S panem srnečkem jsme včera upekli 3 plechy perníčků. 2 a půl plechu tvořili srnečci, zbytek zabírala 1 liška, 1 sob, 1 vagína a 1 penis (poslední 2 položky vytvořil můj chlapec). Je to tady krásně provoněné a... ach. No jo, dejchla na mě ta atmosféra, přiznávám se. I když je to tady absolutně nevánoční, depresivní a bez sněhu.
Píšete dopis Ježíškovi? Nebo - víte aspoň, co chtít k Vánocům? Já letos chci pořádnej nůž do kuchyně a o 4 čísla zmenšenej šedej leopardí kožich po mamince, co se válí doma ve skříni. Jinak mě vážně nic nenapadá...
Můj slavný cik-cak regál IKEA ještě není připevněn nad postel. Po konstatování, že nám chybí 2 šroubky na připevnění, a hlavně po roztavení vrtáku jsem se nabídla, že to teda odložíme na zítra a že skočím do Baumarktu pro materiál. Všechno jsem statečně našla, nejsem přece žádný máslo (nikdo nemusí vědět, že jsem hned u vchodu prvnímu zaměstnanci ve svém zorném poli vrazila do ruky pokřivené a roztavené torzo vrtáku a prázdnou krabičku od šroubků, s líbezným úsměvem a prosbou, že bych ráda přesně tohle, bitte).
Pak jsem s hrůzou zjistila, že má dnes Ondřeják svátek, a tak jsem ho pozvala na sushi (po kterém jsem prahla už přes týden).
Potřebuju se zásobit účinnými bojovníky se zimou. Čepic, návleků všeho druhu a rukavic není nikdy dost (dneska jsem byla oblečená docela teple a stejně jsem se klepala jako ratlík).
Kdyby vás zajímalo, proč jsou ty fotky dnes tak divně přeboosterovaný, tak vězte, že atributem přítele blogeríny není automaticky schopnost fotit svou přítelkyni v tisíci a jedné póze, to vše umělecky a ostře.

Vánočí i u vás? U nás začne definitivně vánočit dnes večer, až začnu péct perníčky... přesně vidím, jak mě bude první plech děsně bavit a druhej už budu dělat z povinnosti a setrvačnosti :)

Včera jsem natolik zvánočila, že jsem se rozhodla TEĎ HNED jet do IKEA pro:
- plastové krabice s víkem na zazimování oblečení
- regál na knížky nad postel (nevěřili byste, kolika různými způsoby se ten jejich cik-cak regál dá složit špatně)
- skleněnou mísu
Můj chlapec protestoval, že nemá rád, když něco visí na stěně nad postelí, ale uklidnila jsem ho, že kdyžtak ten regál s knihami zabije mě, jelikož bude viset na mojí straně. Pak taky protestoval, že se mu nikam nechce, a docela mi trvalo, než jsem mu přesvědčila (uplatila jsem ho slibem zakoupení hotdogu a bezedného kelímku a vidinou sledování filmu dle jeho výběru). A náhodou, musím se hrozně pochválit, proběhla jsem obchodem rychlostí blesku a navíc jsem si odnesla jen růžovou plastovou kytku a černou složku na dokumenty!
Výlet se velmi vydařil, jelikož jsme také viděli kolotoč, kde se děti mohly povozit nejen v sanitce, ale také v pohřebním voze (takovém tom retro kočáru na rakve)... a také jsme viděli velmi hezky umístěné kolo (omluvte mou rozmazanou tvářičku, anžto pan fotograf nemá zrovna jistou ruku, není to už nejmladší člověk, že).
A jestli ještě náhodou nevánočíte, pusťte si tohle video. A kdybyste už náhodou vánočili, pusťte si ho taky... ještě, že mi ho Helenka ráno připomněla! Co by byly Vánoce bez této skvostné předělávky...

