Já jsem se spokojeně protahovala, protože mi byla přislíbena zmrzlina za ostříhání vlasů (ano, u nás doma občas zastávám funkci kadeřnice).
Koukala jsem, kde že to minulý týden našli tu bombu z WWII.
Musím ale říct, že zkoušení nových příchutí se mi tentokrát moc nevyplatilo, zmrzlina z passionfrucht (celou cestu domů jsem přemýšlela o tom, jak se to řekne česky) byla až moc sladká.
Ondruna má na sobě košili z H&M showroomu, já tenisové šatičky Esprit (ze sekáče za 5 EUR, boty Monki a brýle ze showroomu H&M.

Vše jsem zdárně dokončila v rámci deadline a tak jsem se odměnila procházkou do parku stráženého sochou strašidelných dětí.
Propadla jsem H&M Hasbeens. Jsou to nejlepší a nejpohodlnější jarní boty na světě, vážně... ten, kdo je navrhoval, při vymýšlení designu myslel na mě, jinak to není možné. Nedokážu si představit krásnější botičky. Jako bonus při každém kroku hezky klapou, klap, klap, klap...
V euforii nad dobře vykonanou prací jsem si na hlavu napatlala zbytek LUSH henny Caca Marron, která mi sice hezky sjednotila barvu (nebojte, na sluníčku je stále do zrzava), ale mám po ní teď vlasy docela vysušené a rozlítané... jdu si naplácat megasilnou kůru a užít si zbytek neděle.

Překladatel holt tvrdej chleba má.

V přestávkách mezi jednotlivými soubory vyšívám svůj slavný povlak na polštář a plánuju výlet do Rumunska. A celou dobu nesundávám dokonalý úbor...
Co se Rumunska týče - poslední týden jsem strávila vyhledáváním informací a ácháním nad fotografiemi z oblasti Banátu, kde se nachází 6 českých vesnic... už se vidím, jak radostně navazuji kontakty s krajany (znáte moji úchylku na panímámy a milé stařenky, že?), jezdím na koni (který má na uzdě připnutý červený střapec po štěstí) po krásné přírodě a přežvykuji při tom domácí kozí či ovčí sýr.

Nemám tady muže, čili nikdo nemůže fotit moje momentální a mentální výlevy, a zaplácávat to tady makrofotkama jídla se mi zrovna dvakrát nechce (stejně byste se moc nenamlsali, v poslední době jím většinou jen vysoce neestetické věci, jako je tofu a pohanka).

Nicméně... hned jak se situace ustálí a já přestanu pracovat 24/7, vytáhneme růžový gril a začnou se dít věci :)

Včera jsem dostala jeden ze svých lepších nápadů a smála jsem se mu asi půl hodiny v kuse.
Usmyslela jsem si, že kdybych někdy náhodou měla syna, pojmenovala bych ho JEMNOSTPÁN.
Dokážete si to představit?

"Jemnostpane, neházejte ten dudlík na zem"... "Jemnostpán mi poblinkal rameno"..."Jemnostpane, neběhejte tak daleko!"

Sedím v kanceláři a nedokážu se přestat smát. Vím, že vám to asi vůbec nepřijde vtipný, tak se teď radši vrátím k psaní SEO textů a vy dělejte, jako by nic :D
Až budu mít jednou další boží zvířátko (aspoň tak dokonalé, jako byl Herr Smradupán, bude se na jeho počest jmenovat Herr Jemnostpán).

