31 December 2010

Silnoce nebo Vánostr.

Přesně to dneska slavíme. Nikam se nejde (mám panický strach z pyrotechniky a z toho, že mi nějakou rachejtli anonymní ožralé hovado hodí třeba za kabát), udělali jsme si dobrou večeři, rozbalili dárky a prostě... take it easy, celej večer.
Nazdobená palma a dederonský balicí papír, na který jsem náležitě pyšná. V becherovce je domácí slivovice (řetízkuje!) od tatínka.
Obří zlatou mašli jsem ukořistila na nákupu - visela na regálu s čokoládami Lindt a já jsem si ji prostě MUSELA zkusit vyžebrat (německy!!!). Našla jsem manažerku zlatých mašliček (první paní v uniformě supermarketu s telefónem v ruce = jistě velmi důležitá) a ta mi ji z regálu sundala, řekla mi, že jsem roztomilá a ještě mi popřála vše nejlepší do nového roku. Ach!
Mějte se krásně, (ne)oslavte dnešek podle svého a v příštím roce (zítra) zase čau!

P.S.
Dostala jsem srnčí parůžky :D

25 December 2010

Džingl Bélz.

Můj dynamický veleplán zatím vychází podle mých představ. 23.12. jsem sbalila králičí ouška a šla čekat na chlapce z kapely Apatheia, kteří mě měli nabrat do své bílé dodávky a odvézt do České Lípy. Při čekání na mě troubilo několikatero aut, jeden řidič dokonce zastavil a mával a neznámý pán mě zval na punč. Naštěstí jsem byla brzy vysvobozena! Cesta nám utekla rychle, krátili jsme si ji kolektivním zpěvem milovaných písní jako třeba Láska v housce, Waka-Waka nebo Vánoce hrajou glórijá. Posledně jmenovaný hit sem dám i s klipem, abyste si ho mohli užít, pakliže ho ještě neznáte.

Naučila jsem se pár slov a frází tou jejich šílenou slezštinou a s Krystianem jsme nahráli rekord ve hře, kde se palcem rozmačkávají mravenci (MROWKY!), termiti a jiná havěť. Padla láhev portského z Penny. Dojeli jsme v pořádku, Ondra byl velepřekvapen, protože do poslední sekundy netušil, že přijedu, chytře jsem si dala luxusní česnečku za 25 KáČé (ani jsem ji nemohla dojíst!) a pak na všechny celý večer láskyplně smrděla.
Domů jsem se dostala na Štědrý den o půl čtvrté ráno, takže jsem padla do postele a začerstva dospávala vánoční spánkový deficit...
K svátku mi popřála hrstka lidí, je to pech, mít jeden svátek na Vánoce a druhej na narozeniny :) Ale rodina nezapomněla, chich. Jinak klasika - cukroví, smažení (nejdřív kuřáky a pak kapřáky), alternativní večeře v mém podání - kuřecí řízek a zelenina jako příloha, dárečky I (s mamkou a bráchou), dárečky II (s prarodičema a 2 bratranci), dárečky III (s druhýma prarodičema a tátou). Ze svých dárečků mám velikou radost, dostala jsem samé krásné věci... ale ještě si rozmyslím, jestli o tom napíšu podrobněji, fotkami dárků teď budou blogy zahlcené jako morem, ne? :)
Mějte krásné svátky...

23 December 2010

Merry fishday...

 Jedu na výlet, zítra budu zpátky v plné síle. Tak zatím... MERRY FISHDAY!!!
P.S.
Nemáme takovej nepořádek v koupelně, tohle je v prádelně ve sklepě :D

20 December 2010

Tento způsob předvánočního času zdá se mi býti poněkud hektickým.