Slaví 65 let - dokonce i pan Gůgl si na moji dětskou idolku vzpomněl:
Při této příležitosti jsem se s vámi proto chtěla podělit o dosud nikdy nezveřejněné video z Villy Villekully, kde se filmy o Pippi natáčely. Vila je stojí na švédském ostrově Gotland, v roce 1970 ji přemístili do zábavního parku Kneippbyn, kde stojí dodnes a je volně přístupná.
Nevšímejte si toho mého nadšeného kníkání ve videu - taky byste kníkali :) Kdo by nechtěl bydlet v domečku Pippi?

To si tak chlapci zase jednou vyjeli do Prahy. A já jsem poté, co jsem dostala echo, že na mě čekají krásné Lanviní tylové šatičky, samozřejmě musela jet s nimi... jaké bylo moje překvapení, když mi na hlavu po opuštění bezpečí bytu začal padat sníh! Cesta proběhla poklidně, akorát jsem před Prahou začala mít deprese z The Cure a poslední desky Pink Floyd, které autem po většinu cesty rezonovaly. Na hranicích nás potkala opravdová chumelenice... až mě skoro mrzelo, že v Praze nebyly po sněhu ani památky (počkejte, jak se můj názor změní, až začnou mrazy a já si uvědomím, že nemám teplý boty na zimu).
Vyjela jsem si to rovnou do H&M showroomu, kde jsem se náhodou potkala s ABNY a Rhubarb. Odnesla (potažmo odrolovala v kytičkovaném kufru na kolečkách) jsem si takových věcí, že už na Ježíška nic nechci a nepotřebuju... (snad jenom tohle).
Dále mě čekalo setkání s eee, která mě pozvala na ladies night k sobě domů - po cestě se nám stala děsně vtipná věc. Na Národce nás zastavila zoufale vyhlížející (avšak slušně oblečená) paní, která se nás ptala, jestli nemáme lístek na metro, že jí syn ujel se všema věcma i mobilem a ona se musí dostat za ním... tak jsme jí věnovaly 26 Kč (spíš druhá Evička věnovala, já jsem totiž ve svém koženém vaku nemohla najít peněženku, a když jsem ji vítězoslavně vytáhla, paní už byla dávno pryč) a ona nám vroucně děkovala, říkala nám, jak jsme hodné a krásné a že se za nás pomodlí.
A pak to přišlo. Potřebovaly jsme jet asi jednu zastávku metrem a já jsem byla líná kupovat si na tu jednu stanici lístek - a rovnou jsem Evičce říkala, že "hahaha, já si vždycky poctivě kupuju a teď si určitě nekoupím a budou tam revizoři",  a co myslíte? Byli tam! Naštěstí stáli venku a odchytili si před námi jiné lidi, tak jsme mohly proklouznout... za to jistě můžu poděkovat kouzelné paní a její modlitbě. Achich achich ach.

Večerním busem do Berlína tentokrát jeli jen 3 lidé... nevím, jestli to bylo zatížením autobusu nebo prostě tím, že nebyl provoz, ale dorazili jsme na místo o hodinu a půl dřív, než bylo v plánu. V 5 hodin ráno jsem tedy už čisťoučká a voňavoučká (po příjezdu odkudkoli ze sebe jako první musím spláchnout cestovatelský pel autobusů apod.) ležela v posteli... a takhle jsem se probudila. V objetí s nejkrásnějšími šaty, co jsem kdy viděla (pověsila jsem si je nad postel, abych na ně pořád viděla, a chodím si je zdrženlivě hladit).
P.S.
V rámci zahájení boje proti zimě a sychravému počasí jsem si právě objednala tento deštník - nejlepší je jeho velikost, nesnáším, když mám mokrá záda nebo cokoli jiného, protože mi na ně stéká voda z deštínku.
Jak proti hnusopočasí bojujete vy?

To jsme takhle jednou seděli v kuchyni (dobře, bylo to před půl hodinou) a oslavovali Šimonovy narozeniny. Někdo (já) si vzpomněl, jak nedávno Ondřej něco dělal na počítači, ostatní si potichu povídali a on si najednou začal hystericky roztahovat obličej se slovy "musím se soustředit". Následoval geniální nápad na soutěž o to, kdo tento historický hysterický moment nejlépe napodobí. Vyhrála jsem já... ani jsem nevěděla, že dokážu tak hnusně šilhat (svou soutěžní "portrétovku" vám radši neukážu, abyste se se mnou ještě chtěli kamarádit a chodit si sem číst) :D

Jedinečný originál:
Soutěžící:
Udělala jsem krásnej dort, jako každý rok...
Ale jinak jsme normální, milí, hezcí lidé.

