Sluníčko svítí, je krásně... oblékla jsem dlouhý agentský kabát, nasadila sluneční brýle a i z výletu pro novou násadu na mop a čisticí prostředek na záchod jsem udělala veselou a příjemnou záležitost. Po cestě jsem si koupila (další) hyacint, miluju tu vůni, když rozkvetou... pojmenovala jsem ho Pan Král. Podle pana krále Hyacinta z Arabely, samozřejmě.

Došel mi odličovač na oči, tak jsem dramaticky vířila diskuze na plurku i jinde a ptala se, jaký mám vyzkoušet, aby mi nevyleptal moje citlivá očka... dostala jsem spoustu rad a tipů, ale pak jsem v drogerii uviděla svoji starou dobrou Niveu a přihodila do košíku. Je to už asi moje páté balení, stojí cca 4 EUR a je srovnatelný s "lékárnovými" značkami. A v neposlední řadě je to MLÉKO, což jistě potěší ty z vás, které taky v poslední sekundě před kontaktem kosmetického tampónku s okem schízují, jestli si náhodou omylem do oka nestrkají odlakovač... ehm.
Včera jsme se s Tanjou byly podívat na velkolepé otevíračce transbuzna baru Zum Schmutzigen Hobby.  Bylo tam málo místa, hodně lidí, ale měli Almdudlera, kterého jsem nepila 100 let (naposledy na party v showroomu Leny Hoschek, a tam jsme ho mixovali s vodkou), tak jsme se na chvilku zabořily do sedaček a aspoň ten jeden drink jsme si daly (můj odpor k alkoholu stále přetrvává, takže zůstalo fakt jen u té limonády). Popovídala jsem si s mými nechutně bohatými novými kamarády z FW, kteří zítra odlétají na měsíční dovolenou, a ujistila je, že určitě přijdu na jejich megapárty v březnu.
Když jsem se vrátila domů, za dveřmi mě čekal takový bordel nepořádek, že jsem v první sekundě chtěla volat policii a hlásit vloupání. Pak jsem si ale uvědomila, že jsem v takovém stavu ten byt nechala při odchodu... ooookay.

V rámci debilního dne jsem dnes měla nějaký kreativní záchvat. Jala jsem se upgradeovat paroží, které mi přinesl Ježíšek (ano, je to morbidní a Ježíšek je úchyl!), a udělat z něj pravé smolíčkovské.
To mi ale bylo málo, a tak jsem vytáhla svůj měsíc odkládaný projekt s přívěsky zalitými pryskyřicí, a vystříhala jsem pár motivů z katalogu sexšopu, který jsem našla v jedné dárkové taštičce z Fešn Wíku. Dopadlo to následovně (motivy ještě nejsou přilepené, jsou na podložkách jen položené, abych viděla, co kam patří - ve finále to nebude tak křivé:)).

Moje fretčí zlatíčko Herr Smradupán musí na operaci s přední packou, na které se mu udělala záhadná boule. Dostal antibiotika, ale stejně dnes musí pod nůž... tak snad bude v pořádku :(

Začínám být zoufalá ze svého neustálého odkládání daňového přiznání... vždycky otevřu všechny dostupné zdroje informací, nepochopím hned prvních pár vět, tak všechno zase zavřu a tragicky odkládám dál. Nevyznáte se náhodou někdo v účetnictví? Nechcete někdo brigádku? Nebo se přinejmenším stát mým chytrým přítelem na e-mailu, který by zodpovídal moje hloupé dotazy při vyplňování těch pekelných papírů?

Aby těch radostí nebylo málo, celý týden v našem domě v době od 7:00 - 16:00 nefunguje voda, ani teplá, ani studená. Něco tady opravují, takže když ji pak večer slavnostně spustí, je hnusně zakalená a špinavá. Zkuste si týden mýt zuby pomocí vody z PET lahve a každý večer chystat vodu do zásoby na další den jako za minulého století.

Nemůžu si ani zlepšit náladu zakoupením něčeho pěkného, protože se předem děsím toho, kolik ze svého nuzného příjmu budu muset odevzdat státu na to, aby mohl dále dělat zbytečné policejní akce, posílat politiky z Ostravy do Prahy letadlem a s láskou pečovat o romské osady a žloutenkové feťáky.


Přijďte mě rozveselit na mou skromnou oslavu ve velkém stylu, již za méně než měsíc... těším se převelice.