Jak už jsem maličko avizovala v předminulém článku, dnes pro vás mám pár řádků o nové řadě francouzské značky L'Occitane - Pivoňka (Pivoine Flora), kterou jsem měla tu možnost vyzkoušet.
Moc se mi líbí grafické zpracování celé řady - na obalech výrobků jsou ztvárněny tančící víly s bohatými sukýnkami, připomínajícími pivoňkové okvětní lístky... Květinová vůně této kolekce je mi velmi blízká, když ji ucítím, vzpomenu si na dětství a na obří pivoňku, kterou jsme mívali před domem... ty překrásné růžové velekvěty byly vždycky plné mravenců, ale to už je jiný příběh :)

Unikátním znakem parfému této kolekce je fakt, že když jsem si ho před týdnem v obchodě zkusmo stříkla na zápěstí, přítel mě začal zálibně očichávat s tím, že prý je to krásná vůně... Následovala nezapomenutelná věta "ostatní tvoje parfémy jsou takový divný, ale tohle mi voní fakt hezky". Když se oprostím od hrubé urážky mých oblíbených parfémů (kterých se kvůli tomuto názoru nevzdám!), je tato věta (od muže, jehož reakce na dotazy ohledně kosmetiky bývá většinou "hmm") největším možným komplimentem.
Pro znalce:
hlava - bergamot, grapefruit
srdce - intenzivní vůně pivoňky, magnólie, fialky
tělo - vanilka, cedr, pižmo

Pro ty, kterým parfém není dost a chtěly by s vůní pivoněk i spokojeně usínat (pokud tedy nejste zvyklé spát oděné pouze v pár kapkách parfému jako Marilyn Monroe...) je k dispozici i tělový krém, tělové mléko, sprchový gel a mýdlo.
Tělový krém, který jsem zkoušela, má moc příjemnou konzistenci, rychle se vstřebává a voní intenzivně, ne však vtíravě a protivně. A navíc má krásný obal!
Nově se můžete napivoňkovat i dekorativní kosmetikou. Oční stíny na sobě mají reliéf okvětních lístků a obsahují i užitečné vyjímatelné zrcátko pro aplikaci na cestách (i když dámy se na cestách a na veřejnosti nemalují, že ano? :). Barvy jsou přesně z těch, co si můj pihovatý obličej může dovolit, a decentně se třpytí (žádná diskotéka, nebojte). Jsou výbiorně pigmentované a dobře se s nimi pracuje. Jediné mínus - jak už to tak bývá, na přibalený štěteček zapomeňte a používejte pořádný, vlastní...
Snažila jsem se vám je ukázat na kousku kůže, pro lepší představu:
Tento lesk na rty mě zaujal opravdu hodně - když ho nanášíte, je průhledný... po chvilce si ale všimnete, že vaše rty magicky "narůžověly" a mají krásnou jemnou barvu. Normálně lesky nemám ráda a nepoužívám je, protože mi přijdou "umatlané" a lepí se mi pak na rty vlasy, ale tento lesk se chová naprosto neleskově a je pro mě použitelný! Nelepí se, nemá příchuť (takže ho hned neslížu), hezky voní (hádejte jak?) a k tomu všemu ještě rtům dodává zdravý nádech.
Poslední pán na holení je duo tvářenek na oživení a rozjasnění obličeje. Nemají standardní pudrovou konzistenci a tak je lze nanášet přímo prsty (zkoušela jsem a jde to parádně) - nejlépe tmavší meruňkovou na lícní kosti a světlejší béžovou na rozzáření toho zbytku :) Samozřejmě také voní po pivoňkách...
Nová řada L'Occitane Pivoňka je v prodeji od 23.5.2011. Bližší informace a seznam obchodů najdete na webu L'Occitane.

Tak co vy na to, moji drazí? Máte taky nějaké vzpomínky na pivoňkovou vůni? Půjdete si očichat a vyzkoušet novinky L'Occitane? Užíváte si jaro?

Při svojí poslední návštěvě Olomouce jsem od táty dostala tip na naprosto bezkonkurenční obchod se starožitnostmi, ze kterého se jistě stane moje nová mekka. Strávila jsem tam asi hodinu a nejvíc mě zaujala (mimo věcí, které bych do Berlína musela odtahovat náklaďákem) krabice plná starých, většinou popsaných pohledů... několika kusům jsem neodolala, zbytek si odtáhnu příště :)
Strašně se mi líbí krasopisné vzkazy a adresy obsahující slova jako feldpost a kraftvágen. Na jednom z pohledů je elaborát o tom, jak místní krejčí šije drahá kaťata a že tedy pisatelka radši počká a pak si je koupí někde jinde... prostě naprosto aktuální problémy, haha.
Píšete ještě dopisy? Já jsem je vždy psala strašně ráda... ale za poslední rok jsem, bohužel, velmi polevila.

