23 December 2011

Indeed.

Chcete vědět víc?

Wanna know more?


20 December 2011

Tokyo Day 3 - Shinjuku.

I s rouškou budu pořád vypadat jako gaijin (cizinec).
Even with a face mask - still a gaijin (foreigner).
Před začátkem průzkumu Shinjuku jsem si našla hezké místečko v Shinjuku Gyoen (park), kde jsem si dala na posilnění oběd. Moje skvělá strategie "kupovat si věci, co nejmíň vypadají jako ryba" zatím funguje a žiju.

Before I started exploring Shinjuku, I found a nice place in Shinjuku Gyoen (a park) and had some yummy lunch. My great strategy of "buying only stuff that looks the least like fish" has been working so far and I'm alive.
Trocha té architektůůůry okolo.

Some of the architectural masterpieces around...

Výtah mě za 55 sekund vyvezl do nejvyššího patra Tokyo Government Office, odkud jsem si mohla prohlédnout nějaký ty panorámata. Mimochodem, sledujete to počasí, jo??


I took a lift to the top floor of the Tokyo Government Office (took only 55 seconds) and enjoyed the view... btw, notice the weather!!
Dalších pár kawaii/divných věcí:
More random kawaiiness/wtfness:

19 December 2011

Tokyo Day 2 - Harajuku & Meiji Jingu.

O čtvrti Harajuku už jste určitě někdy slyšeli. Scházejí se tam "cosplay zoku", gangy individuí, co se převlékají za své oblíbené manga postavičky, hrdiny z počítačových her, nebo vyznávají některý z milionu stylů typu gothic lolita, victorian atd. To jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít! Chtěla jsem načerpat inspiraci, udělat pár fotek a konečně si na bájnou čvtrť udělat vlastní názor.

You've probably already heard about Harajuku. The place to be for "cosplay zoku", groups of incividuals dressing up as manga characters, computer game heroes, or in one of the million  unique styles such as gothic lolitas, victorian lolitas etc. Souns like fun to me! I wanted to get inspired, take some pics and finally see what the hype is all about.

Hlavní nákupní ulicí je pro Harajuku kids Takeshita Dori. Jak vidíte, byla tam hlava na hlavě, a tak jsem byla ráda, že jsem ji prošla až do konce živá, a na nějaké focení jsem neměla sílu. Nicméně koupila jsem si skvělý tričko/halenku - velikost asi pro nadměrné Japonky, protože mi seděla... Zmínila jsem už, jak se mi vždycky chce plakat v obchodech s botami? Tolik nádherných kousků za přijatelné ceny a... vše do velikosti 38. Ach jo.

The main shopping street for Harajuku kids is Takeshita Dori. As you can see, it was full of people, so I was happy to make it to the other end alive and didn't have the power to take pictures. However, I managed to buy a nice shirt/blouse - the size was probably meant for fat Japanese girls, because it fit me, haha. Have I already mentioned that I am always about to cry in shoe stores? So many beautiful pairs for fair prices and... sizes end at 38. Oh well.
Nevím, co to je, ale asi to potřebuju.
I don't know what it was, but I think I need one of these.
Harajuku bylo trochu "moc", tak jsem se vydala na procházku do blízkého chrámu Meiji.
Harajuku was a bit overwhelming, so I decided to take a walk to the nearby Meiji Shrine.
Vyzkoušela jsem dobrotu, jejíž jméno jsem bohužel zapomněla - byl to takový nadýchaný knedlík plněný masovou omáčkou a sýrem... chutnal líp, než vypadal :)
I tried a snack that I forgot the name of, it was a white fluffy dumpling filled with meat sauce and cheese... tasted better than it looked :)
Měla jsem štěstí - zrovna tam probíhala tradiční japonská svatba!
I was lucky - I could catch a glimpse of a traditional Japanese wedding!
Taky tam musím přidat svoje přání...
I have to add my wish as well...
Počasí bylo nádherné.
The weather was beautiful.