Zítra jedu na otočku do Prahy, tak mi držte palce, ať to zvládnu. A taky, ať mi vyjde ta pracovní příležitost, co dostává každým dnem konkrétnější obrysy. Chich.

Nejhorší čtvrtek, o něco málo lepší pátek, ještě o něco lepší sobota a klidná neděle. Nějak se mi nechce rozepisovat o čtvrtečních událostech a o tom, co následovalo, tak si prostě jen prohlédněte obrázky a já se příště přihlásím s pořádným lilianovským článkem, jo? Slibuju.
Mimochodem, od pátku mám novou práci. Velmi fashion. Překládám z němčiny katalogy s oblečením :D Ale aspoň mám co dělat a z čeho platit nájem...

P.S.
Včera jsme byli v galerii na vernisáži jedné staré paní fotografky, co fotí penisy ve vagíně v close-upech, a taky fotky hořících panenek, vypadajících jako děti. Popíjeli jsme víno, pokyvovali hlavama a bylo to děsně nešokující. Jsme sakra v Berlíně, ne?!
Pak jsme šli do Sage klubu hledat Ondrovu čepici, já jsem u Sage objevila sídlo "firmy" (kapely) Beatsteaks a pod vlivem galerijních skleniček vína jsem jim hodila do schránky vizitku. Až pak jsem si uvědomila, že je na ní adresa mého blogu, která se jmenuje podle jejich písničky :D Fópá, že jo.

Mám v sobě oříškový dort s mascarpone a je mi líp. Zase bude dobře...
Já jsem na sobě měla šaty z H&M, choker (to na krku:D) z blešáku a boty Vagabond, Ondrášák má motýlka z kolekce Lanvin <3 H&M a zbytek nevím...

Jako bonus vám přikládám exkluzivní foto zpěvačky předkapely, která vypadala jako DÁDA PATRASOVÁ, měla nasazovací rukávy s tetováním a vypadala hodně zle.

Baví mě berlínský klub Rohkost Feinkost, kde mají stoly vyzdobené různými druhy čerstvé zeleniny a (neustále doplňovanými) nakrájenými mrkvičkami naloženými v raki. Každý měsíc tam pořádají zajímavé večery, při kterých se na podiu vystřídají zajímaví lidé z různých odvětví, od life coachů (to byla legrace veliká...) až po písničkáře a noise rockovou kapelu :) K tomu všemu si na baru můžete zakoupit veganské dobroty od paní šéfkuchařky (vypadaly fakt luxusně, ale odolala jsem).
Když jsme odcházeli, zelenina na většině stolů už byla snězená, po mrkvích zůstaly jen natě a z rajčátek jen větve. Mám ráda taková zvláštní místa.

Vlastně jsem chtěla napsat hlavně proto, abych vám ukázala, jak asi řetězec Tally Weijl zareagoval na kolekci Lanvin *srdíčko* H&M. Hahahaaa...