But I like it that way :)

Dnes jsem vzorně odevzdala práci ještě před deadlinema tak mi nic nebránilo v těšení se na velkou návštěvu z daleké říše, princeznu Simsalabim. Měly jsme spolu menší pašovací byznys :) Dokud mě mamka nevyzvedla (ano, teď to zní skoro jako standardní teen blogískový sraz, ale já prostě odmítám řídit auto:D), skončilo v nás několik dobrot z kavárny a probraly jsme všechno možné i nemožné. Milá Simsalabim je správná power-frau, a to se mi moc líbí a imponuje mi to. Motivuje mě to. Mám ráda silné, schopné a šikovné ženy.
Nooo inu co vám budu povídat, vykecaly jsme si díru do hlavy a následně domluvily velkou lednovou akci u mě v Berlíně, na kterou se už teď těším, cha!
Dostala jsem od Ježíška zvoneček se srnečkem a voňavou vanokouli, ooo! Akorát teda škoda, že jsem na sobě neměla zelený kabátek, abych dokonale ladila s balicím papírem, což byl prý původní záměr :D
Tady je moje nová zimní láska - šedý kožich, co jsem objevila v mámině skříni... znáte to - co dcera zchvátí, nikdy nenavrátí, takže už je můj :) Původně jsem ho chtěla nechat zmenšit, ale začal se mi líbit i tak, jak je - velikánskej. Akorát ještě musím přešít zapínání, aby dostal tvar a nebyl krabicoidní.
P.S.
Na těch botách jsem si nenamlela. Dokonce jsem v nich po ledu dobíhala autobus!
Halenka, sukně, boty - H&M, kožich - maminčina skříň, takže vintydž :)

19 December 2010

Jsem v bezpečí STOP je tady hodně cukroví a teplo STOP

Protože jsem stará skleróza, tak odkaz na článek, který jsem napsala o našem kulturním zážitku, hodím radši hned na začátek >>  fashionbook.cz

Uff, uff, uff.

Nejsem žádný béčko, ale tahle cesta do Čech se zapíše do nejednoho análu (=kroniky, vy čuňasové). To si takhle vyjedu 9:30 autobusem z Berlína. Navzdory sněžení cesta ubíhá v pohodě, Drážďany, pěkně na čas, z nouze zblajznu čiličízburgr z Burger Kingu na nádraží, jede se dál... hranice. Kolona, naprosto nekonečná. Chvilku jsme čekali a pak pan autobusák odvážně prokličkoval k zasněženému exitu, vedoucímu neznámo kam. Ukázalo se, že vedl k nějakému komplexu cihlových budov, takže tamtudy cesta nevedla... tak se pánové řidiči snažili najít náhradní řešení. Mávali mapou Evropy, vzrušeně si povídali v maďarštině a někollikrát málem nabourali autobus při couvání od sloupků/značek/otáčení se na malých místech, protože jim to klouzalo... Najednou mi čerstvě vyměněná SIM karta začala hlásit, že jsme zase v Německu, a legrace začala. Projížděli jsme nějakými vesnicemi (horskými vesnicemi!), po lesních cestách, sjížděli hory (pro mě, dítko odchované v placaté Hané, to byly velehory nevídaných rozměrů) a několikrát museli couvat, aby kolem nás na úzkých cestách mohly projet pluhy a povozy tažené koňmi (!!!). Málem jsem plakala, fakt.
Několik dlouhých půlhodin jsme pak měli takovýto výhled:
Jako třešničku na dortu nás ještě v nějakém lese zastavila pohraniční policie a legitimovala celý autobus :D Když jsme konečně, s tříhodinovým zpožděním, dojeli do Prahy, ještě nějakou dobu jsem se klepala... vůbec mi nebylo dobře.
Vzpamatovala jsem se v H&M, kde už čekala Nika a Terunka. Čajíček a oblečky mi znovu rozproudily krev ztuhlou v žilách, a definitivně jsem pookřála v pizzerii, kam se naše početná banda přesunula posléze. Servírka měla kníra a byla na mě protivná, a tak jsem jí ukradla naprosto boží sklenici na červené víno (tu obří!) a nedala dýško. Ještě tam musíme jít jednou, abych si mohla případně uzmout druhou do sady (když bude ta můra zase protivná) :D Dali jsme si výbornou večeři, povídali a povídali, a když se první várka přátel vydala domů, mobilem jsme svolali další kamarády. Hlavně taky proto, že vzhledem k tomu, jak mi bylo (cítila jsem se jako s náběhem na nemoc), jsem narychlo změnila plány a rozhodla se odjet do Olomouce hned na druhý den a nezůstat na koncert v Chapeau. Večer se opravdu povedl a zakončili jsme ho čajíčkem u Ondrovy sestřičky Barunky, u které jsme přespávali.
V neděli jsme se chtěli jít podívat na farmářské trhy na Jiřího z Poděbrad, ale po cestě se ozvalo moje asthma a tak jsme šli raději domluvit detaily mojí únorové narozeninové oslavy do kavárny Šlágr, což se samozřejmě neobešlo bez jednoho z jejich signature dortíčků :)
 Epesní, s trenkama na hlavě.
Kabátek, kabelka, šála, rukavice - H&M, čelenka ASOS, džíny Cheap Monday, dinosaurus brožus od Terunky, boty starý (vintydž) z íbeje

