Miluju svoji Lišenku. Každý by si zasloužil mít svoji Lišenku.
Ačkoliv nás teď dělí několik tisíc kilometrů, aspoň RyanAir naší lásce vychází vstříc svými cenami letenek na trase Stockholm - Berlín. A tak došlo k této posvátné reunion... teď je řada zase na mně, takže jakmile ze Stockholmu zmizí metry sněhu, budu tam jako na koni srnečkovi!
Společné chvíle jsme jako vždy věnovaly povídání, obžerství a 18+ vtipům a narážkám. Bylo to úžasné, dokonalé a nejlepší.
Na této fotce si povšimněte liči na talířku - 5 minut po pořízení tohoto snímku začala soutěž o to, kdo ho dokáže oloupat míň prasácky. Pecky jsme si ponechaly a zasadíme si ličovníky. Soutěž bude pokračovat, vyhraje ta, kdo vypěstuje první plod.

Reporty z:
- lišenčí návštěvy v Berlíně
- olomouckého pobytu
- pražského meganabitého víkendu
- OSLAVY NAROZENIN!!!

Ochutnávka z objektivu velekrásné czech foreigner:

Drén u osmičky vpravo dole (au), termix s piškotama (kakaovej), zablokovaná KB karta a nečekané setkání s Ájou na pobočce banky, ukořistění posledních Activit v hračkárství, servírka v cukrárně, co nedostala dýško, protože se chovala jako kráva, zoufalý útěk z optiky po hodinové snaze čerstvého absolventa UP o změření mého zraku (neúspěšné snaze - je mi líto, byl to sympaťák, ale můj zrak je přednější), zkřehlé prsty, paní v lékárně, co se divila, když na ni terminál začal mluvit německy, když jsem se rozhodla platit berlínskou kartou (když jsem si tu českou zablokovala...) výborná česnečka na Dolním náměstí, mlsné koukání v obchodech se starožitnostmi (přála bych si mít miliony a jen ukazovat prstem na krásné předměty, co bych chtěla domů), časopis o křížkovém vyšívání a rulandské šedé s trychtýřem.

Úspěšný den.
Zítra se ani nehnu z domu. Do tý zimy?? Seriously? Díky, ne.

P.S.
Hlídka módního pekla by to v Olomouci měla jednoduché. Stačilo by se postavit kamkoliv (nejlépe před fildu, na náměstí nebo před nádraží), vzít do ruky foťák, začít cvakat a otáčet se při tom o 360°. Blůdžínový peklo.

Jelikož se teď na pár dní zdejchnu do Čech a asi nebudu mít moc času na blogování (+Maca nechám doma a na Windowsech pracuju nerada), konečně jsem se dokopala k tomu, udělat projekt, který jste tak strašně toužili vidět - a nafotit svůj byt. Okay, taky proto, že mi zítra přijede Lišenka a já jsem uklízela, aby se tady nelekla (ale pak jsem se na to vykašlala, protože mě dobře zná, tak co si budeme nalhávat s nějakým úklidem, že:). Můj kreativní chaos je tedy v mezích, nicméně takhle uklizeno tady bývá opravdu výjimečně.
Nemám sice podlahu za 1.500/metr jako Mgr. Banán (jen hnusný defaultní lino), ale co do počtu modelki s kozi, co přespaly v mojí posteli, bych ho určitě trumfla :D

Lítám jako fretka/hadr na holi/doplňte si jinou metaforu dle svého gusta.
Překládám, píšu, fotím, tvořím, uklízím, účetničím (daně = CHECKED.), vařím, chodím a koukám. Zítra mi přiletí Lišenka moje Nejlišenkovatější, tak se těším na stockholmské drby z naší ex-čtvrti. A vůbec. V pátek točení videoklipu, 1. narozeninová oslava v krásných prostorách Klaus Abendbrot, sobota ve znamení vycházkování, kafíčkování, fotografování, povídání a nezdravého jídla v hojném zastoupení. Nakonec sushi večeře s mužem mým a liškou mou. V neděli se potřebuju nějak ekonomicky dostat do Čech a poněkud se mi nedaří najít nic schůdného :/ Nemáte někdo nějaký nápad, případně užitečné kontakty?