Celý článek si můžete přečíst ZDE.
Díky za něj :)

Jak jinak si vysvětlit, že dnes celý den svítilo sluníčko, až na dva momenty - moji přestávku na oběd (sotva jsem vyšla ze dveří, začala bouřka) a času po konci mojí pracovní doby. Grr... A samozřejmě, že jsem si ráno hrdinsky vytáhla z tašky deštník, nebudu ho přeci tahat, když je tak hezky, že ano.
Mám přerostlou ofinu a ve zmoklém stavu se mi podivně kroutí a vypadá prazvláštně. V neděli půjde pryč! Jen decentně a maličko, ale přece. Doufám, že se počasí umoudří, chtěla jsem o víkendu se svými Australankami grilovat (ano, na TOM grilu)... takže objednávám slunce!
Mimochodem, dnes jsem si ve zkušební kabince (sháním tělovou podprsenku, jelikož nevlastním ani jednu a potřebuju něco pod světlé oblečení) všimla, že mám TAK bílou kůži, že mi prosvítají žíly na ramenou a stehnech... mám na sobě takovou modrou mapu :D Máte to tak někdo taky, nebo jsem zase podivná jen já?

Přímo z práce jsem se jela podívat do kadeřnického salonu, kde pracuje moje milovaná Tanja (se kterou jsem nutně potřebovala probrat novinky posledních dní!), a po cestě jsem objevila dokonalou věc... inu, grilování už nikdy nebude jako dřív. Bude růžovější (a nebudeme už s sebou muset tahat desetikilovej gril).
Snažím se zjistit, jak se infiltrovat na nějaký z místních blešáků (a za kolik EUR se dá pořídit pronájem prodejního místa) - velmi by se mi hodilo zbavit se nenošených oblečků a jiných věcí ze své domácnosti. Nevím, zda to stihnu už tento týden, spíš půjdu na obhlídky a poptám se, co a jak... a příští neděli to na některém z blízkých Flohmarktů roztočím ve velkém stylu.

Včerejšek byl ve znamení dalšího z řady koncertů, tentokrát mimo jiné pro dobrou věc. Na Kastanienallee se konalo několik koncertů na podporu petice proti rozšíření této ulice (slyšela jsem hrůzné zvěsti o plánech na čtyřproudou silnici, ale nevím, co je na tom pravdy) a jedním z vystupujících byl i Jim Kroft, se kterým v kapele hraje můj Ondrůn. Pořadatelem akce byl navíc jeden náš známý, takže program na sobotní večer byl jasný :)
Moc se mi líbilo, jak byla akce zorganizovaná (a taky se mi líbily mojita & caipi pro vystupující zdarma, haha), jaká směsice lidí se sešla a vůbec, celý nádech toho všeho... Berlíňané umí držet při sobě, když jim někdo chce ničit milovaná místa (ovšem ne vždy to dopadne dobře, viz. Tacheles).
Po příjezdu na místo činu a vyskládání nástrojů jsem se při pohledu na pódium ze všeho nejdřív hrozně lekla, jelikož zpěvák právě vystupující kapely vypadal přesně jako ten fantom, co mě pronásleduje už týden i ve snech. Pavel Trávníček. Důkaz místo slibů! Můžete mi někdo prosím vysvětlit, co to má znamenat? :D
Při oblídce atrakcí mě klasicky zaujaly "díry na hlavu" pro dětičky a tak jsem se nechala zvěčnit jako Němec na pláži. A dítě na pláži.

Při výběru vhodného oděvu jsem příliš nepočítala s tím, že se při poslední písničce Jim Kroft spustí děsivý liják, který bude pokračovat asi hodinu...