16 December 2010

Employee of the week.

To by přesně měl být můj titul (škoda, že je freelanceři nedostávají) - za uplynulý týden jsem pracovala tak vehementně, že jsem se u toho málem ani nestíhala najíst, vyčůrat, nedejbože chodit spát... Vydyndala jsem si pauzu na pátek a sobotu, což ovšem znamená, že v neděli mě čeká dvojnásobná nakládačka v podobě práce, kterou bych já stihla za 2 dny a normální člověk za týden. Ale hřeje mě představa vydělaných Euro a jistotu, že pár měsíců dopředu budu mít určitě na nájem :D

Ještě před tím, než začal tento pekelný kruh, jsem stihla několik zajímavých věcí. Přišly mi nejvíc super zimní boty na světě (o těch někdy později), Tanja mě ostříhala u ní v obýváku a po cestě domů z návštěvy jsem ve výloze jednoho kebabového stánku viděla fotku Angely Merkel, jak ukrajuje z té obří tyče s kebabem. Nekecám. Sice sněžilo, řasy mi slepovaly oči a byla jsem lehce pod vlivem omamných látek, ale přísahám, že ta fotka tam byla. Až příště půjdu tím směrem, vyfotím ji, jo?

Evidentně si mě v Praze někdo děsně nepřeje, protože:
- domluvila jsem si jednu spolujízdu, ten člověk mi na druhý den volal, že onemocněl a nejede
- domluvila jsem si druhou spolujízdu, ten člověk mi na druhý den volal, že se mu rozbilo auto
- chtěla jsem si booknout lístky na autobus a oni změnili platební terminál tak, aby nebral moji kartu
Nakonec se mi to však povedlo. Za asistence slečny s maďarským přízvukem na telefonu.

Nicméně... čeká mě super bájo několik dní v Čechách, plných obžerství, kamarádů starých i nových, punče a dobré zábavy. Taky jeden děsně utajený výlet, o kterém ví jen 5 lidí, z toho 4 jsou moji spojenci a ten 1 jsem já. Samozřejmě budu všechno poctivě dokumentovat...

Mějte se famfárově.

P.S.
V sobotu budu na jakési benefiční akci v Chapeau Rouge, bude tam kapela mého chlapce, kdyby někdo neměl program... see you.

12 December 2010

Býložravci prominou.

Tohle jsme si tedy dopřáli za cenu dvou kelímků ve Stárbax. Parádní rumpsteak i s dezertem navrch :) Vlastoručně vyrobeno, jak napovídají černé talíře.
Jinak si tady tak spokojeně předvánočně žiju, těším se do Čech, kávičkuju s kamarádkama a podobně... nestěžuju si. Sehnala jsem krásný dárečky a už se těším, až si je obdarovaní rozbalí.