Podařila se mi dobrá vtipnost. Zvesela jsem uklízela krabici s účtenkami a narazila na doklad od bot, které jsem si koupila více než před rokem a které se mi ve špičkách a na podpatcích rozpadly tak, že už posledních pár měsíců čekají na vyhození v koutě chodby. Zkusila jsem je tedy odnést zpátky do obchodu, nasadit zkroušený výraz stylu "já je měla jen pětkrát na sobě a vůbec jsem s nima neprotančila několik koncertů"... a dostala jsem za ně zpátky 20 E (plnou cenu). Slečna pokladní mi sice říkala, že se boty reklamují jen do půl roku po zakoupení, tak jsem na ni udělala "aha aha, tak příště budu vědět" - a už jsem se tetelila s nečekanou dvackou v peněžence.
Koupila jsem si vánoční hvězdu a nejlepší bonbony na světě. Jakmile má něco na obalu mléko s medem, musí to být nejlepší věc na světě, to je přece jasný, ne?
Vzala jsem si nový katalog H&M a musela jsem konstatovat, že jestli někde narazím na tenhle kousek, asi půjde šetrnost stranou (protentokrát). Ufff... a víte, co je nejvtipnější? Že mi to s mojí celulitidou na ruce určitě ani nebude slušet.
Mimochodem, včera mi přítel dobrácky řekl "tys přibrala, že jo?"... Dokážete si doufám představit, kde je od té doby moje nálada a sebevědomí, že jo. Doteď jsem měla za to, že mám docela normální postavu, a pracně jsem se roky zbavovala svých post-anorektických mindráků.
Ale zpátky ke kráse krásoucí:
Budu chodit krmit labutě do parku a bude mi hej
Do města teď budu chodit jen v pánském doprovodu, protože nastalo období krvelačných louskáčků. Nesnáším je!!! Nejhorší jsou ti třímetroví v okolí Alexanderplatzu. Co mají vánoční svátky proboha společného s dřevěnou obludou s pološíleným pohledem, která vypadá, jako by vám chtěla rozlousknout lebku a vypít mozek?

U snídaně jsem si všimla, že to, co jsem měla za otisk ucha na pravé paži, není otisk ucha, ale celulitida. Na ruce!!! Nad chlebem s marmeládou a pravým máslem (považte!) jsem utrousila, že mám tlustý ruce a musím začít chodit do posilovny. Ondra místo, aby mě podpořil, odvětil něco ve smyslu "no, to bys měla". Následoval šokovaně-vzteklý pohled a výslech na téma "tak ty si myslíš, že jsem tlustá?!". Vždyť to znáte, ženy moje... Nakonec z něj vylezlo, že prý bych jen potřebovala trochu zpevnit, abych za rok nebyla povolená a sešlá.
Hned jsem se jala žalovat mamince a napsala jí e-mail o 4 čtverečných centimetrech pomerančové kůže na paži. Odepsala mi "to seš teda tragéd, s celulitidou na ruce".

Svět mě dnes nenávidí. Ještě, že mi dorazila ta vůně od slečny Westwoodové a tak aspoň můžu hezky vonět, když už jsem tlustá a s celulitidou i na ruce.
P.S.
Našla jsem zatím tohle. Co na to říkáte? Mám se bát? Nikdy jsem v tomhle zařízení nebyla... Nevím, co tam dělat, děsím se toho, jak se na mě budou dívat tamní vytrénované kulturistické ženy... Zkušenosti, rady a tipy sem :D

Já si zatím jdu udělat misku čokolupínků s mlíkem a zalehnout k nové Gossip Girl... ehm.

Včera jsme se byli podívat na pracovním veletrhu. Ehéé... domů jsem si sice donesla:

23 propisek
4 zvýrazňovačky
3 desinfekční gely na ruce
1 létající talíř
6 balení gumových medvídků
4 různé krabičky mentolových bonbonů
2 plátěné tašky
1 tašku z plachty na potahy náklaďáků
1 barevné křídy
1 šumivý prášek
1 antistresový balónek
3 cestovní náplasti
1 pravítko
1 čistítko na displej mobilu
1 škrabátko na námrazy na autě
1 balzám na rty
2 bločky na poznámky
6 hroznových cukrů
1 klíčenku s čipem do vozíku

... ale odevzdala jsem všeho všudy jedno CV. K seznamu položek je třeba ještě započíst miničokolády, které jsem požírala přímo na místě, 2 kávy a 2 zmrzliny od mého oblíbeného stánku, kde jsem sice rovnou řekla, že mražené ryby mou budoucností určitě nebudou, ale jednu čekuládovou zmrzku bych si jakože dala... Po pár kolečkách po místě konání (bylo to v hlavní centrále Mercedesu, tak jsme si pak ještě prohlédli vystavená auta (a že jich tam byly desítky, komplex je to obrovský) jsem si už jen pasivně nechala cpát do tašek propagační materiály (a ty atraktivnější jsem aktivně čórovala).