Většinou mám dokonalé nápady, občas mi je jen naruší počasí, ehm.
A tak se stalo, že jsem našla inzerát na dvě zachovalé bílé židle s hnusným potahem, obě dohromady za 6 EUR, zalarmovala Ondru, ať mi je večer přijede pomoct vyzvednout od majitele, a přesně v momentě, kdy jsme se potáceli mezi paneláky a hledali správné číslo, se spustila megabouřka. Správný byt jsme (decentně přomočení) našli, židle jsme vyzvedli a protože pršet nepřestávalo, sedli jsme si na ně před dveře od paneláku a čekali, až déšť poleví. Vypadali jsme jako chataři, co si vytáhli židle před dům, aby mohli koukat na přírodu, a kolemjdoucí se nám smáli :D Když jsme tam takhle seděli už asi hodinu a proudy vody neustávaly, řekli jsme si, že není co ztratit a s židlemi nad hlavou (jakoby pomohlo, když nám nezmoknou vlasy) jsme se úprkem vydali na zastávku S-Bahny, která byla asi 10 minut chůze od nás. za chvilku jsme byli mokří až... úplně všude, a samozřejmě, že když jsme doběhli na zastávku, vysvitlo sluníčko a pršet přestalo.
Takže tyhle židle jsou opravdu židle s příběhem, a pořádně smutným. O tom, jak Evička rýmičku dostala. Doma jsem jim za trest okamžitě odmontovala ten hnusný potah...
Protože včera nefungoval blogger, nemohla jsem sem ani zaznamenat svůj příšerný sen, který se mi dal ze čtvrtka na pátek. Byla jsem v něm na nějakém trhu nebo jarmarku, a najednou jsem tam uviděla PAVLA TRÁVNÍČKA. Říkala jsem si "ty jo, to by mi Ondra záviděl!" a zastavila jsem Páju s tím, že bych se s ním ráda vyfotila... Stáli jsme zrovna u nějakého "baru" a on tam měl svoje štamgastské místečko, teré bylo vlastně pec, taková ta pohádková, jak se na ní váleli hloupí Honzové. Podal mi doutník, že prý si s ním musím zapálit, a tak jsme doutnali a přitom se fotili. Potom mi dal jakési dvě housky a říkal, že jsou hrozně dobrý, že je musím ochutnat, a pak podotknul, že mají trochu pachuť moči. Aaaaaa!!!
To mám za to sledování DoReMi.

Moji milí čtenáři, 


tetelím se radostí nad stále rostoucím číslem followers - ano, dovolte mi takovou světskou egoradost, něco mi po dlouhých pracovních dnech musí zvedat náladu, ne?:)

Děkuji všem, co na mě odkazují (vřele!).
Děkuji všem, co mě někde zmínili a přivedli ke mně nové čtenáře.
Děkuji všem, co se mnou dělali rozhovor.
Děkuji všem, kterým jsem proběhla před objektivem.
Děkuji za vaše komentáře.

Jen díky vám se snažím být pořád lepší a lepší...


FOLLOW & JOIN MY ARMY!!!

Jednou vás všechny, do jednoho, pozvu na kofolu. Fakticky! Nebo vám uvařím luxusní večeři. Uděláme někdy stylové Elilíní BBQ a budeme na něm obřadně pálit hnusné oblečení?

Z lásky musím sdílet dříve zmiňované video s vystoupením Pavla Trávníčka, které teď v naší domácnosti jede minimálně 10 x denně a už ho znám nazpaměť. Taky se vám tak líbí? :D

P.S.
Přikládám důkaz Trávníčkova colour-blockingu z roku 1988. Pořád říkám, že ten junák předběhl dobu hned v několika směrech.

Maličko teď nevím, kde mi hlava stojí. Stíhám dělat 3 práce najednou, občas se mi překrývají, občas nestíhám, nicméně zatím vše zvládám, i když na úkor svého volného času (kterého teď moc není). A když zrovna nepracuju, tak si čtu, koukám na archivní záběry z DoReMi (to je TAK nedoceněný pořad, že mu jednou musím věnovat samostatný článek), vyšívám nebo si lakuju nehty.