Pamatujete si, jak jsem po Fešn Wíku básnila o prstýnku, co měla jedna vedlesedící paní a já na něj pořád fascinovaně koukala a bála se zeptat, kolik tisíc Euro za něj dala?
Udělala jsem si ho sama, po svém (protože nedisponuji čtyř- a vícenulovým kontem (bavíme se pořád o Eurech, jo).

Dnes nesnáším kotníkové ponožky.
Všechny svoje exponáty (vyprané, samozřejmě!) jsem vztekle vybrala z šuplíku a mrskla do tašky určené "na charitu". Proč se mi vždycky srolujou a já pak dřu patou o botu? A proč na to vždycky zapomenu a vezmu si je znovu?? Proč? Dnešní cesta do knihovny se tak změnila vskutku v krvavý počin. Ale vydržela jsem a dokonce jsem si domů ulovila 5 knih o celkové výši cca 50 cm. Jdu na ně.

V posledních dnech měním svůj pidibyt k nepoznání, brzy se těšte na komplexní stalkerský report. Jo?

Navzdory hloupému českému distribučnímu názvu bych vám ráda doporučila film Heathers (1989), který jsem v průběhu posledního týdne viděla dvakrát a klidně bych se na něj mohla podívat potřetí. Načerpala jsem spoustu inspirace, co se vizuálna týče, v osmdesátkách kupodivu nebyly všechny věci jen přeplácané a ošklivé :)
V pátek jsem použila jednu z poukázek ukořištěných na Fashion Weeku a šla jsem na kosmetické ošetření Jet Peel, při kterém se používá voda stříkající rychlostí přes 200 km/h a mořská sůl. Byla to legrace, pro mě zase trochu jiný svět, protože nejsem zvyklá na to, aby u kosmetičky v čekárně byla lednička plná prosecca, coly light a red bullů. Mno. Abych se vrátila ke svému punkovému já, šla jsem pak nafotit pár obrázků do uměleckého domu Tacheles (uvidíte je snad brzy v jednom projektu - spolupráci s americkým labelem AIKO).
Sobotní ráno bylo ve znamení účelové cesty do IKEA - a byla jsem velmi uvědomělá přítelkyně, šla jsem naprosto cíleně tam, kam jsem POTŘEBOVALA, nekoukala jsem doprava-doleva a k pokladně jsem mimo gauče a 2 skleniček navíc donesla pouze JEDNU vanilkovou svíčku, kterou si s oblibou zapaluji při práci. Ano ano, mám nový gauč. Málem se nám nevešel do auta, ale šikovně jsme to zvládli... znáte to, když vás osvítí nějaká vyšší moc a vy najednou MUSÍTE přeorganizovat byt, pokoj, dům, zahradu, šuplík, cokoliv? Tak to se stalo mně. Sedací pytel byl sice super, ale do malého bytu moc velký a složitý na údržbu. Gauč se stane mým novým pracovním místem a navíc skýtá možnost rozložení - ubytování 2 dalších hostů, což je super.
Ve středu mám s Rayem domluvenou daňovou sešn. Definitivně :)

Gratuluji těm, které vybrala ruka páně moje či random.org (schválně nepíšu, kdo vybral koho, aby nedošlo k flame waru typu "ale vždyť můj komentář byl lepší než ten Pepíkův"). Mrzí mě, že jsem těch lahví nenačórovala víc, když je o ně takový zájem... ale snad tedy udělám radost alespoň vám šesti:

Alice
Tereza Š.
Víťa
Martina G.
czech foreigner
Azazela


Napíšete mi pls na mail, jak to bude s předáním/posláním etc.?
20. - 24.2. budu v Olomouci, 25. - 26./27.2 v Praze.

Co se avizovaného doporučování týče, ráda bych vás upozornila na Nevidomé maséry. Pokud si občas dopřáváte uvolňovací masáže (zdravím všechny se sedavým zaměstnáním u počítače!), udělejte dobrý skutek a zkuste to někdy tady. Přiznám se, že jsem o nich nevěděla do té doby, než se objevil kupon na jejich služby na slevomatu, ale okamžitě mě nadchli a těším se na brzkou návštěvu.