09 December 2010

Guilty Pleasures

Máte nějakou svoji guilty pleasure? Něco, co máte rádi/sledujete/jíte/děláte, a nikdy by to do vás nikdo neřekl?

Tak já se teda o pár z nich podělím, provinilých potěšení mám víc než dost. A to budu psát jen ty, co mě napadnou jako první :D

1. Gossip Girl. Spí tam každej s každým, děj se opakuje pořád dokola, ALE... ke sledování mě nutí jedna věc o dvou slovech: "Blaiřin šatník".

2. Marcipán. Potřebuju ho hodně (obzvlášť před Vánoci). Tahle věc je prokletá:
3. Puzzle. Je návykové. Trávím u něj hodiny, když mě to chytne... momentálně poznávám netušené odstíny hnědé barvy nad tímto Saudkovým obrázkem o 1500 kusech.

4. Sladký barevný popcorn. Jsem schopná jít půl hodiny pěšky do supermarketu Real, kde mají 300 g sáčky s touto dobrotou za 99 centů. Jsem schopná různými metodami donutit blízké, aby mi do toho supermarketu pro popcorn došli (v jakémkoli počasí).
5. Směju se, když se něco stane na pohled hnusnému a rozmazlenému dítěti. Nejlepší je, když spadne na zem v obchoďáku.

... to be continued...?

08 December 2010

Napsala jsem Ježíškovi.

Milý Ježíšku, k Vánocům bych si letos přála ostrej nůž do kuchyně. Celej rok jsem byla hodná a pracovitá!


Přišla mi odpověď: Ježíšek se ptá, zda má být nůž keramický nebo klasický ocelový. A ještě menší nebo větší?
A tak jsem upřesnila: Ja tomu nerozumím, něco středního, ostrýho a hlavně s hladkým ostřím :)
A bylo jasno: Jasně, bacha na prsty ;)


Co si přejete vy? A jak jste to Ježíškům oznamovali?:)

P.S.
Na PRETTY LITTLE THINGS jsem naházela několik nových kousků, které jsem se rozhodla vyřadit z šatníku + pár náušnic... běžte se kouknout, třeba se vám něco zalíbí.


P.P.S.
Chutná vám perníkový latte ze Starbucks? Mám za něj těch 5 Euro obětovat a aspoň jednou ho letos vyzkoušet, nebo si mám radši koupit kus krávy na pořádnej stejk?

06 December 2010

Naše lehce maloměšťácká neděle.

Neděli jsme strávili tak, jako ještě nikdy za víc než rok a půl společného života - skoro tím nejmaloměšťáčtějším způsobem, jaký si jde představit. Obědovečeře v restauraci, vánoční trhy ve městě a na závěr muzikálová show :) Ale jednou to přijít muselo, že jo.
Než jsme vyrazili, prohrabávala jsem doma šatník (= IKEA čtvercové poličky & 1 IKEA stojan) a přemýšlela, co na sebe. Pak můj pohled padl na červenou záplavu tylu, která visela na okně (tak, abych na ni pořád viděla ze všech možných úhlů)... původně jsem si ty šaty chtěla jen vyzkoušet. Po oblečení jsem ale dostala takovou šťastnou a veselou náladu, že jsem si je na sobě prostě MUSELA nechat. A dobře jsem udělala. Mimochodem - šaty se jmenujou Kajetán, podle Josefa Kajetána Tyla.
Následuje egopost, jaký svět neviděl.