Konečně jsem na vlastní nehty vyzkoušela tiskátkovací metodu. Jako podklad jsem použila světlou růžovou barvu, aby to nebylo zase tak moc ejchuchu a já okolí nepřivodila šok (jelikož moje nehty jsou po většinu času buď nahé nebo rudé) a tiskala jsem růžově. Strašně mě to bavilo a ačkoliv výsledek ještě není zcela precizní (proto vám radši ukazuju jen palec) a musím vychytat míru natočení "razítka", určitě to brzy budu zkoušet znovu. Cha!
Razítkovací sada a tmavě růžový lak pochází z obchodu BornPrettyStore.com. Tento obchod nabízí poštovné zdarma do celého světa bez minimální hodnoty objednávky a rychlé zaslání, takže se ho nebojte vyzkoušet... a protože vás mám ráda, pošeptám vám kód na 10% slevu na váš nákup *šepty OPENTENOFF šepty*.

Tuhle se mi zalíbil jeden vyšívaný polštářek v IKEA. Lidová cena 23 EUR už se mi líbila méně a tak jsem se rozhodla vyrobit si podobný sama. Už před pár měsíci jsem v záchvatu kreativity přepadla svou oblíbenou olomouckou galanterii a s pomocí velmi kompetentní paní (jistě má pracovní označení Vyšívání Senior Manager) vybrala několik látek s předtištěnými vzory pro prošití horkou jehlou. Nyní přišel ten pravý čas je vytáhnout a dát se do práce. Strašně mě to baví...
Někdo o víkendu vymetá party, někdo sedí na balkoně a vyšívá :)
Zvládáte nějaké ruční práce? Strašně bych si přála být šikovná a vytvořit si pleteného/háčkovaného koníčka, ale moje schopnosti jsou v tomto směru zatím bohužel omezené...

Když jsem si tyhle šaty vybírala, moje původní vize byla "budou super někam k vodě". Měla jsem totiž za to, že tenhle střih a délka šatů jsou pro mě zapovězeny, neb ze mě udělají krabici na lednici... a ono to nakonec vůbec není tak zlé. Teď to je moje nejoblíbenější uniforma do práce.
Povšimněte si sexy industriálního vintage uměleckého pozadí fotek. To je náš dvůr, kdyby něco.
Mimochodem, na té akci American Apparel, o které jsem psala nedávno, nebylo nic zajímavého, jen houfy o několik let mladších zákazníků než jsem já. Chtěla jsem si odnést jeden krajkovaný kus oděvu, ale fronty před kabinkami mě odradily.
Dnešní ráno jsme s přítelem zahájili vykřikováním sprostých slov na celé náměstí pod naším oknem. Jen tak. Nevím proč. Ale vím, koho to napadlo (mě). Nevím, jestli to Berlíňané pochopili, ale otáčeli se, ne že ne :)

Tentokrát se nebudu honosit tím, jak umím uvařit českou klasiku, tentokrát myslím opravdové svíčky :)
Nevím jak vy, ale já jsem maličko posedlá vůněmi. Mám ráda, když otevřu dveře od svého bytu a ucítím nějakou hezkou jemnou vůni... tak si připadám DOMA. Zamilovala jsem si svíčky značky Yankee Candle a mám mezi jejich výrobky hned několik favoritů, pro každou příležitost jinou vůni. Proto mě moc potěšilo, když jsem od nich dostala dvě svíčky (s mně dosud neznámými vůněmi!) na otestování :)

Ani v práci se neobejdu bez příjemných čichových vjemů - navzdory "clean desk policy" (=na pracovním stole může být po pracovní době jen blok, pořadač a psací potřeby) mám na stole miniverzi svíčky s vůní Clean Cotton, jejíž vůně mě zklidňuje a pozitivně nalaďuje. No vážně!
Doma mi momentálně byt provoňuje (i když nehoří) letní vůně Country Lemonade, dělá mi hrozné chutě na čerstvou citronádu, kterou si vyrobím hned, jak mi povyroste pracně pěstovaná máta.