Systematicky se zbavuju nepotřebného, snažím se překonat své "to se bude hodit/z toho něco vyrobím" hromadící pudy, a zároveň plánuju přestavbu bytu, čili pokoje. Sedací pytel se sametovým potahem (po tom povrchu se mi bude stýskat) se do naší domácnosti nějak zvlášť nezačlenil, takže ho v sobotu vystřídá rozkládací gauč. Spíš gaučík (je fakt mini).
Vykvetl mi modrý hyacint a další cibulka už mi zakořeňuje v lodžii.
Přišly mi narozeninové zlaté gumáky od VW, leč velikostně je vyrobili o něco menší, než jsem předpokládala, tak jsem je obratem poslala zpátky do Paříže na výměnu :(
Mám nový biometrický pas a vypadám na něm trochu jak ruská sériová vražedkyně.
Včera jsme byli na večeři v nejlepší japonské restauraci v Berlíně (jsme chudí umělci, měli jsme tam vouchery). Miso suppe a hovězí tataki v inside out sushi nezklamaly (ryby nesmím). Nakonec čokoládový dortík (gastroorgasmus), který jsem ani nestihla vyfotit a básním o něm doteď.
Brýle jsem na sobě měla po X měsících a vězte, že to nejsou ultra hip brejle s obyčejnými skly (nebo ještě lépe bez skel, jak to někteří nosí:D), ale brýle dioptrické, ve kterých vždy žasnu nad krásou a ostrostí světa.

Je zvláštní, jak se podělané pršavé počasí dokáže podepsat na mojí náladě. Ale zase jsem stihla:
- vynést z lodžie 5 velkých pytlů zbytečností do popelnice (a to jsme ještě neskončili, přátelé)
- vytřídit z oblečení věci pro charitu (Červený kříž), malou sestřenici a kontejner
- natřít nově nabyté zrcadlo na "antickou zlatou" (=schválně odflákle nanesená zlatá s prosvítající mahagonovou červenou), brzy ukážu
- spálit si prst (zase!!!). Panthenolová pěna je moje nejlepší kamarádka.
- proletět obřím sekáčem a odejít se super retro potahem na polštář se vzorem drobným květů za 1 EUR
- vymyslet DIY projekty pro nastávající týden (třeba daňové přiznání, že)

P.S.
Nemáte někdo konexe na archiv ČT? Půl království za tuhle masku z nejlepšího českého hororu - absolutně nedoceněného filmu Anička s lískovými oříšky...

Potřebujete-li nakopnout k úklidu, podívejte se na pár libovolných epizod britského seriálu How Clean Is Your House. Vyprovokoval mě k akcím typu mopování pod postelí, umytí topení (ještě, že mám jen 2) a odsunutí pračky, aby se za ní mohla vytřít podlaha, což jsou věci, které opravdu často nedělám.

Nebaví mě tohle počasí. Dnes ráno jsem se chtěla jít projít, podívat se na to, co zbylo ze squattu za rohem, a za oknem mě překvapily chuchvalce sněhu, ledu a vody, padající z oblohy... asi je dobře, že jsem si včera udělala předběžnou narozeninovou radost a objednala si tyhle zlaté "pologumáky" od Vivienne Westwood. Byly ve slevě, mimochodem!
Děkuji Magdě za článek na salon.cz, až jsem se při jeho čtení zapýřila.

Dala bych si to kakao, o kterém básní Simsalabim u sebe na blogu! Úplně mi udělala chutě...

Dlouho jsem přemýšlela, jak tohle udělat, nicméně... tento článek bude zajímat pár z vás, ostatní ho prosím ignorujte a ušetřete mě komentářů o tom, jak jsou tyhle "soutěže" špatné. Okay?

Takže: na Fashion Weeku jsem nastřádala několik hliníkových lahví Coca-Cola light z limitované edice s Karlem Lagerfeldem. Kumulovala jsem je, protože vím, jak jste nad nimi nadšeně áchali a vím, jak jsem se před rokem snažila sehnat tu "svoji"... prostě bych ráda někomu udělala radost, když mám tu možnost, že.
Tudíž - mám tady 6 kousků. Chtěl by někdo - jako dekoraci, fetiš, vázu na kytky, odpalovací rampu na rachejtle nebo co já vím? Jsou teda prázdné, nebudu vám posílat plnou lahev, že jo :)
Kdyby jste si ji mohli vyzvednout na konci února v Praze či v Olomouci, usnadnilo by mi to práci...