POLEDNÍ UPDATE:
Právě se mi podařil vskutku husarský kousek. Chtěla jsem vařit rýži, zapnula jsem ovšem jinou plotýnku, než jsem chtěla... na té zapnuté bohužel spočívala láhev s čisticím prostředkem a kousek kabelu od varné konvice, čili mám čisticí prostředek všude a kabel rozleptaný až k drátům - bye-bye konvice.
Měla bych ji vyhodit, než ji omylem zapnu a zabiju se definitivně, nebo to tady zapálím.
Ale ovšem... zapomněla jsem, že mi ani ta voda nejde, čili nemám co v ní uvařit :D:D:D

První report z berlínského Fashion Weeku, který je opravdu jen a jen o módě a ne o tom, co jsem vyváděla mezi přehlídkami, si můžete přečíst tady na fashionbook.cz.

Co se mě týče, předevčírem jsem na jedné paní na přehlídce (nebyla na molu, seděla vedle mě) viděla věc, kterou nutně, ale opravdu nutně potřebuju - a vzhledem k tomu, že paní měla tisíce EUR na její pořízení a já ne, musím si tu věc vyrobit sama. Už na eBay sháním materiál, až bude hotovo, dám vědět, co a jak. Cha cha cha.

Už se těším, až dopíšu a zedituju všechny resty týkající se Fashion Weeku a život bude zase pokračovat v normálním tempu :)
Chtěla bych jen říct, že bylo určitě zajímavé a inspirativní nakouknout do světa prominentů, krásných (po 50 plastikách) a bohatých. Zabydlovat nastálo bych se tam ale nechtěla. Nelíbí se mi tyhle vztahy v high society (kam patří několik mých kamarádů a známých), kde se neustále afektovaně líbá na tváře, kníká nad oblečky za tisíce Eur a pak se za zády šušká o tom, jak ta stará potvora vypadá strašně a kolikpak asi vytřískala z posledního rozvodu. Přijde mi směšné promenádovat se po akcích, kde jde o to, být viděn, se šampaňským v ruce a lézt fotografům z bulváru před objektiv a novinářům do zadku. Tohle fakt není pro mě :)

Co bych vám ještě pověděla zajímavého?
Asi vám sem dám jen pár fotek, mluvících za vše... plus několik zásadních poznámek:
- jedna nejmenovaná afterparty, ze které jsou poslední dvě fotky, se mi stala osudnou (zejména pak svítící jägermeister koktejly) a zapřičinila, že UŽ NIKDY NEBUDU PÍT
- na stejné party jsem protancovala střevíce (skoro sama, jen s pár novými homopřáteli) na prázdném parketu plném důležitě se tvářících nudařů s nezbytnou skleničkou v ruce
- lidé, co opravdu něco umí, se chovají skromně, mile a rozumně, zatímco bulvární rádobycelebritky a budižkničemové z rielity šouz a kástingů se ve většině případů chovají jako pitomci
- bylo velmi vtipné, když za mnou třetí den GW chodili neznámí lidé a přesně mi vypočítávali, co jsem předchozí dva dny měla na sobě (a chválili!) :)
- včera jsem byla představena svému největšímu německému návrhářskému idolovi jménem Guido Maria Kretschmer (to je ten, na jehož přehlídku jsem se dostala v červenci 2010) a mám s ním nějaké plány...

S úderem sedmé hodiny večerní mě včera až před dveře od bytu dovezla sponzorská limuzína Mercedes-Benz, zazvonil zvonec a Fashion Weeku byl konec. Jsem ráda, že už je to za mnou - jakkoli úžasné a inspirující to všechno bylo, 4 dny ve stanu mi bohatě stačily. Nikdo mi nechce věřit, jak vyčerpávající zážitek to byl - ale chtěla bych všechny pochybovače vidět, jak by byli čilí po každodenní dvanáctihodinovce strávené na Bebelplatzu. Každodenní koloběh byl asi takový - čekání v řadě na vyzvednutí vstupenek, korzování po lobby s colou/proseccem/vodou v ruce, tlačenice u vchodu k molu, snaha získat co nejlepší místo, čekání na to, až se laskavě usadí i ostatní, čekání na začátek runway show, po skončení tlačenice u východu do lobby a pak zase znovu... každý den třeba osmkrát :) Přičtěte k tomu ruce vytahané jako opičák od neustálého přenášení kabelky s foťákem, občas i laptopem, a spousty goodie bags a materiálů.

