Ondra doprovodil na Florenc, odkud mi v 23:30 odjížděl autobus. Podařilo se mi na 3 hodiny usnout (doufám, že jsem při tom měla esteticky otevřenou pusu a slintala jsem si na šaty) a v 5 ráno jsem vystupovala v Berlíně... ach. Ale prší tady :(

Vybalila jsem a s radostí jsem zjistila, že všechno cestu přežilo... obzvláště mě potěšilo přežití tří krabic Lázeňských oplatků. Miluju ten obrázek, co na nich je!
Tak. Omluvte dnešní volný tok myšlenek, brzy se vrátím do standardních blogových kolejí...

10 October 2010

Nestíhám, nestačím (vím, že je to klišé...).

Ještě jsme ani nevyjeli z Berlína, a už mi laškovně zvonil telefon s tím, že není nikdo, kdo by za mě vzal překlad 2500 slov. A tak jsem si chvíle na dálnici krátila překládáním... hřeje mě u srdce, že jsem při té nudné cestě aspoň vydělala nějaké peníze :) Poznámka na začátek - zrcadlovku jsem nechala doma a spokojila jsem se se skladným kompaktem, proto fotky nejsou nic moc extra žůžo... neumím s tím fotit.
Od tety jsme si jako výslužku odnášeli Brumíkovy lodičky, teleskopický obušek a prý hrozně vtipné staré ruské porno. Káti v showroomu H&M mě vybavily spoustou krásného oblečení a taky mi do hlavy nasadily brouka, zůstat v ČR až do čtvrtka a zajít na koncert The Roads do Roxy (nakonec mě tedy překecaly:). S Ondrou jsme se přesunuli na Moravu, abychom strávili den před koncertem v Olomouci spolu.
Počasí bylo jako malované a byli jsme tak hvězdní a úžasní, že si nás na náměstí odchytil fotograf od ODS s tím, že nám udělá fotó. A tak teda jo, pořád ještě to nejsou komunisti nebo oranžády, že jo. Dokonce nám fotku pak i protekčně vytisknul bez loga s ódées ptákem, cha.
Našli jsme srnčí rodinku, dali si halušky (Káťo!!!) a bylo nám prostě nejlíp, víte.
Koncert byl super, našla si mě tam Ája a vytvořila se mnou silnou taneční dvojku v první řadě :) Jedním z mála tmavých bodů byla přítomnost mého přiožralého prehistorického expřítele, který měl střídavě debilní kecy na moje rodiče, mého Ondru, mě a vše završil nabalováním Áji (ačkoliv chodí s jakousi křivozubou obludou). Zasloužil by přes držku z obou stran, ale jsem ráda, že jsem se znovu přesvědčila o tom, jaký je to tragéd, a že se z tý prdele, ve který se mu tak líbí, už pravděpodobně nikdy nevyhrabe :)) V publiku se objevil i Albert z Charlie Straight, což bylo milé...
Před koncertem jsem zjistila zprávu dne, v klubu byla akce na gin s tonicem za 25 korun českých - ale byla jsem hodná holka a za koncert jsem dala jen 3.
Po koncertě nás mamka odvezla domů, kde jsme se já, Ondra i Ray zapelíškovali a spali a spali až do rána :D Ray spal v bráchově pokoji a brácha se na noc přestěhoval do obýváku, a když šel večer na záchod, v polospánku zapomněl, kde že to vyjímečně spí, a omylem vlezl do pokoje Rayovi, kterého tím docela vyděsil :D
Ráno jsme si po procházce v polích a hájích (našla jsem srneččí stopy!) dali poctivý vývar (zmražený, nejsem tak hardcore, abych dokázala vařit kosti a podobný mňamky), a já jsem své drahé chlapce vyprovodila na vlak do Prahy. Achich ach, skoro i šátečkem jsem jim zamávala. Nejlepší fotka proti světlu:
Pak mě čekala masáž, moje první v životě. Věděla jsem, že jdu k masérovi, ale když jsem si chvíli před sjednanou schůzkou prohlížela ve výloze studia fotky, kde chlupaté ruce masírují nahá ženská těla, otočila jsem se na podpatku a utíkala pryč. Po pár krocích jsem se ale zastavila a řekla si "ty debile, pak tě zase rok budou bolet záda" a pokorně jsem se vrátila. Doufala jsem, že to bude nějaký neatraktivní starší muž, ale samozřejmě, že mi otevřel třicetiletý (to jsem vyčetla z certifikátu v "ordinaci") fešák. Dával si na mě záležet a když jsem na otázku "cítíte tohle?" při důrazném masírování šíje mezi zuby procedila "jo", odpovědí mi bylo "zítra to bude ještě horší". Ano ano, celou sobotu jsem pak měla pohybově omezenou. Ale s krásně protaženými zády. A ani pohybové omezení mi nezabránilo v návštěvě mlékomatu!

Kdyby to někoho zajímalo, mám na sobě: šaty (černé i růžové:), kabát, bambulková čelenka, taška, mašličkový prstýnek - H&M, boty - Vagabond, pásek s labutěmi - Asos

P.S. Už jsem to tady nakousla - 14.10. (čtvrtek) budu na koncertě The Roads v pražském klubu Roxy. Kdyby někdo ten večer neměl plány... ráda vás uvidím :)

03 October 2010

This is our decision, to live fast and die young.