Uděláme to takhle - 3 lidi vylosuju RANDOM a zbylé 3 flaštičky dostanou autoři nejlepších komentářů (připojte i e-mail, prosím). To je fér, ne?

Takže, víte jak na to > FOLLOWUJTE > KOMENTUJTE > DRŽTE SI PALCE.
Končíme 10.2. ve 12:00.

Dnes je zvláštní den.

Ráno jsem chtěla jít do banky, ale na dveřích mě překvapil nápis "2.2.2011 z technických důvodů zavřeno. Stačilo rozlepit oči a bylo mi jasné proč - kolony policejních dodávek na "našem kruháči" a všudypřítomé skupinky těžkooděnců... aha, zase se něco děje. Minule mojí bance demonstranti rozflákali všechna okna. Abyste rozuměli, za rohem mojí ulice se nachází squatt, jeden z posledních v Berlíně. S obyvateli jsem nikdy neměla problémy a svoji ulici bych s klidem označila za bezpečnou. Policie se rozhodla udělat baf, ráno se spustila na střechu squattu a udělala na obyvatele velký bububu s želízkama. To se nelíbilo levičákům, kteří vytáhli do ulic podpořit své squattující kamarády... moje další cesta vedla na poštu. Jaké bylo moje překvapení, když jsem po úspěšném poslání zásilek zjistila, že horda demonstrantů zavalila moji ulici a já asi budu mít problém dostat se domů... udělala jsem smutná očka na jednoho těžkooděnce a ten mě eskortoval k domovním dveřím. Zvláštní svět...
Více o této akci si můžete přečíst zde. Nevím, jak to skončí, pořád jsou tady desítky dodávek a zavřené silnice...

Mimochodem, navzdory všemu se mi dnes podařila dokonalá věc - našla jsem u popelnic (nechodím tam běžně bufetit, byla jsem vyhodit pytel s odpadky) velké zrcadlo, které jsem strašně potřebovala (abych se jako správná blogerína mohla fotit s duckfacem před zrcadlem, že jo)... bohužel mělo asi 30 kg, protože to je sklo na asi 4 cm dřevě, ale nevzdala jsem se a odtáhla čórku domů. Původně šlo o část nějaké skříně, na jedné strany jsou ještě panty... až je sundám a zrcadlo barevně vytuním, podám hlášení. Fotohlášení.

Byla jsem nějak neproduktivní, proto tu tak dlouho nepřibyl žádný nový článek. Když jsem se pak probrala z letargie a rozhodla se začít něco dělat, hned první projekt - dvouhodinová procházka - se ukázala býti velkým failem, jelikož jsem si doma zapomněla šálu a všichni jistě víte, jak včera venku bylo, že. Takže teplotčím v posteli, poctivě.
V rámci onemocnění jsem včera stihla zkouknout čtyři (4!!!) filmy, a kupodivu mě žádný z nich neurazil. Takže až nebudete vědět co by, nechoďte do OBI a radši si s mým požehnáním stáhněte sežeňte Monster, Forgetting Sarah Marshall (během prvních patnácti minut tam bylo hned několik záběrů na penis hlavního hrdiny, HIMYM už nikdy nebude jako dřív...), Penelope a Somewhere.
V rámci rekonvalescence jsem se dnes konečně dostala k vyzkoušení receptu na svíčkovou od Natálije, který vám taky s čistým svědomím můžu doporučit, mňam! A to jsem to vařila jako Babica, stylem hovězí zadní není? Hm tak koupím tady ty hezký hovězí kousky na guláš... tymián není? Hmm nevadí... Taky jsem přecenila svůj nový puntíkovaný TYČOVÝ MIXÉR a tak to je spíš kašička pro bezzubé, než svíčková omáčka - ale co, bylo to poprvé :D Natálije mě zabije, až si přečte, co jsem s tím receptem provedla za reformy :)

Tyhle fotky už mi straší ve foťáku od minulého týdne, máme fotogenické čtvrté patro a výtah :)