Ano, tentokráte z místnosti, kam chodí i sám císařpán. Další z variant vlasů, pod kterými ve vedru a dusnu nehynu horkem.
Teď mě omluvte, jdu se pomaličku polehoučku začít balit na cestu do Prahy (=15 minut před odjezdem naházím do tašky první věci, co mi padnou pod ruku, jako vždy).
Chce se mi tak nějak polovičatě, čekají mě příjemné i nepříjemné věci... tak snad to všechno nějak zvládnu.

Dnes to bylo v práci docela náročné, čtyřhodinová prezentace projektů, uff... nemohla jsem se dočkat, až sebou doma bezvládně plesknu na kavalec, uvařím si čaj a kakao (ano, oboje), něco dobrého k snědku (na makrónky mě neužije, já jsem měla hlad...) a pustím si k tomu nějaký vinyl s nahrávkami z doby, kdy se ještě hudba dělala poctivě a bez kompjůtrů. Po chvíli mi to nedalo a začala jsem tančit po bytě, oděna jen do rudé rtěnky :)

Co teď posloucháte? Co vás baví? Pomozte mi něco nového objevit!

Protože mi tady nikdo nadílku nedává, rozhodla jsem se aspoň předejít tradičnímu nařezání na zadek (čili anonymové, radujte se, do roka uschnu), nechala Ondřeje vyspávat do 12:00 a pak ho probudila proudem studené vody. Akorát se po mně reflexivně vztekle ohnal a praštil mě do ruky... načež jsem s ním samozřejmě celý den nemluvila.
Ach jo.

Zdravím vás z Mauerparku. Luxusní společnost + mega blešák + karaoke (ano, stále platí, že sem po dosažení 666 followers uveřejním své zatím neexistující karaoke video z gay baru :D) + rumíček v dětské lahvi s dudlíkem s nápisem ROCK STAR BABY + tortilly a obleček, který by mi Dáda Patrasová jistě záviděla. Pomačkanej je proto, že jsem si ho neoblíkla jen na fotošůting na zahradě, ale autenticky jsem s ním piknikovala na dece :)

Miluju jaro v Berlíně.

Poslední díl z cyklu "co jsem dělala ve Finsku", fakt :)

Podívejte se na výtvory finské designérky jménem Hanna Sarén, kterou jsem navštívila přímo v jejím ateliéru v centru Helsinek. Prohlédněte si zvířátkovou kolekci náhrdelníků, krásné šaty (ty s plameňákem jsou moje nejoblíbenější), slaměné tašky a kouzelné dřeváčky, které se objevily i v Sexu ve městě...
Hanna byla moc milá (a udělala nám výborné kafe:) a ukázala mi vše, co skrývá její stylová pracovna. Osahávání látek a materiálů = sedmé nebe :) Dokonce jsem se mohla podívat, jak se takové dřevěné boty navrhují a dávají dohromady!

Status nejoblíbenější oděv měsíce momentálně získávají tyto nádherné šaty, které jsem minulý rok ulovila za 7 EUR na blešáku. Určitě v nich nikoho nepotkám, vzhledem k tomu, že je slečna prodávající šila sama.  Ráno jsme se sešli s kamarádem na kafe na sluníčku, a shodou okolností jsme na sobě měli naprosto stejně světlemodře-bíle pruhované oblečení. To si žádalo dokumentaci pro budoucí generace... fotky se mi strašně líbí, vyzařuje z nich taková letní pohoda :)
Btw, dala jsem si Latté s Baileys a považuji tento nápoj za výborný vynález, který jsem si rozhodně neobjednávala naposledy!

Znáte ty dny, kdy se prostě ne a ne rozhodnout, co si vezmete na sebe? A čas tlačí, začátek pracovní doby či školy se blíží... Taky to pak u vás někdy dopadá jako u mě?

Nahoře námořní nevěsta...
Punčochy a pásek, který teď momentálně tahám skoro pořád - H&M, brýle, balerínky, kabátek, kabelka a šaty - H&M showroom, srneček na krku je od Lišenky.