(Elilína: bunda a šaty - H&M showroom, boty Vagabond, Ondra: taška - stará vojenská aktovka za 60 Kč, košile a sako H&M showroom a zbytek Zara)

Po cestě z Olomouce do Prahy jsme se zasekli na dálnici, kde se stala nějaká nemilá událost... krátila jsem si čas procházením mezi auty a skamaraďováním se s řidiči. Kousek před námi se zasekla tourdodávka Heleny Vondráčkové, byli v ní samí divní lidé, haha. Do Berlína jsem přijela v 5 ráno, v 10 už jsem seděla v kanceláři. Ano, dnes se obzvláště těším do postele (několik hodin spánku v poloze ležmo přes 4 autobusové sedačky s chodbičkovou propastí pod pánví mi fakt nestačilo). Ale to až po této akci, kam jsem pozvaná a chci se tam aspoň mihnout...
P.S.
Pokud jste právě v Praze, nenechte si ve středu 4.5.2011 (jo, to je už zítra) ujít Nike Liberty Pack release party v pražském ikonik. Culture Store (Ostrovní 25, Praha 1, v 15 hodin). Já tam bohužel nemůžu, práce je neúprosná :( Kdo by jim odolal?

Sedím v olomoucké kavárně Café D´Angelo (nebo tak nějak), jsem tady poprvé v životě a líbí se mi tady - stylová hudba, příjemné prostředí a funkční wifi.
Zatím jsem se na své pouti po Evropě (dobře, cestovala jsem jenom z Berlína do Prahy a pak do Olomouce, ale to se taky počítá!:) pořádně ani nestačila zastavit a nadechnout, ale... baví mě to převelice a zatím mám za sebou víceméně samé příjemné zážitky.
Sotva jsem v pátek dojela na Florenc, vyzvedl si mě Ondrůn a společně jsme se vydali na ranní focení pro projekt Daily Portrait (pokud jste o něm ještě neslyšeli, mrkněte SEM a pokud chcete, zapojte se taky - doporučujeme!). Užili jsme si to maximálně, můj výsledek je následující (ostatní outtakes sem případně přidám později):

Potom naše kroky vedly do pekárny (chtěla jsem se KONEČNĚ nasnídat a dát si koblížek), kde se mi líbilo, jak mají každý kus nádobí z jiné kolekce. Potom naše kroky směřovaly do šourůmu mašrůmu, o získaných pokladech zase jindy.
Další položka na plánu bylo, wait for it - focení s Evičkou, se kterou jsem pro tyto potřeby vydala "vyhlídkovou tramvají" do Tróji (po cestě jsem si zodpovědně koupila Eucerin opalovací mlíko, abych se zase nespálila a nezflekovatěla). Lezly jsme po skalách, pily jsme růžový víno a bylo nám hej. Teda, Evičce nebylo moc hej v momentě, kdy jsme v nejlepší lokalitě objevily rozsekané nunčaky, ale já jsem je duchapřítomně shodila ze skály a bylo po strachu. Bosá jsem balancovala po skalách a pobíhala mezi střepy z rozbitých lahví (kupodivu se mi nic nestalo!) a tohle z toho vzniklo:
Další paní na focení byla Terunka, kterou jsme vytáhly do jednoho báru (já sucho v krku mám). Radost z úspěšného focení na baru (k přemluvení obsluhy jsem využila všech svých managerských schopností:) jsme slavily vítězným tanečkem kolem sloupu:
Jupijéj... následovala nejočekávanější část dne (pro mě) - 300 g steak z jihoamerického hovádka. Nemám slov, snad jen aaach a ooooh.
Navzdory počasí (vypadalo to na blížící se apokalypsu) jsme se s Evičkou a Thereskou (která má na svědomí následující fotky) podle původního plánu vydaly na Letnou hrát kuličky. Nekouřila jsem, jen jsem zapalovala cigarety, protože mě to strašně bavilo.
(na fotkách ze fotošůtingu s Evičkou mám na sobě vílí šaty z H&M Conscious kolekce, na ostatních sukni z blešáku a tričko Monki/tílko H&M)