Po této skorozbytečné akci jsme se rozhodli jít si trochu spravit náladu vycházkou po západním Berlíně. V KaDeWe už Ondra (obtěžkaný mými propiskami, čistítky a bonbony) při spatření koupěchtivých návštěvníků jen heknul, že si jde někam sednout a počká na mě... tak jsem si šla najisto očichat jednu vůni, stříkla jsem si ji na zápěstí a šla hledat drahého, který nebyl k nalezení. Vztekle jsem se sedla na lavičku vedle hnusného vánočního megastromu přímo u vchodu a půl hodiny čekala jak trubka, kdy se objeví... vybitý telefon je mrcha, víte. Umělý sníh jsem za chvíli měla úplně všude a když jsem pak zahlédla kousek Ondřejáka někde v davu, chtěla jsem ho zabít. Vyšlo najevo, že čekal asi 5 metrů ode mě, usazen vedle umělého břečťanu.

Ale hezké rozuzlení to má i tak - konečně jsem našla SVOJI zimní vůni. Vůni, která se mi tak líbí, že se pořád musím očichávat, když ji mám na sobě...
Hned jsem si ji objednala (k Vánocům).

Zítra mě čeká schůzka s doktorem, který mi oznámí, jestli mě čeká 6 týdnů o berlích nebo ne - tak mi držte palce :(

To jsem si tak včera vyrazila na dosud asi nejbleskovější výlet svojí cestovatelské kariéry.


8:00 - Berlín
11:15 - Drážďany
14:00 - Praha
23:30 - Praha > Berlín (4:30)

Prostě jsem měla pocit, že potřebuju na den vypadnout, vypnout, přepnout, zrelaxovat se a zase se vidět s tou svojí sebrankou :) A jsem ráda, že jsem jela... fotek bude všude hafo, takže kolekci samotnou si asi prohlédnete jinde. Tady se můžete pokochat několika momentkami (nebo nemomentkami), které vytvořila z větší části Ašu, která celý večer pobíhala po showroomu s mým foťákem (díky, krásko puntíkatá mnohotečná!).
Co se mě týče, líbila se mi zejména retro/padesátková/pinup část, jak se dalo očekávat, že ano. Ptáčkový overal, srdíčkové body, šatičky, šatičky, šatičky, co jiného byste ode mě také čekali, že ano?
Hvězdou večera byla slečna Lilinka od nejchicovatější Niky. Lilinkovsky jsme se spřáhly a chválily si vlásky a oblečení. Mrzí mě, že jsme si nestihly zahrát na schovku, byla to lákavá nabídka, akorát se obávám, že v showroomu moc schovávaček není. Niko, že mi ji někdy pošleš na rekreaci do Berlína? :D
Poletovala jsem mezi přítomnými, jak je mým zvykem, v ovázané tlapce (pekla jsem, šáhla jsem, ucukla jsem - reflexivně přímo na topné těleso v troubě, jupí!) statečně svírajíc sklenku šampaňského či home-made zázvorové limonády. Bavila jsem se.
After party byla taky kvalitní, dala jsem si první letošní svařák a byl super... můj respekt má Adriana, která statečně odcupitala na podpatcích (Praha je hodně advanced terén!) až do baru 23 v ulici, na kterou jsme se museli ptát strážců národa, protože jsme ji nemohli najít (*policista stojící vedle služebního auta s rozsvíceným majákem si nalévá čaj z termosky*... já: "To světlo je hrozně nepříjemný, pěkně hnusně to bliká do očí"... on: "Noo slečno, nám se to taky nelíbí, ale tak to bohužel má být!").
Na Florenci mě potěšil pán v obchodě s časopisy a drobnostmi na zakousnutí, koupila jsem si kakao a pak jsem si ještě vzpomněla, že bych ráda něco na čtení - donesla jsem vybraný časopis k pokladně a chtěla zaplatit kartou, ale prý nefungoval terminál. Chybělo mi pět korun, a pan prodavač mi je odpustil (slíbila jsem, že mu je dovezu, až zase někdy pojedu do Prahy - čili na Vánoce - a fakt to udělám!).
šaty H&M, pásek Asos.com, náhrdelník a náušnice taky, boty Marc by Marc Jacobs