Ale začněme od začátku... jelikož mě v úterý poctila svou návštěvou krásná slečna Simsalabim, která jela do Berlína kvůli veletrhu Bread & Butter, strávily jsme úterní večer kavárnovým povalečstvím nejvyššího kalibru, asijským kulinářským zážitkem a návštěvou vernisáže Recollection Quartett. Poslední jmenovaná aktivita byla dobrou volbou, výstava se konala v industriální budově, do které nás vyvezl starý obrovský výtah... ne, vůbec jsem neměla strach :D Zkusily jsme pár drinků, daly si několik dobrot (číšník s čokoládovým dortíkem se před námi ke konci už začal schovávat - nebo se nám to jen zdálo?:)), vyfotily pár návštěvníků (poznámka - z fotek zajímavých oblečků posléze asi udělám samostatný článek, těšte se!) a odebraly se zpátky do mého srnčího doupěte, protože... nás čekal velký den.

Moji drazí,

již třetí den trávím od rána až do večera stanováním (= ve stanu na Bebelplatzu, kde se odehrává Fashion Week). Stihla jsem toho již spousty:
- stála jsem modelem nesčetně fotografům
- poslechla si mnohá slova chvály na moje oblečky
- získala spoustu velmi zajímavých kontaktů a desítky vizitek
- udělala jsem 2 přiopilé rozhovory do TV, z toho jeden v němčině, a doufám, že je nikdy nikdo nespatří
- atd. atd. atd.

Nejsem jedna z těch superbloggerek, co si na přehlídky nosí laptop a po skočení okamžitě v lobby datlují příspěvky - já raději korzuju, konverzuju a užívám si tu atmosféru všude kolem - takže reporty, dojmy a fotky čekejte pravděpodobn až v neděli.
Taky jsem dostala jednu velmi zajímavou nabídku na spolupráci, stay tuned...

Samotná taška se letos podle mě povedla - tradičně pochází z dílny německé značky BREE. Má šedobílou barvu, stříbrnošedou spodní část z "odrazkového" materiálu a pevná béžová koženková ucha, která jsou dostatečně dlouhá na nošení na rameni, a dost krátká na to, aby taška neplandala po zemi v případě nošení v ruce :)
Moji akreditační kartičku nikdo nikdy neuvidí (mám tendence zajít tam znovu s prosíkem a tvrdit, že jsem ji ztratila, aby mi udělali novou), protože... představte si, že vás někdo v 10 ráno fotí webkamerou lehce ze spodního úhlu a proti světlu. Ehm. Ehm. Nic o čem bych vyprávěla vnoučatům :D

Většinou videa z přehlídek na blozích zásadně přeskakuju a nepouštím, stejně jako videa hudební (děsivé přiznání, co :D). Ale teď nemůžu jinak - chci vám totiž ukázat, na co se strašně moc těším a co s největší pravděpodobností budou moje Mercedes-Benz fashion Week 2011 highlights - a budu doufat, že aspoň někdo z vás klikne na PLAY :)

Ze všeho nejvíc se klasicky těším na show rakouské designerky Leny Hoschek, která vytváří oblečení přesně dle mého gusta - ženské, padesátkové, provokativní, pin-upkové.

Užíváme si života jako správní rozkošníci. Kníkám radostí nad každou pozvánkou ve schránce. Převezli jsme revizory, kteří nám chtěli dát pokutu za překročení platnosti jízdenky o 3 minuty. Dali jsme si nejlepšího hamburgera v Berlíně. Zašli na kafe na účet podniku do kavárny, kde pracuje naše milá kamarádka. A pak jsme měli další sushi night :) Sešla se výborná partička 8 lidí různých národností a povah, po odlífrování Ondřejáka a Davida k "dětskému stolu", neboli Kindertisch, už bylo možné se i společensky bavit :) Našla jsem hromadu céček, poprvé jsem použila svoje háemkové papučky, poslouchali jsme naši oblíbenou osmdesátkovou disco kapelu z Ruska a taky EmDžíEmTý, jedli, pili a dobře se měli. Halelujááá.

Teď mě čeká úklid, aby se v úterý slečna Simsalabim nezděsila :)

P.S.
Pečlivě jsem si pročetla vaše postřehy a komentáře u článku o králíčkovi, půjčila si dvě knihy z dětského oddělení naší centrální knihovny, a rozhodla jsem se, že do toho půjdu. Takže po Fashion Weeku k nám do rodiny přibude nový člen...