Miluju tuhle fotku. Než mě někdo nařkne z pelešnictví, let me state the obvious - tyto pány slečny nezajímají. Chystám se na svou pouť do Čech, těším se na to, až mi zítra přijede muž a v úterý nás dopraví do Prahy... psala jsem si seznam věci, co v ČR musím nakoupit a sehnat:

- POHANKA
- kmín
- skořice
- vitamíny
- nadkolenky
- medovina
- rum
- sekundové lepidlo
- patentky
- včelí svíčky & med
- čistič odpadů Krtek
- lázeňské oplatky (of course)

Když jsme u těch seznamů, aktuální seznam toho, co si přeju (hraničící s tím, co nutně potřebuju):

- svetry
- teplé věci obecně
- sukně na zimu
- punčochy
- kožené rukavice
- klapky na uši nebo něco podobného, co zamězí profoukávání oušek.

Uf.

02 October 2010

Jak to bylo doopravdy - LH a naše soukromá jízda.

Dobře, dobře, překecali jste mě. Chcete vědět pravdu pravdoucí? Tak jo... určitě už vás taky nebaví číst si o tom, jak bloggerky chodí nakupovat, pít kafe do Stárbax a vyfotí se na každé lavičce milionkrát ze stejnýho úhlu. Tak já vám ukážu, že některé z nás mají i svůj život...

Se Sonjou jsme se sešly asi 2 hodiny před akcí u mě - před jejím příchodem mi chodily děsivé zprávy o tom, jak vypadá děsně, nestíhá, musí si u mě vyžehlit šaty a vlasy - nakonec se ani k jednomu z toho nedostala, haha. Uvařila jsem výborný tortellini se zeleninovo-sýrovou omáčkou a někdo (já) dostal výborný nápad, začít večer dopitím tatínkovy slivovice. Jelikož jsme potom ještě zabily růžové šampaňské, které Sonja přinesla s sebou, bylo nám více než veselo ještě předtím, než party začala. Nad večeří jsme konverzovaly o mužích, sexu a penisech - největší debata se strhla nad tzv. fenoménem "houbových penisů", které jsme sice ani jedna nikdy neviděly, ale velmi jsme se při té představě nasmály. Nechtějte to vysvětlit :)) Čas běžel, a tak jsme se během asi 10 minut vypravily a vydaly na cestu.
V metru jsme působily patřičné pozdvižení - dvě slečny v šatičkách metrem na Alex před desátou hodinou večerní většinou nejezdí...
Přeskočíme čas - do showroomu jsme se dostaly v pořádku a Sonja měla převelikou radost, když objevila bednu typické rakouské limonády, jejíž jméno jsem sice zapomněla, ale která se později stala důležitou součástí našeho nově vymyšleného drinku s vodkou.
Při pohledu na tyto jednohubky s houbou nahoře jsme si vzpomněly na naši předchozí diskuzi a nenechalo nás to v klidu :D
Převlékací kabinky jsou naprosto úžasné, musím říkat něco o tom, jak jsem se tam cítila naprosto ve svém živlu? :)
Tahle fotka je hrozně vtipná, vypadám na ní jako dítě ze stanice Zoo.
Ano, včerejší zmínka o tom, že jsem modelkovala oblečení pro jakous čínskou TV byla naprosto pravdivá, asi jsem se jim líbila :) Mít ty peníze nazbyt, hned bych si minimálně tuto košili koupila, ach.
"WE FUCK THE ROADS" - Já říkám FUCK, Sonja ROADS.
Kdo pozná nejhezčího bubeníka Rammstein? No? :D
Tady už se to začalo trochu zanlžovat. Trvalo nám asi 10 snímků, než se nám podařilo udělat akceptovatelný obrázek nás dvou grácií v zrcadle.
A tady se to všechno zvrtlo - po seznámení s našimi novými kamarády, říkejme jim krásný teplý chlapec a krásná studentka designu. Zabrali jsme si pro sebe celé naše stanoviště - místnost na zkoušení oblečení - a pojmenovali ho důvěrně "darkroom".
Chlapec koukal na to, jak se limča dá profesionálně otevřít vrškem PETky.
Ano ano, dostáváme se k vrcholům našeho večera. Till (zpěvák z Rammstein) se choval trošku zvláštně, byl opilej a nechtěl se s náma vyfotit :D Ale my jsme se nedaly. Btw zpětně si gratuluju, že jsem byla natolik při smyslech a nezačala na celou párty zpívat nějakou rammsteiní písničku. Proboha.
Naše další kamarádky :D
Celý report bych zvaršila sérií fotek s Džouím z Kelly Family, který nám říkal "vy si mě pletete s Paddy, já jsem byl vždycky ten nejmíň oblíbenej". V duchu jsem si říkala, že to je fakt, protože vždycky vypadal jak dlouhovlasej gekon :D Povšimněte si apartní bundičky Peugeot, kterou si vzal na tuhle fashion party.
Ladies night.
V kabelce jsem ráno našla láhev vodky (?), růži, spoustu vizitek a bílý model známého bakelitového autíčka z dob dederonských (???).
Mám spoustu fotek toho, co měli na sobě ostatní účaszníci party, někdy z toho udělám samostatný článek, protože fakt bylo na co koukat.

P.S.
Nemohu vás připravit o vtipnou dohru tohoto večera - ještě než jsme vyrazily, dozvěděla jsem se, že musím přes noc přeložit 2500 slov - do 9 do rána. Snažila jsem se moc nepít, ale když jsme se lehce po půlnoci vrátily domů, psala jsem asi takhle:
Tak jsem se rozhodla, že si na dvě hoďky zdřímnu, vystřízlivím a pak se pustím do práce. Nastavila jsem si budík na 2 hodiny ráno... a probudila se s děsem v očích ve 4. Hned jsem začala pracovat, protože času fakt nebylo nazbyt! Psát jsem dokázala normálně, uvažovala jsem čistě, ale nebylo mi úplně nejlíp, tak jsem do sebe cpala míchaný vajíčka a kdovíjaký kocovinový dobroty... a přátelé, dala jsem to. 15 minut před uzávěrkou, ale dala!!! To si zaslouží respekt, myslím :D