Myslím, že jsem za poslední 3 dny velmi počítačově vyspěla, když už vím, jak se dělají screenshoty ve Windows, jak přidám vanilkovou příchuť do horkých nápojů z kouzelného kancelářského automatu na kafe a jak se ukotvují příčky v posledním Excelu. Také jsem poprvé byla na Finanzamtu a paní, co mi vystavovala Lohnsteuerbescheinigung, měla celou kancelář odshora dolů (nekecám!) vytapetovanou plakáty Twilight, Harryho Pottera a Pána prstenů. U posledního jmenovaného šlo o pořádně vintage kousky z Bravíček z let mojí puberty (vím, protože jsem je tehdy taky vlastnila, že jo). Vytoužený papír jsem dostala. Laškovně jsem se jí totiž zeptala, jestli je Team Edward nebo Team Jacob. Celá pookřála a dokonce vykouzlila na své defaultní úřednické pokerface úsměv. Vidíte, občas se vyplatí znát tyhle věci.
Dnes mě čekala cesta na Bürgeramt pro Freizügigkeitsbescheinigung (sledujete ta zvukomalebná slova, jo?). Paní za přepážkou měla silný berlínský přízvuk a smrkala. Soucitně jsem si s ní popovídala o aktuálních alergenech (bříza, přátelé) a odešla s kouzelným papírem v ruce. Občas se vyplatí mít alergie.

Tahle věc radikálně změnila můj život:
Už nemusím v létě umírat vedrem pod záplavou koňských žíní vlasů, nebudu muset každou chvilku předělávat padající gumičku, nebude mi nic létat kolem hlavy... budu mít volný krk. Ach. Vy s jemnými, řidšími či krátkými vlasy asi pořádně nevíte, o čem mluvím, a drsnosrsté spolutrpitelky mi jistě porozumí.
Na tzv. bun sponge clip (seženete třeba na www.bornprettystore.com) jsem narazila u Niky, které tímto taky děkuju za upozornění na tento dokonalý vynález.
Prvotní, lehce uvolněný výtvor po počátečním prskání "mně to beztak nebude držet, nezvládnu to, bla bla bla" (a počkejte, až to vypiluju!):

Jak jste si možná všimli (anebo taky ne), blog se přesunul na vlastní doménu - www.elilina.com.

...a to je teprve začátek velkých věcí... *evilsmirk*

Včera z nás byli správní party hoppers - nejdřív jsme se nachomýtli na oslavu narozenin dvou našich známých, pak jsme chvátali na koncert jedné nejmenované kapely, která kdysi bývala naprosto boží, dokud od nich neodešel zpěvák a basák a zbytek nezačal dělat debilní písničky. V půlce koncert jsme odešli, protože nás to nebavilo a mě už škrábaly čočky v očích :D
Bylo zvláštní jít zase po dlouhé době na koncert s Ondrou, protože většinou to bývá tak, že on je na pódiu a já pod pódiem...
V klubu se mi zalíbila místnost s malůvkami na zdi - obrázky zářily pod strategicky umístěnými UV lampami, woohoo!
Na dnešek jsem naplánovala grilovací párty - když už se vrátilo to sluníčko :) Nebyli jsme v parku sami, kdo vytáhl gril - grilovacích skupinek tam bylo hned několik. Nejvíc mě zaujala rodina Latinos (Ondřej: "To jsou nějací Lopézové"), jež si na grilu připravovala slepičí hlavy i se zobáky... Borec na konec byl pán, co si navzdory spoustě volných laviček všude okolo sednul dva metry od nás a neustále volal jmény na své dva psíky (jména LEON a DAZZLE mi v hlavě budou znít ještě dlouho, včetně psích povelů v angličtině a němčině). Nesnáším, když jím a kolem mě běhají ušmudlaná zvířata nebo děti a somrují po mě pohledem kousek žvance. Je mi jasné, že jejich majitelé a rodiče počítají s tím, že si jistě myslím, jak jsou jejich svěřenci rozkošní, nicméně JÁ FAKT RÁDA JÍM V KLIDU. Tak.
Strategicky jsem si oblékla oblečení ze včerejšího večera, lehce načichlé kouřem, protože mi bylo jasné, že u grilování hezky načichnu romantickou vůní ohně, ha!
Na téhle fotce to vypadá, jako bych chtěla ugrilovat toho pejska :D
K tomuhle můžu říct jen jedno: biosteak za 5 Euro, hahaha :))
Fotky zbytku sebranky sem dávat nebudu, abych nedostala klobásou po hlavě. Ale bylo nás 5, což je, jak známo, dobrej počet.