17 December 2011

Tokyo Day 1 - Shibuya.

Spala jsem dohromady asi hodinu čistého času, a to až dopoledne... ale "naštěstí" jsem se hned vzbudila a tak jsem se mohla vydat ven. Krásně svítilo sluníčko, a tak jsem na vzduchu rychle ožila a z "projdu se okolo a pak budu odpočívat" rychle stalo "pojedu na Shibuyu a projdu se po okolí".

I managed to get an hour of a really bad sleep at most (and that was in the morning)... but "luckily" I woke up soon after falling asleep and could go out to enjoy the sunshine. I got better after a short walk and "I'm gonna take a walk in the neighborhood and then rest" turned into "let's go to Shibuya and walk around".


Tady teď bydlím. // This is where I live now.
Reklamy ve vlaku... a pak, že jsou konzervativní, aha :) // Ads on the train... conservative, yeah right :)
Socha Hachika. Jednou chci mít akita inu! // The Hachiko statue. I'm gonna get a akita inu someday!
Moje první pořádné jídlo v Tokyu - nedokázala jsem přečíst menu, tak jsem kuchařům ukázala obrázek prvního jídla, které vypadalo, že v něm nejsou ryby ani mořské plody.
//
My very first proper meal in Tokyo - I couldn't read the menu so I just showed the cooks a picture of a meal that looked the most like there was no fish/seafood in it.
Tihle Santové mě vyděsili. Nejenom, že na sobě měli psychedelické žluté oblečky a umělé nosy, dokonce i křičeli "hou hou hou"...
//
These Santas creeped me out. Not only they were wearing psychedelic yellow costumes and fake noses, they were also shouting "ho ho ho"...
No, prostě Shibuya. // Well, Shibuya.
V Japonsku je všechno větší. Justin Bieber je tam dokonce 9x. //Everything's bigger in Japan. They even have 9 Justin Biebers.
A nakonec pár epických věcí bez komentáře... // Epic stuff that doesn't need any comment...

16 December 2011

Tokyo arrival.

Všechno jsem zvládla... po sprše a s umytými vlasy se cítím jako nový člověk a chystám se na první noc v Tokyu. 12 hodin v letadle docela uteklo, na chvilku jsem zavřela oči a když jsem se probudila, na displeji přede mnou už byla tato povzbudivá animace:

I made it... I feel like a completely new person after I washed my hair and took a shower. Getting ready for my first night in Tokyo. 12 hours on a plane went quite fast, I closed my eyes for a while and when I woke up, this animation was blinking in front of me:
Cesta z letiště byla taky v pohodě, byla jsem neskutečně unavená, obložila jsem se taškama a udělala si tak ze svých dvou sedaček nedobytnou pevnost.

The trip from the airport was fine as well, I was just super tired & turned my seats into a mighty fortress build from my bags.
Kdyby nebylo přičinlivého japonského byznysmena, který se mě v Shibuye zeptal, jestli nepotřebuju pomoct (zírala jsem na tabuli s plánem stanice a asi jsem nevypadala, jako že se v něm vyznám), možná bych tam stála ještě teď. Ten dobrý člověk dovedl až k mému vlaku (který byl neskutečně narvaný, Tokyo-style...), pomohl mi vyřešit problém se Suica kartou a já jsem mu za to velmi vděčná. Další dobrý člověk mi pomohl v cílové stanici, kde jsem potřebovala použít veřejný telefon a neměla jsem potřebné drobné... utíkal bůhví kam a donesl mi hrst drobáků, aby mi mohl rozměnit. Ach.

If it wasn't for the nice Japanese businessman who asked me if I needed help at Shibuya (I was staring at the station plan and seemed very confused), I'd probably still be stuck there. The good man took me all the way to my train (which was packed - Tokyo style) and also helped me solve a problem with my Suica card. Thanks again, unknown saviour. Another good man helped me at another station when I needed change for using the payphones... he ran who-knows-where and came back with a handful of change so I could break my cash. Aw.