Metro nám ujelo před nosem a další jelo až za 10 minut, tak jsem vytáhla aparát a nechala zvěčnit... ten plakát za mnou. Na představení pražského orchestru. Ehm.
Na tohle divadlo asi fakt nepůjdeme. Nebo půjdeme. Ještě nevím, každopádně pán má velkou šanci stát se součástí mého příštího layoutu blogu :D
Na Alexanderplatzu jsem se úspěšně povyhýbala obřím krvelačným louskáčkům a několik minut jsem pyšně natřásala peří tyl u hodin (Weltzeituhr).
Našla jsem svoji novou nejoblíbenější stanici metra (škoda, že do těchto končin moc nejezdíme...).
Zmiňovaný večeřooběd sestával z krásně propečenýho fláku čuníkovskýho, ovečkovýho a kravičkovýho masa s rýží, brambory a salátem. Tuhle oceňovanou řeckou restauraci jsem si tedy hodně oblíbila... i za tu výbornou chalvu (sezamovo-medový dezert) a za to, že nám na cestu nalili panáka ouza (= tekutý hašlerky) na účet podniku :)
Jooo, na vánočním trhu na Kudammu už měli těžší kalibr - anální kolíky na špejli :D:D:D
Tak jsem si radši koupila jen jablíčko v cukrové polevě. Měli jsme po něm s Ondrou krásně červené rty... už dlouho jsem neměla nic, co by TAK připomínalo taková ta cukrová pouťová lízátka ve tvaru dudlíků...
U medvěda jsem se taky musela natřásat. Můj Ondra se natřásal maximálně tak zimou, a já jsem rozesmátě běhala ulicemi bez rukavic (přesto s teplýma rukama!) a bylo mi hrozně krásně (je to z těch fotek poznat, ne?:).
O našem večerním programu se rozepíšu někde jinde, pak sem dodám link... nicméně vězte, že to nebylo jen tak obyčejné představení, hodinu před začátkem jsme totiž běhali po backstage, stage, make-up roomech apod... tak se těšte na report!
Mám na sobě šatičky Lanvin for H&M, svetr H&M, kozačky Vagabond a kabátek H&M. Kabelku jsem koupila v jednom místním outletu, značka neznámá...

05 December 2010

Mmm, to to voní!

Inspirována tímto skvělým blogem, začala jsem včera připravovat tyhle vánoční dobroty... povedly se mi parádně, dnes mě čeká druhá várka (nejdřív musím v Nordsee vysomrovat další dřevěné vidličky!). Ještě uvažuju o tom, že je vylepším kouskem marshmallow, ale nejsem si jistá, jestli se pak v hrníčku s horkým mlékem taky rozpustí. Musím to nejdřív vyzkoušet :)
P.S.
Na 10 kousků byly potřeba přesně 2 tabulky čokolády (2 x 100 g). A silikonová forma na led IKEA posloužila skvěle!

03 December 2010

Co takhle dělám a jak se tak mám...

Všechno je, zdá se, na docela dobré cestě.

I v Berlíně konečně začalo chumelit a já si tak užívám brodění ve sněhu (ještě pořád to není břečka, což je super). Koukám na Dextera, čtu blogy a pracuju. Dnes večer máme vánoční večírek "mojí firmy", tak jsem zvědavá, jak se to vyvine. V neděli mě čeká večeře v řecké restauraci, prohlídka zákulisí FriedrichstadtPalastu a pak nejnákladnější berlínské představení všech dob - Yma.

Jedna otázka do placu - příští pátek mám možnost jet do Tropical Islands a nevím, jestli se mi chce nebo ne... byli jste tam někdo někdy? Mám sebou jet plácnout někam do megastanu s bazény a deštným pralesem a představovat si, že jsem v tropech? To vše za neustálého pobíhání dětí okolo a okukování úchyly (případně si vezmu asexuální jednodílné plavky a možná i koupací čepici:D)?

Dneska radši žádná fotka, ještě pořád vstřebávám, jak se odborníci z módního pekla svorně pustili do Alice a udělali z ní sud s nožičkama (uvažuju, že v neděli taky půjdu v převleku za červenej sud, těšte se!) a do Niky, cituji z diskuze, "uražené maminy od plotny". S tímhle běžte někam, přátelé.